ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.21.2012:51
sp. zn. Konf 21/2012 - 51
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Pavla
Pavlíka, JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, a JUDr. PhDr. Karla
Šimky, LL.M., Ph.D., rozhodl o návrhu a) Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, a b) žalobce Dopravního podniku Ústeckého kraje a.s., se sídlem
v Praze 5, Lumiérů 181/41, zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem
v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Ministerstvem vnitra
České republiky a Okresním soudem v Ústní nad Labem a dalšího účastníka sporu vedeného
u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 101/2008, o zaplacení částky
735 000 000 Kč s příslušenstvím, in eventum 188 453 017,72 Kč s příslušenstvím: žalovaný
Ústecký kraj, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, IČO 70892156, zastoupený
JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. (C.J.), advokátem se sídlem v Praze 1, Křížovnické
nám. 193/2, advokátní kancelář WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o.,
takto:
I. Věci vedené u zvláštního senátu pod sp. zn. Konf 21/2012 a sp. zn. Konf 22/2012,
se s p o j u j í ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena
pod sp. zn. Konf 21/2012.
II. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 34 C 101/2008, o zaplacení částky 735 000 000 Kč s příslušenstvím,
je soud .
III. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2008, čj. 34 C 101/2008 - 193,
se zrušuje .
Odůvodnění:
K výroku I.:
Zvláštní senát podle §39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl výrokem I., že se řízení vedená pod sp. zn. Konf 21/2012
a sp. zn. Konf 22/2012 spojují ke společnému projednání. V obou řízeních vedených
u zvláštního senátu byly podány samostatné návrhy týkající se totožné věci vedené u Okresního
soudu v Ústí nad Labem. Jedná se o návrh Ministerstva vnitra ČR zapsaný
pod sp. zn. Konf 22/2012 a návrh žalobce Dopravního podniku Ústeckého kraje a. s. zapsaný
pod sp. zn. Konf 21/2012, týkající se žalobce Dopravního podniku Ústeckého kraje a.s.
proti žalovanému Ústeckému kraji o zaplacení 735 000 000 Kč s příslušenstvím, in eventum
188 453 017,72 Kč.
K výrokům II. a III.
Návrhy doručenými dne 23. března 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Ministerstvo vnitra
a Dopravní podnik Ústeckého kraje (dále žalobce) domáhaly, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, mezi Ministerstvem vnitra ČR a Okresním soudem v Ústí nad Labem
ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 34 C 101/2008 týkající se zaplacení částky
735 000 000 Kč s příslušenstvím, in eventum 188 453 017,72 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti.
Žalobce se obrátil dne 7. května 2008 s žalobou na Okresní soud v Ústí nad Labem
a svým žalobním návrhem se domáhal po žalovaném Ústeckém kraji zaplacení částky ve výši
735 000 000 Kč s příslušenstvím in eventum částky ve výši 188 453 017,72 Kč. Žalobu odůvodnil
tím, že předchůdce žalobce (společnost ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s.) uzavřel se žalovaným
dne 30. 12. 2003 Smlouvu o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě k zajištění
dopravní obslužnosti v území Ústeckého kraje (dále jen „smlouva“) podle §19 zákona
č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSD“),
na jejímž základě žalobce zajišťoval pro žalovaného provoz městské autobusové dopravy
v Ústeckém kraji. Na základě dodatku č. 5 ke Smlouvě byly žalobci - jako právnímu nástupci –
vydány licence na plnění závazku ze Smlouvy. Dne 31. 1. 2006 žalovaný vypověděl shora
uvedenou smlouvu a výpovědní lhůta uplynula ke dni 30. 4. 2006. Žalobce se tak ocitl v situaci,
kdy mu žalovaný přestal plnit zákonnou povinnost k úhradě prokazatelné ztráty podle §19b
odst. 2 ZSD i přes skutečnost, že žalobce byl povinen jako držitel předmětných licencí na základě
ustanovení §18 ZSD i nadále závazky veřejné služby plnit. V omezené míře, s přihlédnutím
k daným možnostem, pak žalobce uskutečňuje provoz na daných linkách až dodnes,
neboť má za to, že závazek veřejné služby nebyl platně zrušen a nadále existuje. Žalobce
dále uvedl, že předmětné závazky veřejné služby podle jeho názoru nemohly být platně zrušeny
výpovědí smlouvy, neboť jejich podstata a trvání spočívala a nadále spočívá v uložení závazku
provozu a přepravy žalobci jakožto držiteli předmětných licencí, a to podle ustanovení §18 ZSD,
přičemž platnost těchto ustanovení a licencí nadále trvá i po ukončení smlouvy. Stejně tak trvá
i povinnost žalovaného hradit žalobci prokazatelnou ztrátu vzniklou plněním předmětných
závazků veřejné služby podle §19b odst. 2 ZSD, což vyplývá i z příslušných ustanovení Nařízení
Rady č. 1191/69 ze dne 26. 6. 1969 ve znění nařízení Rady č. 1893/91 (dále jen „nařízení“),
které pro Českou republiku začalo platit dnem vstupu ČR do Evropské unie, tedy dnem
1. 5. 2004. Žalobce má zato, že zrušit závazek veřejné služby a tomu odpovídající povinnost
žalovaného hradit žalobci prokazatelnou ztrátu lze výlučně způsobem uvedeným v nařízení,
kde v oddílu II jsou stanoveny společné zásady zrušení nebo zachování závazků veřejné služby,
přičemž v čl. 4 odst. 1 nařízení je výslovně uvedeno, že je na dopravních podnicích, aby požádaly
příslušné orgány členských států o úplné nebo částečné zrušení závazku veřejné služby, pokud
tento závazek zahrnuje hospodářské nevýhody. Příslušný orgán je v souladu s čl. 6 odst. 2
nařízení oprávněn až na základě takové žádosti rozhodnout o tom, bude-li závazek veřejné služby
zrušen.
Vzhledem k tomu, že žalovaný neplní povinnost vyrovnávat žalobci příslušná
ekonomická břemena, tedy nehradí žalobci prokazatelnou ztrátu, zapříčinil tím stav,
kdy zásadním způsobem klesla hodnota vlastního kapitálu podniku žalobce v porovnání
se stavem k 30. dubnu 2006. Žalobce má za to, že mu náleží po právu nárok na náhradu škody
ve výši 735 000 000 Kč. Částka je vypočítána ke dni 31. 1. 2008 a potvrzena znaleckým
posudkem č. 01-01/2008 ze dne 29. 4. 2008, zpracovaným znaleckým ústavem Appraising
Alpha-znalecký ústav, s. r. o.
Pokud by soud shledal, že výpovědí smlouvy mohl být závazek veřejné služby platně
zrušen, požaduje žalobce částku odpovídající vyrovnání rozdílu mezi snížením finančního
břemene a snížením příjmů podniku žalobce podle čl. 10 odst. 1 nařízení, která činí podle žalobce
188 453 017,72 Kč (viz znalecký posudek č. 02-02/2008 ze dne 29. 4. 2008 zpracovaný
znaleckým ústavem Appraising Alpha-znalecký ústav. s. r. o.).
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. září 2008, čj. 34 C 101/2008 - 193,
řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I.), postoupil věc po právní moci
usnesení Ministerstvu vnitra (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud
posoudil právní povahu uzavřené smlouvy, na jejímž základě žalobce uplatňoval svůj nárok,
jako smlouvu subordinační ve smyslu §161 odst. 1 správního řádu s tím, že rozhodnout
ve věci přísluší správnímu orgánu. Svůj názor opřel o rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007 - 82.
Ministerstvo vnitra, kterému byl návrh žalobce soudem postoupen, usnesením ze dne
12. ledna 2009, č. j. MV-88769-8/0DK-2008, řízení ve věci přerušilo, neboť další řízení,
která byla u něj žalobcem zahájena, představují ve vztahu k tomuto řízení, řízení o předběžných
otázkách.
V průběhu přerušení řízení došlo Ministerstvo vnitra po přijetí nařízení Rady (ES)
č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici
a silnici a o zrušení nařízení Rady /EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 k závěru, podle něhož smlouvy
o závazku veřejné služby ztratily povahu subordinačních veřejnoprávních smluv a k řešení sporů
z nich je věcně příslušné Ministerstvo dopravy. Usnesením č.j. MV-88769-27/ODK-2008 věc
postoupilo Ministerstvu dopravy, které se však s názorem Ministerstva vnitra neztotožnilo a věc
postoupilo zpět Ministerstvu vnitra usnesením ze dne 18. 2. 2011, č. j. 22/2011-190-STSP/4.
Dne 7. 3. 2011 se Ministerstvo vnitra obrátilo (mimo jiné i s dalšími návrhy) na Nejvyšší
správní soud s návrhem na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Ministerstvem dopravy
podle ustanovení §97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. září 2011, čj. Komp 2/2011 - 90, odmítl
žalobu v části týkající se nároku společnosti Dopravního podniku Ústeckého kraje v předmětné
věci. V odůvodnění uvedl, že žalobce nežádá zaplacení prokazatelné ztráty vyplývající ze smlouvy
o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě podle §19 zákona o silniční dopravě,
ale domáhá se zaplacení náhrady škody z důvodu poklesu vlastního kapitálu, způsobeného
podle jeho tvrzení neplatnou výpovědí veřejnoprávní smlouvy. Tento nárok však nelze považovat
za nárok vyplývající z veřejnoprávní smlouvy, neboť dopravní podnik žádá náhradu škody,
která je soukromoprávním institutem, a takovéto spory rozhodují soudy (viz prvá část ustanovení
§7 odst. 1 o. s. ř.).
Dne 23. března 2012 byly zvláštnímu senátu doručeny návrhy Ministerstva vnitra
a Dopravního podniku Ústeckého kraje na zahájení kompetenčního sporu.
Ministerstvo vnitra s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku
ze dne 27. září 2011, čj. Komp 2/2011 - 90, uvedlo, že návrh žalobce na zahájení sporného řízení
v souladu s §43 odst. 1 písm. b) správního řádu usnesením ze dne 25. října 2011,
čj. MV-88769-31/ODK-2008, odložilo a konstatovalo, že případnou příslušnost správních
orgánů k posouzení druhého požadovaného (eventuálního) plnění je možné zvažovat
až v závislosti na rozhodnutí soudů o uplatněném nároku na náhradu škody. Proti tomuto
usnesení podal žalobce rozklad, jenž byl rozhodnutím ministra vnitra ze dne 14. února 2012,
č.j. MV-88769-41/VS-2008, zamítnut. Ministerstvo vnitra se ve shodě s názorem Nejvyššího
správního soudu domnívá, že tvrzený nárok na zaplacení 735 000 000 Kč s příslušenstvím
je nárokem soukromoprávní povahy, konkrétně nárokem na náhradu škody, o němž nepřísluší
rozhodovat správní orgánům, ale soudům v občanském soudním řízení. Protože tak vznikl
záporný kompetenční spor mezi soudy a orgány moci výkonné navrhuje, aby zvláštní senát přiřkl
příslušnost k vydání rozhodnutí o původní žalobě soudům v občanském soudním řízení.
Žalobce – Dopravní podnik Ústeckého kraje – uvedl, že negativní kompetenční konflikt
vznikl již v okamžiku, kdy Okresní soud v Ústí nad Labem popřel svou pravomoc k rozhodnutí
ve věci a ministerstvo vnitra věc usnesením odložilo poté, co mu byla věc postoupena zpět
ministerstvem dopravy, namísto aby podalo návrh zvláštnímu senátu na rozhodnutí
kompetenčního sporu. Ve shodě s ministerstvem vnitra i Nejvyšším správním soudem navrhuje,
aby zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v předmětné žalobě je soud. Současně
žádá, aby ministerstvo vnitra bylo povinno zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi soudem a správním orgánem
se zvláštní senát řídil následující úvahou.
Okresní soud v Ústí nad Labem v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
věc rozhodnout a rovněž Ministerstvo vnitra ČR popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté,
co mu byla věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní
(záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem
č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004,
čj. Konf 3/2003 - 18, publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz.).
V usnesení ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. Konf 5/2012, zvláštní senát uvedl, že z jeho
rozhodovací praxe vyplývá, že smlouva o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě
uzavřená podle §19 ZSD je veřejnoprávní smlouvou, neboť zakládá práva a povinnosti v oblasti
veřejného práva (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007 - 82,
publikované pod č. 1675/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Spory z těchto smluv jsou oprávněny
zásadně řešit správní orgány podle §169 správního řádu.
Pravomoc správních orgánů však nebude dána tehdy, pokud se žalobce domáhá
po žalovaném plnění z titulu náhrady škody. Tato pravomoc musí být určena na základě obsahu
podané žaloby, tj. na základě žalobních tvrzení a žalobního petitu. V žalobním návrhu žalobce
uvádí, že v důsledku výpovědi Smlouvy ze strany žalovaného a následném neplnění povinnosti
žalovaného vyrovnávat žalobci příslušná ekonomická břemena, došlo u žalobce k poklesu
hodnoty vlastního kapitálu žalobce. K tomu předkládá znalecký posudek č. 01-01/2008
vypracovaný znaleckým ústavem Appraising Alpha-znalecký ústav, s.r.o., se sídlem v Praze 2,
Trojanova 2022/12, s názvem „Snížení hodnoty podniku zajišťujícího veřejnou službu“,
ve kterém znalecký ústav uvádí znehodnocení podniku v důsledku ukončení Smlouvy o závazku
veřejné služby ze strany žalovaného ve výši 735 000 000 Kč.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle §420 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnosti.
Žalobce v předmětné věci v souvislosti s primárním petitem dovozuje nárok na zaplacení
částky z titulu náhrady škody, způsobené neplněním povinnosti žalovaného vyrovnávat žalobci
příslušná ekonomická břemena v důsledku ukončení smlouvy o závazku veřejné služby ze strany
žalovaného. Obě strany tohoto sporu mají rovné postavení, jedna není nadřízena druhé a žádná
ze stran nemůže prosadit svou vůli jinak než před orgánem, který je k řešení takového sporu
povolán zákonem. Jde tedy o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu. Tyto spory zásadně
náleží rozhodovat soudům (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Zvláštní senát se tak ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeného
v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011 čj. Komp 2/2011 - 90, který v odůvodnění uvádí: „Společnost
DPÚK a. s. zde tedy nežádala zaplacení prokazatelné ztráty vyplývající ze smlouvy o závazku veřejné služby
ve veřejné linkové dopravě podle §19 zákona o silniční dopravě (o němž by byl příslušný rozhodovat ústřední
správní orgán), ale domáhala se zaplacení náhrady škody z důvodu poklesu vlastního kapitálu, způsobeného
podle jejího tvrzení neplatnou výpovědí veřejnoprávní smlouvy. Správní řád v §141 odst. 1 stanoví, že ve sporném
řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv. Nárok společnosti DPKÚ a.s. ale nelze považovat
za nárok vyplývající z veřejnoprávní smlouvy podle tohoto ustanovení. Náhrada škody, kterou společnost
DPKÚ a.s. v této žalobě žádá, je soukromoprávním institutem, a spory o náhrady škod zásadně rozhodují soudy
(prvá část ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř.).“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Současně podle §5 odst. 3 téhož zákona zrušil
rozhodnutí okresního soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým soud
svou pravomoc popřel. O nákladech řízení, které žalobce požaduje, bude rozhodnuto
v souvislosti se skončením daného řízení.
Pokud se týká žalobcem naznačované eventuality petitu z důvodu zachování právní jistoty
i pro případ, že by soud shledal, že výpovědí smlouvy mohl být závazek veřejné služby platně
zrušen, bude třeba, aby soud prvního stupně posoudil, zda v tomto smyslu žaloba obsahuje
skutečně eventuální petit, a podle okolností případu pak zvážil, zda řešení takto uplatněného
nároku spadá do jeho pravomoci. V opačném případě by řízení zastavil a věc v této části
postoupil příslušnému orgánu.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány /§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s./ i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Ústí nad Labem
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně zvláštního senátu