ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.984.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 984/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2010 dovolání, které podal obviněný J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 42 To 58/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 49/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 13 T 49/2008, byl obviněný J. G. uznán vinným, že:
ve dnech 6. 8. 2003 a 7. 8. 2003 ve Ž. n. S. do úředního záznamu o podaném vysvětlení sepsaného policejním radou Okresního ředitelství Policie ČR ve Žďáře nad Sázavou po řádném poučení úmyslně lživě uvedl, že ho T. D. měl úmyslně srazit a následně přejet traktorem tov. zn. Zetor 4011, s připojeným obracečem, což bylo pod ČTS: ORZR–484/KP–OOK–2003, prověřováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odstavec 1 trestního zákona k §222 odstavec 1 trestního zákona, kdy následným znaleckým dokazováním tvrzení obviněného bylo vyloučeno a věc byla usnesením policejního rady ze dne 7. 11. 2003, které nabylo právní moci dne 25. 11. 2003, dle §159a odstavec 1 trestního řádu odložena.
Takto zjištěný skutek okresní soud kvalifikoval jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti konstatovanému rozhodnutí podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 42 To 58/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. G. (dále rovněž i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Konstatoval, že je třeba za nesprávný považovat závěr odvolacího soudu, že prvostupňový soud postupoval v souladu s ustanovením §125 tr. ř. a správně zjistil skutkový stav. Vyslovil přesvědčení, že okresní soud postupoval v příkrém rozporu se zásadami vyplývajícími z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., provedené důkazy hodnotil v rozporu se zásadami formální logiky a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění.
Dále obviněný namítl, že okresní soud opřel závěr o vině v podstatě o závěry znaleckého posudku znalce Ing. Františka Kučery, a to přesto, že jeho zjištění nejsou jednoznačná a nelze z nich spolehlivě dovodit, že se trestné činnosti dopustil. V této souvislosti poznamenal, že se projednávaná událost stala šest let před provedením znaleckého zkoumání. Za tuto dobu došlo, eventuálně mohlo dojít k podstatným změnám rozhodným pro znalecké zkoumání, které se týkají předmětného traktoru s obracečem, postavy dovolatele a zejména terénu, kde k události došlo. Současně obviněný vyjádřil pochybnost, že se předmětný traktor s obracečem nacházel v době znaleckého zkoumání ve stejném stavu jako před šesti léty. Přepravní poloha obraceče mohla být zcela jiná s ohledem na stav hydrauliky a délku řetězu, na kterém byl obraceč k traktoru uchycen. Taktéž nelze předpokládat, že se na traktoru v roce 2009 nacházel stejný řetěz jako v roce 2003 a že byl obraceč upínán do stejného oka řetězu, jak bylo znalcem demonstrováno při ohledání traktoru. Rovněž není možné předpokládat, že se před šesti léty nacházel závěs traktoru ve stejné výšce jako v současnosti a že byly na traktoru instalovány stejné pneumatiky, o stejné výšce vzorku a stejném nahuštění.
Podle obviněného může každá z výše uvedených okolností ovlivnit výšku traktoru nad zemí o několik centimetrů, které jsou rozhodné pro posouzení, zda lze traktorem přejet postavu člověka, aniž by byl zasažen hroty obraceče, či jinou částí traktoru. Zdůraznil, že z ohledání traktoru znalcem vyplývá zásadní zjištění v tom směru, že obraceč je z technického hlediska možné zvednout do výšky, ve které se nachází hroty trnů 550 až 560 mm nad zemí. Rovněž nebyly vzaty do úvahy změny, jež se týkají objemu jeho postavy, neboť je těžkým diabetikem, v důsledku čehož v posledních létech výrazně přibral na váze. Objem jeho těla byl tedy v roce 2003 podstatně menší než v roce 2009. K objektivnímu znaleckému zkoumání nebylo způsobilé i místo, kde k události došlo. Podle znalce bylo zarostlé trávou, což nevystihuje realitu. Ve skutečnosti bylo v minulosti užívané jako cesta, bylo zarostlé přerostlým porostem vysokým až jeden metr. Tento porost se na místě ušlapal, znalec na něj položil lištu, od které v některých místech naměřil 5 cm, což v posudku označil jako hloubku kolejí. Obviněný namítl, že uvedené zjištění nemohlo mít žádnou vypovídací hodnotu, neboť terén byl ovlivněn vrstvou ušlapaného porostu. Nebylo zjištěno, zda koleje bývalé cesty, měřené znalcem, pochází z roku 2003, zda traktor v roce 2003 v nějakých kolejích jel a zda naopak v kolejích či obdobné prohlubni neleželo v době přejetí traktorem jeho tělo.
V dovolání obviněný vytkl, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., pokud nebyla vzata v úvahu výpověď na věci nezúčastněného svědka J. K., stejně jako zjištění vyplývající z lékařského vyšetření jeho osoby na pohotovostní službě a následně v nemocnici v N. M. na M., a to bezprostředně po události.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 42 To 58/2010, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Samosoudce Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou nechal ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného J. G. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. G. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že jeho vina nebyla prokázána. V této souvislosti nesouhlasí se znaleckým posudkem znalce Ing. Františka Kučery z oboru strojírenství, odvětví technický stav zemědělských strojů a zařízení, s jehož závěry polemizuje. Soudům vytýká, že nevzaly v úvahu výpověď na věci nezúčastněného svědka J. K., jakož i výsledky lékařských vyšetření jeho osoby po vzniklém incidentu. Konstatuje, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a postupovaly v rozporu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v předmětné trestní věci zjevně nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. G. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 2 až 4 rozhodnutí).
V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný J. G. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (následně též Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k