ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.656.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 656/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J., s. d. v T., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 225/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2006, č. j. 13 Co 268/2006-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. března 2006, č. j. 14 C 225/2005-38, určil, že žalobce „je vlastníkem nemovitostí - pozemků parc. č. st. 740 - zastavená plocha o výměře 725 m2, parc. č. 230/2 - ostatní plocha, jiná plocha o výměře 179 m2 a parc. č. 313/2 ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 709 m2, zapsaných na LV 60000 u Katastrálního úřadu pro k. kraj, pro KÚ B. n. T.“; dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. července 2006, č. j. 13 Co 268/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „v tom správném znění, že se určuje, že žalobce je vlastníkem nemovitostí - pozemků parc. č. st. 740 - zastavěná plocha o výměře 725 m2, parc. č. 230/2 - ostatní plocha, jiná plocha o výměře 879 m2 a parc. č. 3131/2 - ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 709 m2, zapsaných na LV č. 60000 u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště K. V. pro katastrální území a obec B. n. T.“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Vznáší dovolací námitky totožné s těmi, které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2205/2005. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, nejprve posoudil přípustnost dovolání, neboť podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a pod C 4660 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, odmítl s odůvodněním, že zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k „rehabilitaci“ ustanovení §879c až §879e ObčZ a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními. Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 OSŘ za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované v dovolacím řízení, přičemž žalobci náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.
předseda senátu