ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1362.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1362/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2008 o dovolání podaném obviněným M. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 3 To 257/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 10/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 2 T 10/2008, byl obviněný M. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 1) – 5) výroku rozsudku, trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 1), 3), 5) výroku rozsudku a dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem 6) výroku rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 2 ks rozlamováků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným, a to A. H., ve výši 2.000,- Kč, V. B., ve výši 3.500,- Kč, O. H., ve výši 14.780,- Kč, A. B., ve výši 1.900,- Kč a I. H., ve výši 38.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození A. H., V. B., O. H. a A. B. se zbytky nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození V. Z., a M. T., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn od obžaloby pro dva dílčí útoky popsané v bodech 2) a 4), kvalifikované jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., resp. též jako pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 4/). Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený V. K., s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem podle §226 písm. a) tr. ř. byl pak obviněný zproštěn obžaloby pro dílčí útoky, kterých se měl dopustit ve dnech 28. 4. 2007 až 29. 4. 2007, 22. 5. 2007 až 23. 5. 2007 a v přesně nezjištěné době v měsíci květnu a červnu 2007, ve kterých byly podanou obžalobou spatřovány pokračující trestné činy maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
O odvolání obviněného proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 3 To 257/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 6. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které fakticky současně směřovalo i do odsuzující části rozsudku nalézacího soudu, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné, neboť v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, byla porušena ustanovení §2 odst. 1, odst. 2, odst. 5 a odst. 6 tr. ř. a v důsledku toho pak byla věc soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně posouzena. Dle názoru dovolatele došlo v rámci rozhodování soudů k posouzení důkazů způsobem odporujícím požadavkům plynoucím ze zásady volného hodnocení důkazů, což vedlo k nerespektování zásady in dubio pro reo. Dovolatel poukázal na nezdůvodněné rozdílné hodnocení některých důkazů i rozdílné hodnocení věrohodnosti svědků. Dovolatel dále namítal vadný procesní postup policejního orgánu při ztotožňování věcí, které měl dovolatel poškozeným odcizit, a dále poukázal na některé závěry soudů, které nevyplývaly z provedeného dokazování. Na závěr dovolatel shrnul, že pokud na základě nesprávných a zákon nerespektujících procesních postupů dospěly soudy k závěru o jeho vině, jsou jejich rozhodnutí nesprávná i z pohledu hmotně právního, neboť vycházejí z mylného závěru o naplnění znaků skutkových podstat trestných činů. Pokud na shora uvedené skutečnosti upozorňoval soud odvolací, tak tyto námitky nijak nezohlednil.
S ohledem na výše uvedené pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 3 To 257/2008, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve skutečnosti však dovolatel namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž napadá vady procesního charakteru, které žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce dále podotkl, že dovolatel spatřuje v samotném zamítnutí odvolání odvolacím soudem podle ustanovení §256 tr. ř. naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Relevantní uplatnění citovaného dovolacího důvodu podle první tam uvedené alternativy však vůbec nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však odvolání bylo projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný dovolací důvod, pokud by byl uplatněn podle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Námitky dovolatele ve vztahu k předchozímu řízení však žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. neodpovídají. Své vyjádření státní zástupce uzavřel tím, že dovolání obsahuje výlučně takové námitky, které deklarovaným dovolacím důvodům ani žádným jiným dovolacím důvodům obsahově neodpovídají.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný M. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání výslovně odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2008, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 1, odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotil výsledky provedeného dokazování, polemizoval se správností, resp. nesprávností postupu soudu při provádění a hodnocení jednotlivých důkazů, popřípadě namítal, že obsah některých důkazů je v rozporu se zásadou in dubio pro reo a nebyl interpretován v jeho prospěch. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají primárně procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují v dovolatelův prospěch k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutků vycházely. To znamená, že dovolatel výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních, byť v dovolání formálně proklamovaných důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Tyto námitky pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětných skutků nebylo dovolateli prokázáno. Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 2 až 4) i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 9 až 15) je dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily závěr o jeho vině a právní posouzení stíhaných skutků jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Tyto závěry soudy ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanoveních §134 odst. 2 tr. ř. a §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložily a odůvodnily. Pokud dovolatel namítá, že se odvolací soud nezabýval jím zmiňovanou skutečností, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, pak je nutno konstatovat, že odvolací soud správně poukázal na to, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy ve vzájemných souvislostech a své rozhodnutí řádně odůvodnil, a naopak je to obviněný, kdo hodnotí jednotlivé důkazy izolovaně.
K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je rovněž třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé, musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6). V případě obviněného M. N. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl Nejvyšší soud v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněného odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková