ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2671.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2671/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované Č. r. – Ú. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 71/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2007, č. j. 55 Co 218/2007-51, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. 21 C 71/2006-24 určil, „že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 3477/248, katastrální území B., a pozemku parc. č. 3477/249 v katastrálním území B. obec P.“, a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. září 2007, č. j. 55 Co 218/2007-51, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastnicí uvedených pozemků, neboť vlastnické právo nabyla ze zákona podle §879c odst. 1 občanského zákoníku („ObčZ“) transformací práva trvalého užívání na právo vlastnické.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání a namítá, že tento rozsudek, který má ve věci samé zásadní právní význam, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zastává názor, že zrušení derogačních ustanovení zákona č. 229/2001 Sb. nemá za následek „oživení“ původně zrušených ustanovení a nadále má být postupováno pouze podle aktuální právní úpravy, protože je zřejmé, že tato ustanovení nebudou mít žádné právní účinky. Uzavírá, že se žalobce nemohl stát vlastníkem předmětných pozemků ve smyslu §879c odst. 1, 4 ObčZ. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V dodatku dovolání žalovaná s poukazem na článek 10 Ústavy České republiky a čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství odkazuje na zásadu nepřípustnosti podpor poskytovaných v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které mohou narušovat hospodářskou soutěž zvýhodněním některých podniků. V této souvislosti konstatuje, že bezúplatné nabytí majetku státu žalobcem „ex lege“ představuje výhodu této společnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, nejprve posoudil přípustnost dovolání.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení §241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. Napadené rozhodnutí je v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se týkal obdobného případu. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz) a pod č. C 4660 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost podanou proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06. Také námitku veřejné podpory dovolací soud již řešil, a to v usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2329/2008, publikovaném na internetových stánkách Nejvyššího soudu, a to se závěrem pro dovolatele nepříznivým; obdobný názor zaujal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 1466/08, publikovaném na internetových stránkách Ústavního soudu (www.concourt.cz); na tato rozhodnutí lze dovolatele odkázat. Navíc touto námitkou by se dovolací soud nemohl zabývat, neboť byla uplatněna až po uplynutí dovolací lhůty (§240 odst. 1 OSŘ), přičemž podle konstantní judikatury lze obsahově nové dovolací důvody uplatňovat jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §242 odst. 4 OSŘ).
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 OSŘ za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Žalovaná je povinna podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátovi za zastoupení v dovolacím řízení s podáním vyjádření k dovolání podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 5 000,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 OSŘ) 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu