ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.427.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 427/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. dubna 2009 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 1. 2009, č. j. 4 To 959/2008-108, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 125/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 10. 2008, č. j. 3 T 125/2008-85, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 22. 3. 2008 v době mezi 17.00 hodin až 18.00 hodin ve S., v ul. B. před videopůjčovnou E. fyzicky napadl úderem pěstí do levého boku po chodníku na kole projíždějící I. T., které tímto jednáním způsobil úplnou zlomeninu 5. žebra vlevo bez posunu, když takovéto zranění je ze soudně lékařského hlediska považováno za zranění lehké s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopností 3 až 4 týdny, fakticky trvající až do 11. 5. 2008, přičemž poškozenou při předmětném napadení hrubě slovně urážel“. Za to byl podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud uložil obviněnému, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou uvedenou trestnou činností způsobil, a výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu zároveň uložil povinnost zaplatit poškozené I. T. na náhradě škody částku 16.246,- Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, částku 787,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, č. j. 4 To 959/2008-108, jímž z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. na identickém skutkovém základě (viz shora) znovu rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným toliko trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Podle §221 odst. 1 tr. zák. pak obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. soud obviněnému zároveň uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou uvedenou trestnou činností způsobil, přičemž výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti k náhradě škody shodně jako soud prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 1. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že se sice dne 22. 3. 2008 v B. ulici ve S. na chodníku jako chodec jdoucí o berli skutečně střetl s cyklistkou (poškozenou) jedoucí po chodníku určeném výhradně pro chodce, nicméně ji udeřil pouze v úleku obranným reflexivním pohybem – předpažením ruky. Přestože poškozená v důsledku výše uvedeného jednání utrpěla zranění v soudem zjištěném rozsahu, nelze podle názoru dovolatele jeho skutek právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák., neboť pro trestnost jeho jednání v daném případě chybí zavinění (úmysl). Z těchto důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a sám jej obžaloby zprostil.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že argumentace dovolatele fakticky směřuje proti soudem učiněným skutkovým zjištěním, podle nichž ho poškozená při jízdě na kole míjela, přičemž v době, kdy okolo něj projížděla, ji udeřil pěstí do boku a způsobil jí zranění. Oproti tomu dovolatel uplatňoval v předchozích stádiích trestního stíhání obhajobu, podle níž do něho poškozená kolem najela a zranění si přitom způsobila sama.
Státní zástupce v této souvislosti připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud při svém rozhodování vázán. Protože v daném případě podle jeho názoru není dán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich vyvozenými právními závěry soudů na straně druhé, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Z. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kdy soud rozhodl ve druhém stupni, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
V projednávaném případě sice obviněný namítl, že jeho jednání nebylo zahrnuto zákonem požadovanou formou zavinění (zde úmyslu podle §3 odst. 3 tr. zák., §4 tr. zák.), nicméně tuto hmotně právní námitku, která obecně spadá pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podložil vlastní skutkovou verzí inkriminovaného děje, tedy odlišnými skutkovými okolnostmi, které soud po vyhodnocení provedených důkazů nezjistil a ze kterých při svém rozhodování nevycházel. Chybějící úmysl ublížit poškozené na zdraví ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. dovolatel totiž vyvozoval z toho, že se poškozené jedoucí na kole po chodníku okolo něj leknul a v pudu sebezáchovy proti ní pouze napřáhl ruku, do níž najela a tím si způsobila zlomeninu žebra. Tato argumentace však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, neboť obviněný jejím prostřednictvím primárně zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění a domáhá se jejich přehodnocení (revize), a teprve v návaznosti na tom i odlišného právního posouzení jeho jednání.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V nyní posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku nebylo dovolateli prokázáno, resp. že celý incident se odehrál tak, jak tvrdí dovolatel. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku velmi podrobně zabýval provedenými důkazy a zároveň náležitě vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 5 až 7). Soud vycházel především z toho, že obviněný (dovolatel) poškozenou projíždějící po chodníku okolo něj na jízdním kole udeřil záměrně pěstí do boku, a to takovou silou, že u poškozené došlo ke zranění spočívajícímu v úplné zlomenině pátého žebra. Současně se vypořádal i s obviněným uplatňovanou skutkovou verzí a v rozsudku uvedl důvody, proč - vzhledem k výsledkům provedeného dokazování - nebylo obhajobě obviněného možno přisvědčit. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl veškeré důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Zároveň konstatoval, že ani doplněné dokazování v rámci odvolacího řízení nemělo na správnost hodnotících úvah soudu prvního stupně žádný dopad. Ve svém rozhodnutí rovněž odůvodnil, proč ani soud druhého stupně nemohl akceptovat verzi obviněného, pokud jde o okolnosti a především důvod jeho střetu s poškozenou (viz zejména str. 4 až 5). Odůvodnění rozsudků obou soudů pak odpovídají zákonnému požadavku náležitého odůvodnění rozsudku ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, neexistuje ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Z. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler