ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.59.2016:31
sp. zn. 7 As 59/2016 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. S, zastoupený Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 16. 3. 2016, č. j. 52 A 66/2015 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Holice (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 3. 2015,
č. j. MUHO-4234/2015, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které zamítl jako
opožděné žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 5. 2015, č. j. KrÚ 33667/2015/ODSH/14.
II.
[3] Proti citovanému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou zamítl krajský soud
shora označeným rozsudkem. Krajský soud dospěl ve shodě se žalovaným k závěru, že žalobce
nepodal odvolání v zákonné lhůtě. Lhůta k podání odvolání počala běžet dne 17. 3. 2015
a skončila dne 31. 3. 2015, přičemž ve správním spisu je založeno pouze odvolání, které doručil
zmocněnec žalobce Ing. X správnímu orgánu I. stupně až dne 7. 4. 2015. Toto odvolání tedy bylo
učiněno opožděně, přičemž žádné další podání správnímu orgánu I. stupně doručeno nebylo.
Krajský soud doplnil, že v případě elektronických podání je nutno, aby byla v zákonné lhůtě
doručena (nikoliv pouze odeslána) správnímu orgánu. Dále soud zdůvodnil, z jakých důvodů
nepovažoval za nutné provést stěžovatelem navrhované důkazy. V rozsudku krajský soud také
obsáhle poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se zabývala postupem
zmocněnce stěžovatele, zástupce stěžovatele a dalších osob v obdobných řízeních. Na základě ní
dovozuje, že předmětné jednání, jehož smyslem je docílit pouze zániku odpovědnosti za
přestupek, nepožívá soudní ochrany.
III.
[4] Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost.
[5] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že potvrdil závěr žalovaného o opožděnosti předmětného
odvolání. Stěžovatel je názoru, že odvolání podal včas, neboť jeho zmocněnec zaslal správnímu
orgánu odvolání elektronickou formou dne 30. 3. 2015, což potvrzuje i printscreen předložený
krajskému soudu. Podle stěžovatele správní orgán I. stupně nepotvrdil doručení včas učiněného
odvolání. Poukázal na praxi jiných správních orgánů a soudů při potvrzování e-mailů. Stěžovatel
dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 - 37,
z něhož dovozuje, že printscreen odchozího e-mailu zpravidla nebude postačovat k prokázání
odeslání e-mailu. S tím stěžovatel souhlasí. Má však za to, že právě onu výjimku z pravidla může
představovat situace, kdy jiný důkaz není možné zajistit. Podle stěžovatele v daném případě
prokázání odeslání e-mailu postačovalo i k prokázání jeho doručení. Stěžovatel dále krajskému
soudu vytkl, že neprovedl jím navrhované důkazy. Pokud by byl proveden důkaz „znaleckým
ohledáním podatelny“, mohl by znalec prokázat, že tato podatelna ve skutečnosti předmětným
odvoláním disponuje. Důkazní návrh na ohledání podatelny úřadu je jistě nezvyklý a v jistém
úhlu pohledu též extremní. Jde ovšem o jedinou možnost, jak může stěžovatel prokázat doručení
odvolání. Stěžovatel dále namítl, že věc nebyla projednána nezávislým a nestranným soudem
(byť stěžovatel nemá žádné konkrétní důvody, pro které by mohl vznášet námitku podjatosti),
neboť rozsudek je „kompilací pomluv zástupce stěžovatele a dalších osob“.
[6] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení
věci k dalšímu řízení.
IV.
[7] Žalovaný ve stručném vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
krajského soudu. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Předmětem soudního přezkumu je rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba
směřující proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání stěžovatele.
Stěžovatel v žalobě a následně v kasační stížnosti tvrdil, že jeho zmocněnec doručil v odvolací
lhůtě do elektronické podatelny správního orgánu I. stupně včasné odvolání.
[11] Doručováním do elektronické podatelny orgánů veřejné moci se Nejvyšší správní soud již
opakovaně zabýval. Z konstantní judikatury plyne, že je odpovědností účastníka řízení, jaký zvolí
v řízení procesní postup, včetně volby komunikačních prostředků a akceptace rozdílů,
které z povahy jednotlivých komunikačních prostředků plynou (podpůrně srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. 8 Afs 55/2008 - 70, ze dne 4. 9. 2015,
č. j. 8 As 6/2015 - 37, ze dne 15. 9. 2015, č. j. 8 As 57/2015 - 46, a usnesení téhož soudu
ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 100/2012 - 29, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou
dostupné na www.nssoud.cz). Doručování elektronickou formou s sebou nese větší riziko,
že zpráva nebude doručena. Prokazování doručení do elektronické podatelny orgánu veřejné
moci je obtížnější než u jiných klasických forem doručení (poštou atp.). V případě odesílání
zásilky klasickou poštou postačuje prokázat pouze předání k přepravě, zatímco v případě e-mailu
je třeba prokázat předání, tj. doručení, do elektronické podatelny správního orgánu (podpůrně
srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 - 33,
ze dne 16. 7. 2015, č. j. 9 As 261/2014 - 44, usnesení téhož soudu ze dne 11. 8. 2006,
č. j. 8 Afs 82/2006 - 68, či rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2361/08
a sp. zn. I. ÚS 250/05). Dále je třeba uvést, že činí-li účastník úkon vůči správnímu orgánu
elektronicky, je na něm, aby doložil, že podání správnímu orgánu skutečně došlo (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 - 37, a rozsudek
ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 43/2015 - 31). Co se týče prokázání odeslání písemnosti
prostřednictvím e-mailu, Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení č. j. 8 Afs 82/2006 - 68,
že „výtisk emailové hlášenky“ není nenapodobitelný a „v případě vzniku pochybností o odeslání zprávy proto
zpravidla nebude postačovat k prokázání tohoto odeslání“ (obdobně rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. 8 Afs 55/2008 - 70). Stejný závěr je platný ve vztahu k printscreenu
obrazovky elektronické podatelny (či jiného e-mailového klienta). Jím lze zpravidla prokázat
pouze odeslání podání, nikoliv jeho doručení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 - 37).
[12] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na danou věc a ve shodě s krajským
soudem a žalovaným dospěl k závěru, že stěžovatel odvolání nepodal v zákonné lhůtě. Lhůta
k podání odvolání počala běžet dne 17. 3. 2015 a skončila běžet dne 31. 3. 2015, přičemž
ve správním spisu je založeno pouze odvolání uvedeného zmocněnce, které bylo správnímu
orgánu doručeno dne 7. 4. 2015 e-mailem se zaručeným podpisem. Pokud pak stěžovatel
v žalobě začal tvrdit, že odvolání podal obyčejným e-mailem již dříve, a to údajně dne 30. 3. 2015
(dne 7. 4. 2015 pouze toto odvolání potvrdil e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem),
bylo nutno ve smyslu výše uvedeného prokázat, že podání učiněné dne 30. 3. 2015 bylo doručeno
správnímu orgánu I. stupně nejpozději v poslední den odvolací lhůty. To v řízení prokázáno
nebylo. Stěžovatel v řízení před krajským soudem předložil printscreen obrazovky, který podle
stěžovatele potvrzuje, že poslední den lhůty doručil odvolání. Jak správně uvedl krajský soud,
tímto printscreenem stěžovatel neprokázal, že odvolání doručil správnímu orgánu I. stupně dne
30. 3. 2015. Tímto printscreenem bylo možno prokázat maximálně odeslání podání, nikoliv to,
že skutečně došlo správnímu orgánu I. stupně. Z výše uvedených důvodů, jakož i s přihlédnutím
k obecně známé praxi zmocněnce stěžovatele a dalších osob (k tomu srov. např. věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 139/2014, 9 As 162/2014, 9 As 144/2014,
4 As 76/2015, 7 As 167/2015, 3 As 205/2014, 2 As 102/2015, 2 As 110/2015,
8 As 55/2015 atp.) není Nejvyšší správní soud názoru, že by v daném případě mělo stačit
k potvrzení o doručení prosté prokázání odeslání e-mailu. Stěžovatel nepředložil žádný důkaz,
ze kterého by bylo možno jednoznačně dovodit, že odvolání doručil správnímu orgánu I. stupně
včas.
[13] Nejvyšší správní soud není ani názoru, že by krajský soud pochybil, pokud neprovedl
stěžovatelem navrhované důkazy. Krajský soud v souladu s judikaturou Nejvyššího správního
soudu a Ústavního soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2012,
č. j. 2 As 102/2011 - 121; ze dne 28. 8. 2015, č. j. 2 As 43/2015 - 51; či rozhodnutí Ústavního
soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01; ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03;
ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 418/03; ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05;
ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 714/13; ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. III. ÚS 285/02,
ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 1215/11 atp.), řádně zdůvodnil, z jakého důvodu nevyhověl
důkazním návrhům stěžovatele. Ve shodě s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci
sp. zn. 8 As 6/2015 je třeba uvést, že nelze po správním orgánu ani soudu v každém případě
požadovat, aby prokazoval doručení e-mailu účastníka řízení do elektronické podatelny
(např. právě výslechy zaměstnanců podatelen, počítačem, ze kterého bylo odvolání odesláno,
znaleckými posudky k fungování e-podatelny, nebo dokonce „ohledáním podatelny“). Takový
přístup by s ohledem na množství elektronických podání kladl na správní orgány a následně
soudy nepřiměřené nároky. Ostatně to sám nepřímo potvrzuje i stěžovatel, který uvedl,
že „důkazní návrh na ohledání podatelny úřadu je jistě nezvyklý a v jistém úhlu pohledu též extremní.“ Jak již
bylo výše naznačeno, tím, že si účastník řízení zvolí elektronickou formu doručování, bere
na sebe riziko nejen toho, že zpráva nebude doručena, ale i toho, že se doručení do elektronické
podatelny orgánu veřejné moci nepodaří prokázat. S ohledem na obsah správního spisu, jakož
i obecně známou praxi zmocněnce a zástupce stěžovatele (k tomu srov. rozsudky uváděný
krajským soudem) není Nejvyšší správní soud názoru, že by právě jednání v dané věci měla být
poskytnuta zvýšená ochrana (ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2015,
č. j. 8 As 6/2015 - 37). Nutno doplnit, že ze správního spisu v dané věci nevyplývá, že by
stěžovatel se správním orgánem I. stupně nemohl komunikovat elektronicky, resp. že by správní
orgán I. stupně cíleně nepřijímal jeho elektronická podání. Ve správním spisu je založeno několik
podání stěžovatele učiněných elektronicky, přičemž správní orgán I. stupně se jimi řádně
a v souladu se zákonem zabýval.
[14] Pro danou věc je přitom irelevantní, jak postupují jiné správní orgány při přijímání podání.
Nejvyšší správní soud se mohl zabývat pouze postupem správního orgánu v dané věci. Pokud je
stěžovatel názoru, že některé správní orgány nepostupují v souladu s právními předpisy, jeví
se jako vhodné, aby to dotčeným orgánům, resp. jim nadřízeným orgánům bezodkladně sdělil.
Stejně tak je pro danou věc irelevantní tvrzení stěžovatele obsažené v kasační stížnosti,
že se „pokusí shromáždit k termínu repliky k vyjádření žalovaného důkazy k tomuto svému tvrzení,
ze kterého vyplývá, že skutečně není nutné, jak tvrdí krajský soud, aby úředník podatelny „úmyslně zatajil“
podání, ale že ztráta podání je situací, ke které u správních orgánů dochází.“ Nejvyšší správní soud
považoval podklady založené ve spisech za dostačující pro rozhodnutí ve věci a v souladu
se zákonem (§109 odst. 1 s. ř. s.) nezasílal vyjádření žalovaného stěžovateli (žalovaný v něm
navíc neuváděl žádnou pro věc relevantní skutečnost; pouze odkázal na své rozhodnutí
a rozsudek krajského soudu). Ostatně stěžovatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu
soudu již v dubnu 2016 a měl tedy do rozhodnutí soudu dostatečný prostor k doplnění listin.
Předmětnými listinami chtěl navíc dokládat tvrzení, že „skutečně není nutné, jak tvrdí krajský soud,
aby úředník podatelny „úmyslně zatajil“ podání, ale že ztráta podání je situací, ke které u správních orgánů
dochází“, tedy tvrzení, které nemá k podstatě dané věci žádnou relevanci.
[15] Se stěžovatelem nelze souhlasit ani v tom, že by na základě argumentace obsažené
v rozsudku bylo možno pochybovat o tom, zda daná věc byla projednána nezávislým
a nestranným soudem. Narušení nezávislosti či nestrannosti soudu nelze spatřovat v tom,
že krajský soud přebírá závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu (který se opakovaně
vyjadřoval k postupu zmocněnce a zástupce stěžovatele, resp. dalších osob, které zastupují
účastníky řízení v obdobných věcech). Byť je argumentace krajského soudu specifická,
nezpůsobuje v daném konkrétním případě nutnost zrušení rozsudku.
[16] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože podle obsahu spisu
mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu