ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1488.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1488/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 dovolání, které podal obviněný J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 6 To 189/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 368/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 3 T 368/2008, byli uznáni vinnými:
obviněný J. H.
- trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. [v bodě 2) výroku],
obviněný L. L.
- účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §250a odst. 2, 3 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. [v bodě 3) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. H. odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného L. L.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. Pojišťovna, a. s., V. I. G., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. H. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 6 To 189/2010, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl obviněný J. H. nově uznán vinným, že:
v R., okres B., ve svém objektu bývalého internátu na T. u., pojištěného na základě pojistné smlouvy ze dne 19. 3. 2008 u K. pojišťovny, a. s., P. pro případ požáru na pojistnou částku 10.000.000,- Kč, v úmyslu získat od pojišťovny pojistné plnění z této smlouvy, nechal po předchozí vzájemné dohodě s jinými osobami založit požár, a to:
1) již pravomocně odsouzeným L. L., který založil dne 13. 5. 2008 v době od 10.00 hodin do 11.00 hodin dle instrukcí obžalovaného J. H. v tomto objektu požár, a to tak, že zapálil podpalovač PEPO na trámech střešní konstrukce v půdním prostoru objektu, načež místo činu opustil a když se vrátil s obžalovaným J. H.a dalšími osobami, zjistili, že se oheň nerozšiřuje do dalších prostor, takže přivolali hasiče, kteří oheň uhasili, načež obžalovaný J. H. tento požár nahlásil u pojišťovny jako pojistnou událost a požádal o pojistné plnění ve výši 50.000,- Kč, přičemž mu byla zálohově K. pojišťovnou, a. s., vyplacena částka 25.000,- Kč,
2) na základě instrukcí obžalovaného J. H. dosud nezjištěný pachatel založil v tomto objektu v době od 22.00 hodin dne 25. 5. 2008 do 03.00 hodin dne 26. 5. 2008 pomocí již přichystaných hořlavých látek ve dvou dvacetilitrových kanystrech požár v půdních prostorách, který zachvátil celou střechu a rozšířil se i do dalších prostor, a to přes zásah hasičů a následně obžalovaný J. H. požár jako pojistnou událost nahlásil na K. pojišťovnu, a. s., s požadavkem na plnění ve výši 2.500.000,- Kč ze strany pojišťovny, avšak tato mu neposkytla žádné plnění, a to ani zálohovou formou, kterou po pojišťovně rovněž požadoval .
Takto popsaným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. Za uvedený trestný čin obviněného odsoudil podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost K. Pojišťovna, a. s., V.I.G., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (výroku o vině a trestu) podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že oba dílčí skutky popsané pod body 1) a 2) výroku o vině odvolacího soudu nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., jak to v rozsudku odvolací soud učinil. Konstatoval, že skutek uvedený pod bodem 1) výroku byl podle soudu dokonán, a proto z formálně právního hlediska vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák.; popis skutku pod bodem 2) výroku formálně odpovídá pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., neboť k dokonání trestného činu nedošlo (na cizím majetku nebyla způsobena značná škoda). Vyjádřil tudíž názor, že formálně právní kvalifikace jeho jednání byla v rozsudku soudu prvního stupně přiléhavější a správná. Současně obviněný zdůraznil, že spoluobviněný L. L. byl rozsudkem prvostupňového soudu v bodě 1) výroku pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §250a odst. 2, 3 tr. zák. (poskytl jeho osobě pomoc ke spáchání trestného činu), a nikoliv účastenstvím na obviněným spáchaném pokusu trestného činu pojistného podvodu. Vyslovil právní názor, že s ohledem na akcesoritu účastenství je takovýto stav neudržitelný, když krajským soudem nebyla tato skutečnost v souvislosti s provedenou změnou právní kvalifikace jeho jednání vzata v úvahu. Navíc změna právní kvalifikace není v rozsudku odvolacího soudu odpovídajícím způsobem zdůvodněna a z tohoto pohledu je rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Dále obviněný poznamenal, že z věcného hlediska se rozhodující skutkové i právní závěry soudu druhého stupně opírají o hodnocení provedených důkazů, které je v extrémním rozporu s jejich obsahem. Jedná se zejména o výpovědi spoluobviněného L. L., svědků F. Š. a J.B., odborné vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertiz, Policie ČR, Správy Severomoravského kraje ze dne 12. 6. 2008, jakož i spisy Policie ČR Bruntál, sp. zn. ORBR 1050/TČ-2008-04 a sp. zn. KRPT 5930/TČ-2009-070171. V těchto specifikovaných důkazech nemají závěry odvolacího soudu adekvátní oporu a v důsledku nesprávného výroku o vině napadeného rozsudku je nesprávný i výrok o trestu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, č. j. 6 To 189/2010-436, a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která shrnula dosavadní průběh soudního řízení a uplatněné dovolací námitky. Pokud obviněný vyslovil přesvědčení, že oba dílčí skutky, jež jsou popsány pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., tak s jeho právním názorem se neztotožnila. Byť obecně správně v jednotlivosti tvrdí, že skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. a že popis skutku pod bodem 2) výroku o vině formálně odpovídá toliko pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., neřeší námitkou vzájemný vztah těchto skutků ve smyslu podmínek ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. o pokračování.
Státní zástupkyně poznamenala, že ze skutkových zjištění, jak byla oběma soudy učiněna, je zřejmé, že obviněný v postavení účastníka pojistné smlouvy, uzavřené pro případ škod vzniklých požárem na jeho objektu k podnikání, v úmyslu opatřit si pojistné plnění, nechal ve dvou případech v časovém rozmezí méně než dvou týdnů, za pomoci hořlavých látek založit požáry vzestupné intenzity, které nahlásil jako pojistné události s nárokem na vyplacení pojistného plnění, který se mu podařilo u skutku ad 1) uspokojit v rozsahu 25.000,- Kč a u skutku ad 2) nebyl jeho požadavek na plnění ve výši 2.500.000,- Kč akceptován. Dodala, že z popsaných skutkových okolností jeho jednání je zřejmé, že oběma trestnými útoky, páchanými v blízké časové souvislosti, jakož i jednotným modem operandi v trestné součinnosti s dalšími osobami, jednal v jednotném záměru vyvolat pojistnou událost v souladu s rozsahem pojistné smlouvy a takovým způsobem spáchat na majetku pojistitele značnou škodu. Za daného skutkového stavu věci svým jednáním obviněný naplnil znaky pokračujícího trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., ukončeného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. S ohledem na to státní zástupkyně označila právní posouzení jednání obviněného odvolacím soudem (byť bez bližšího rozvedení v odůvodnění rozsudku) za správné. Připomněla, že dovoláním je řešena i otázka správnosti právního posouzení jednání spoluobviněného L.L., který byl v důsledku nevyužití řádného opravného prostředku rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 3 T 368/2008, pod bodem 1) výroku o vině pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu obviněného, a to ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §250a odst. 2, 3 tr. zák. Zdůraznila, že takovouto hmotně právní námitkou obviněný směřuje proti výroku, který se jej bezprostředně nedotýká [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], a proto v tomto rozsahu jde o dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle státní zástupkyně lze nad dovolací rámec odmítnout související odkaz vyslovený v dovolání na akcesoritu účastenství, neboť účastenská součinnost spoluobviněného L. L. pokrývá toliko jeho jednání ad 1) výroku o vině obviněného, a proto jej nelze činit v rámci dalšího pokračujícího jednání obviněného, spáchaného za součinnosti jiných osob, odpovědným za pomoc k tomu jeho trestnému jednání, na kterém se v takové ani jiné účastenské roli nepodílel. Nelze tudíž přijmout stanovisko, že je tento právní stav neudržitelný a že rozsudek odvolacího soudu je z tohoto hlediska nepřezkoumatelný.
Ohledně poslední části dovolací argumentace obviněného, která směřuje proti způsobu hodnocení provedeného dokazování s tím, že skutkové závěry, přijaté na jeho podkladě jsou v extrémním rozporu s jejich obsahem, státní zástupkyně uvedla, že ji obviněný nedokládá žádným konkrétním způsobem, z něhož by bylo možné posoudit existenci či neexistenci tvrzených podmínek výjimečného zásahu do skutkového stavu věci. Poznamenala, že nepostačuje pouhý odkaz na výpovědi spoluobviněného L.L., na výpovědi jmenovaných svědků, jakož i na výsledky odborných vyjádření a expertiz z oboru kriminalistické techniky, a to s obecnou výtkou, že v těchto důkazech nemají skutkové závěry soudů oporu. Zdůraznila, že takový extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, na jejich podkladě zjištěnými skutkovými okolnostmi jednání obviněného a navazujícími právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, nelze z jejich rozhodnutí dovodit. Skutková zjištění, z nichž soudy vycházely, vyplývají z prokázaných výsledků provedeného dokazování, které bylo vyhodnoceno logickým, přesvědčivým a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem, jak je zřejmé z odůvodnění obou rozsudků zaměřených na vyhodnocení obhajoby obviněného, že vytýkané skutky nespáchal. V rámci postupu obou soudů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. nedošlo ze strany žádného z nich k nepřípustné deformaci vypovídací hodnoty provedených důkazů, která by skutková zjištění na jejich podkladě učiněná stavěla do rozporu s jejich skutečným vnitřním obsahem. Námitka, která směřuje do skutkových zjištění, není způsobilá vyvolat stav výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, není způsobilá naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani jiný zákonný dovolací důvod.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného J.H., jimiž s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Tak je tomu v případě, pokud poukazuje na výpovědi spoluobviněného L. L. a na další důkazy. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci, kterou obviněný J.H. namítá, a to jen s odkazem na některé v soudním řízení provedené důkazy, aniž by současně konstatoval, v čem měly vady konkrétně spočívat, se však v předmětné trestní věci očividně nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to ve spojení s příslušnou částí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. H. Současně je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů a z toho vyvozuje vadnost právního posouzení skutků, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní.
Je potřebné připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze konat přezkum napadeného rozhodnutí.
V dovolání obviněný J. H. rovněž uplatňuje výhradu, jíž zpochybňuje správnost právního posouzení v soudním řízení zjištěného skutkového stavu. Namítá, že oba dílčí skutky, které jsou popsány pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. V této souvislosti uvádí, že skutek pod bodem 1) výroku o vině vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. a že popis skutku pod bodem 2) výroku o vině formálně odpovídá pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. Tato námitka uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda je napadené rozhodnutí zatíženo tvrzenou právní vadou.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. se dopustil ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu a způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platilo, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč .
Z ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. plynulo, že pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. platilo, že jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z ustanovení §4 písm. a) tr. zák. vyplývalo, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (poznámka: vše trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009) .
Z tzv. skutkových vět, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě (viz jejich doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), vyplývá, že obviněný J.H. měl se společností K.pojišťovna, a. s., P. uzavřenu pojistnou smlouvu, která zahrnovala i případ škody vzniklé požárem na jeho objektu, a to bývalém internátu v obci R. V úmyslu získat pojistné plnění, nechal spoluobviněným L. L. dne 13. 5. 2008 a nezjištěným pachatelem v noci ze dne 25. 5. 2008 na den 26. 5. 2008 založit za pomoci hořlavých látek ve zmíněném objektu požáry, které nahlásil jako pojistné události s nárokem na vyplacení pojistného plnění. V případě dílčího skutku pod bodem 1) výroku obviněný požádal K. pojišťovnu, a. s., o pojistné plnění ve výši 50.000,- Kč, přičemž mu bylo zálohově vyplaceno 25.000,- Kč; ohledně skutku pod bodem 2) výroku nahlásil téže pojišťovně požadavek na plnění ve výši 2.500.000,- Kč, který však nebyl akceptován. Podle názoru Nejvyššího soudu je zjevné, že jde o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., neboť oba dílčí útoky [jednání pod body 1) a 2) výroku] byly vedeny jednotným záměrem obviněného, naplnily stejnou skutkovou podstatu trestného činu podle §250a tr. zák., byly spojeny prakticky stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou (mezi dílčími útoky je rozdíl pouze několika dnů) a v předmětu útoku. Krajský soud v Ostravě tudíž nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že obviněný J.H. zjištěným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. , neboť se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby úmyslně vyvolal pojistnou událost a způsobil takovým činem na cizím majetku značnou škodu (požadavek na pojistné plnění více než pětkrát převyšoval výši značné škody, jak byla stanovena v §89 odst. 11 tr. zák.), jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky – zavinění – obviněný jednal ve formě úmyslu přímého ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., neboť evidentně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, jímž je ochrana plnění poskytovaných na podkladě pojistných událostí, tj. v konečném důsledku je chráněn cizí majetek.
Pokud obviněný J. H. též zpochybňuje správnost právního posouzení jednání spoluobviněného L. L., který byl v bodě 1) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §250a odst. 2, 3 tr. zák., směřují jeho námitky proti výroku, který se jej bezprostředně nedotýká. V této části jde tudíž s ohledem na znění §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání, jež bylo ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. podáno osobou neoprávněnou. Nejvyšší soud toliko připomíná, že pachatelem předmětného pokračujícího trestného činu, který byl ukončen ve stadiu pokusu, je obviněný, přičemž jmenovaný spoluobviněný se na něm podílel v bodě 1) výroku účastenstvím ve formě pomoci a v bodě 2) výroku poskytla obviněnému pomoc dosud nezjištěná osoba. Jinak řečeno, pachatel pokračujícího trestného činu může jednotlivé dílčí skutky (útoky) spáchat s různými osobami, které se na dílčím skutku podílejí některou z forem účastenství ve smyslu znění §10 odst. 1 tr. zák. Pokud obviněný v dovolání poukazuje na akcesoritu účastenství, jde v daném případě o argumentaci nepřípadnou.
Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě postupoval při právním posouzení jednání obviněného J. H. v souladu s trestním zákonem. Správné právní kvalifikaci odpovídá v rozsudečném výroku o vině i tzv. právní věta. Námitky obviněného, které byly v příslušné části mimořádného opravného prostředku formálně relevantně uplatněny, proto nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. H. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k