ECLI:CZ:NSS:2013:VOL.12.2013:64
sp. zn. Vol 12/2013 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: V.
P., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 4, Praha 4, 2) Ing.
Miloš Zeman, CSc., bytem Brdičkova 9, Praha 13, zastoupen JUDr. Janem Vondráčkem,
advokátem se sídlem Zbraslavské náměstí 458, Praha 5, 3) Ing. Vratislav Mynář, bytem
Osvětimany 274, zastoupen JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské
náměstí 458, Praha 5, v řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na neplatnost volby
[1] Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky. Návrh byl
soudu doručen dne 1. 2. 2013. Ve svém návrhu upozorňuje především na lživé, nečestné
a nemorální vedení kampaně ze strany odpůrce 2), tedy zvoleného kandidáta Miloše Zemana.
Tato lživá tvrzení navrhovatel dále specifikuje. Jimi měl dle navrhovatele Miloš Zeman porušit
§35 odst. 3 a §35 odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a změně
některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). V této souvislosti navrhovatel zejména
upozorňuje na lživý inzerát otištěný ve prospěch Miloše Zemana v deníku Blesk v první den
druhého kola volby, dále pak další šíření nepravdivých informací: vystěhování paní T. B.
ze zámeckého bytu, které ale nikdy nenastalo, údajné tvrzení B. P. týkající se problematiky Sudet
a poválečného odsunu německého obyvatelstva či pokusy spojovat rodinu kandidáta s fašistickým
a nacistickým hnutím.
[2] Navrhovatel se domnívá, že došlo k ovlivnění výsledku volby prezidenta nedovoleným
nezákonným způsobem, a proto podává návrh na neplatnost volby prezidenta a žádá opakování
voleb. Přestože si uvědomuje značné ekonomické náklady na novou volbu, považuje ji za nutnou
investici, aby nedošlo k mezinárodní újmě naší republiky a aby vyhrál ten nejlepší kandidát,
ale pouze povolenými prostředky.
[3] Nad rámec návrhu navrhovatel uvádí, že šířením nepravdivých zpráv mohlo dojít
k šíření poplašné zprávy nebo ke spáchání trestného činu pomluvy, protože kandidátovi
Schwarzenbergovi vznikla značná osobní újma.
II. Vyjádření odpůrce ad 1)
[4] K návrhu se vyjádřil odpůrce ad 1), Státní volební komise. Odpůrce ad 1) rekapituloval
návrh na neplatnost volby a konstatoval, že nemá jako volební orgán žádné pravomoci zasahovat
a šetřit provinění v rámci volební kampaně. Otázka, zda došlo k porušení pravidel, tak zůstává
na rozhodnutí soudu a je na něm, aby v intencích ustálené judikatury aplikoval třístupňový test
(protizákonnost, vztah mezi protizákonností a volbou, zásadní intenzita takové protizákonnosti)
a vyhodnotil podle něj konkrétní volební stížnost.
III. Vyjádření odpůrců ad 2) a 3)
[5] K návrhu se prostřednictvím společného advokáta vyjádřili společně i odpůrci ad 2) a 3).
Rozdělili své vyjádření do tří argumentačních skupin: obrany založené na neexistenci právního
základu pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta, námitky nedostatku důvodů pro vyslovení
neplatnosti volby prezidenta ve smyslu §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky a obranu
procesně-právní povahy. V prvé řadě vyjádřili názor, že neexistuje právní základ pro zrušení
prezidentských voleb, a že příslušná právní úprava (tedy soudní řád správní a zákon o volbě
prezidenta republiky) neobsahuje ustanovení, které by po vyslovení neplatnosti umožnilo soudu
volby zrušit. V druhé části svého vyjádření namítají, že zmíněnými jevy nedošlo k porušení
zákona, a i kdyby snad došlo, tak to nedosahovalo intenzity potřebné k vyslovení neplatnosti.
[6] Rovněž se vyjádřili k předmětnému inzerátu v Blesku. Především zcela kategoricky
popírají, že by s tímto inzerátem měli cokoliv společného, naopak – veřejně se od něj distancovali
a nenesou žádnou odpovědnost ani za jeho publikaci ani za jeho obsah. Nadto popírají,
že by tento inzerát byl porušením zákona.
[7] Pokud jde o tvrzení týkající se B. P., nejde podle odpůrců o údaj, který by se týkal
kandidáta, nýbrž by šlo nanejvýš o údaj, který by se týkal pana P. Nadto odpůrce tu vycházel
z relevantních zdrojů, které se nakonec ukázaly ne zcela přesné, tudíž v tom lze stěží spatřovat
jakoukoliv nečestnost či nepoctivost. Nelze pak v této souvislosti pominout, že informace týkající
se této okolnosti odpůrce ad 2) opakovaně uvedl na pravou míru, zejména v debatách vysílaných
na České televizi.
[8] Ve vztahu k údaji o nuceném vystěhování T. B. z bytu na zámku v Č. podle odpůrců
nejde o lživé tvrzení, nýbrž nanejvýš o nepřesnost, neboť informace, že T. B. se odstěhovala ze
zámku v Č., je pravdivá. V každém případě jde opět o informaci, která se netýká kandidáta.
[9] Odpůrci rovněž reagují na „údajné pokusy spojovat kandidáta a jeho rodinu s nacistickým
a fašistickým hnutím“. Tvrzení navrhovatele považují za vágní, neprokazované a neprokázané.
Pokud navrhovatel na mysli informaci, že v sídle, kde pobývá manželka Karla Schwarzenberga,
visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi, pak uvádějí, že informace byla převzata
z relevantního zdroje, přičemž jakmile se tato informace ukázala jako nepřesná, uvedl ji Miloš
Zeman – sám od sebe – na pravou míru a vyslovil i adekvátní politování. Opět tu tedy nelze
Pokračování Vol 12/2013 - 65
v žádném případě hovořit o jakkoliv nečestném či nepoctivém jednání, nadto jde opět
o informaci, která se netýká kandidáta.
[10] Odpůrci vznášejí i námitku procesního charakteru, konkrétně namítají „naprostou
diskrepanci mezi procesním postavením navrhovatele na straně jedné a procesním postavením odpůrců na straně
druhé. Zatímco navrhovatel má velmi široký časový prostor pro přípravu svého návrhu, odpůrcům je dán časový
prostor naopak velmi krátký, což i s ohledem na množství návrhů vede ke zkrácení jejich procesních práv
a možností.“
[11] V závěru odpůrci navrhují zamítnutí návrhu v plném rozsahu.
IV. Vlastní argumentace soudu
[12] Návrh byl podán včas, v souladu s požadavky §90 odst. 5 s. ř. s. a zákonem o volbě
prezidenta republiky. Navrhovatel je aktivně legitimován a návrhový petit je srozumitelný a věcně
projednatelný.
[13] Návrh není důvodný.
[14] V prvé řadě Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem odpůrců 2) a 3), podle nichž
neexistuje právní základ pro vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky. Odpůrcům lze
zčásti přisvědčit v tom, že relevantní právní předpisy, tedy soudní řád správní ani zákon o volbě
prezidenta republiky, neobsahují ustanovení, které by přímo stanovilo, že v případě, že soud
shledá návrh důvodným, rozhodne o neplatnosti volby prezidenta republiky. Ustanovení
§66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky ovšem upravuje soudní řízení o „návrhu
na neplatnost volby prezidenta“ a definuje okruh osob či skupin osob k němu aktivně
legitimovaných. Odstavec 2 téhož ustanovení navíc stanoví, že „[n]ávrh na neplatnost volby prezidenta
může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek
volby prezidenta“. Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu by zákonodárce dával stanovenému
okruhu osob aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta
republiky, pokud by v pravomoci soudu příslušného k řízení o tomto návrhu (§68 zákona
o volbě prezidenta republiky) nebylo v případě, že shledá návrh důvodným, právě vyslovit
neplatnost volby prezidenta republiky.
[15] Na §66 zákona o volbě prezidenta republiky pak navazuje §90 odst. 5 s. ř. s., v jehož
první větě se již přímo uvádí, že za podmínek stanovených zákonem o volbě prezidenta republiky
se mohou k tomu legitimované osoby „domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby“. Pravomoc
Nejvyššího správního soudu rozhodnout o neplatnosti volby prezidenta republiky tedy
nepochybně vyplývá z §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta republiky.
Účelem daného řízení je zajistit účinnou ochranu proti takovým případným nezákonnostem
v průběhu volby, které by mohly ovlivnit výsledek volby prezidenta. V případě důvodnosti
návrhu bude tedy soudní ochrana zajištěna tak, že soud vysloví neplatnost volby prezidenta
republiky nebo její části. O tom svědčí i §90 odst. 5 věta pátá s. ř. s., jež stanoví, že „rozhodne-li
soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta
republiky bude opakovat“. Na uvedená ustanovení dále navazuje i §59 odst. 2 zákona o volbě
prezidenta republiky upravující opakovanou volbu. Podle tohoto ustanovení „[o]pakovaná volba
prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta
(§66) opodstatněným“. Upravuje-li zákon výslovně postup po vyslovení neplatnosti volby soudem,
nelze tvrdit, že soud není oprávněn o neplatnosti volby rozhodnout.
[16] Opačný výklad zastávaný odpůrci 2) a 3) neodpovídá doslovnému znění citovaných
ustanovení ani úmyslu zákonodárce, o němž svědčí rovněž důvodová zpráva k zákonu o volbě
prezidenta republiky: „Soud může posoudit, že volební proces neproběhl v souladu se zákonem a je třeba
opakovat celou volbu prezidenta znovu (tím umožnit vstoupit do volebního procesu např. i novým kandidátům),
anebo že není třeba opakovat znovu celé volby, ale pouze jejich část, a to od úkonu, kde nastalo pochybení.“
(Důvodová zpráva dostupná na www.psp.cz.)
[17] Rovněž k námitce procesní povahy ze strany odpůrců 2) a 3) (krátkých lhůt pro odpůrce)
soud uvádí, že pro celý volební proces, a zejména jeho soudní přezkum, jsou relativně krátké
lhůty charakteristické. Tyto lhůty jsou relativně krátké jak pro účastníky (navrhovatele i odpůrce),
tak i pro samotný soud, který by měl o všech volebních stížnostech rozhodnout do patnácti dnů
od doručení návrhu. Nelze však rozhodně hovořit o zkrácení procesních práv. Je sice pravdou,
že odpůrce měl na rozdíl od navrhovatele o několik dnů kratší lhůtu, jeho vyjádření však bylo
pouze reakcí na argumentaci navrhovatele. Na okraj soud podotýká, že odpůrci ad 2) a 3)
nepodali žádost o prodloužení lhůty k vyjádření.
[18] Jak plyne ze shora provedené rekapitulace návrhu, jádro uplatněných námitek směřuje
proti způsobu, jakým vedl zvolený kandidát Miloš Zeman spolu se svým volebním týmem svou
kampaň. Navrhovatel upozorňuje na neetičnost volební kampaně, vyjmenovává řadu lží,
které v průběhu kampaně Miloš Zeman vyslovil, případně s těmito nepravdami přišel někdo
z jeho týmu, a domáhá se vyslovení neplatnosti voleb.
[19] K tomu je třeba nejprve uvést, že zákon o volbě prezidenta republiky v ustanovení
§35 odst. 1 definuje volební kampaň jako jakoukoli propagaci kandidáta na funkci prezidenta
republiky a volební agitace v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení určené na jeho podporu
nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli doprovodné akce, za které se poskytne nebo
obvykle poskytuje úplata, pokud k takové propagaci nebo volební agitaci došlo nejdříve v den
vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů, anebo i před tímto dnem, jestliže taková propagace
nebo agitace trvá i ke dni vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů. Za volební kampaň
se považuje i sdělení v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky. Podle odst. 2
téhož ustanovení volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech
zveřejňovány nepravdivé údaje.
[20] Je notorietou, že smyslem volební kampaně je snaha aktérů politického boje o získání
co největší přízně voličů pro své kandidáty a volební programy. Jejími základními funkcemi jsou
proto informovanost, identifikace a mobilizace. Je tedy zřejmé, že podstata volební kampaně
spočívá v tzv. politické komunikaci, a to jak mezi kandidujícími subjekty navzájem, tak především
mezi kandidáty (zejména politickými stranami) a voliči (potenciálními i skutečnými; k tomu blíže
viz např. E. Bradová, Od lokálních mítinků k politickému marketingu: Teorie a vývoj politické komunikace
a volebních kampaní, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005). V podmínkách
demokratického systému a skutečně svobodných voleb je zcela obvyklé, že kandidáti a jejich
stoupenci využívají vedení jak pozitivní, tak také negativní kampaně. Ostatně citovaná zákonná
úprava výslovně zmiňuje vedení kampaně i v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta
republiky, tedy negativní kampaň.
[21] K námitce negativní kampaně spojené s vyvoláním strachu či útoky na protivníka tedy
soud připomíná, že zejména přímá volba je inherentně svázána nejen s pozitivním zdůrazněním
vlastních předností, ale i s prvky intenzivní negativní kampaně, která má za cíl voliče odradit
od volby protikandidáta. Vedení negativní kampaně není ostatně neobvyklým nebo novým jevem,
objevuje se např. již v amerických prezidentských volbách v 18. století (Blíže viz: David, Mark:
Pokračování Vol 12/2013 - 66
Going Dirty: The Art of Negative Campaigning, kapitola What good old days? Rowman & Littlefield
Publishers, 2009).
[22] Negativní strategie v rámci prezidentských voleb nastoupila zejména v době druhého
kola, kde proti sobě stojí pouze dva kandidáti a platí zde princip hry s nenulovým součtem
(co jeden ztrácí, druhý získává). Intenzita negativní kampaně byla v prezidentských volbách
citelná především tím, že se projevila v krátkém období necelých dvou týdnů mezi prvním
a druhým kolem volby. V mezinárodním srovnání však částečně negativní pojetí proběhlé volební
kampaně výrazně nevybočilo z běžných standardů, rozdíl je pouze v tom, že období tzv. horké
kampaně v zahraničí bývá výrazně delší. Samotné vedení negativní kampaně, které se soustředí
n chyby, nevýhody či slabé stránky protivníka, není protizákonné, má nicméně své normativní
limity.
[23] Jedním ze zákonných limitů (zejména) pro negativní kampaně je povinnost vést kampaň
čestně a poctivě a především zákaz zveřejňovat nepravdivé údaje. Soud citované zákonné
ustanovení interpretuje jako výraz zvýšené pozornosti zákonodárce ve vztahu právě k období
volební kampaně, která se samozřejmě vyznačuje často velmi emotivní, napjatou a mnohdy
i iracionální atmosférou. Rovněž je třeba připomenout, že ani během volební kampaně nepanuje
„právní vakuum“, vyplňované výhradně volebním zákonem. I v období její nejžhavější fáze si
všichni její aktéři musí neustále být vědomi toho, že se mohou dopustit porušení řady právních
předpisů, a to nejen z oblasti volebního, nýbrž také třeba správního, občanského, mediálního
či dokonce trestního práva. Posláním volebního soudu proto není zastávat pozici jakéhosi
monopolního ochránce korektnosti celého volebního procesu. Tento úkol totiž přísluší i jiným
orgánům veřejné moci. Je věcí jednotlivých kandidátů a koneckonců i voličů, aby se svým
aktivním jednáním zasazovali o férovost voleb. Možnosti volebního soudu jsou totiž v této fázi
volebního procesu poměrně limitované: jeho pravomocí je pouze rozhodnout o neplatnosti
voleb, což je natolik závažný zásah do projevené vůle voličů, že k němu lze přistoupit pouze
ve výjimečných případech. Soud tedy nemůže „pískat všechny volební fauly“, ale operuje pouze
v zákonném režimu regulérnost voleb-neplatnost voleb. Jedinou možnou sankcí je totiž
již zmíněné vyslovení neplatnosti voleb a jejich následné opakování.
[24] K tomu, aby mohl soud vyhovět návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky,
používá tradičně postup spočívající ve třech krocích. Zjišťuje postupně, zda došlo k (1)
nezákonnosti; dále hodnotí (2) vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta,
jehož zvolení je napadeno, a konečně posuzuje (3) zásadní intenzitu této nezákonnosti,
která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, aby bylo možno se důvodně
domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen
(srov. k tomu přiměřeně usnesení NSS ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12, č. 354/2004 Sb.
NSS). Do rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc vstoupit jen ve výjimečných
případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči
rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát [nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005
(N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.), kauza senátora Nádvorníka]. V tomto kontextu je však
vhodné spolu s L. Fullerem připomenout, že „většina nespravedlností tohoto světa není páchána pěstmi,
ale lokty“ (Morálka práva, Praha, 1998, str. 147), což přeneseně na volební soudnictví znamená,
že k prohlášení voleb za neplatné nemusí docházet jen v případě jedné intenzivní
protizákonnosti, nýbrž také u většího množství protizákonností slabších.
[25] Jak soud vyslovil v usnesení sp. zn. Vol 15/2013, zákon neobsahuje výklad užitých pojmů
„čestně a poctivě“ a soud toto ustanovení aplikující musí vycházet nejen z toho, jak jsou tyto pojmy
chápány v běžném životě, ale současně musí i přihlížet k charakteru volební kampaně. Předmětné
pojmy v prostředí voleb nelze ztotožňovat s dobrými mravy, tak jak jsou chápány občanským
zákoníkem, ani je nelze posuzovat z hlediska soukromého práva a obecné morálky. Nedostatek
etiky ve volební kampani ještě nečiní takové jednání protizákonným (srov. usnesení ze dne
29. 6. 2006, č. j. Vol 45/2006 - 17, č. 963/2006 Sb. NSS).
[26] V nyní projednávané věci se soud ztotožňuje s názorem navrhovatele, že řada tvrzení
M. Zemana se mnoha lidem mohla jevit jako nekorektní, demagogická a některá dokonce
až lživá. Jak plyne z dalšího textu, M. Zeman a jeho tým využíval různé způsoby, jak na svoji
stranu naklonit veřejné mínění a naopak co nejvíce poškodit svého protikandidáta.
A. Schopenhauer připomíná, že „často se stává, že kdo odchází z hádky jako vítěz, vděčí za to často
ani ne tak správnosti svého úsudku při předložení svého výroku, jako chytrosti a obratnosti, se kterými je
obhajoval“ (Eristická dialektika, Praha, 1991, str. 10). Soud nepovažuje za smysluplné pokoušet
se analyzovat, zda tyto nezřídka velmi problematické způsoby byly používány spontánně
anebo byly pečlivě připravovány předem. V konečném důsledku ani netvrdí, že nesměly být
používány vůbec – samozřejmě s výhradou, že se nejedná přímo o lži. Pokud by totiž tyto ambice
soud měl, stavěl by se do pozice konečného arbitra slušnosti a etiky, což mu však nepřísluší.
Jak vyložil Ústavní soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, požadavek čestného
a poctivého vedení volební kampaně nelze vykládat z hlediska soukromého práva a obecné
morálky, neboť jde o volební kampaň, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů a v jejím
rámci jsou proto voličům předkládány často emocionální a vyostřené argumenty, které mají
ovlivnit jejich rozhodování. Zdejší soud k tomu dříve rovněž uvedl, že i vyjadřování čistě
subjektivních politických názorů, byť se týkají osoby konkurenta v politickém boji, nelze
považovat za porušení poctivosti a čestnosti volební kampaně (usnesení sp. zn. Vol 9/2008).
Osoby veřejně činné, tedy zejména politici, musí ostatně akceptovat větší míru veřejné kritiky
než jiní občané (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03).
[27] V nyní projednávané věci je pro soud velmi podstatná následující okolnost. Na téměř
každý, byť ne zcela férový argument, měl protikandidát v rámci kampaně šanci odpovědět.
Argumentace užitá všemi aktéry prvních přímých voleb prezidenta republiky, a to včetně Miloše
Zemana a jeho volebního týmu, v posledku podléhala kritickému posouzení ze strany voličů.
Ti vnímají nejen obsah volebních prohlášení, ale i úroveň prostředků ve volebním boji užitých
a rovněž případné účelové změny názorů jednotlivých kandidátů na jednotlivá témata. Jinak
řečeno, v případech, kdy je namítána nekorektnost vedení volební kampaně některým
z kandidátů, musí soud hodnotit nejen jednotlivé skutky (např. dehonestující tvrzení
o protikandidátovi, šíření nepravdivých informací, osobní urážky apod.) z hlediska jejich
závažnosti a intenzity (viz výše zmíněný příměr „úderů pěstmi nebo jen lokty“), nýbrž také vzít
v úvahu jejich načasování.
[28] Lze si tak - v obecné rovině - představit případy, kdy i protiprávní útoky menší intenzity
mohou nabýt na významu při hodnocení korektnosti kampaně jako celku, pokud jsou učiněny
v době, která protikandidátovi fakticky znemožňuje na ně jakkoliv efektivně zareagovat. Naopak
může dojít k situaci, že i zjevně závažný „faul“, k němuž však dojde dlouho před hlasováním
voličů, volební výsledek výrazněji neovlivní, neboť dotčený kandidát na něj může přiměřeným
způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat
(podobně viz usnesení NSS sp. zn. Vol 5/2006). Jak totiž plyne z politologické literatury,
„výjimečně agresivní styl negativní volební kampaně může mít kontraproduktivní efekt, tj. může se obrátit
proti jeho iniciátorovi a v důsledku snížit počet získaných hlasů ve volbách“ (L. Cabada, M. Kubát a kol.,
Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, 2002, str. 320).
[29] Jiná je ovšem situace u dalších pochybení, která navrhovatel ve vztahu k volební kampani
vytýká. Jmenovitě jde o celostránkový inzerát v deníku Blesk, který vyšel v první den druhého
kola voleb prezidenta republiky (srov. deník Blesk, vydání ze dne 25. 1. 2013, strana 9). Tento
Pokračování Vol 12/2013 - 67
inzerát obsahuje přinejmenším jedno nepravdivé tvrzení, a to údaj o poděkování kandidáta Karla
Schwarzenberga B. P. za jeho podporu (k nepravdivosti tohoto tvrzení srov. vysvětlení Miloše
Zemana v prezidentské debatě na ČT 1 dne 24. 1. 2013 a následné dementi Britských listů
z téhož dne, viz http://www.blisty.cz/art/67152.html). Tím byl porušen zákaz uvádět o
kandidátech nepravdivé údaje dle citovaného §35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky.
Současně byla porušena též povinnost dle §35 odst. 3 téhož zákona, podle něhož [p]ropagace nebo
volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a
zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky.
[30] Stejně tak byla lživá informace, šířená tentokráte týmem Miloše Zemana, podle níž jsou
na zámku manželky kandidáta na funkci prezidenta republiky Karla Schwarzenberga nacistické
symboly. Kandidát Schwarzenberg však měl v tomto případě dostatek času k prokázání nepravdy
takového tvrzení a kandidát Zeman se mu následně veřejně omluvil
(http://www.novinky.cz/domaci/291011-zeman-se-omluvil-schwarzenbergovi-za-reci-o-
hakovych-krizich.html).
[31] V případech právě uvedených došlo k porušení zákona, konkrétně v prvém případě
§35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta republiky, v druhém případě §35 odst. 2 téhož zákona.
Obě skutečnosti bezesporu měly racionální vztah ke zvolení kandidáta, jehož zvolení je
napadeno. Soud má nicméně za to, že ve věci není dána třetí podmínka pro závěr o neplatnosti
volby prezidenta republiky, totiž existence zásadní intenzity nezákonnosti. Lze jen připomenout,
že protizákonnost musí dosahovat takového stupně, kdy je možno se důvodně domnívat,
že pokud by k ní vůbec nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen. Intenzita porušení
volebního práva ve vztahu k inzerátu v deníku Blesk je bezesporu mimořádně velká. Deník Blesk
je nejčtenějším českým deníkem, jeho náklad se pohybuje kolem 300 000 kusů, každodenně
zasahuje výrazně více než jeden milión čtenářů (http://www.mediaguru.cz/2012/08/prodane-
naklady-deniku/ ). Inzerát vyšel v první den voleb, kandidát Schwarzenberg, v jehož neprospěch
inzerát směřoval, tak neměl reálnou šanci na lži tam uvedené reagovat. Spojení zadavatele
inzerátu s týmem zvoleného kandidáta Miloše Zemana však nebylo prokázáno a odpůrci ad 2)
a 3) důrazně popřeli, že by s inzerátem měli cokoliv společného. Současně výsledek voleb
ve prospěch kandidáta Miloše Zemana je velmi výrazný, bezmála 500 000 hlasů (srov. oficiální
výsledek voleb vyhlášený pod č. 25/2013 Sb., podle něhož tento rozdíl činil 476.234 hlasů). Lze
se tedy domnívat, že samotný inzerát, byť porušující dokonce dvě zákonné normy (§35 odst. 2
a 3 citovaného zákona), nemohl takto výrazný výsledek založit. Jinými slovy, přes vysokou
intenzitu protizákonnosti nebyl inzerát s to zásadně zpochybnit volební výsledky. Soud
se shoduje s názorem Ústavního soudu, podle něhož za porušení pravidel volebního procesu
by měl být v prvé řadě sankcionován ten, kdo je způsobil. Hrozba zrušení výsledku voleb jako
jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti
zásahu veřejné moci (takto citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04).
[32] Ve věci nepravdivého obvinění o nuceném vystěhování paní T. B. ze zámeckého bytu,
které učinil kandidát Zeman v prezidentské debatě, je situace velice obdobná. Kandidát
Schwarzenberg toto tvrzení ihned v televizní debatě odmítl s poukazem na jejich dlouholeté
přátelství. Krátce nato v médiích vystoupila paní B., uvedla věci na pravou míru a usvědčila tým
kandidáta Zemana ze lži v této věci (http://www.lidovky.cz/ze-me-schwarzenberg-vyhnal-z-
bytu-lez-jako-vez-f4u-/zpravy- domov.aspx?c=A130123_135030_ln_domov_ogo). Soud
rozhodně nesouhlasí s tvrzením odpůrců ad 2) a 3), že šlo o nepřesnost, která nadto nebyla
spojena s osobou kandidáta. Miloš Zeman v televizní debatě tímto nepravdivým tvrzením napadl
charakter a čestné chování svého protivníka a přímo ji svázal s osobou Karla Schwarzenberga.
Odpůrci ad 2) a 3) použitý výraz nepřesnost je nemístným eufemismem, protože je obrovský rozdíl
mezi nuceným vystěhováním motivovaným neférovým jednáním ze strany protikandidáta a mezi
dobrovolným odchodem nájemkyně z nevyhovujícího bytu. Došlo tedy opět k porušení zákona,
kandidát Schwarzenberg však měl, podobně jako v dalších případech, dostatek času se veřejně
bránit a nepravdivá tvrzení vyvrátit.
[33] Soud rovněž rozhodně nesouhlasí s tvrzením odpůrců ad 2) a 3), že v případě nepravdivé
informace o podpoře B. P. nešlo o tvrzení spojené s protikandidátem. Tým kandidáta Zemana i
sám Miloš Zeman použil tuto nepravdivou informaci o podpoře kontroverzního představitele
sudetoněmeckého landsmanšaftu jako připravený útok na protikandidáta, zjevně s cílem jej
v očích voličů poškodit, ostatně v intencích kampaně namířené proti „nečeskosti“ protikandidáta
ve vztahu k jeho rodině, původu a výrokům o Benešových dekretech. Cílem argumentace bylo
spojit protikandidáta s landsmanšaftem, nikoliv poskytnout informaci o preferencích pana P.
[34] Rovněž tyto námitky ale nejsou, rovněž s ohledem na to, že protikandidát měl
dostatečnou možnost v rámci kampaně na zmíněná provinění protivníka reagovat, důvodné.
To však neznamená, že je lze považovat za bagatelní, už z toho důvodu, že zatímco sledovanost
televizních debat, v nichž kandidát Zeman uváděl nepravdivá tvrzení, byla mimořádně vysoká,
(poslední prezidentskou debatu Prezidentské finále sledovalo 1,6 milionu diváků,
viz http://www.digizone.cz/clanky/prezidentske-finale-nejvice-ohrozilo-tv-barrandov-jeji-film-
spadl-pod-100-tisic-divaku/), o uvedení věcí na pravou míru se již voliči nemuseli dozvědět.
Na druhou stranu má každý volič odpovědnost sám k sobě, je pánem svého hlasu a vzhledem
k medializovanému politickému diskurzu je v jeho možnostech se o kandidátech zevrubně
informovat. V rámci prezidentské volební kampaně např. měli voliči k dispozici internetové
služby jako www.demagog.cz, na nichž byly debaty z hlediska pravdivosti výroků politiků
hodnoceny. Volič tedy mohl samostatně posoudit, zda mu konkrétní lži vybraného kandidáta
nebo jeho týmu vadí natolik, aby kandidáta následně nevolil.
[35] Námitka navrhovatele, že předmětný inzerát v deníku Blesk odradil značnou část voličů
od účasti v druhém kole a tím podstatně ovlivnit volby, je pouze spekulativní povahy. Jakkoliv
inzerát mohl mít určitý vliv na rozhodování voličů, nelze věrohodně prokázat, zda a jaký dopad
měl zmíněný inzerát na volební účast.
[36] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že volební stížnost není důvodná. I když se soud
ztotožňuje s řadou uplatněných námitek co do jejich skutkového vymezení a protizákonnosti,
zjištěná protizákonnost nedosahuje takové intenzity, aby byla způsobilá zpochybnit výsledky
voleb jako celku s ohledem na rozdíl téměř půl milionu hlasů, o které obdržel vítězný kandidát
více. Lze si ovšem v budoucnu představit případy současně těsného volebního výsledku a zásadní
či kumulativní protizákonnosti naplňující i třetí podmínku intenzity zásahu (srov. bod 24 shora).
O takovou situaci se však zde nejednalo.
V. Závěr a náklady řízení
[37] Návrh na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky neshledal soud jako důvodný,
a proto jej v plném rozsahu zamítl. Soud rozhodl o návrhu bez jednání. V tomto typu řízení jej
není třeba nařizovat, byť se provádí dokazování (§90 odst. 5 s. ř. s.).
[38] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Pokračování Vol 12/2013 - 68
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu