ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.280.2018:30
sp. zn. 5 Azs 280/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. U. T., zast. JUDr. Ing. Jakubem
Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2018, čj. KRPA-180588-32/ČJ-2018-000022, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018,
čj. 2 A 60/2018-41,
takto:
I. V řízení se p o k raču j e.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátu,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč,
která bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 12. 6. 2018 byla žalobci prodloužena doba zajištění podle
§124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění, která byla stanovena
rozhodnutím žalované ze dne 15. 5. 2018, čj. KRPA-180588-16/ČJ-2018-000022, a to o dobu
60 dnů.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u městského soudu, který ji výše
uvedeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel
nesouhlasí s posouzením krajského soudu ve vztahu k možnosti uložení zvláštních opatření
podle §123b a §123c zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel namítl, že byl zajištěn, ačkoli žalovaná
nezvážila důkladně jeho situaci. Žalovaná svůj postoj založila pouze na skutečnosti, že stěžovatel
setrval na území České republiky i poté, co uplynula doba k vycestování stanovená v rozhodnutí
o správním vyhoštění. Žalovaná se však nedostatečně vypořádala se specifickou situací
stěžovatele, který se na území ČR protiprávně zdržoval pouze z nedbalosti spočívající
v nedostatku zájmu o výsledek své žaloby proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany.
Stěžovatel se totiž spolehl na to, že přiznání odkladného účinku NSS „přebíjí“ původní usnesení
vydané v řízení o jeho žalobě, jímž odkladný účinek jeho žalobě přiznán nebyl. Stěžovatel nebyl
schopen se zorientovat v právně poměrně složité věci, v níž jeho „vítězství“ u NSS jeho situaci
ve skutečnosti zhoršilo. Stěžovatel zdůraznil, že nelze připustit jakékoli paušalizované
rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne
28. 2. 2016, čj. 5 Azs 20/2016-48) a nelze zavrhnout alternativní opatření využitelná
pro nahrazení zajištění.
[4] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a také rozhodnutí žalované
a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Usnesením ze dne 10. 10. 2018, čj. 5 Azs 280/2018-25, NSS přerušil řízení o kasační
stížnosti, protože v jiné věci (sp. zn. 10 Azs 252/2017) položil Soudnímu dvoru EU předběžnou
otázku, jejíž posouzení je podstatné také v tomto případě. Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců (ve znění účinném od 15. 8. 2017) [v] případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, […] soud řízení o žalobě zastaví. […] Věty první
a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně. NSS se Soudního dvora zeptal, zda výklad
unijních předpisů brání vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje NSS přezkoumat soudní
rozhodnutí ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn (v této věci byl
stěžovatel propuštěn ze zajištění dne 30. 7. 2018). V mezidobí však Ústavní soud nálezem ze dne
27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, rozhodl, že §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců se ruší
dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. dnem 21. 1. 2019, č. 16/2019 Sb.).
Vzhledem k uvedenému odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno. Proto NSS rozhodl
ve výroku I. tohoto rozsudku, že v řízení se pokračuje (§48 odst. 6 s. ř. s.), a kasační stížnost
meritorně projednal.
[7] Ze správního a soudního spisu vyplynulo, že rozhodnutím žalované ze dne 9. 9. 2013
bylo stěžovateli podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 1 a písm. c) bodu 1 a 2 zákona o pobytu
cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států EU, v délce tří let, současně mu byla v souladu s §118 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců stanovena doba k vycestování z území ČR do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí;
dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že se dle závazného stanoviska
vydaného podle ustanovení §120a zákona o pobytu cizinců na stěžovatele nevztahují důvody
znemožňující jeho vycestování. K uložení správního vyhoštění správní orgán přikročil,
jelikož se stěžovatel nacházel na území ČR neoprávněně bez víza více než čtyři měsíce,
konkrétně ode dne 17. 4. 2013 do dne 9. 9. 2013, minimálně dne 9. 9. 2013 tedy pobýval v ČR
bez cestovního dokladu a při pobytové kontrole se prokázal dokladem jiné osoby jako dokladem
vlastním. Dne 15. 5. 2018 v 9:30 hodin prováděla žalovaná kontrolu osob ve stanici metra
Opatov. Během kontroly stěžovatele bylo zjištěno, že je evidován v databázi nežádoucích osob.
Jelikož vznikly pochybnosti o zákonnosti jeho pobytu, byl téhož dne zajištěn.
Na základě zjištěných skutečností žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 15. 5. 2018,
č. j.: KRPA-180588-16/ČJ-2018-000022, jímž byl stěžovatel podle ustanovení §124 odst. 1
písm. c) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění, a to na dobu 30 dnů
ode dne omezení osobní svobody. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu.
Nyní napadeným rozhodnutím žalované ze dne 12. 6. 2018 byla stěžovateli podle ustanovení
§124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění,
která byla stanovena rozhodnutím žalované ze dne 15. 5. 2018, a to o dobu 60 dnů. Rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2018, čj. 2 A 54/2018-50, byla zamítnuta stěžovatelova
žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 5. 2018 o zajištění stěžovatele. Z úřední činnosti
je pak NSS známo, že řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto rozsudku bylo
usnesením NSS ze dne 11. 10. 2018, čj. 7 Azs 305/2018-25, zastaveno.
[8] Podle §124 odst. 3 věty třetí zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna dobu trvání
zajištění prodloužit, a to i opakovaně, je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního
vyhoštění.
[9] Spornou otázkou v nyní projednávané věci je to, zda žalovaná správně posoudila možnost
aplikace zvláštních opatření dle §123b a §123c zákona o pobytu cizinců při rozhodování
o prodloužení zajištění.
[10] Žalovaná dospěla k závěru, že trvají důvody pro zajištění stěžovatele, neboť s ohledem
na dosavadní jednání stěžovatele a jeho poměry nadále existuje nebezpečí, že nebude respektovat
uložené správní vyhoštění (k posuzování podmínek pro rozhodnutí o prodloužení zajištění
viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2017, čj. 5 Azs 81/2017-28). Žalovaná se také podrobně
zabývala možností uložení mírnějších opatření, a to na stranách 5 až 7 svého rozhodnutí.
Žalovaná detailně posoudila individuální okolnosti stěžovatele a dospěla k závěru, že uložení
mírnějších opatření by bylo neúčelné, neboť stěžovatel nemá dostatečné finanční prostředky
ke složení finanční záruky, nemá žádnou oficiálně hlášenou adresu, opakovaně porušoval právní
předpisy a na základě jeho dosavadních protiprávních jednáních lze usuzovat, že má problém
s dodržováním povinností, které jsou mu uloženy.
[11] Nelze proto souhlasit s tím, že by stěžovatelův případ byl rozhodován pouze paušálně
bez přihlédnutí k jeho osobním, majetkovým a rodinným poměrům (srov. usnesení ze dne
28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38, č 3559/2017 Sb. NSS). NSS se na základě zjištěného
skutkového stavu ztotožňuje s žalovanou, že v případě stěžovatele v době vydání napadeného
rozhodnutí existovala důvodná obava, že bude mařit a ztěžovat průběh řízení o správním
vyhoštění, a s ohledem na jeho individuální poměry nebylo možné přistoupit k uložení mírnějších
opatření. V podrobnostech odkazuje NSS na rozhodnutí žalované.
[12] Městský soud rovněž dospěl ke shodnému závěru, přičemž se podrobně zabýval také
námitkami stěžovatele ve vztahu k jeho „nedbalostnímu“ protiprávnímu pobytu na území ČR.
Městský soud konstatoval, že v době, kdy byl stěžovatel kontrolován, uplynul již více než jeden
rok od okamžiku, kdy bylo namítané řízení o kasační stížnosti stěžovatele, jíž byl usnesením
NSS ze dne 1. 2. 2017, čj. 5 Azs 4/2017-23, přiznán odkladný účinek, skončeno rozsudkem
NSS ze dne 9. 3. 2017, čj. 5 Azs 4/2017-49, který právní moci nabyl dne 14. 3. 2017.
Od tohoto dne začala běžet stěžovateli lhůta k vycestování, neboť v řízení o žalobě nebyl jeho
žalobě odkladný účinek přiznán; lhůta k vycestování stěžovateli uplynula dne 13. 4. 2017.
S těmito závěry se NSS ztotožňuje a shodně s městským soudem konstatuje, že bylo povinností
stěžovatele, aby se aktivně zajímal o svou pobytovou situaci, a to tím spíše, že si byl vědom toho,
že mu bylo uloženo správní vyhoštění. NSS pak pouze dodává, že městský soud neposuzoval
nemožnost uložení zvláštních opatření jen s ohledem na to, že stěžovatel neprojevil dostatečný
zájem o svou pobytovou situaci, ale vzal v úvahu všechny okolnosti případu, které ve svém
souhrnu nasvědčují tomu, že uložení mírnějšího opatření by nebylo účelné.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a žalované, která měla ve věci úspěch a měla
by právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s tímto řízením nad rámec její běžné úřední
činnosti nevznikly.
[15] Zástupcem stěžovatele byl usnesením městského soudu ze dne 30. 5. 2018 ustanoven
Mgr. Ing. Jakub Backa, advokát, jehož odměnu a hotové výdaje podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí
stát. Zástupci NSS přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti)
a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d),
§11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3 400 Kč. Zástupce
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je odměna navýšena o částku odpovídající
této dani (tj. 21 %). Částka v celkové výši 4 114 Kč bude vyplacena z účtu NSS ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu