ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.88.2010.1
sp. zn. 4 Nd 88/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce J. H. , proti žalovaným 1) JUDr. J. B. , 2) Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou , Mírové náměstí 5, 466 59 Jablonec nad Nisou, 3) JUDr. Vladimíru Velenskému, soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, U Soudu 540/3, 460 72 Liberec, 4) Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, U Soudu 540/3, 460 72 Liberec, 5) České republice – ministerstvu spravedlnosti , Vyšehradská 16/424, 128 10 Praha 2, o ochranu osobnosti a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 50/2007, podle ustanovení §16 odst. 1 a §12 odst. 1 o. s. ř., takto:
I.Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 50/2007.
II. Věc vedená u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 50/2007 se přikazuje k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem Vrchnímu soudu v Olomouci .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 30. 9. 2009 navrhl žalobce vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem (jako soudu odvolacího) z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 50/2007 a současně podáním z téhož dne navrhl vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování jakékoli věci s jeho účastí (včetně rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem). Svůj návrh žalobce odůvodnil tvrzením, že s Vrchním soudem v Praze vede v jiném řízení soudní spor pro jeho protiprávní postup, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008, proto je Vrchní soud v Praze nezpůsobilý vyřizovat jakoukoli věc, kde je žalobce účastníkem řízení.
Následně byla věc ze strany Vrchního soudu v Praze předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí podle §16 odst. 1 o. s. ř. s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze připadalo rozhodování v dané věci na senát 1 Cmo ve složení JUDr. Jiří Hess, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Radomír Křivánek. Jmenovaní soudci připojili svá vyjádření, ze kterých plyne, že žalobce ani žalované neznají, k projednávané věci nemají žádný vztah a není jim známa ani žádná jiná okolnost svědčící pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod.
Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V případě projednávané věci nebyly sice u jednotlivých dotčených soudců Vrchního soudu v Praze shledány žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by vznikala pochybnost o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, na straně druhé však Nejvyšší soud České republiky musel přihlédnout k výše zmíněné skutečnosti, že žalobce vede s Vrchním soudem v Praze v jiném řízení soudní spor (u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008), tedy v jiné věci žalobce vystupuje Vrchní soud v Praze v postavení účastníka řízení (žalovaného).
Danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky již zabýval a při svém rozhodování dospěl k závěru, že je-li Vrchní soud v Praze (či jiný soud) označen jako žalovaný, lze mít objektivně zato, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci podjatými a že v situaci, kdy jsou všichni soudci daného soudu vůči tomuto soudu (žalovanému) v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či služebnímu, lze danou skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České repubiky ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. 4 Nd 153/2001, ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008).
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že z hlediska spravedlivého procesu a z důvodu preventivního vyloučení byť i případné pochybnosti o objektivním rozhodování není vhodné, aby posuzovanou věc rozhodoval Vrchní soud v Praze, nýbrž jiný soud téhož stupně.
Podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli tímto rozhodnutím vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, bylo nutno rozhodnout o delegaci nutné v souladu s ustanovením §12 odst. 1 o. s. ř. Soudem stejného stupně jako je Vrchní soud v Praze je v rámci soustavy českých soudů pouze Vrchní soud v Olomouci, bylo tedy nadbytečné činit dotazy na stanoviska účastníků řízení k delegaci ve smyslu §12 odst. 3 o. s. ř.
Z uvedených důvodů Nevyšší soud České republiky rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 a §12 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal