ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.1.2010.1
sp. zn. 4 Tz 1/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. března 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve věci vedené u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, 4. oddělení obecné kriminality pod sp. zn. KRPU-7443/TČ-2009-040074-RA, proti pravomocnému usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §80 odst. 1, §147 odst. 1 tr. ř. a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch společnosti Thermolast, a. s.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, 4. oddělení obecné kriminality, ze dne 24. 3. 2009, č.j. KRPU-7443/TČ-2009-040074-RA, ve znění opravného usnesení téhož policejního orgánu ze dne 6. 4. 2009, bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že oprávněnému držiteli společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., vrací věci zajištěné policejním orgánem dne 13. 3. 2009 při prohlídce jiných prostor nařízené policejním orgánem podle §83a odst. 1 tr. ř. v prostorách patřících společnosti Thermolast, a.s., a to:
1. forma Gehause č. 131328-0100T,
2. forma Traeger č. 131328-0200T,
3. forma Abdeckung Fuehrung links č. 131328/0300T, a rechts č. 131328-0400T,
4. forma Frontascher Gehause LH č. 131574/0100T,
5. forma Verschluss č. 131574-0500T,
6. forma Lichtfenster č. 13574-0600T,
7. forma Abd. Entriegelungstaste č. 74000304 SW 05,
8. Lehren-měřící lehry č.. L436, L800, L437, L728A, L440, L441, L442, L443, L836, L745, L744, kalibar fur A5758, Massvorichtung-Abd. Entriegelungstaste č. 74000304 SW 05, L608, L802, L785, L738, L729, L835, L736, L786, L747, L743, Messlehre monatlich č.66020010, L1225, L789, L1226, L737, L801,
9. digitální posuvné měřidlo č. 15043,
10. úchop pro robota č. M-07/259 (Abd. Entriegelungstaste č. 74000304),
neboť věcí není k dalšímu trestnímu řízení třeba a o právu na uvedené věci není pochyb.
Proti usnesení policejního orgánu podala společnost Thermolast, a.s. včas stížnost a usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, bylo rozhodnuto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., tak, že se stížnost jako nedůvodná zamítá.
Proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 1 VZN 2525/2009, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch společnosti Thermolast, a.s.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti mimo jiné uvádí, že společnost Thermolast, a.s. od počátku prověřování tvrdí, že má za společností Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., splatnou peněžitou pohledávku, jejíž existenci prokazuje obsahem dohody o narovnání uzavřenou mezi oběma společnostmi dne 24. 3. 2009, kterou se společnost Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., zavázala k úhradě částky 700.000,- EUR na účet společnosti Thermolast, a.s. a tato povinnost byla následně vtělena do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 24. 3. 2009, č.j. N 162/2009 a NZ 147/2009, JUDr. Ing. V. K., trvalou zástupkyní JUDr. Z. K., notáře v Praze. Pohledávka ve výši 1.783.412,54,- EUR měla vzniknout v souvislosti s ukončením obchodního závazkového vztahu ze strany společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. Společnost Thermolast, a.s. podle svého tvrzení uplatnila vůči zajištěným předmětům zadržovací právo podle ustanovení §175 a násl. občanského zákoníku.
Trestní právo je svou povahou v kontextu celého právního řádu ultima ratio a má subsidiární povahu ve vztahu k jiným právním nebo i mimoprávním prostředkům. V daném případě si lze jen stěží představit, za jakých okolností by policejní orgán a následně státní zástupce uznali, že o právu společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. k uvedeným věcem existují pochybnosti. V této souvislosti je třeba upozornit na několik nálezů Ústavního soudu ČR, např. v nálezu ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 395/02, soud k výkladu ust. §80 odst. 1 tr. ř. uvádí: "Pochybnosti o právu k věci vznikají zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popřípadě více osob. ( ... ) Smyslem a účelem tohoto ustanovení, které se týká úschovy vydané nebo odňaté věci, je zabránit tomu, aby s věcí bylo, až do objasnění práva k ní, nakládáno, poněvadž právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným zásahům do práva majetkových poměrů dotčených osob." (Dále viz. nálezy ÚS sp. zn. IV. ÚS 325/98, IV. ÚS 66/99, I. ÚS 178/01).
V nálezu ze dne 12. 8. 2002, sp.zn. I. ÚS 16/02, Ústavní soud vyslovuje názor, že v případě pochybností je třeba učinit opatření podle výše citované věty třetí ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení pochybnosti o právu neodstraňuje samostatným dokazováním zaměřeným pouze na tuto otázku. "Mimo rozsah kompetence orgánu činného v trestním řízení je provádění samostatného dokazování, které bezprostředně nesouvisí s trestním vyšetřováním." Z tohoto stanoviska lze dovodit, že přípustnost samostatného posouzení existence soukromoprávního vztahu by mohla být odůvodněna jen přímou a bezprostřední souvislostí s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu. Z uvedeného vyplývá, že není možné například zohlednit, zda určitá smlouva je z hlediska občanského či obchodního práva platně uzavřena či zda od ní kontrahent platně odstoupil apod. Vztah bezprostřednosti pak nutně musí souviset s otázkou posuzování trestní odpovědnosti konkrétní osoby za konkrétní jednání, a proto se nelze spokojit, jak to činí dozorující státní zástupce, s konstatováním, že existují podkladové materiály adekvátní danému stádiu prověřování věci, ze kterých nevyplývá existence splatné pohledávky v době zadržení předmětných věcí. Není-li dosud sděleno konkrétní obvinění a není ani zřejmé, zda se tak vůbec stane a pro jaký skutek, a nebylo tedy ani zahájeno dokazování v procesní formě, nelze při důsledném respektování zákona zvolit postup podle §80 odst. 1 věty druhé tr. ř.
Uložení věci do úschovy ve smyslu ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr. ř. je vyvoláno - jak vyplývá z jeho smyslu a účelu - potřebou objasnit, zda vlastnické nebo jiné právo k věci, zakládající nárok na její vydání, má ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, nebo zda jeho nositelem je jiná osoba, popřípadě osoba, které zákon svěřuje k věci zvláštní oprávnění (např. insolvenční správce nebo správce dědictví). Dále je vhodné citovat vyjádření Nejvyššího soudu ČR k povaze úschovy realizované na základě §80 odst. 1 tr. ř.
V daném případě pochybil ve svém rozhodnutí jak policejní orgán, tak dozorující státní zástupce, který dal k vrácení věcí pokyn, a v navazujícím rozhodnutí rovněž stížnostní státní zástupce, neboť s ohledem na skutečnosti zjištěné v přípravném řízení nebyly dostatečně odůvodněny závěry o tom, že osoba, která uplatňuje právo na vrácení věcí, jež byly odňaty jiné osobě, toto právo skutečně má a že o jejím právu na věc není pochyb. Pokud pak bylo podle §80 odst. 1 věty druhé tr. ř. rozhodnuto o vrácení shora uvedených movitých věcí pouze na základě konstatování vlastnického práva společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., nelze takové rozhodnutí považovat za správné. S ohledem na stav dokazování, které (vyjma neodkladných úkonů) ani neproběhlo v procesní formě, je minimálně předčasné. Zadržovací právo ve smyslu §175 a násl. občanského zákoníku patří mezi věcná práva k věci cizí (iura in re aliena) a působí tudíž vůči každému (erga omnes), tedy i proti vlastníku zadržené věci.
Lze uzavřít, že pro potřeby orgánů činných v trestním řízení měl být toliko konstatován spor mezi společnostmi Thermolast, a.s. a Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. a případně spor o existenci zadržovacího práva, jenž mohl být ukončen sjednáním dohody o narovnání, a následně jako adekvátní postup měl být stran požadavku na vrácení věcí aplikován §80 odst. 1 věta třetí tr. ř. Pokud takto postupováno nebylo, došlo k porušení zákona v neprospěch navrhovatelky, a to již usnesením policejního orgánu. Na jeho pochybení měl potom reagovat státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze jako stížnostní orgán, jenž však své revizní povinnosti ve smyslu §147 tr. ř. nedostál. Naopak stížnost společnosti Thermolast podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když bez jakéhokoli bližšího upřesnění uvedl, že podkladové materiály odůvodňují závěr o neexistenci pohledávky zajištěné výkonem zadržovacího práva. Usnesení policejního orgánu o vydání věcí ze dne 24. 3. 2009, č.j. KRPU-7443/TČ-2009-040074-RA, je v odůvodnění natolik stručné a nekonkrétní, že jej prakticky nelze přezkoumat a nebylo tedy zjištěno, jakými úvahami se policejní orgán a stížnostní státní zástupce řídili a na jakém podkladě vybudovali své závěry o neexistenci pohledávky zajištěné zadržovacím právem.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státního zástupce Vrchního státní zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch společnosti Thermolast, a.s.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Dle §78 odst. 1 věty první tr. ř. kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat.
Dle §80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle §78 tr. ř. vydána nebo podle §79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Při rozhodování o vrácení věci důležité pro trestní řízení, jež byla podle §78 tr. ř. vydána nebo podle §79 tr. ř. odňata, je tedy nutné vycházet z obsahu §80 odst. 1 tr. ř.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že dne 5. 3. 2009 podala Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o. na M. V. jednatele firmy Thermolast, a.s. Praha trestní oznámení. Dne 12. 3. 2009 byly ve věci podezření ze spáchání trestných činů vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1, 2 tr. zák. podle §158 odst. 3 tr. ř. policejním orgánem Policie ČR KŘP Severočeského kraje pod č.j. KRPL-2617-5/TČ-2009-040581, zahájeny úkony trestního řízení jehož se měli dopustit zástupci společnosti Thermolast, a.s. vůči společnosti Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o.
Dne 13. 3. 2009 byla na základě příkazu policejního orgánu podle §83a odst. 1 tr. ř. provedena prohlídka prostor patřících společnosti Thermolast, a.s., při které byly zajištěny věci a podle §79 odst. 1 tr. ř. odňaty zejména formy na autodíly a měřidla.
Následně na základě pokynu dozorujícího státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 19.3.2009, sp.zn. 4 KZN 429/2009, policejní orgán Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje rozhodl dne 24. 3. 2009 usnesením č.j. KRPU-7443/TČ-2009-040074-RA (ve znění opravného usnesení téhož policejního orgánu ze dne 6. 4. 2009), podle §80 odst. 1 tr. ř. o vydání zajištěných výrobních zařízeních společnosti Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o. jako oprávněnému držiteli.
Proti tomuto usnesení podala společnost Thermolast, a.s. stížnost o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, tak, že se stížnost jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění usnesení státní zástupce uvedl, že trestní právo je v kontextu celého právního řádu České republiky nepochybně ultima ratio (krajní, hraniční, mezní řešení) a v tomto smyslu má subsidiární (podpůrnou) povahu k jiným právním prostředkům. V daném případě bylo podáno trestní oznámení subjektem, který se cítí dotčen na svých vlastnických právech. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení po shromáždění potřebných podkladových materiálů a vzhledem k povaze těchto materiálů je třeba považovat prověřování věci v rámci trestního řízení za opodstatněné, byť dosud nebyly shledány důvody pro trestní stíhání a obvinění konkrétní osoby pro trestný čin.
Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že dne 24. 3. 2009 uzavřely podle §585 občanského zákoníku dohodu o narovnání společnosti Thermolast, a.s. a Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. Smlouva byla ověřena notářem JUDr. Z. K. Z dohody vyplývá, že společnost Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. se mimo jiné zavazuje zaplatit nejpozději do 26. 3. 2009 společnosti Thermolast, a.s. částku narovnání ve výši 700.000,- EUR, přičemž tuto částku složí dne 24. 3. 2009 do notářské úschovy u notáře JUDr. K. Obě smluvní strany konstatovaly, že jednají plně ve vzájemné shodě a že dohoda o narovnání byla sepsána podle jejich pravé a svobodné vůle, nikoliv v tísni nebo za jinak jednostranně nevýhodných podmínek.
Dne 27. 3. 2009 zaslala společnost Thermolast, a.s. společnosti Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o. uplatnění zadržovacího práva k nástrojům (formy) s odkazem na nesplnění podmínek vyplývajících z uzavřené dohody o narovnání.
Ten, kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji může zadržet k zajištění své pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat (srov. §175 odst. 1 občanského zákoníku); to však neplatí, má-li u sebe věc neprávem, zejména jestliže se jí zmocnil svémocně nebo lstí (srov. §176 odst. 1 občanského zákoníku), nebo - s výjimkou případu, že byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka - bylo-li mu při předání věci uloženo, aby s věcí naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva srov. §176 odst. 2 občanského zákoníku).
Cizí movitá věc může být zásadně zadržena jen k zajištění splatné pohledávky (srov. §175 odst. 1 občanského zákoníku); byl-li podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může zadržovací právo vzniknout též k zajištění dosud nesplatné pohledávky (srov. §175 odst. 2 občanského zákoníku).
Zadržovací právo vznikne jednostranným právním úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli věc zadržet (§177 odst. 1 občanského zákoníku). O zadržení věci a jeho důvodech je oprávněná osoba povinna vyrozumět dlužníka bez zbytečného odkladu; byla-li uzavřena písemně smlouva, na jejímž základě má oprávněná osoba věc u sebe, musí být písemné i vyrozumění dlužníka (srov. §177 odst. 2 občanského zákoníku).
Zadržovací právo - jak vyplývá z výše uvedeného - slouží k zajištění splatné pohledávky nebo, byl-li podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, i dosud nesplatné pohledávky tím, že věřiteli umožňuje, aby si ponechal cizí movitou věc, kterou by jinak byl povinen dlužníku vydat, a aby dosáhl uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, nesplní-li dlužník ani dodatečně svůj dluh odpovídající zajištěné pohledávce.
Zadržovací právo má v první řadě funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku věřitele od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku věřitele dobrovolně splnil alespoň dodatečně, a věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně svůj dluh dobrovolně nesplní. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku (z jiného majetku) dlužníka. Zadržená věc může být prodána (jinak zpeněžena) na návrh věřitele v nedobrovolné veřejné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů), nebo při soudním výkonu rozhodnutí anebo v exekuci prováděné podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů); při soudním výkonu rozhodnutí a v exekuci má věřitel oprávněný ze zadržovacího práva vždy (i kdyby tato řízení byla zahájena na návrh jiného věřitele) právo na přednostní uspokojení z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem (srov. §331a odst. 1 o.s.ř., §69 exekučního řádu, §179 občanského zákoníku).
Z uvedeného je nepochybné, že mezi společností Thermolast, a.s. a společností Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. existuje splatná peněžitá pohledávka vyplývající z dohody o narovnání, která měla vzniknout v souvislosti s ukončením obchodního závazkového vztahu ze strany společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o. Společnost Thermolast, a.s., uplatnila vůči zajištěným předmětům zadržovací právo podle ustanovení §175 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na již zmíněné důsledky ustanovení §175 a násl. občanského zákoníku nelze dospět k jinému závěru, než že o právu společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., k uvedeným věcem existují pochybnosti.
V nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. I. ÚS 16/02, Ústavní soud vyslovuje názor, že v případě pochybností o právu k věci ve smyslu ust. §80 tr. ř. je třeba učinit opatření podle věty třetí ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení pochybnosti o právu neodstraňuje samostatným dokazováním zaměřeným pouze na tuto otázku. "Mimo rozsah kompetence orgánu činného v trestním řízení je provádění samostatného dokazování, které bezprostředně nesouvisí s trestním vyšetřováním." Z tohoto stanoviska lze dovodit, že přípustnost samostatného posouzení existence soukromoprávního vztahu by mohla být odůvodněna jen přímou a bezprostřední souvislostí s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu. Z uvedeného vyplývá, že není možné například zohlednit, zda určitá smlouva je z hlediska občanského či obchodního práva platně uzavřena či zda od ní kontrahent platně odstoupil apod. Vztah bezprostřednosti pak nutně musí souviset s otázkou posuzování trestní odpovědnosti konkrétní osoby za konkrétní jednání, a proto se nelze spokojit, jak to činí dozorující státní zástupce, s konstatováním, že existují podkladové materiály adekvátní danému stádiu prověřování věci, ze kterých nevyplývá existence splatné pohledávky v době zadržení předmětných věcí. Není-li dosud sděleno konkrétní obvinění a není ani zřejmé, zda se tak vůbec stane a pro jaký skutek, a nebylo tedy ani zahájeno dokazování v procesní formě, nelze při důsledném respektování zákona zvolit postup podle §80 odst. 1 věty druhé tr. ř.
Rovněž Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 4 Tz 76/2007, konstatoval, že postup podle §80 odst. 1 věta druhá tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže vzhledem k zjištěným okolnostem (např. prokázanému vlastnickému právu) o uplatněném právu na věc ze strany konkrétní osoby nevznikají žádné pochybnosti. Při pochybnostech o právu k věci nemůže a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny v takovém případě věc uložit do úschovy a osobu, která si na věc činí nárok, upozorní, aby jej uplatnila v občanskoprávním řízení. Rozhodnutí podle §80 odst. 1 věta druhá přichází tedy v úvahu jedině tehdy, jestliže vzhledem k zjištěným okolnostem (např. prokázanému vlastnickému právu) o uplatněném právu na věc ze strany konkrétní osoby nevznikají žádné pochybnosti.
Pochybnosti o právu k věci vznikají zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popřípadě více osob. Takové pochybnosti vznikly i v této věci, a z tohoto důvodu nemělo být rozhodnuto o vydání věci, nýbrž mělo být postupováno podle ustanovení §80 odst. 1 věty třetí trestního řádu. Smyslem a účelem tohoto ustanovení, které se týká úschovy vydané nebo odňaté věci, je zabránit tomu, aby s věcí bylo, až do objasnění práva k ní, nakládáno, poněvadž právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným zásahům do práv a majetkových poměrů dotčených osob. Rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, a jemu předcházející rozhodnutí policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, 4. oddělení obecné kriminality, ze dne 24. 3. 2009, č.j. KRPU-7443/TČ- 2009-040074-RA, byla vydána v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Postupem orgánu činného v trestním řízení byly překročeny meze stanovené zákonem, jejichž cílem je zamezit tomu, aby ke stavu neodčinitelnosti vůbec došlo.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp.zn. 1 VZN 2525/2009, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon, neboť bylo rozhodnuto o vydání předmětných věcí za situace, kdy druhá strana uplatňuje zadržovací právo aniž byly dostatečně odůvodněny závěry o tom, že osoba, která uplatňuje právo na vrácení věcí, jež byly odňaty jiné osobě, toto právo skutečně má a že o jejím právu na věc není pochyb.
Vzhledem ke shora uvedenému bylo dle názoru Nejvyššího soudu České republiky nutno aplikovat §80 odst. 1 tr. ř. věty třetí, podle kterého se při pochybnostech věc (předmětné formy) uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. ¨
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán (§146 odst. 2 písm. a) tr. ř.) zamítne stížnost, není-li důvodná, v opačném případě postupuje podle §149 odst. 1 tr. ř., když zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď rozhodne sám ve věci, nebo uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z obsahu spisu vedeného u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, 4. oddělení obecné kriminality, sp. zn. KRPU-7443/TČ-2009-040074-RA, se podává, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v této trestní věci nepostupoval důsledně podle §80 odst. 1 tr. ř., §147 odst. 1 a §149 odst. 1 tr. ř., když vadné rozhodnutí policejního orgánu nezrušil a předmětné věci do úschovy neuložil a naopak důvodně podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Tímto postupem nesplnil svou přezkumnou povinnost uloženou mu v §147 odst. 1 tr. ř.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze a v řízení předcházejícím nebyl zjištěn skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy byly chybně zhodnoceny, v důsledku čehož byl napadeným usnesením a v řízení předcházejícím porušen zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 1 VZN 2525/2009 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §80 odst. 1, §147 odst. 1a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch společnosti Thermolast, a.s.
Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona nebyla podaná ve prospěch obviněného, neboť trestní řízení dosud nevykročilo ze stádia prověřování, nemohl Nejvyšší soud než se podle ustálené soudní praxe omezit pouze na tzv. akademický výrok.
Pro úplnost lze uvést, že společnost Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o. (žalobce) podala k soudu návrh na vydání předběžného opatření proti společnosti Thermolast, a.s., (žalovaný) jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se všeho, čím by bylo omezeno jakékoliv právo z dispozičních práv žalobce k nástrojům (t.j. mimo jiné k formám u nichž bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že oprávněnému držiteli společnosti Minda Schenk Plastic Solutions, s.r.o., vrací), a Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 2 Nc 1131/2009-11, návrh zamítl s tím, že žalobce neosvědčil, že by žalovaný hodlal s formami jakkoli protiprávně nakládat, když vystavení faktury a uplatnění zadržovacího práva neznamená, že by žalovaný s věcmi protiprávně nakládal. Pokud navrhovatel tvrdil, že spolupráci s žalovaným ukončil vzhledem ke snížení konkurenceschopnosti a rentability výrobků vyráběných žalovaným podle poskytnutých forem, jednalo se zřejmě o nesprávný postup pokud došlo k ukončení spolupráce s žalovaným.
Také usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 8. 2009, sp. zn. 0 Nt 513/2009, bylo zrušeno usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje, územního odboru SKPV, v Liberci, ze dne 4. 6. 2009, č.j. KRPL-2617/TČ-2009-040581, o zajištění peněžitých prostředků pro účely trestního řízení v souvislosti s prověřováním podezření ze spáchání trestného činu útisku podle §237 tr. zák., kterého se měl dopustit člen představenstva společnosti Thermolast, a.s. M. V., když se jedná o peněžité prostředky, které složila společnost Minda Schenk Plastic Solution, s.r.o. ve prospěch společnosti Thermolast, a.s. na účet soudní exekutorky Mgr. P. F.
Z uvedeného výčtu a ze závěrů výše rozvedených je nepochybné, že shora uvedeným rozhodnutím policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje a následným rozhodnutím státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze byla nastolena situace, která by mylně mohla vést v případě sporů o vlastnictví k věci k názoru o možném přenášení pravomoci rozhodování takovýchto sporů do stádia trestního řízení což je situace nepřípustná, odporující již zmíněným závěrům vyloveným v citovaném nálezu Ústavního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata