ECLI:CZ:US:2014:4.US.1434.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1434/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Expand services, s. r. o., se sídlem Ostrava - Vítkovice, Lidická 880/33, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě - Mariánské Hory, tř. 28. října 434/211, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 15. 3. 2013 č. j. 1 ZT 202/2012-52 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Nový Jičín, oddělení hospodářské kriminality SKPV ze dne 18. 1. 2013 č. j. KRPT-43298-134/TČ-2012-070481, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 39 Listiny základních práv a svobod, a práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy České republiky zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu, policejní orgán Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Nový Jičín, oddělení hospodářské kriminality SKPV pod č. j. KRPT-43298-134/TČ-2012-070481 vydal dne 18. 1. 2013 usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), kterého se měla stěžovatelka dopustit v období od 1. 1. 2012 do 10. 7. 2012 v rámci předmětu podnikání hostinská činnost, a to prostřednictvím a po vzájemné dohodě obviněných Emila Podhorného (jednatele společnosti) a jeho bratra Karla Podhorného neoprávněným nepřiznáním spotřební daně, čímž měla stěžovatelka způsobit České republice na spotřební dani škodu v celkové výši nejméně 56.835,- Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 15. 3. 2013 č. j. 1 ZT 202/2012-52 zamítnuta.
3. Ještě před zahájením trestního stíhání obviněných Emila Podhorného a Karla Pohorného provedl policejní orgán na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného soudcem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 6. 2012 č. j. 5 Nt 782/2012-4 prohlídku jiných prostor a pozemků v budově, ve které se nachází provozovna stěžovatelky. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že uvedený příkaz k prohlídce neměl požadované náležitosti. Z příkazu k prohlídce a ani z jeho odůvodnění nijak nevyplývala souvislost mezi podezřelým Emilem Podhorným a stěžovatelkou, nebylo v něm uvedeno, že se jedná o neodkladný úkon a jeho neodkladnost nebyla řádně zdůvodněna. Protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 10. 7. 2012 neobsahuje veškeré formální zákonné náležitosti.
4. K prováděným výslechům svědků dle ust. §158 odst. 9 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka namítá, že namísto výslechu Emila Podhorného, který měl předcházet, byl proveden výslech Dagmar Papákové, která ale nebyla před započetím úkonu řádně poučena o jejích právech, zejména o právu odepřít výpověď. Stěžovatelka dále namítá, že výslechy byly prováděny 11. 7. 2012, tj. den před tím, než byl dle podacího razítka 12. 7. 2012 soudu doručen návrh na jejich provedení. Odůvodnění výslechů svědků provedených jako neodkladné úkony obavou policejního orgánu, že by Emil Podhorný mohl ovlivňovat svědky, bylo podle stěžovatelky nepřesvědčivé. Podle stěžovatelky tak nebyly pro výslechy svědků Dagmar Papákové a Hany Kempné naplněny zákonné podmínky.
5. Stěžovatelka má dále za to, že pokud bylo zahájeno trestní stíhání ve věci proti Emilu a Karlu Podhorném s tím, že oni se měli dopustit spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle ust. §240 odst.1 tr. z., pak je vyloučeno, aby za totožný skutek nezávisle na nich byla stíhána i stěžovatelka. Navíc podle stěžovatelky není v tomto případě na místě činit ji odpovědnou za dané jednání, neboť předmětný alkohol a cigarety nebyly v jejím majetku a tržby nebyly odváděny do její pokladny. Výklad policejního orgánu v tom smyslu, že se jedná o trestný čin spáchaný právnickou osobou, neboť byl spáchán jejím statutárním orgánem v rámci její činnosti, je podle názoru stěžovatelky příliš široký. Napadená usnesení orgánů činných v trestním řízení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky jsou tedy podle stěžovatelky založena na důkazech opatřených nezákonným způsobem a v rozporu s trestním zákonem, trestním řádem a zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. Byla tak jimi porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky a stěžovatelka proto v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil.
II.
6. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Nový Jičín, oddělení hospodářské kriminality SKPV, sp. zn. KRPT-43298/TČ-2012-070481.
7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu a po vzetí v úvahu všech stěžovatelkou předložených tvrzení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Podstatou posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se zahájením jejího trestního stíhání. Ústavní soud v této souvislosti upozorňuje, jak vyslovil již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tj. jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem.
9. Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za všeobecně nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz/). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
10. K námitce stěžovatelky stran příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Ústavní soud konstatuje, že se uvedenou námitkou Ústavní soud zabýval již na základě ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 4482/12 podané obviněným Emilem Podhorným a shledal, že uvedená prohlídka jiných prostor v dané věci nesměřovala proti Emilu Podhornému, ale výlučně proti stěžovatelce. Pokud jde o odůvodnění neodkladnosti provedení prohlídky předmětných prostor, pak neodkladnost úkonu je soudcem Okresního soudu v Novém Jičíně dostatečně odůvodněna v jím učiněném závěru o důvodném podezření, že se v označeném objektu nacházejí láhve neoznačené kontrolními páskami a neoznačené tabákové výrobky a hrozí jejich účelové přemístění na jiné skryté místo (srov. obdobně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10 a sp. zn. I. ÚS 394/11, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Příkaz o prohlídce jiných prostor a pozemků byl doručen 10. 7. 2012 v 6. 10 hod. Dagmar Papákové, pracovnici stěžovatelky a z protokolu o provedení prohlídky předmětných prostor je zřejmá neodkladnost provedení prohlídky.
11. K namítaným výslechům svědků Ústavní soud v připojeném spisovém materiálu ověřil z protokolu o výslechu svědka ze dne 11. 7. 2012 č. j. KRPT-43298-74/TČ-2012-070481 na č. l. 55-57, že svědkyně Dagmar Papáková byla před započetím úkonu řádně poučena o jejích právech, zejména o právu odepřít výpověď, což stvrdila svým podpisem. Stejně tak byla dle protokolu poučena i další svědkyně Hana Kempná (viz č. l. 60-62). Pořadí prováděných výslechů bylo dáno faktickou nedostupností Emila Podhorného. Výslechy uvedených svědkyň byly sice prováděny již 11. 7. 2012, z přítomnosti soudce Okresního soudu v Novém Jičíně JUDr. Jaroslava Hurtíka však je nutno dovodit, že byl o výsleších včas informován a svou přítomností vyjádřil svůj souhlas s jejich provedením. Odůvodnění neodkladnosti provedení výslechů obavou, že by Emil Podhorný mohl ovlivňovat svědky tak, jak to dříve již činil Karel Podhorný u svědka Štěrby, lze považovat za přesvědčivé.
12. Pokud jde o přesvědčení stěžovatelky, že s ohledem na zahájené trestní stíhání vedené proti Emilu Podhornému a Karlu Podhornému ve věci spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby, je vyloučeno, aby za totožný skutek byla stíhána i stěžovatelka, pak podle Ústavního soudu dostačuje odkázat na ustanovení §9 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Ke stěžovatelčinu zpochybnění jejího trestního stíhání, které namítala již ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání tvrzením, že předmětný alkohol a cigarety nebyly v jejím majetku a tržby nebyly odváděny do její pokladny, a že tak trestný čin nemohl být spáchán jejím statutárním orgánem, se dostatečně vyjádřil již státní zástupce v napadeném usnesení. Na obsah odůvodnění jeho usnesení v tomto ohledu proto postačí pro stručnost pouze odkázat, aniž by Ústavní soud považoval za nutné jeho argumentaci znovu opakovat.
13. Ústavnímu soudu při respektování výše zmíněných mantinelů ústavněprávního přezkumu nezbylo než konstatovat, že rozhodnutí, vůči kterým ústavní stížnost směřuje, nevykazují znaky zjevné libovůle či dokonce svévole orgánů činných v trestním řízení a nevybočují tak z mezí ústavnosti. Ústavní soud považuje za nutné opětovně zdůraznit, že zahájení trestního stíhání je úvodní fází trestního řízení, v němž skutečnosti svědčící o spáchání konkrétního trestného činu nelze mít ze samé podstaty této fáze řízení vždy postaveny zcela najisto.
14. Ústavní soud nikterak nepředjímá další průběh trestního řízení. Uvedenými závěry Ústavní soud pouze konstatuje neexistenci natolik intenzivního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, v důsledku kterého by bylo namístě porušit zásadu zdrženlivosti v zásazích do rozhodovací kompetence jiných orgánů veřejné moci. Stěžovatelka stále může veškeré své námitky uplatnit v rámci své obhajoby ve všech následujících fázích trestního řízení a v konečné instanci pak rovněž i u Ústavního soudu poté, co bude trestní řízení skončeno.
15. S ohledem na výše uvedené neshledal Ústavní soud v poměru k napadeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení nic, co by svědčilo o porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces, a proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu