ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.305.2018:25
sp. zn. 7 Azs 305/2018 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. U. T., zast. Mgr.
Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha, proti žalované: Policie
ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2018,
č. j. 2 A 54/2018 - 50,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala dne 15. 5. 2018 rozhodnutí č. j. KRPA-180588-16/ČJ-2018-000022,
kterým zajistila žalobce podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o pobytu cizinců“) za účelem vycestování. Doba zajištění žalobce byla stanovena
na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl
rozsudkem ze dne 4. 7. 2018, č. j. 2 A 54/2018 - 50.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností ze dne
2. 8. 2018, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne. K jejímu věcnému
projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci
(po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky
pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[5] V projednávané věci se stěžovatel žalobou bránil proti rozhodnutí žalované, na základě
kterého byl zajištěn. Nejvyšší správní soud však před rozhodnutím ve věci zjistil, že zajištění
stěžovatele již bylo ukončeno a stěžovatel byl dne 30. 7. 2018 propuštěn ze Zařízení pro zajištění
cizinců Vyšní Lhoty (viz sdělení žalované ze dne 1. 10. 2018).
[6] Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, městský soud se věcí žalobce meritorně zabýval;
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 7. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou
kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým byl do §172
zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci
tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU
(Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové
vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí
ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně
domnívá, že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48
odst. 3 písm. d) s. ř. s. Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí,
že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám
vyvolá.“ Jde tedy pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani
podmínky pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá
pouze na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena. Podrobněji
k tomu viz např. nedávná usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018,
č. j. 7 Azs 306/2018 - 27, ze dne 12. 4. 2018, č. j. 7 Azs 415/2017 - 253, ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 9 Azs 261/2017- 58, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 22. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 26/2017 - 24, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28 atp.).
[8] Např. v posledně uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud uvedl, že zastavení řízení
o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského soudu neodporuje čl. 36 odst. 2
a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU. K problémům nastíněným v předběžné
otázce ve vztahu k zajištění podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti
sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu je dle názoru senátu především problémem vnitrostátním
a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Citované
články procedurální směrnice i Listiny základních práv EU však směřují primárně k ochraně práva na osobní
svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit, jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít
na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich
lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám.
Takový požadavek by ostatně při rozdílností právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné
realizovat.“ Uvedené usnesení se vypořádalo i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců, který je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost
mu však nebránila v zastavení řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28.
[9] Stejně tak lze poukázat na usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 25), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm
mj. uvedl, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění
stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění
stěžovatele věcně přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační
stížnost je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c)
s. ř. s., aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení
řízení o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat
rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“ Obdobně viz i nedávná usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018,
č. j. 6 Azs 139/2018 - 14, ze dne 24. 5. 2018, č. j. 7 Azs 179/2018 - 21 atp.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[12] Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 2 A 54/2018 - 16,
ustanoven advokát. Podle poslední věty §35 odst. 9 s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení
před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu ve výši 8 228 Kč [dva úkony právní služby
po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (podání kasační stížnosti a porada s klientem přesahující jednu
hodinu), a dva režijní paušály po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle §13 odst. 3 téže
vyhlášky]. Částka 6 800 byla dále navýšena o částku 1 428 Kč odpovídající DPH ve výši 21 %.
Celková částka 8 228 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu