ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.480.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 480/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání podaném obviněným B. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 To 1083/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 85/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 3 T 85/2005, byl obviněný B. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 25. 7. 2004 u herny B. v Z., okres Š., jako obchodní zástupce společnosti P. F., s. r. o., se sídlem P., převzal od A. M. finanční částku 6.250,- Kč k uhrazení dluhu, který A. M. vznikl na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 7. 8. 2003 a tuto částku si ponechal pro sebe.“ Podle §248 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému za tento trestný čin uložen samostatný peněžitý trest ve výši 7.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 2 To 1083/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 11. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž současně napadl výrok o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se dovolatel zabýval obsahem provedeného dokazování a na tomto základě dospěl k závěru, že soudy obou stupňů pochybily, neboť zaměřily dokazování výhradně k prokázání jeho viny, aniž by vzaly v úvahu, zda v dosud zjištěném skutkovém stavu neexistují důvodné pochybnosti o jeho nevině. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na skutečnost, že v daném případě bylo především svědecky doloženo, a to z výpovědi I. M. a jeho manželky J. D., že se v inkriminovanou dobu nacházel na zcela jiném místě. Pokud jde o jeho údajnou identifikaci dalšími svědky, bylo třeba vzít v úvahu, že nikdo ze svědků mu v době údajného přebírání dlužné částky neviděl do tváře, a tudíž jej ani nepoznal, neboť dovolatel se měl nacházet na motocyklu značky Babeta a měl mít přilbu červené barvy. K tomu dovolatel poznamenal, že tyto věci nikdy nevlastnil a ani nepoužíval. Soud se podle dovolatele nevypořádal též s otázkou, z jakého důvodu by jej svědek M. měl vlastně telefonicky kontaktovat. Dovolatel totiž tuto osobu od února či března nenavštěvoval, neboť veškeré upomínky týkající se zaplacení dluhu včetně splátkového kalendáře, byly v té době A. M. zasílány již výlučně prostřednictvím společnosti P. F., s. r. o., které měl dluh uhradit. Dovolatel současně připomněl, že povinností orgánů činných v trestním řízení bylo zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a objasnit – i bez návrhu stran – všechny relevantní skutečnosti bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Touto zásadou se však podle dovolatele soudy obou stupňů neřídily. Naopak v důsledku jejich vadného postupu byla zpochybněna věrohodnost nestranné osoby a za věrohodné byly považovány výpovědi svědků několikrát soudně trestaných, kteří se podle názoru dovolatele na svých výpovědích proti němu společně domluvili. V závěru dovolání pak navrhl, aby z důvodu existence závažných pochybností dovolací soud podle „§265b odst. 1 písm. k), písm. l) tr. řádu“ rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
K dovolání obviněného v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství(dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že z argumentace použité dovolatelem vyplývá, že je zcela jednoznačně orientována na zpochybnění postupu obou soudů při hodnocení vypovídací hodnoty opatřených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu. Přitom vyznívá tak, že v dovolatelově případě nejsou přisouzená skutková zjištění náležitě prokázána. Za tohoto stavu věci však podle státní zástupkyně nemůže být dovolání způsobilé k věcnému přezkoumání, a to jak z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani z jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Zároveň podle ní nepřichází v úvahu ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť v projednávaném případě není dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a přijatými právními závěry. Takový nesoulad dovolatel konečně ani nenamítl, když se zabýval toliko vadami hodnocení provedeného dokazování, na jehož podkladě byl uznán vinným. Ve svém vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b)tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný B. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů oběma soudy, kterým vytkl, že provedené důkazy posuzovaly vadně, když v jeho prospěch nevzaly v úvahu věrohodná svědectví, a naopak k jeho tíži vycházely ze svědeckých výpovědí vzbuzujících důvodné pochybnosti o tom, zda svědci vůbec vypovídali pravdu. To znamená, že existenci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel spojoval v podstatě s tvrzením, že předmětná věc nebyla řádně objasněna, a že v důsledku toho byl uznán vinným trestnou činností, které se ve skutečnosti nedopustil.
Z odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí (viz str. 2, 3 usnesení odvolacího soudu, výrok o vině a str. 2, 3 rozsudku soudu prvního stupně) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily své právní závěry. Svá rozhodnutí soudy zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutno považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy právní závěry obecného soudu by byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde (viz důvody konstatované shora) a konečně ani sám dovolatel, který se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, nenamítl žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat(viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno(k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03 str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného B. D. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler