ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.259.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 259/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2010 o dovolání, které podal obviněný M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 24. 11. 2009, č. j. 42 To 266/2009-588, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 143/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 9. 2009, č. j. 2 T 143/2009-532, byl obviněný M. M. uznán vinným pod body 1/ – 6/ dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) ad 1/ – 4/ a dílem sám ad 5/ 6/ dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a pod body 7/ - 10/ dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Za to byl podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud zároveň rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody a ve zbytku uplatněných nároků pak některé poškozené podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestná činnost obviněného M. M. spočívala podle skutkové věty výroku rozsudku v tom, že společně s obviněným M. N.:
ad 1/ „dne 26. 1. 2009 v době od 02.54 hod. do 03.04 hod. v M., okr. Žďár nad Sázavou, po rozlomení dvou cylindrických vložek zámků FAB vstupních dveří vnikli do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, odkud odcizili finanční hotovost ve výši 15.082,- Kč, čtyři kartony cigaret zn. Sparta a dále přesně nezjištěné množství cigaret zn. Marlboro light, LM, Moon, Víceroy, Mars a Clea, dvě dřevěné zásuvky, nejméně 45 kusů plynových zapalovačů a přesně nezjištěné množství alkoholu v hodnotě nejméně 36.680,- Kč, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobili škodu ve výši nejméně 51.762,- Kč a poškozením zařízení prodejny mu způsobili další škodu ve výši nejméně 400,- Kč,“
ad 2/ „v přesně nezjištěné době v noci na 3. 2. 2009 do 06.30 hod. v R. S., okr. Žďár nad Sázavou, obžalovaný M. M. zámečnickým klíčem a šroubovákem rozlomil cylindrickou vložku zámku FAB u vstupních dveří do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, a společně vnikli do prodejny, odkud odcizili zásuvku s částkou 1.088,- Kč, přesně nezjištěné množství cigaret různých značek a dobíjecích kuponů do telefonní sítě operátorů T-Mobile, Vodafone a O2 v celkové hodnotě 61.420,- Kč, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobili odcizením věcí a finanční hotovosti škodu ve výši nejméně 62.508,- Kč a poškozením zařízení prodejny mu způsobili další škodu ve výši nejméně 1.002,- Kč,“
ad 3/ „v přesně nezjištěné době v noci na 3. 2. 2009 do 06.30 hod. v B., okr. Žďár nad Sázavou, obžalovaný M. M. hlídal ve svém autě a obžalovaný M. N.se nezjištěným předmětem pokusil násilně překonat zámek vstupních dveří do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, což se mu přes poškození zámku nepodařilo, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobili poškozením škodu ve výši nejméně 780,- Kč,“
ad 4 / „dne 3. 2. 2009 kolem 03.10 hod. v S., okr. Žďár nad Sázavou, obžalovaný M. N.nezjištěným předmětem rozlomil cylindrickou vložku zámku FAB u vstupních dveří do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, a oba obžalovaní vnikli do prodejny, odkud ihned utekli po zjištění, že prodejna je zabezpečena elektronickým zabezpečovacím zařízením, takže nic neodcizili, přičemž poškozením zámku způsobili tomuto spotřebnímu družstvu škodu ve výši nejméně 780,- Kč“,
dále, že sám:
ad 5/ „dne 6. 2. 2009 kolem 00.05 hod. v P., okr. Jihlava, po rozlomení čtyř cylindrických vložek zámků FAB u vstupních dveří prodejny Jednoty, spotřebního družstva Třešť, vniknul do prodejny, odkud odcizil přesně nezjištěné množství cigaret zn. Petra, Mars a Start, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobil škodu ve výši nejméně 24.810,- Kč a poškozením zařízení prodejny mu způsobil další škodu ve výši nejméně 1.259,- Kč,
ad 6/ „dne 6. 2. 2009 kolem 03.45 hod. v A., okr. Jihlava, po rozlomení dvou cylindrických vložek zámků FAB u vstupních dveří vniknul do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Třešť, odkud odcizil z pokladny hotovost ve výši 650,- Kč, dále vykopnul dveře kanceláře, odkud ke škodě J. P., odcizil načatou krabičku cigaret zn. Petra Light, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobil odcizením hotovosti škodu ve výši nejméně 650,- Kč a poškozením zařízení prodejny mu způsobil další škodu ve výši nejméně 1.045,- Kč, přičemž následně v 04.00 hod. byl zadržen hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky v Polné“,
ad 7/ „v přesně nezjištěné době v noci na 12. 2. 2009 do 06.10 hod. v S., okr. Žďár nad Sázavou, po vypáčení vstupních dveří vniknul do prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, odkud z neuzamčené zásuvky prodejního pultu v prostoru pod pokladnou odcizil krabičky cigaret značek, Moon, Start, Petra a Davidoff, a z neuzamčeného skladu z kovového regálu odcizil kartony cigaret značek Víceroy, Clea, Petra, Start a Moon, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobil odcizením zboží škodu ve výši nejméně 39.806,- Kč a poškozením dveří mu způsobil další škodu ve výši nejméně 600,- Kč,“
ad 8/ „v přesně nezjištěné době v noci na 12. 2. 2009 do 06.30 hod. v N., okr. Žďár nad Sázavou, za užití nezjištěného nástroje v přední části budovy rozlomil horní a spodní cylindrické vložky zámku vchodových dveří do vstupního vestibulu prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, a následně v prostoru zadní části budovy na nákladové rampě rozlomil cylindrickou vložku zámku zadních dveří, avšak žádné z napadených dveří se mu nepodařilo otevřít, takže do prodejny nevniknul a nic neodcizil, přičemž poškozením dveří způsobil tomuto spotřebnímu družstvu škodu ve výši nejméně 2.149,- Kč,“
ad 9/ „v přesně nezjištěné době od 11.00 hod. dne 14. 2. 2009 do 05.30 hod. dne 16. 2. 2009 v S., okr. Žďár nad Sázavou, po vylomení vložky zámku FAB hlavních vstupních dveří prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, vnikl do prodejny, odkud z pokladny odcizil částku nejméně 742,- Kč, z prodejního pultu vytáhl zásuvku, ze které odcizil blíže nespecifikované zboží a ze skladu odcizil blíže nespecifikované zboží v hodnotě nejméně 39.830,- Kč, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobil odcizením věcí a finanční hotovosti škodu ve výši nejméně 40.572,- Kč a poškozením zámku mu způsobil další škodu ve výši nejméně 586,- Kč,“
ad 10/ „v přesně nezjištěné době v noci na 19. 2. 2009 do 06.30 hod. v B., okr. Žďár nad Sázavou, po rozlomení vložky zámku FAB vstupních kovových prosklených dveří budovy prodejny Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí, a prodejny B., vnikl na chodbu budovy, odkud po vypáčení výklopného plastového okna vnikl do kanceláře prodejny a jejích vnitřních prostor, odkud odcizil ze skladu a z prostoru nad pokladnou v prodejní části větší množství cigaret různých značek v hodnotě nejméně 107.052,- Kč a dále z pokladny odcizil plastové plato s drobnými mincemi v celkové hodnotě nejméně 5.135,- Kč, čímž tomuto spotřebnímu družstvu způsobil odcizením věcí a finanční hotovosti škodu ve výši nejméně 112.187,- Kč a poškozením při násilném vniknutí mu způsobil další škodu ve výši nejméně 764,- Kč.“
O odvoláních obviněného M. M. a spoluobviněného M. N. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 24. 11. 2009, č. j. 42 To 266/2009-588, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a postupem podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. v rozsahu zrušení rozhodl výrokem novým. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24. 11. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal následně obviněný M. M. dovolání , kterým zároveň napadl i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod body 7/ až 10/, ve výroku o trestu a dále ve výroku o povinnosti nahradit škodu u skutků uvedených pod body 7/ až 10/. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že soudy obou stupňů při závěru o jeho vině skutky pod body 7/ až 10/ vycházely z jediného důkazu, a to důkazu pachovou zkouškou (stopou), který „doplnily“ pouze indiciemi jako je totožný předmět útoku (prodejny na venkově), způsob vniknutí do prodejen a krátká časová návaznost skutků na skutky popsané pod body 1/ až 6/. Jiné důkazy neměl soud k dispozici, resp. nebyly ze strany obžaloby předloženy. Všechny s tím spojené argumenty obhajoby pak soudy podle dovolatele v podstatě negovaly, aniž by se s nimi řádně vypořádaly, jak bylo jejich povinností. Dovolatel poukázal na skutečnost, že jeho mobilní telefon nebyl v době spáchání skutků popsaných pod body 7/ až 10/ v inkriminované oblasti vůbec zaznamenán, ačkoliv při vloupáních popsaných pod body 1/ až 6/ byl podle skutkových zjištění soudu prvního stupně používán. Soud prvního stupně se však s touto okolností vypořádal tak, že pokud nebyl v případech vloupání ad 7/ až 10/ žádný provoz mobilního telefonu dovolatele zaznamenán, pak tato skutečnost nevylučuje, že se na místě činu přesto nacházel a inkriminované trestné činnosti se rovněž dopustil. Zároveň však pominul dovolatelovu obhajobu týkající se jeho návštěvy u lékaře a data vystavení pracovní neschopnosti, tj. zřejmou časovou nemožnost, aby uvedené skutky byly spáchány v rozsudku uvedené době. Soud zároveň bez bližšího odůvodnění konstatoval, že není důvodu o vině dovolatele pochybovat.
Podle přesvědčení dovolatele přitom nebylo možno o jeho vině skutky popsanými pod body 7/ až 10/ rozhodnout jenom na základě zajištěné pachové stopy a výsledků s tím spojené zkoušky, ani z toho, že způsob provedení činu a předmět útoku byl stejný jako v předchozích případech a že mezi jednotlivými skutky byla úzká časová návaznost. Takový způsob hodnocení důkazů rozhodně nerespektuje povinnost soudu vyplývající z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. K provedené pachové zkoušce navíc nebyla provedena žádná fotodokumentace či videozáznam a ani obhájce obviněného k ní nebyl přizván. Soudy se podle dovolatele řádně nevypořádaly ani s otázkou přenosu pachové stopy z rukavic, které používal v práci, a dále rukavic, které měl ve svém autě a které používal i spoluobviněný M. N. Jestliže soud prvního stupně k tomu bez dalšího uvedl, že obviněný pouze fabuluje s údajnou možností zneužití svých rukavic, nepochybně porušil zásadu fair procesu, neboť se omezil na bezdůvodnou negaci jakékoliv jeho obrany (obhajoby).
Své dovolání obviněný uzavřel tím, že postup a následné rozhodnutí obou soudů považuje za ústavněprávně neakceptovatelnou svévoli. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 2 To 143/2009 , dovolatel měl zjevně na mysli rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 42 To 266/2009. , a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 2 T 143/2009, z r u š i l a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání, případně aby sám ve věci rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 4. 3. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala zájem využít svého práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší stání zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný M. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Podaný mimořádný opravný prostředek založil na tvrzení, že se nedopustil trestné činnosti v tom rozsahu, jak je mu kladena za vinu, a v uvedeném směru pak především na polemice s validitou a hodnocením důkazů provedených v jeho trestní věci. Soudům především vytkl, že za stavu tzv. důkazní nouze porušily zásadu in dubio pro reo a neakceptováním jeho obhajoby rovněž základní principy spravedlivého procesu. To znamená, že soudy měly v jeho neprospěch vycházet ze skutkových zjištění, která neodpovídala skutečnosti, a důvodné pochybnosti o jeho pachatelství posoudit nikoli v jeho prospěch, ale naopak k jeho tíži. S existencí shora namítaných pochybení a zároveň s poukazem na vlastní skutkovou verzi celého případu pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení skutku, protože výsledky provedeného dokazování podle něj nedovolovaly, aby byl trestným činem krádeže (§247 tr. zák.) uznán vinným v tom rozsahu, jak to nesprávně učinily soudy obou stupňů.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil výlučně na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho výše uvedené námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud si přitom je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu, kdy Ústavní soud v některých svých rozhodnutích (srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení Nejvyšším soudem někdy vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na obsah jimi provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání stíhaných skutků ad 7/ až 10/ nebylo prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k výše uvedeným skutkům za prokázané (viz str. 9/10 odůvodnění rozsudku). Vypořádal se přitom i s dovolatelem namítanou nedostatečností důkazu provedením pachové zkoušky pro prokázání viny pachatele a v návaznosti na tom i s jeho tvrzením o zneužití jeho rukavic, když v hlavním líčení k této otázce vyslechl jednak obviněného M. N., který použití rukavic dovolatele jednoznačně vyloučil, a jednak svědka S., policistu, jenž provedl pachovou zkoušku a který pachovou stopu obviněného N. na místě činu neztotožnil. Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Při svém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal a i on při respektování požadavku na odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) vysvětlil, proč považoval námitky obviněného (uplatněné i v nyní projednávaném dovolání) za nedůvodné (viz str. 7, 8 rozsudku).
K námitkám dovolatele stran nedostatečného rozsahu provedeného dokazování je třeba poznamenat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek obě dovoláním napadená rozhodnutí splňují.
Nad rámec hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud k dovolatelovým procesním námitkám přesto alespoň jako obiter dictum uvádí, že s důkazem pachovou zkouškou je nutno zacházet jako s důkazem podpůrným, který doplňuje a případně uzavírá důkazní řetězec na sebe navzájem navazujících a vzájemně se doplňujících důkazů, neboť z něj lze dovodit pouze skutečnost, že se určitá osoba v blíže neurčené době na určitém místě s největší pravděpodobností nacházela, případně alespoň zprostředkovaně vešla do kontaktu s předmětem nalezeným na místě činu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 10/02). Dovolateli však z důvodů, které byly rozvedeny výše, nelze přisvědčit, že důkaz pachovou zkouškou zůstal v nyní projednávaném případě zcela osamocen a že v tomto smyslu byl jedinou skutečností, na jejímž základě soudy postavily výrok o vině. Soudy totiž vycházely z celého kontextu zjištěných skutkových okolností týkajících se inkriminované trestné činnosti (zejména pokud jde o zjištěná místa a konkrétní způsob provedení činu) a v tomto rámci pak hodnotily i pachovou stopu, která podle výsledků provedené zkoušky pocházela právě od dovolatele.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler