ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.82.2014:56
sp. zn. 8 As 82/2014 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Ing. J. P., zastoupené
Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor vnitra a krajský
živnostenský úřad, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2.
2014, čj. MSK 1741/2014, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 15. 4. 2014, čj. 20 A 6/2014 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku I. usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 4. 2014, čj. 20 A 6/2014 – 23, zamítá .
II. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku II. usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 4. 2014, čj. 20 A 6/2014 – 23, odmítá .
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Příkazem o uložení pokuty ze dne 16. 8. 2013, čj. OŽVP/8040/2013/rjan/spis 1923/2013 ,
Městský úřad Frenštát pod Radhoštěm, odbor živností a přestupků (dále jen „městský úřad“),
uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a přestupku proti majetku
podle §50 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 2000 Kč.
Dne 9. 9. 2013 žalobkyně podala proti příkazu odpor. Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2013,
čj. OŽVP/8040/2013/rjan/spis 1923/2013, městský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání
shora vymezených přestupků a uložil jí pokutu ve výši 2000 Kč.
2. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 5. 2. 2014, čj. MSK 1741/2014.
II.
3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě.
Součástí žaloby byla žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce.
4. Usnesením ze dne 15. 4. 2014, čj. 20 A 6/2014 – 23, krajský soud ustanovil žalobkyni
zástupce Mgr. Radima Vašendu, advokáta se sídlem Rožnovská 241, Frenštát pod Radhoštěm
(výrok I.). Soud dospěl na základě údajů uvedených v Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech k závěru, že u žalobkyně jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Žalobkyně nemá příjmy a je vedena jako uchazeč o zaměstnání.
5. Podaná žaloba byla nejasná a žalobkyně ji srozumitelně nedoplnila ani podáním
doručeným soudu dne 26. 3. 2014. Krajský soud proto výrokem II. téhož usnesení uložil
ustanovenému zástupci, aby doplnil žalobu o žalobní body a návrh výroku rozsudku.
III.
6. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
7. Stěžovatelka uvedla, že napadené usnesení vydala JUDr. Jana Záviská, proti
níž stěžovatelka uplatnila námitku podjatosti v řízení vedeném pod sp. zn. 58 A 7/2013.
O námitce nebylo dosud rozhodnuto. Soudkyně měla být vyloučena z projednání a rozhodování
věci, protože stěžovatelku ve zmíněném řízení „poškodila a poškozuje“. JUDr. Záviská vydala
rozhodnutí čj. 58 A 7/2013 – 83 v době, kdy měl být spis zaslá n Nejvyššímu správnímu soudu
ve věci kasační stížnosti proti rozhodnutí čj. 58 A 7/2013 – 31 a ve věci „odvolání“ proti
rozhodnutím čj. 58 A 7/2013 – 64 a čj. 58 A 7/2013 – 66. V této věci JUDr. Záviská vydala další
stěžovatelku „poškozující rozhodnutí“, v zájmu JUDr. M. M., který stěžovatelku „dlouhodobě cíleně
poškozoval v zájmu protistrany“. Podle stěžovatelky by měla být věc vedená pod sp. zn. 20 A 6/2014
rozhodována jiným nepodjatým soudcem.
8. Dále stěžovatelka vytkla krajskému soudu, že dosud nevyřídil její žádost o osvobození
od soudních poplatků. Proto podala dne 22. 4. 2014 stížnost, ve které urgovala vyřízení žádosti.
Stěžovatelka podotkla, že dne 10. 4. 2014 zaslala krajskému soudu ke sp. zn. 20 A 6/2014
doplnění žaloby. V něm vymezila důvody žaloby a navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného,
resp. rozhodnutí městského úřadu.
9. Nyní napadené usnesení bylo vydáno v rozporu se soudním řádem správním, protože
stěžovatelce bylo upřeno právo na odvolání proti ustanovenému advokátu. Napadené usnesení
obsahuje nepravdivé informace, stěžovatelka neobdržela usnesení o osvobození od soudních
poplatků. V napadeném rozhodnutí je rovněž uvedeno, že žaloba ze dne 21. 2. 2014 postrádá
některé žalobní body. Stěžovatelka však nepodala žalobu ze dne 21. 2. 2014, nýbrž žalobu
ze dne 19. 2. 2014.
10. Ustanovený zástupce Mgr. Vašenda je z Frenštátu pod Radhoštěm, jehož městský úřad
je žalovaným v řízení o její žalobě. Mgr. Vašenda je jednate lem Advokátní kanceláře Janák
a partneři, s. r. o., která sídlí ve stejné budově jako Policie ČR Frenštát pod Radhoštěm (dále jen
„PČR“). PČR přitom stěžovatelku poškodila křivým obviněním. Městský úřad, sídlící v blízkosti
zmíněné advokátní kanceláře, porušil během řízení zák on takovým způsobem, že to mělo vliv
na zákonnost, a křivě a bez důkazů obvinil stěžovatelku z přestupků. Po odvolání správní orgán
stěžovatelku opět bez projednání a bezdůvodně obvinil. Správní orgán stěžovatelku šikanoval,
ignoroval její návrhy a tvrzení, že protiprávního jednání se dopustila MUDr. K. Stěžovatelka dále
uvedla, že vlastníkem budovy, v níž sídlí P ČR, je jednatel firmy, v níž je jednatelem i JUDr. Janák,
který je zároveň společníkem v uvedené advokátní kanceláři. Společníkem zde je i Mgr. V ., který
je „úzce svázán“ s MUDr. Vo., která má ordinaci v blízkosti PČR a městského úřadu a zajišťuje
závodní preventivní péči pro zaměstnance městského úřadu. Stěžovatelka dovodila, že Mgr.
Vašenda je „úzce navázán na žalovanou stranu“, a vyjádřila pochybnosti o tom, že by nestranně hájil
její zájmy.
11. Stěžovatelka uzavřela, že „řízení trpí zjevnými vadami, byl porušen zákon, řízení je zmatečné,
rozhodoval dokonce soudce, který měl být vyloučen, atd..“, a požádala o ustanovení zástupce, který nemá
„vazby na protistranu“, což byl např. případ JUDr. M. nebo Mgr. Mi., kteří stěžovatelku poškodili.
12. Dne 4. 6. 2014 bylo soudu doručeno podání, ve kterém stěžovatelka vznesla různé
námitky a připomínky k několika řízením vedeným u krajského soudu a Nejvyššího sprá vního
soudu. Tento soud na toto podání reagoval přípisem ze dne 6. 6. 2014, čj. 8 As 82/2014 – 25.
Dne 6. 6. 2014 Nejvyšší správní soud obdržel další podání stěžovatelky, které obsahovalo
obdobné námitky jako její předchozí podání.
IV.
13. Ustanovený zástupce Mgr. Vašenda ke kasační stížnosti uvedl, že se po svém ustanovení
pokusil dohodnout schůzku se stěžovatelkou. Stěžovatelka mu však zaslala přípis, ve kterém
vyjádřila pochybnosti o tom, že by nestranně hájil její zájmy. Mgr. Vašenda uvedl, že se necítí b ýt
podjatý, mezi ním a stěžovatelkou však chybí potřebná důvěra. Proto podal u krajského soudu
žádost o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatelku. O absenci důvěry svědčí i podání kasační
stížnosti. Stěžovatelka je vůči Mgr. Vašendovi nekontaktní, což m u znemožňuje činit právní
kroky v řízení o žalobě. Mgr. Vašenda uzavřel, že byl jako zástupce ustanoven pro konkrétní
úkony, nikoliv k zastupování stěžovatelky v souvisejících řízeních.
V.
14. Nejvyšší správní soud posoudil přípustnost a důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
15. S ohledem na předmět posuzované věci (tj. přezkum rozhodnutí o ustanovení zástupce)
soud netrval na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem, resp. jiným advokátem, než tím,
jehož ustanovení stěžovatelka napadla kasační stížností (srov. přiměřeně např. roz sudek ze dne
28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 – 41, č. 486/2005 Sb. NSS, všechna citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto
nerozhodoval samostatně ani o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti (srov. usnesení ze dne 23. 2. 2012, čj. 1 As 147/2011 – 202).
16. Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu v celém jeho rozsahu, tj. výrok I., kterým
byl stěžovatelce ustanoven zástupce, i výrok II., vyzývající k doplnění žaloby, resp. odstranění
jejích vad. Kasační stížnost směřující proti výroku II. je ovšem nepřípustná. Účelem výzvy
k doplnění návrhu (žaloby) je umožnit účastníku řízení opravit nebo odstranit vady žaloby, a tím
odstranit nedostatek podmínek řízení. Taková výzva je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje
vedení řízení a proti němuž není kasační stížnost přípustná [§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v rozsahu směřujícím proti výroku II. usnesení
krajského soudu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
17. Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami, které (alespoň částečně) směřovaly proti
výroku I. napadeného usnesení, jímž byl stěžovatelce ustanoven zástupce.
18. Stěžovatelka namítla, že soudkyně JUDr. Záviská, která vydala napadené usnesení, měla
být pro podjatost vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Tuto námitku lze podřadit
kasačnímu důvodu podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
19. Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že stěžovatelka namítla podjatost JUDr. Záviské již
dne 19. 3. 2014, přičemž uvedla, že ji soudkyně v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 58 A 7/2013
poškodila. O námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 4. 2014,
čj. Nao 128/2014 – 9, tak, že JUDr. Záviská není vyloučena z projednávání a rozhodování
v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 20 A 6/2014. Na odůvodnění tohoto usnesení
soud nyní pro stručnost zcela odkazuje.
20. V nyní posuzované kasační stížnosti stěžovatelka opřela své přesvě dčení o podjatosti
JUDr. Záviské o obdobná tvrzení jako v námitce podjatosti, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl
již zmíněným usnesením. Stěžovatelka nepředestřela žádné nové skutečnosti, které by byly
způsobilé zpochybnit nepodjatost této soudkyně. Námitky stěžovatelky se opět omezily
na tvrzená pochybení JUDr. Záviské v jiném soudním řízení. Takové námitky však nemohly být
úspěšné, protože §8 odst. 1 s. ř. s. výslovně stanoví, že „[d]ůvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech “. Kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tedy nebyl naplněn.
21. Dále byla stěžovatelka přesvědčena, že napadené usnesení je v rozporu se soudním
řádem správním, protože jí bylo upřeno právo na odvolání proti ustanovenému advokátu.
Nejvyšší správní soud připomíná, že proti usnesení o ustanovení zástupce nelze brojit
„odvoláním“, lze však proti němu brojit kasační stížností. Pokud krajský soud v poučení
napadeného usnesení uvedl, že proti němu nejsou přípustné opravné prostředky ve smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s., pochybil. Stěžovatelka ovšem nebyla v důsledku této vady nijak zkrácena
na svém právu podat proti usnesení kasační stížnost, protože tento opravný prostředek přes
nesprávné poučení v zákonné lhůtě podala.
22. Stěžovatelka rovněž vytkla krajskému soudu, že usnesení obsahuje nepravdivou
informaci – stěžovatelka dosud neobdržela usnesení o osvobození od soudních poplatků. Tato
námitka nebyla důvodná, v napadeném usnesení není uvedeno, že by o žádosti stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto a že by stěžovatelce toto rozhodnutí bylo
doručeno. Krajský soud uvedl pouze to, že „… u žalobkyně jsou předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků…“. Jak vyplývá z obsahu spisu, o samotném osvobození stěžovatelky od soudních
poplatků krajský soud rozhodl usnesením ze dne 3. 6. 2014, čj. 20 A 6/2014 – 35.
23. Podle další námitky ustanovený zástupce nebude schopen nestranně hájit zájmy
stěžovatelky, protože je „úzce navázán na žalovanou stranu“. Toto přesvědčení stěžovatelka opřela
o různé tvrzené skutečnosti a souvislosti. Kasační stížnost však lze podat pouze z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Popsanou námitku však nelze podřadit pod žádný z nich .
Stížnostní důvod uvedený v písm. b) nepřipadá v daném případě v úvahu již z povahy věci,
protože stěžovatelka brojí proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, kterému nepředcházelo
žádné řízení před správním orgánem. Obdobně lze vyloučit i důvod podle písm. e), protože
ten se dotýká nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Uvedená námitka není podřaditelná ani pod písm. a), protože stěžovatelka nevytkla
napadenému usnesení nesprávné posouzení právní otázky. Stěžovatelka se touto námitkou
rovněž nedovolávala zmatečnosti řízení před krajským soudem, tj. stížnostního důvodu
podle písm. c), ani nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení ve smyslu písm. d). Uvedená
námitka tedy nespadá pod žádný důvod kasační stížnosti podle §1 03 odst. 1 s. ř. s., a proto
je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Lze dodat, že podstatou popsané kasační argumentace
je ztráta vzájemné důvěry mezi stěžovatelkou a ustanovený zástupcem . Zde je třeba zdůraznit,
že ve vztahu mezi ustanoveným zástupcem a účastníkem řízení rozhoduje soud, který tohoto
zástupce ustanovil. Tento soud také rozhoduje o případném zproštění povinnosti ustanoveného
zástupce zastupovat účastníka řízení. Teprve v řízení o kasační stížnosti proti takovému
rozhodnutí krajského soudu by kasační soud mohl posuzovat námitku odpovídající té nyní
uplatněné (srov. usnesení ze dne 5. 3. 2014, čj. 3 As 109/2013 – 87).
24. Nejvyšší správní soud doplňuje, že některé námitky (zejména výtky směřující proti
postupu PČR a městského úřadu) se zcela míjely s předmětem řízení o kasační stížnosti. Soud
se jimi proto nemohl zabývat.
25. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost směřující do výroku I. napadeného
usnesení důvodnou, proto ji v tomto rozsahu zamítl.
26. Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu