ECLI:CZ:NSS:2016:4.ADS.81.2016:44
sp. zn. 4 Ads 81/2016 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: M. K.,
zast. Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, Slezská Ostrava, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3.
2016, č. j. 38 Ad 4/2013 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ukončeného
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2014, č. j. 38 Ad 4/2013 – 31, kterým
krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2012,
č. j. MPSV-UM/16965/12/9S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno
rozhodnutí ve věci zamítnutí dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 4/2013 – 46, návrh
žalobkyně na obnovu řízení podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl a rozhodl dále, že žalobkyni
se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se návrh žalobkyně, aby jí byl ustanoven
zástupce z řad advokátů, zamítá. Krajský soud totiž shledal, že s ohledem na §114 s. ř. s. není
návrh žalobkyně na obnovu řízení proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu přípustný.
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti tomuto usnesení krajského soudu podala včas
kasační stížnost, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení a dále požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 4/2013 – 46, a o osvobození
od soudních poplatků.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 Ads 81/2016 – 24, žalobkyni
nepřiznal osvobození od soudních poplatků, její žádost o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti zamítl a žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto
usnesení předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[5] V doplněních kasační stížnosti, sepsaných advokátem Mgr. Petrem Miketou,
jemuž stěžovatelka udělila dne 12. 5. 2016 plnou moc, které byly zdejšímu soudu doručeny dne
15. 5. a 17. 5. 2016 stěžovatelka namítala, že se krajský soud nezabýval jejími tvrzeními, že splňuje
podmínky pro přiznání příspěvku na živobytí. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí náleží
nárok na tento příspěvek a krajský soud věc nesprávně právně posoudil. Usnesení krajského
soudu, jímž byl zamítnut její návrh na obnovu řízení označila za vadné a navrhovala,
aby je Nejvyšší správní soud pro vady řízení a pro nezákonnost zrušil.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[7] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny
důvody podle ustanovení §104 s. ř. s. způsobující její nepřípustnost. Rovněž ověřil,
že stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem (plnou moc
pro advokáta Mgr. Petra Miketu, předložila v příloze doplnění kasační stížnosti, které bylo
Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 17. 5. 2016).
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) a d) s. ř. s.
[9] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
„nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“ Podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem
mohla-li mít tato vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[10] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatelka ve své kasační stížnosti fakticky podřadila důvody podání kasační stížnosti
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pokud totiž stěžovatelka kasační stížností napadá
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, z povahy věci pro ni přichází v úvahu pouze kasační důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne
18. 3. 2004; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[12] Nejvyšší správní soud ale je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn
zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto odmítavé
rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat,
zda byl návrh stěžovatelky důvodný.
[13] Nejvyšší správní soud tedy zdůrazňuje, že rozsah přezkumu rozhodnutí soudu v řízení
o kasační stížnosti je vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí. Jestliže krajský
soud žalobu odmítl pro výluku z přezkumu uvedenou v §114 s. ř. s. a věc samu neposuzoval,
může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud
správně posoudil podmínky pro odmítnutí návrhu, nemůže se však již zabývat námitkami
týkajícími se „merita věci“, tedy toho, zda návrh je důvodný (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 – 49; ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 – 98; či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65).
[14] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.“
[15] Podle §114 odst. 1 téhož zákona, „obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a politických hnutí.“
[16] Návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci, v níž krajský soud rozhodl
rozsudkem ze dne 8. 10. 2014, č. j. 38 Ad 4/2013 – 31, je nepřípustný, neboť v této věci krajský
soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného, které se týkalo přiznání dávky pomoci v hmotné
nouzi – příspěvku na živobytí a nejedná se tudíž o věc, v níž je podle §114 odst. 1 s. ř. s.
obnova řízení přípustná. Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne 15. 12. 2010,
č. j. 6 Ads 88/2010 – 194, judikoval, že přípustnost obnovy řízení je podle §111 a §114 s. ř. s.
omezena jen na řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran
a hnutí, která byla výhradně ukončena pravomocnými rozsudky; v ostatních případech obnova
řízení není přípustná. Poukázat lze rovněž na usnesení ze dne 25. 7. 2005, č. j. Na 50/2005 - 25,
v němž zdejší soud judikoval, že návrh na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný (§114 odst. 1 s. ř. s. a contrario).
Krajský soud proto nepochybil a postupoval správně, když návrh stěžovatelky na povolení
obnovy řízení usnesením odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[17] Kasační stížnost stěžovatelky tedy není důvodná. Nejvyšší správní soud se proto
již nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky vznesenými v kasační stížnosti, neboť ty nemohou
s ohledem na výše uvedené závěry na posouzení věci již nic změnit.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] Na základě všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod
podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1
poslední věty s. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly
v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu