ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2519.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2519/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. M., a 2) L. M., o zaplacení částky 130.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 40/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 15 Co 469/2006-107, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 14. listopadu 2006, č. j. 15 Co 469/2006-107, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 28. března 2006, č. j. 9 C 40/2005-65, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 130.000,- Kč, není přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle
§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitkami, že soud prvního stupně zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nestandardní technika výslechu svědků a žalobce, odlišný přístup ke stranám sporu, nesprávná protokolace výpovědí stranící žalovaným a neochota provést základní důkazy), a že odvolací soud tyto vady nevzal při rozhodování v potaz, žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ovšem dovolací soud přihlíží ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemohou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). I kdyby tvrzené vady řízení byly dány, na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu, tedy o spor o procesní právo); otázka těchto vad nemůže tudíž splňovat kritéria ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Výhradami, že účastníci „nesjednali dobu vrácení půjčky na požádání bez časového omezení, ale na dobu deseti let, nebude-li na něho převedena jedna polovina bytu“, uplatnil žalobce dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Dovolací námitkou (uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) zpochybněná právní otázka promlčení práva na vrácení půjčky, u níž nebyla doba splatnosti sjednána, podle §101 a §563 obč. zák., nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které nebyly řešeny, a odvolacím soudem byla vyřešena v souladu s hmotným právem (srovnej rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 28/84, na něž navazují rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 1610/23, ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 28 Cdo 566/2004, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 28 Cdo 111/2005, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2645/2006, jakož rozsudek ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1174/2005, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 334/06, odmítl).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu