ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.988.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 988/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2007 o dovolání podaném obviněným I. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 7 To 131/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 114/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 2. 2007, č. j. 114/2006-184, byl obviněný I. D. v bodě 1) výroku uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spáchal tím, že „dne 19. 7. 2006 v době kolem 06:00 hodin ve S., poté, co přestřihl vázací drát v pletivu a odtažením tohoto pletiva vytvořil otvor v oplocení areálu společnosti D. Č. r., a. s., vnikl tímto otvorem dovnitř areálu a následně již vytvořeným otvorem v dalším oplocení vnikl do areálu společnosti H. m., a. s., odkud odcizil z ovládací kabiny stavebního jeřábu HM 1000 vedoucí svazek 28 ks vodičů typu CMFMF 12x1,5, CMFMF 5x1,5, CMFMF 4x1,5, které jednotlivě odstříhal pomocí štípacích kleští, čímž poškozené společnosti H. m., a. s., způsobil škodu ve výši 60.931,50 Kč, poškozením oplocení způsobil poškozené společnosti D. Č. r., a. s., škodu ve výši 392,50 Kč; a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Přerově, č. j. 5 T 183/2004-42 ze dne 14. 2. 2005, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2005, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odstavec 1 písmeno e) trestního zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 1. 2007, který nabyl právní moci téhož dne, přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 150 dnů.“ Dále byl uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat skutkem popsaným v bodě 2) výroku rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti H. m., a. s., škodu ve výši 60.931,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 7 To 131/2007, jímž z podnětu obou odvolání podle §258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu (bod I/ výroku). Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který spáchal týmž skutkem, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně. Zároveň rozhodl, že se obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. nově odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. současně uložil obviněnému povinnost, aby poškozené společnosti H. m., a. s., nahradil škodu ve výši 60.931,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (bod II/ výroku). Věc týkající se skutku v bodě 2) napadeného rozsudku byla podle §260 tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření (bod III výroku). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2007 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým jej napadl ve výrocích pod body I/ a II/. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadenému rozhodnutí vytýká nesprávné hmotně právní posouzení, a to ve vztahu k závěru o výši způsobené škody. Soud činí dovolatele odpovědným za škodu ve výši 60.931,50 Kč, přičemž jde o skutečnost významnou jak z hlediska právní kvalifikace skutku, tak pro účely výroku o náhradě škody. Dovolatel namítl, že soud opřel právní názor, že věk (stáří) odcizených elektrických kabelů nerozhoduje o snížení jejich hodnoty, tedy že nedochází k amortizaci. Ve spise jsou přitom obsaženy listinné důkazy (zprávy poškozeného), které byly provedeny přečtením, jež podle dovolatele svědčí o tom, že kabely byly více než deset let používány v běžném provozu při ovládání jeřábu ve venkovních podmínkách. V uvedené souvislosti vyslovil dovolatel přesvědčení, že právní názor soudu o neexistenci amortizace (opotřebení) po dobu více než deset let používaných kabelů, není správný. Takový závěr by bylo podle dovolatele možno učinit jedině za předpokladu, že inkriminované kabely byly nepoužity, tj. byly řádně uskladněny a tímto uskladněním neutrpěla jejich kvalita. Protože taková skutková zjištění učiněna nebyla, je podle dovolatele zřejmé, že výše škody byla zjištěna nesprávně. V důsledku nesprávného právního názoru ohledně výše způsobené škody proto došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a v důsledku toho i k nesprávnému rozhodnutí o vině, o trestu i o náhradě škody.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodl, že „rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 7 To 131/2007-206 ze dne 23. 4. 2007 se ve výrocích I/, II/ zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k tomu, aby ji v potřebném rozsahu projednal a znovu rozhodl.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že hmotně právní námitku zpochybňující aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. uplatnil nynější dovolatel již v řízení před odvolacím soudem, který se s touto námitkou náležitě vypořádal. Podle státní zástupkyně soud shrnul všechny podstatné skutečnosti, které umožnily při stanovení výše způsobené škody odcizením věci (v daném případě svazku měděných signálních vodičů zabudovaných v kabině stavebního jeřábu) vycházet z věty prvé ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přitom přiléhavým způsobem vysvětlil, na základě jakých podkladů dospěl k závěru, že hodnota odcizených měděných kabelů představovala částku 60.931,50 Kč. Ve světle odborného vyjádření znalce Ing. L. K. z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady movitostí, nemůže podle státní zástupkyně obstát uplatněná výtka nezohledněné amortizace odcizených měděných kabelů, neboť ke snížení jejich hodnoty nedojde ani při nedostatečném uskladnění, jak je dovolatelem namítáno, protože vlivem okolního prostředí může být poznamenána toliko umělohmotná izolace měděného vodiče. Způsobená škoda současně v daném případě více než dvojnásobně přesáhla hranici škody nikoli malé jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu druhého odstavce §247 tr. zák. Své vyjádření k dovolání uzavřela státní zástupkyně tím, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného I. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto rozhodnutí aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný I. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., kterým je dovolací soud vázán. To znamená, že musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě dovolatel namítl, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku došlo tím, že podle soudu nemělo stáří odcizených kabelů vliv na snížení jejich hodnoty, ačkoliv z listinných důkazů bylo zjištěno, že šlo o elektrické vedení používané v běžném provozu při ovládání jeřábu po dobu více než deseti let. Soud měl proto vzít v úvahu jejich amortizaci (opotřebení), jestliže zároveň nezjistil, že jde o kabely nepoužité, řádně uskladněné, a že uskladněním neutrpěla jejich kvalita. To znamená, že dovolatel s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci týkající se výše způsobené škody (bez odpočtu amortizace), spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně hmotně právně posouzeno. Tato vada pak měla mít vliv na nesprávné rozhodnutí o vině, o trestu i o náhradě škody.
Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz str. 6) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3, 4) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely ohledně stanovení výše škody z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit (k namítané amortizaci odcizených věcí), na kterých následně založily právní posouzení způsobené škody jako škody nikoli malé ve smyslu ustanovení §247 odst. 2 tr. zák. Výše škody v soudy stanovené výši byla zároveň podkladem pro výrok o povinnosti k její náhradě podle §228 odst. 1 tr. ř. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily, když soud druhého stupně se v podstatě s totožnými námitkami dovolatele zabýval a vypořádal již v rámci odvolacího přezkumu.
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoliv na deklarovanémi hmotně právním základě (srov. §89 odst. 11, odst. 12 tr. zák.). Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného I. D. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler