ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.253.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 253/2011-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2011 o dovolání obviněného M. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 22/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 61 T 22/2008, byl obviněný M. Š. uznán vinným v bodech I./ 1. a), f), III., IV. pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 253/1997 Sb. účinného od 1. 1. 1998 (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaným v bodech I./ 1. a), f), III./ 1), 9), 10), IV., dílem nedokonaným v bodech III./ 2), 3), 4), 5), 6), 7) a 8) ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v bodech I./ 1. b) – e), g) – o), I./ 2, II./ 1. – 9., pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 4 tr. zák., dílem dokonaným v bodech I./ 1. b), c), d), e), g), h), j), k), i), l), m), n), o), II./ 1.- 4., dílem nedokonaným v bodech I./ 2, II./ 5. – 9. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a v bodě V pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku uvedeného rozsudku.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. ve smyslu §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výši 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného M. Š., rozhodl rozsudkem ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. Š. uznal vinným v bodech I. – IV. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě V. zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
za situace, kdy spol. Hamar, a. s., se sídlem Komunardů 36, Praha 7, IČ: 25540793, DIČ: 007-25540793 (dříve se sídlem Hluk 687 25, Drahy č. 1039, okres Uherské Hradiště), t. č. v likvidaci (likvidace zapsána do obchodního rejstříku dne 22. 6. 2004, likvidátor JUDr. Michal Augustin, Novodvorská 1078, Praha 4) [dále jen „spol. Hamar“] realizovala obchodní činnost na základě vydaných živnostenských oprávnění s hlavním předmětem činnosti – nákup, prodej, skladování paliv a maziv a byla Finančním úřadem pro Prahu 7, se sídlem Nábř. kpt. Jaroše 1000, Praha 7 (dále jen Finanční úřad Praha 7) zaregistrována ode dne 7. 8. 2000 pod č. j. 2285/2000 jednak k dani z příjmu právnických osob (účinnost registrace od 1. 10. 1998), jednak k dani z přidané hodnoty se čtvrtletním a následně měsíčním zdaňovacím obdobím (účinnost registrace od 3. 12. 1998), jednak ke spotřebním daním (účinnost registrace od 28. 3. 2000), v období od března 2000 do července 2002 v P.…, … a …, v B. a v U. H. obviněný M. Š. v pozici výkonného ředitele spol. Hamar, vedoucího prodeje spol. Hamar a zmocněnce spol. Hamar na základě generální plné moci ze dne 14. 5. 2001
I.
v době od března 2000 do ledna 2002 v P …, v B., v H. a v U. H. v rámci jednotlivých zdaňovacích období 1. až 4. čtvrtletí roku 2000, leden 2001 až prosinec 2001 na základě pokynu obviněného M. Š. nebyla podána daňová přiznání a byla zatajena zdanitelná plnění, byly vyhotoveny falešné daňové doklady (faktury) údajného dodavatele spol. Sima – Znac, spol. s r. o., se sídlem Bratislavská 14, Brno, IČ: 60749342 (dále jen „spol. Sima – Znac“), tyto fiktivní daňové doklady zavedeny do účetní evidence spol. Hamar a zkreslena jednotlivá daňová přiznání spol. Hamar k dani z přidané hodnoty s cílem od českého státu zastoupeného správcem daně Finančním úřadem Praha 7 vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty a byly tak předstírány v daňovém řízení nepravdivé skutečnosti, z nichž měla údajně vyplývat povinnost českého státu zastoupeného správcem daně Finančním úřadem Praha 7 poskytnout daňovému subjektu spol. Hamar finanční plnění ve formě nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty zaúčtované na počátku fingovaných obchodních operací a byly neoprávněně domáhány po správci daně Finančním úřadu Praha 7 výplaty peněžních prostředků v částce odpovídající výši vykázané, ale nikdy nezaplacené a neodvedené daně z přidané hodnoty, když z neexistujících obchodních operací nevznikla spol. Hamar žádná daňová povinnost na vstupu a stejně tak ve skutečnosti spol. Hamar neprovedla ani žádná zdanitelná plnění na výstupu, přičemž tak byl na pokyn obviněného neoprávněně nárokován nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v celkové částce 34.983.352,- Kč, z čehož byla ve prospěch spol. Hamar vyplacena správcem daně Finančním úřadem Praha 7 částka 1.484.682,- Kč, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančnímu úřadem Praha 7, a zbývající částka z celkově uplatněného nadměrného odpočtu nebyla Finančním úřadem Praha 7 ve prospěch spol. Hamar vyplacena a v částce 7.853.712,- Kč byla správcem daně Finančním úřadem Praha 7 použita na úhradu daňových nedoplatků spol. Hamar na spotřební dani a dani z příjmu právnických osob a obviněný tak učinil následujícím způsobem:
1.
v přesně nezjištěné době před 12. 6. 2000 v místě svého bydliště v B., v H. a v kancelářích spol. Hamar v U. H. nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil nesprávné a fiktivní daňové doklady (faktury) č. … ze dne 1. 1. 2001 na celkovou částku 3.076.235,- Kč z toho DPH 153.811,80 Kč, č. … ze dne 1. 1. 2001 na celkovou částku 2.974.729,90 Kč z toho DPH 654.440,- Kč, č. … ze dne 1. 2. 2001 na celkovou částku 1.069.810,- Kč z toho DPH 53.490,50 Kč, č. … ze dne 9. 3. 2001 na celkovou částku 351.500,- Kč z toho DPH 17.575,- Kč, č. … ze dne 1. 4. 2001 na celkovou částku 700.521,- Kč z toho DPH 35.026,- Kč, č. … ze dne 1. 4. 2001 na celkovou částku 321.499,80 Kč z toho DPH 70.730,- Kč, č. 000169 ze dne 15. 8. 2001 na celkovou částku 1.150.311,45 Kč z toho DPH 253.068,60 Kč, č. … ze dne 20. 9. 2001 na celkovou částku 9.610.560,- Kč z toho DPH 2.144.323,20 Kč, č. … ze dne 24. 9. 2001 na celkovou částku 9.610.560,- Kč z toho DPH 2.114.223,20 Kč, č. … ze dne 8. 10. 2001 na celkovou částku 9.496.960,- Kč z toho DPH 2.089.331,20 Kč, č. … ze dne 8. 10. 2001 na celkovou částku 9.496.960,- Kč z toho DPH 2.089.331,20 Kč, č. … ze dne 15. 10. 2001 na celkovou částku 9.496.960,- Kč z toho DPH 2.089.331,20 Kč, č. … ze dne 15. 10. 2001 na celkovou částku 9.496.960,- Kč z toho DPH 2.089.331,20 Kč, č. … ze dne 5. 11. 2001 na celkovou částku 8.968.720,- Kč z toho DPH 1.973.118,40 Kč, č. … ze dne 5. 11. 2001 na celkovou částku 8.968.720, Kč z toho DPH 1.973.118,40 Kč, č. … ze dne 12. 11. 2001 na celkovou částku 8.968.720,- Kč z toho DPH 1.973.118,40 Kč, č. … ze dne 12. 11. 2001 na celkovou částku 8.968.720,- Kč z toho DPH 1.973.118,40 Kč, č. … ze dne 27. 12. 2001 na celkovou částku 16.358.400,- Kč z toho DPH 3.598.848,- Kč, č. … ze dne 31. 12. 2001 na celkovou částku 16.358.400,- Kč z toho DPH 3.598.848,- Kč, č. … ze dne 31. 12. 2001 na celkovou částku 4.968.000,- Kč z toho DPH 1.092.960,- Kč a č. … ze dne 31. 12. 2001 na celkovou částku 1.664.080,- Kč z toho DPH 83.204,- Kč vystavené údajným dodavatelem spol. Sima – Znac ve prospěch údajného odběratele zboží spol. Hamar a předstíral tak realizaci zdanitelných plnění ve prospěch odběratele spol. Hamar, defektní daňové doklady (faktury) zavedl do účetnictví spol. Hamar a nesprávně vyplněná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2000, leden 2001 až duben 2001 a červen 2001 až prosinec 2001 distribuoval osobně nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a Ing. M. H. v období od března 2000 do 23. 1. 2002 v Praze 7 na pokyn obžalovaného M. Š. podepsala a předložila správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná a dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben a srpen 2001 a dále obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. podepsal a předložil správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná a dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2000, leden 2001 až březen 2001 a září 2001 až prosinec 2001, ve kterých na základě nesprávných a fiktivních daňových dokladů (faktur) a v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázala spol. Hamar nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty a konkrétně tak Ing. M. H. a obžalovaný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. učinili v následujících případech
a) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. nejpozději do 25 dnů po skončení zdaňovací období (viz §37 z. č. 588/1992 Sb., ve znění účinném v rozhodné době) nepodala za daňový subjekt spol. Hamar místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000, přičemž spol. Hamar neprokázala přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění za příslušné zdaňovací období a správce daně Finanční úřad Praha 7 tak nemohl zjistit základ daně a stanovit daňovou povinnost,
b) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 12. 6. 2000 v Praze 7 spolupodepsal a dne 23. 6. 2000 v Praze 7 pod č. j. 93749/000761 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 190.825,- Kč, DPH na výstupu ve výši 46.036,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 144.789,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 69.338,78 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 26. 6. 2000 vyměřil a to ke dni 25. 4. 2000,
c) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 24. 7. 2000 v Praze 7 spolupodepsal a dne 26. 7. 2000 v Praze 7 pod č. j. 62890 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 62.479,- Kč, DPH na výstupu ve výši 34.359,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 28.120,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 57.935,85 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (t. j. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 28. 7. 2000 vyměřil a to ke dni 20. 7. 2000,
d) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 24. 10. 2000 v Praze 7 spolupodepsal a dne 31. 10. 2000 v Praze 7 pod č. j. 80070 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 476.811,- Kč, DPH na výstupu ve výši 104.291,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 372.520,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 380.356,46 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 8. 11. 2000 vyměřil a to ke dni 25. 10. 2000,
e) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 1. 2001 v Praze 7 spolupodepsal a dne 30. 1. 2001 v Praze 7 pod č. j. 11180 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 7.556.101,- Kč, DPH na výstupu ve výši 1.938.374,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 5.617.727,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 4.339.312,53 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 15. 2. 2001 vyměřil,
f) Ing. M. H. na pokyn obžalovaného M. Š. nejpozději do 25 dnů po skončení zdaňovacího období (viz §37 z. č. 588/1992 Sb., ve znění účinném v rozhodné době) nepodala za daňový subjekt spol. Hamar místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna 2001, přičemž neprokázala přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění za příslušné zdaňovací období a správce daně Finanční úřad Praha 7 nemohl zjistit základ daně a stanovit daňovou povinnost,
g) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 3. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 29. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 37466 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 2.015.943,- Kč, DPH na výstupu ve výši 567.192,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 1.448.751,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 712.132,46 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (t. j. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 24. 4. 2001 vyměřil a to ke dni 25. 2. 2001,
h) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 3. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 29. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 37468 presentovala Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce února 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 1.391.588,- Kč, DPH na výstupu ve výši 577.647,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 813.941,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 59.255,40 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 24. 4. 2001 vyměřil a to ke dni 26. 3. 2001,
i) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 4. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 4. 2001 v Praze 7 pod č. j. 50057 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce března 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 866.261,- Kč, DPH na výstupu ve výši 323.813,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 562.448,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 70.955,59 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 11. 7. 2001 vyměřil a to ke dni 25. 4. 2001,
j) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. dne 17. 5. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 17. 5. 2001 v Praze 7 pod č. j. 53484 presentovala Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce dubna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 520.700,- Kč, DPH na výstupu ve výši 170.702,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 349.998,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 89.242,42 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (t. j. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 22. 6. 2001 vyměřil a to ke dni 25. 5. 2001,
k) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. dne 22. 9. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 27. 9. 2001 v Praze 7 pod č. j. 80259 presentovala Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce srpna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 440.571,- Kč, DPH na výstupu ve výši 82.096,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 358.475,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 381.828,09 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (t. j. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 4. 10. 2001 vyměřil a to ke dni 25. 9. 2001,
l) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 10. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 10. 2001 v Praze 7 pod č. j. 87911 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce září 2001, ve kterém spol. Hamar uváděla nepravdivé údaje u daně na vstupu i výstupu a z evidentně fiktivních přijatých a vydaných daňových dokladů (faktur) vykazovala DPH na vstupu ve výši 4.287.364,- Kč, DPH na výstupu ve výši 4.234.397,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 52.967,- Kč, čímž nepravdivě vykázala nízký nadměrný odpočet DPH a neoprávněně tak uplatnila odpočet DPH o 4.218.613,40 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 20. 11. 2001 vyměřil a to ke dni 25. 10. 2001,
m) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 10. 12. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 11. 2001 v Praze 7 pod č. j. 93854 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce října 2001, ve kterém spol. Hamar uváděla nepravdivé údaje u daně na vstupu i výstupu a z evidentně fiktivních přijatých a vydaných daňových dokladů (faktur) nárokovala DPH na vstupu ve výši 8.402.482,- Kč, DPH na výstupu ve výši 8.392.314,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 10.168,- Kč, čímž nepravdivě vykázala nízký nadměrný odpočet DPH a neoprávněně tak uplatnila odpočet DPH o 8.346.430,94 Kč vyšší než odpovídalo realizovaným zdanitelným plněním (t. j. přijatým a uskutečněným) a účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 10. 12. 2001 vyměřil a to ke dni 26. 11. 2001,
n) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 20. 12. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 27. 12. 2001 v Praze 7 pod č. j. 99214 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce listopadu 2001, ve kterém spol. Hamar uváděla nepravdivé údaje u daně na vstupu i výstupu a z evidentně fiktivních přijatých a vydaných daňových dokladů (faktur) nárokovala DPH na vstupu ve výši 8.016.656,- Kč, DPH na výstupu ve výši 7.957.453,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 59.203,- Kč, čímž nepravdivě vykázala nízký nadměrný odpočet DPH a neoprávněně tak uplatnila odpočet DPH o 7.916.428,61 Kč vyšší než odpovídalo realizovaným zdanitelným plněním a účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 10. 1. 2002 vyměřil a to ke dni 27. 12. 2001,
o) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 22. 1. 2002 v Praze 7 podepsal a dne 23. 1. 2002 v Praze 7 pod č. j. 4887 presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce prosince 2001, ve kterém spol. Hamar uváděla nepravdivé údaje u daně na vstupu i výstupu a z evidentně fiktivních přijatých a vydaných daňových dokladů (faktur) nárokovala DPH na vstupu ve výši 8.486.299,- Kč, DPH na výstupu ve výši 8.507.339,- Kč a vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 21.040,- Kč, čímž nepravdivě vykázala nízkou vlastní daňovou povinnost a neoprávněně tak uplatnila odpočet DPH o 8.413.378,51 Kč vyšší než odpovídalo realizovaným zdanitelným plněním (tj. přijatým a uskutečněným) a účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 28. 1. 2002 vyměřil a to ke dni 25. 1. 2002,
2.
v přesně nezjištěné době před 23. 6. 2001 v místě svého bydliště v B., v H. a v kancelářích spol. Hamar v U. H. nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl dva (2) fiktivní daňové doklady (faktury) vystavené údajným dodavatelem spol. Sima – Znac ve prospěch údajného odběratele spol. Hamar, a to jednak fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … na předmět zdanitelného plnění motorovou naftu třídy B v celkové ceně 11.190.816,- Kč z toho DPH ve výši 2.018.016,- Kč s datem údajného uskutečnění zdanitelného plnění dne 1. 5. 2001 a jednak daňový doklad (fakturu) č. … na předmět zdanitelného plnění motorovou naftu třídy B v celkové ceně 11.190.816,- Kč z toho DPH ve výši 2.018.016,- Kč s datem údajného uskutečnění zdanitelného plnění dne 11. 5. 2001, přičemž ke zdanitelným plněním – dodávkám motorové nafty ve prospěch údajného odběratele spol. Hamar nikdy nedošlo a údajný dodavatel spol. Sima – Znac jako čtvrtletní plátce DPH za 2. čtvrtletí roku 2001 nepodal místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Brno I., se sídlem Příkop 25, Brno, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, nepřiznal daňovou povinnost na výstupu ve výši 4.036.032,- Kč z údajně vystavených faktur č. … a č. … a neuhradil tak žádné DPH na výstupu z presentovaného zdanitelného plnění (Finanční úřad Brno I vyměřil daň ve výši 0 – viz č. l. 40 orig. trestního spisu) a dále v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, nesprávně vyplněné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce května 2001 distribuoval osobně, nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a na pokyn obžalovaného M. Š. Ing. M. H. dne 23. 6. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 26. 6. 2001 v Praze 7 pod č. j. 62092 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce května 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 4.111.776,- Kč, DPH na výstupu ve výši 52.896,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 4.058.880,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 3.984.535,86 Kč vyšší než odpovídalo skutečně realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a nezkreslené účetní evidenci spol. Hamar, přičemž Finanční úřad Praha 7 přiznanou daň nevyměřil, neuznal a nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty nebyl ve prospěch spol. Hamar vyplacen,
II.
s cílem ovlivnit daňové řízení a získat ve prospěch plátce spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv spol. Hamar peněžní prostředky vykazováním v účetní evidenci a uplatňováním v daňovém řízení neoprávněného nároku na vrácení spotřební daně z fakticky nikdy neuskutečněných nákupů motorové nafty v době od dubna 2000 do ledna 2001 v Praze 7, v B., v H. a v U. H. v rámci jednotlivých zdaňovacích období duben 2000 až prosinec 2000 byla na pokyn obviněného M. Š. deklarována realizace obchodních operací – nákupů motorové nafty, byly fingovány a do účetní evidence spol. Hamar vkládány fiktivní daňové doklady (faktury) o přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních, přičemž fiktivní daňové doklady (faktury) existovaly jak na straně nároku na vrácení spotřební daně tak i na straně odvodu spotřební daně, přičemž tak bylo neoprávněně nárokováno vrácení spotřební daně v celkovém částce 12.151.493,- Kč, ačkoliv podle skutečné účetní evidence spol. Hamar vznikl zákonný nárok na vrácení spotřební daně pouze ve výši 5.037.368,- Kč, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančním úřadem Praha 7 o celkovou částku ve výši 7.114.125,- Kč, a v přesně nezjištěné době od dubna do prosince 2000 v B., v H. a v U. H. nechal obviněný M. Š. prostřednictvím administrativních pracovníků spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl fiktivní a nepravdivé daňové doklady (faktury) na předmět zdanitelného plnění nákupy motorové nafty a prodeje bionafty, kde spol. Hamar vystupovala jednak v pozici dodavatele (bionafty) a jednak v pozici odběratele (motorové nafty) a dále v rozporu s §4 odst. 1 a §12 odst. 1 zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, tehdy platného, nesprávně vyplněná daňová přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období duben 2000 až prosinec 2000 distribuoval osobně nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a Ing. M. H. na pokyn obžalovaného M. Š. v době od 24. 5. 2000 do 24. 1. 2001 v Praze 7 podepsala a presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná daňová přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíců dubna 2000 až prosince 2000 a neoprávněně nárokovala vrácení spotřební daně, přičemž tak konkrétně učinila v následujících případech
1. dne 24. 5. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23956 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce dubna 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 11.989,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši -11.687,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 23.676,- Kč, a dne 25. 4. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 48595/01/007913/7148 stanovil základ daně a vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 11.981,- Kč,
2. dne 24. 6. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23957 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce května 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 22.322,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši -2.225,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 24.548,- Kč, a dne 25. 4. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 48579/01/007913/7148 stanovil základ daně a vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 22.331,- Kč,
3. dne 24. 7. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23958 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce června 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 49.128,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 32.795,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 16.333,- Kč, a dne 25. 4. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 48706/01/007913/7148 stanovil základ daně a vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 49.145,- Kč,
4. dne 24. 8. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23959 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce července 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 29.527,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 9.152,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 20.375,- Kč, a dne 25. 4. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 48890/01/007913/7148 stanovil základ daně a vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 29.503,- Kč,
5. ačkoliv zákonná lhůta (viz §12 odst. 3 zák. č. 587/1992 Sb., ve znění účinném v rozhodné době) uplatnění nároku na vrácení spotřební daně za zdaňovací období měsíce srpna 2000 marně uplynula nejpozději dne 28. 2. 2001, dne 25. 9. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23960 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce srpna 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 0,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši -16.569,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 16.569,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 25. 4. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 48890/01/007913/7148 stanovil základ daně a vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 29.503,- Kč,
6. dne 25. 10. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23961 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce září 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 942.556,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 308.763,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 633.793,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě výsledků daňové kontroly a zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16738/02/007913/7148 za použití pomůcek podle §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. (ve znění platném a účinném ke dni vedeného daňového řízení), vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daň ve výši 633.793,- Kč,
7. dne 24. 11. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23962 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce října 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 2.302.505,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 713.777,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 1.588.728,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě výsledků daňové kontroly a zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16743/02/007913/7148 za použití pomůcek podle §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daň ve výši Kč 1.588.728,- Kč,
8. dne 22. 12. 2000 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23963 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce listopadu 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 8.187.148,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 2.522.213,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 5.664.935,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě výsledků daňové kontroly a zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16752/02/007913/7148 za použití pomůcek podle §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daň ve výši Kč 5.664.935,- Kč,
9. dne 24. 1. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 1. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 23964 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce prosince 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 6.005.246,- Kč, k odvodu přiznala celkem daňovou povinnost ve výši 1.861.623,- Kč a neoprávněně uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 4.143.623,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě výsledků daňové kontroly a zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16768/02/007913/7148 za použití pomůcek podle §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daň ve výši Kč 4.143.623,- Kč,
III.
ačkoliv se zdanitelná plnění – nákupy motorové nafty a prodeje bionafty fakticky uskutečnily ve zcela odlišných objemech, v době od ledna 2001 do ledna 2002 v P. …, v B., v H. a v U. H. v rámci jednotlivých zdaňovacích období leden 2001 až květen 2001, srpen 2001 až prosinec 2001 sám obviněný M. Š. nebo pomocí jiných osob nechal vytvořit a do účetnictví spol. Hamar zavést zkreslené daňové doklady (faktury) o zdanitelných plněních – nákupech a prodejích motorové nafty, resp. bionafty a správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 tak bylo nepřiznáno celkové množství obchodované (nakoupené a prodané) motorové nafty a bionafty, když v rozporu s §4 odst. 1 a §12 odst. 1 zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, tehdy platného, byly v jednotlivých daňových přiznáních uváděny nesprávné údaje ohledně množství zdanitelného plnění, vykazované spotřební daně, uplatněného nároku na vrácení spotřební daně a vlastní daňové povinnosti, čímž došlo u spol. Hamar ke snižování vlastní daňové povinnosti a uplatňování neoprávněných nároků na vrácení spotřební daně, přičemž tak byla nesprávně přiznána spotřební daň z prodaných uhlovodíkových paliv a maziv v celkové výši 4.247.747,- Kč, když podle skutečné účetní evidence a fakticky realizovaných zdanitelných plnění měli přiznat skutečnou spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv v celkové výši 15.089.547,- Kč, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančním úřadem Praha 7 o celkovou částku ve výši 10.841.800,- Kč když v přesně nezjištěné době od ledna 2001 do prosince 2001 v B., v H. a v U. H. nechal obžalovaný M. Š. prostřednictvím administrativních pracovníků spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl zkreslené daňové doklady (faktury) na předmět zdanitelného plnění nákupy motorové nafty a prodeje bionafty, kde spol. Hamar vystupovala jednak v pozici dodavatele bionafty a jednak v pozici odběratele motorové nafty a dále nesprávně vyplněná daňová přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období leden 2001 až květen 2001, srpen 2001 až prosinec 2001 distribuoval osobně nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a Ing. M. H. na základě pokynů obviněného M. Š. v době od ledna 2001 do ledna 2002 v Praze 7 podepsala a presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná daňová přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce ledna, dubna, května a srpna 2001 a obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná osoba jménem Ing. M. H. podepsal a presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná daňová přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce února, března, září, října, listopadu a prosince 2001, přičemž Ing. M. H. na pokyn obviněného a obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba tak učinili v následujících případech
1) ačkoliv podle skutečné účetní evidence realizovala spol. Hamar v měsíci lednu 2001 zdanitelná plnění na základě přijatých daňových dokladů (faktur) v celkové hodnotě 8.756.572,70 Kč, z toho spotřební daň ve výši 2.614.381,45 Kč a vystavených daňových dokladů (faktur) v celkové hodnotě 15.480.342,- Kč, z toho spotřební daň ve výši 7.201.495,- Kč, Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. v zákonné lhůtě po skončení zdaňovacího období nepodala za plátce daně spol. Hamar místně příslušného správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce ledna 2001, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň, přičemž spol. Hamar neprokázala přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění za příslušné zdaňovací období a správce daně Finanční úřad Praha 7 nemohl zjistit základ daně a stanovit daňovou povinnost,
2) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 26. 3. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 30. 3. 2001 v Praze 7 pod č. j. 38512 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce února 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 717.013,- Kč, k odvodu přiznala celkem 222.275,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 494.738,- Kč, správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16778/02/007913/7148 vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daňovou povinnost ve výši 494.738,- Kč,
3) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 4. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 4. 2001 v Praze 7 pod č. j. 50056 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce března 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 2.652.328,- Kč, k odvodu přiznala celkem 822.221,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 1.830.107,- Kč, správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 3. 5. 2001 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě zprávy o kontrole dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 51302/01/007913/7148 vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň ve výši 2.648.750,- Kč s vykázaným rozdílem mezi vyměřenou a přiznanou daní ve výši 929,- Kč,
4) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. dne 18. 5. 2001 (datum podpisu daňového přiznání předchází datu presentace daňového přiznání správci daně) v Praze 7 podepsala a dne 17. 5. 2001 v Praze 7 pod č. j. 53486 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce dubna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 228.200,- Kč, k odvodu přiznala 73.350,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 154.850,- Kč, správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň a dne 14. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 na základě zprávy o kontrole č. j. 2224/02/007932/2916 dodatečným platebním výměrem na spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv č. j. 16795/02/007913/7148 vyměřil daňovému subjektu spol. Hamar dodatečnou daň ve výši 154.850,- Kč,
5) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. dne 24. 6. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 26. 6. 2001 v Praze 7 pod č. j. 62091 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce května 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 97.800,- Kč, k odvodu přiznala celkem 30.318,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 67.482,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň,
6) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. dne 23. 9. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 27. 9. 2001 v Praze 7 pod č. j. 80261 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce srpna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 552.496,- Kč, k odvodu přiznala celkem 48,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 552.448,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň,
7) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 25. 10. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 10. 2001 v Praze 7 pod č. j. 87933 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce září 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 9.258.400,- Kč, k odvodu přiznala celkem 0,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 9.258.400,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň,
8) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 23. 11. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 26. 11. 2001 v Praze 7 pod č. j. 93857 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce října 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 18.516.800,- Kč, k odvodu přiznala celkem 0,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 18.516.800,- Kč, přičemž správce daně Finanční úřad Praha 7 nestanovil základ daně a nevyměřil daňovému subjektu spol. Hamar daň,
9) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 20. 12. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 27. 12. 2001 v Praze 7 pod č. j. 99041 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce listopadu 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 18.516.800,- Kč, k odvodu přiznala celkem 0,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 18.516.800,- Kč, a správce daně Finanční úřad Praha 7 vyměřil daň dne 5. 2. 2002 ke dni 27. 12. 2001,
10) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. dne 22. 12. 2001 v Praze 7 podepsal a dne 23. 1. 2002 v Praze 7 pod č. j. 4886 presentoval správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání ke spotřební dani z uhlovodíkových paliv a maziv za zdaňovací období měsíce prosince 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala spotřební daň ve výši 21.328.550,- Kč, k odvodu přiznala -250,- Kč a uplatnila nárok na vrácení spotřební daně ve výši 21.328.800,- Kč, a správce daně Finanční úřad Praha 7 vyměřil daň dne 5. 2. 2002 ke dni 25. 1. 2002,
IV.
s cílem ovlivnit daňové řízení a získat ve prospěch spol. Hamar peněžní prostředky obviněný M. Š. v době od září 2001 do června 2002 v B., v H. a v U. H. nechal prostřednictvím administrativních pracovníků spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil v rozporu s §24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, zmanipulovaná a nepravdivá daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 a od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 a tato defektní daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob distribuoval osobně nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem obv. Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a Ing. M. H. na základě pokynů obviněného M. Š.
1) dne 16. 9. 2001 v Praze 7 podepsala a dne 19. 10. 2001 v Praze 7 pod č. j. 84509 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000, ve kterém spol. Hamar uvedla, že hospodářským výsledkem je zisk ve výši 60.000,- Kč, ačkoliv skutečným hospodářským výsledkem podle účetních výkazů byl zisk nejméně ve výši 453.863,- Kč, správce daně Finanční úřad Praha 7 přiznanou daňovou povinnost vyměřil dne 19. 7. 2001 ke dni 2. 7. 2001, přičemž dne 13. 2. 2002 na základě provedené kontroly daně z příjmů právnických osob správce daně Finanční úřad Praha 7 pod č. j. 16149/02/007913/7148 dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 vyměřil dodatečnou daň z příjmů právnických osob, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančním úřadem Praha 7 o celkovou částku ve výši 140.430,- Kč,
2) dne 28. 6. 2002 v Praze 7 podepsala a dne 1. 7. 2002 v Praze 7 pod č. j. 62587 presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001, ve kterém spol. Hamar uvedla, že hospodářským výsledkem je ztráta ve výši 2.291.403,- Kč, ačkoliv skutečným hospodářským výsledkem podle účetních výkazů byl zisk nejméně ve výši 8.880.567,- Kč, správce daně Finanční úřad Praha 7 přiznanou daňovou povinnost vyměřil, přičemž dne 13. 2. 2002 správce daně Finanční úřad Praha 7 pod č. j. 16149/02/007913/7148 dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob vyměřil dodatečnou daň, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančním úřadem Praha 7 o celkovou částku ve výši 2.752.800,- Kč, a českému státu zastoupenému Finančním úřadem Praha 7 byla na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 a od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 způsobena celková škoda ve výši nejméně 2.893.230 Kč,
V.
v době od září 2000 do srpna 2001 v P. ., . a ., v B., v H. a v U. H. obviněný M. Š. s cílem neoprávněně čerpat finanční prostředky od Ministerstva zemědělství ČR, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, zastoupeného územním odborem – Zemědělskou agenturou Praha, se sídlem Slezská 7, Praha 2 (dále jen Ministerstvo zemědělství ČR), formou dotací na dotační tituly – podpůrné programy 1. J. c. Podpora výroby směsného paliva – bionafty (ČSN 656508) s objemovým obsahem MEŘO 31% a 1. J. d. Podpora výroby směsného paliva – bionafty (ČSN 65 6508) s objemovým obsahem MEŘO 31% v přesně nezjištěné době od září 2000 do srpna 2001 v B., v H. a v U. H. nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl fiktivní a zkreslené daňové doklady (faktury) č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. … a č. …, vystavené údajně spol. Hamar v postavení výrobce a dodavatele bionafty ve prospěch různých odběratelů bionafty, a to jednak spol. A. N., se sídlem Z., H., jednak K. Š., se sídlem M., H., jednak spol. Agrema, s. r. o., se sídlem Nový Dvůr 1377, Kunovice, IČ: 60749351, a jednak spol. Sima – Znac, s. r. o., se sídlem Bratislavská 14, Brno, IČ: 60749342, na předmět zdanitelného plnění prodeje bionafty a tyto nesprávné a fiktivní daňové doklady (faktury) distribuoval osobně nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace Ministerstvu zemědělství ČR a Ing. M. H. na základě pokynů obžalovaného M. Š. dne 9. 8. 2000 v Praze 1 uzavřela v postavení žadatele – příjemce podpory s Ministerstvem zemědělství ČR smlouvu o poskytnutí podpory č. 406/2000-2109 Podpůrný program 1. J. d. podpora výroby směsného paliva – bionafty ČSN 656508 s objemovým obsahem MEŘO 31% včetně Dodatku č. 1 ze dne 27. 10. 2000, Dodatku č. 2 ze dne 20. 11. 2000, Dodatku č. 3 ze dne 11. 12. 2000, Dodatku č. 4 ze dne 21. 12. 2000 a Dodatku č. 5 ze dne 28. 12. 2000, na základě kterých Ministerstvo zemědělství ČR rozhodlo o poskytnutí dotace ve prospěch spol. Hamar, a v rámci procesu čerpání dotací v době od září 2000 do srpna 2001 v Praze 1, 2 a 7 presentovala Ministerstvu zemědělství ČR za účelem výplaty dotací fiktivní a zkreslené daňové doklady (faktury), obsahující nepravdivé údaje o množství vyrobené a prodané bionafty, přičemž tak konkrétně učinila v následujících případech
1.
a) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc září 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR zkreslený daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. A. N., se sídlem Z., H., IČ: 18789111, na zdanitelné plnění 318 litrů bionafty v celkové hodnotě 5.946,60 Kč s datem údajného uskutečnění zdanitelného plnění dne 1. 9. 2000, přičemž zdanitelné plnění bylo skutečně realizováno již dne 25. 8. 2000,
b) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc září 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli fyzické osobě K. Š., se sídlem H., M., na zdanitelné plnění 51 litrů bionafty v celkové hodnotě 994,50 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 19. 9. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
c) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc září 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Agrema, s. r. o., se sídlem Kunovice, Nový Dvůr 1377, IČ: 60749351, na zdanitelné plnění 19.898 litrů bionafty v celkové hodnotě 390.697,30 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 26. 9. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno, na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc září 2000 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 62.589,40 Kč,
2.
a) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 30.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 590.625,- Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 23. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
b) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 492.187,50 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění 24. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
c) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 15.564 litrů bionafty v celkové hodnotě 306.426,18 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 25. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
d) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 30.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 590.625,- Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 26. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
e) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 492.187,50 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 26. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
f) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.529 litrů bionafty v celkové hodnotě 502.602,25 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 27. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
g) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 29.326 litrů bionafty v celkové hodnotě 577.355,70 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 28. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
h) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 30.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 590.625,- Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
i) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 492.187,50 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
j) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.000 litrů bionafty v celkové hodnotě 492.187,50 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
k) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc říjen 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 10.909,5 litrů bionafty v celkové hodnotě 214.780,82 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 10. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc říjen 2000 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 850.766,- Kč,
3.
k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc listopad 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 273.669 litrů bionafty v celkové hodnotě 5.373.490,90 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 11. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno, na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc listopad 2000 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 867.353,- Kč,
4.
a) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc prosinec 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 191.129 litrů bionafty v celkové hodnotě 3.752.818,- Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 4. 12. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
b) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc prosinec 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 89.960 litrů bionafty v celkové hodnotě 1.642.677,60 Kč, s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 18. 12. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
c) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc prosinec 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 83.870 litrů bionafty v celkové hodnotě 1.514.692,20 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 29. 12. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
d) k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc prosinec 2000 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 3.256 litrů bionafty v celkové hodnotě 58.803,40 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 12. 2000, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno,
na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc prosinec 2000 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 1.324.521,20 Kč
5.
k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc březen 2001 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 25.072 litrů bionafty v celkové hodnotě 454.643,20 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 12. 3. 2001, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno, na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc březen 2001 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 81.548,- Kč,
6.
k vydání rozhodnutí o čerpání dotace za měsíc srpen 2001 předložila Ministerstvu zemědělství ČR fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. Sima – Znac na zdanitelné plnění 97.639 litrů bionafty v celkové hodnotě 1.712.099,90 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 7. 8. 2001, přičemž zdanitelné plnění nebylo realizováno, na základě čehož Ministerstvo zemědělství ČR poskytlo za měsíc srpen 2000 ve prospěch spol. Hamar neoprávněně dotaci v celkové výši 72.903,- Kč,
přičemž Ministerstvo zemědělství ČR za měsíce září, říjen, listopad, prosince 2000, březen 2001 a srpen 2001 na základě presentovaných nesprávných a fiktivních daňových dokladů (faktur) rozhodlo o poskytnutí dotací ve prospěch spol. Hamar a dotace proplatilo na bankovní účet č. … spol. Hamar vedený u pobočky Komerční banky v Uherském Hradišti, čímž způsobili škodu České republice zastoupené Ministerstvem zemědělství ČR ve výši nejméně 3.260.677,91 Kč.
Za výše uvedené zločiny byl obviněnému uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 7 (sedm) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný Š. pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, podal obviněný M. Š. prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Omelky dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je spatřován v nesprávném právním posouzení skutku i v dalším nesprávném hmotně právním posouzení jednání obviněného, ke kterému došlo v důsledku nedostatečně a neobjektivně zjištěných podstatných skutkových okolností a porušením zákona při opatřování a posuzování důkazů, a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudy obou stupňů. Pokud jde o znalecký posudek vypracovaný Ing. Císařovou, tato znalkyně není v seznamu soudních znalců zapsána jako znalec v oboru daní, ale pouze jako znalec v oboru účetnictví a ekonomika, oceňování podniků. Podle ustálené judikatury tak nebyla oprávněna řešit otázky daňové, ale toliko otázky účetní. Dále nebyla oprávněna k posuzování otázky fiktivnosti zaúčtování daňových dokladů, kdy toto je otázka právní, nikoliv odborná. Znalkyně navíc neměla k dispozici kompletní účetnictví a vycházela z tabulek připravených policejními orgány a lze tak mít důvodné pochybnosti jak o správnosti, tak o objektivnosti takového posudku. V uvedených souvislostech dovolatel odkázal na judikát pod č. 45/67. Znalkyně označila za fiktivní všechny daňové doklady, aniž by se pokusila relevantním způsobem přiřadit k předloženým daňovým dokladům ty obchodní případy, které fakticky proběhly a které mají reálný podklad. Znalecký posudek jako důkaz není v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpověďmi slyšených svědků, kteří reálnost řady obchodních případů potvrdili.
Dovolatel dále namítl nesprávnost a nepřezkoumatelnost rozsudku a nedodržení ustanovení §120 tr. ř. Jestliže na jedné straně je napadeným rozsudkem obviněnému kladeno za vinu, že v určitém období zavedl nebo nechal zavést do účetnictví spol. Hamar fiktivní faktury, na jejichž základě pak uplatňoval nadměrný odpočet DPH, popř. nárok na vrácení spotřební daně, nemůže soud na druhé straně v dalším výroku klást obviněnému za vinu, že ve stejném období měl dát pokyn k tomu, aby se daňové doklady a daňová přiznání správci daně nepředkládaly s úmyslem vyhnout se plnění daňové povinnosti. Pokud orgány činné v trestním řízení označily předmětné daňové doklady jako fiktivní, potom tím, že tyto doklady nebyly z podnětu obviněného správci daně předloženy, nemohlo dojít ke spáchání daňového deliktu. Nejen ve znaleckém posudku, ale i v rozsudku jsou všechny faktury, na jejichž podkladě byl uplatněn nadměrný odpočet DPH a nárok na vrácení spotřební daně, označovány jako fiktivní, přestože z provedeného dokazování je zřejmé, že obchodní případy byly v určitém objemu skutečně realizovány a prokazatelně tak došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, čímž vznikl daňovému subjektu zákonný nárok na odpočet DPH i nárok na vrácení spotřební daně.
Obviněný se také v dovolání zabýval důkazy, jejichž provedení navrhoval, a to revizním znaleckým posudkem a výslechem odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství ČR. Tím, že odvolací soud nevyhověl návrhům obhajoby na doplnění dokazování a provedení důkazů ve prospěch obviněného, byl tento zkrácen ve svých právech na obhajobu a byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v jeho neprospěch. Navíc zjištěné rozpory mezi dosud provedenými důkazy nebyly odstraněny zákonným způsobem, např. opatřením dalších dostupných důkazů, přičemž nebyly ani důsledně řešeny v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, ale jejich odstranění bylo nahrazeno ne zcela podloženými domněnkami soudu.
V závěru dovolání proto obviněný M. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a zrušil rovněž rozhodnutí, které tomuto rozsudku obsahově předcházelo, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí. Přípisem ze dne 23. 11. 2010 obviněný Š. Nejvyššímu soudu sdělil, že nesouhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného M. Š. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že v odůvodnění namítané nesprávnosti právního posouzení přisouzeného jednání je po stránce argumentační naplněno výtkami, zpochybňujícími kvalitu důkazního podkladu skutkových zjištění, rozhodných pro vyvození dovolatelovy trestní odpovědnosti za daňové a dotační delikty ve smyslu označených částí výroku o jeho vině. Přitom z dikce jím zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost vyvozených skutkových závěrů, jakož i hodnotícího postupu, který jim předcházel a je upraven předpisy trestního práva procesního. Podmínky výjimečného zásahu do skutkového stavu věci v rámci řízení o dovolání jsou splněny pouze v případě extrémního nesouladu mezi výsledky provedeného dokazování a na ně navazujícími skutkovými závěry, kterými je jinak dovolací soud obecně vázán. V daném případě by se takto podmíněný zásah do skutkového stavu věci týkal především otázky autentické či fiktivní povahy fakturačních účetních dokladů, které byly ve sledovaných daňových obdobích zařazeny do účetnictví spol. Hamar, dovolatelem neformálně řízené, leč ve skutečnosti jím zcela ovládané, a jako takové následně zahrnuty do odpovídajících daňových přiznání v návaznosti na registraci uvedeného daňového poplatníka k dani z přidané hodnoty, ke spotřební dani a k dani z příjmu právnických osob, a to s následkem vylákání daňové výhody (I., II.) zkrácení jeho daňové povinnosti (III., IV.) a dále posloužily k vylákání dotace (V.). Takový extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, na jejich podkladě zjištěnými skutkovými okolnostmi dovolatelova jednání a navazujícími právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, však nelze z napadených rozhodnutí dovodit jak v namítaném, tak ani v jiném směru. Rozhodná skutková zjištění, ze kterých vycházely oba soudy, jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí právě v souvislosti se zaměřením na setrvalou obhajobu dovolatele o reálné povaze jeho obchodování s bionaftou, jakož i jejími obsahovými komponenty, podložena takovým způsobem vyhodnocení provedeného dokazování, které vychází z jeho skutečné vypovídací hodnoty. Soudy svůj hodnotící postup vysvětlily zcela jasně a srozumitelně, aniž by se dopustily deformace skutečné vypovídací hodnoty posuzovaných důkazů, popř. jiného vybočení z rámce pravidel o volném hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., zejména pak pochybení takové povahy, které by se odrazilo ve správnosti skutkových zjištění, na jejichž podkladě byl dovolatel uznán vinným.
Takový závěr se dotýká především povahy znaleckého zaměření v rámci dosažené odbornosti znalkyně z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence Ing. Pavly Císařové, CSc., jakož i otázky rozsahu podkladů, potřebných pro její navazující znalecká zjištění. V této souvislosti lze konstatovat, že návrh dovolatelova obhájce na provedení revizního znaleckého posudku, směřující k přehodnocení závěrů jmenované znalkyně, byl s patřičným zdůvodněním odmítnut již na prvostupňové úrovni (viz odpovídající pasáž prvého odstavce na str. 56 odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu), přičemž s odvolací námitkou téhož zaměření se dostatečným způsobem vypořádal i soud odvolací (viz str. 51 shora jeho rozsudku). Výsledky uvedeného znaleckého dokazování tak rozhodně nelze interpretovat způsobem, presentovaným ze strany dovolatele, prakticky dovozujícím jejich nepoužitelnost pro zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a směřujícím k použití zásady „in dubio pro reo“. Pokud konkrétně namítl, že jmenovaná znalkyně není v seznamu znalců (viz její zařazení pod IČ 18647898) zapsána jako znalec z oboru daní, ale pouze jako znalec z oboru účetnictví a ekonomika (a oceňování podniků), pak není pochyb o tom, že tato svojí znaleckou odborností plně pokryla zaměření vypracovaného znaleckého posudku. V jeho rámci měla po stránce účetní posoudit vedení účetní evidence spol. Hamar v souladu se zákonem o účetnictví (viz zákon č. 563/1991 Sb.) a v uvedené návaznosti porovnat její daňové doklady v podobě faktur vydaných a přijatých s daňovými přiznáními k dani z přidané hodnoty a k dani spotřební, a to z hlediska tam nárokovaných daňových výhod a dále účetní podklady téže povahy, sloužící k podání daňových přiznání k dani z příjmu právnických osob, jakož i k prokázání splněných podmínek pro poskytnutí státní dotace na podporu výroby směsného paliva – bionafty. Jmenovaná znalkyně tedy řešila ve vztahu ke spol. Hamar výlučně záležitosti účetní povahy, a to na podkladě jejích účetních dokladů, a to z toho hlediska, že v případě jejich pravosti by tyto doklady dozajista musely korespondovat s údaji v účetních dokladech deklarovaných obchodních partnerů a recipročně odpovídat také obsahu jejich daňových přiznání. Konečně ani odkaz obviněného na letitý judikát pod č. 45/1967-I. Sb. rozh. tr., podle kterého v rámci vymezení úkolu znalce z hlediska jeho odborných znalostí „nelze znalci stanovit úkol obstarat pro účely trestního řízení důkazní prostředky“, tak není z uvedených důvodů na místě.
Další námitky, vycházející z dovolatelovy bližší analýzy znaleckého posudku o paušálním označení všech účetních dokladů spol. Hamar ze sledovaných daňových období za fiktivní i v případě uskutečněných obchodních případů, jsou natolik obecně formulovány, že z nich není zřejmé, které skutkové závěry v návaznosti na odpovídající části výroku o vině se takovým způsobem napadají. Nejsou tak přezkoumatelné ani z hlediska výše konstatované podmínky výjimečné možnosti přehodnocení skutkových zjištění v řízení o dovolání.
Dále státní zástupkyně uvedla, že vedle zpochybněné právní validity znaleckého dokazování z oboru ekonomiky, tentokrát již zřetelně ve vztahu k části výroku o vině pod bodem V., dovolatel poukázal na neakceptovaný důkazní návrh výslechu odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství ČR, který měl provádět kontrolu ve spol. Hamar a mohl objasnit i otázky ohledně provádění kontrol firem, které uplatnily nárok na čerpání dotací. Přitom přehlédl, že s uvedenou námitkou se již vypořádal soud odvolací tak, jak je patrno na str. 51 zdola až 52 shora odůvodnění jeho rozsudku, když v uvedeném směru z jednoznačných výpovědí svědků Ing. J. a Ing. D. v návaznosti na podmínky poskytování státních dotací výrobcům bionafty akcentoval, že podkladem pro rozhodnutí v uvedeném směru byly pouze doklady o výrobě směsného paliva – bionafty, nikoliv však míra jejich reálnosti. Pokud dále v této souvislosti zmínil systém tzv. křížových kontrol ze strany Ministerstva zemědělství ČR a jemu podřízených orgánů státní správy, pak taková dílčí dovolací námitka nikterak nesouvisí a tedy ani nemůže zpochybnit ta skutková zjištění, vypovídající o zcela fiktivních či zkreslených dokladech, uplatněných za účelem vylákání státních peněz z uvedeného dotačního titulu, ale týká se toliko otázky prevence vzniku a rozsahu škody takovým jednáním způsobené.
Podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto z hlediska věcné povahy takto použitých dovolacích námitek zůstává podstatným, že směřují pouze ke zpochybnění výchozích skutkových okolností, na jejichž podkladě došlo k rozhodnutí o dovolatelově vině, přičemž se takto zaměřené námitky zcela míjejí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Jinak tomu však je, pokud dovolatel kvalifikovaně namítl nepřezkoumatelnost rozsudku, jestliže na straně jedné je mu kladeno za vinu, že zavedl nebo nechal do účetnictví spol. Hamar zavést fiktivní faktury, na jejichž základě uplatňoval nadměrný odpočet DPH, s tím, že mu nemůže být současně kladeno za vinu, že ve stejném období měl dát pokyn k tomu, aby se daňové doklady a daňová přiznání správci daně nepředkládaly, a to s úmyslem vyhnout se plnění daňové povinnosti. Přestože dovolatel v uvedeném směru neoznačil odpovídající část výroku o vině, je z povahy uváděné nesrovnalosti zřejmé, že má na mysli bod I. uvedeného rozsudečného výroku. Zde je mu sice ne zcela transparentním způsobem vytýkáno, že v tam uvedeném zdaňovacím období na základě jeho pokynu nebyla podána daňová přiznání a byla zatajena zdanitelná plnění, nicméně takové údaje se zcela evidentně vztahují k jeho jednání ve spol. Sima – Znac, ve které rozhodoval prostřednictvím formálně dosazené osoby Z. N. Toto dovolatelovo jednání však není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného daňového deliktu spol. Hamar v této části výroku o vině rozhodným, a to na rozdíl od zbývajícího právně relevantního popisu jeho skutku. Ten spočívá na tom podstatném jednání, kdy na základě jeho pokynu byly vyhotoveny falešné daňové doklady údajného dodavatele spol. Sima – Znac a tyto byly zařazeny do účetní evidence spol. Hamar, a. s., a byla zkreslena její daňová přiznání k dani z přidané hodnoty s cílem vylákat nadměrný odpočet, když dále popsaným způsobem došlo v tam uvedené výši z celkové vyčíslené nárokované částky pouze k částečnému vyplacení uvedené daňové výhody. Při eliminaci prve uvedené části popisu tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem I. je tak zřejmé, že její zbývající podstatná část plně vystihuje podstatu dovolatelova jednání, plně odpovídající původně přisouzené právní kvalifikaci jeho jednání podle §148 odst. 2, odst. 4 tr. zák., které bylo ve smyslu podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku (podobně jako ve zbývající části výroku o jeho vině) překvalifikováno na zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný jako dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Závěrem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. Š. rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, přičemž také vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněného, zejména pokud měl za to, že rozpory mezi provedenými důkazy nebyly odstraněny opatřením dalších důkazů, kdy v předchozích částech svého mimořádného opravného prostředku zmiňoval vyhotovení revizního znaleckého posudku a výslech odpovědného pracovníka ministerstva zemědělství, který by mohl objasnit sporné otázky ohledně nákupu surovin a výroby bionafty. Nejvyšší soud ani nemohl přihlížet k těm námitkám, které mají pouze skutkovou povahu a týkají se hodnocení skutkových okolností, byť jsou i podkladem pro navazující právní závěry. V této souvislosti je proto nutné poznamenat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále viz např. usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95, III. ÚS 376/03 nebo IV. ÚS 554/10). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 4 tr. zák. spáchá ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, vyláká výhodu na některé z uvedených povinných plateb a způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Daní se rozumí povinná, zákonem stanovená peněžitá částka, kterou fyzická nebo právnická osoba odvádějí ze svých příjmů (příp. na základě majetkových převodů nebo jiných zákonem stanovených skutečností) do veřejných rozpočtů, a to v zákonem stanovené výši a ve stanovených lhůtách. Zkrácení je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi vyměřena nižší daň (clo, pojistné na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba) nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Výši zkrácení představuje rozdíl mezi daní (poplatkem, clem, pojistným, jinou povinnou platbou), kterou má poplatník (povinná osoba) podle příslušných předpisů zaplatit, a nižší daní (poplatkem, clem, pojistným, jinou povinnou platbou), která mu byla vzhledem k trestné činnosti přiznána, vyměřena, stanovena, resp. kterou zaplatil (není-li podmínkou vyměření). Nebyla-li daň (poplatek, clo, pojistné, jiná povinná platba) vůbec přiznána nebo vyměřena, resp. byla-li zatajena samotná skutečnost, odůvodňující vznik daňové, celní, poplatkové atd. povinnosti, výše zkrácení se rovná celé výši této povinné platby, jež měla být přiznána, vyměřena a zaplacena. Vzhledem k tomu, že vylákání daňové výhody podle odst. 2 je konstruováno jako samostatná skutková podstata, nelze její výši sčítat se zkrácením daně podle §148 odst. 1 tr. zák. Za vylákání daňové výhody ve smyslu §148 odst. 2 tr. zák. nelze považovat pouhé neoprávněné snížení skutečně existující daňové povinnosti, které je zkrácením daně ve smyslu odstavce 1, ale fingované předstírání skutečnosti, z níž má vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněně plnění tomu, kdo zpravidla ani není plátcem příslušné povinné platby, od níž se výhoda odvíjí. Smyslem tohoto ustanovení je postihnout případy, kdy pachatel nezkracuje plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu v podobě peněžní výplaty uvedením nepravdivých tvrzení vyžaduje. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda ve výši nejméně 5.000.000,- Kč.
Trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Pokud jde o spáchání činu v souvislosti s poskytováním subvence nebo dotace, může být pachatelem žadatel-fyzická osoba, resp. fyzická osoba, která za něj nebo za žadatele - právnickou osobu žádost o subvenci nebo dotaci sepisuje či vyplňuje a přitom v takové žádosti uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Způsobením značné škody se míní škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč.
Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, a tento čin spáchá ve velkém rozsahu. Daní se rozumí povinná, zákonem stanovená peněžitá částka, kterou fyzická nebo právnická osoba odvádějí ze svých příjmů, ze zdanitelné činnosti, ze zdanitelných výrobků, z převodu či přechodu majetku nebo na základě jiných zákonem stanovených skutečností do veřejných rozpočtů, a to v zákonem stanovené výši a ve stanovených lhůtách. Zkrácení je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň (clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba), než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Ke zkrácení daně (poplatku, cla, pojistného, jiné povinné platby) může dojít jen do doby, než byla tato povinná platba ve stanovené výši zaplacena. Při zkrácení daně, cla, poplatku, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění a podobné povinné platby jde zpravidla o zvláštní případ podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová (poplatková, celní a další) povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá. Pachatel tedy příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou (poplatkovou, celní atd.) povinnost. Zkrácení příslušné povinné platby v uvedeném smyslu lze dosáhnout jak jednáním aktivním (konáním), např. podáním úmyslně zkresleného daňového přiznání, v němž se předstírají vyšší výdaje (náklady) vynaložené na dosažení příjmu nebo se zatajuje ve skutečnosti dosažený zisk, v důsledku čehož tak dojde k zaplacení daně v nižší částce, než jaká odpovídá zákonu. Daň či jiná povinná platba však může být zkrácena i opomenutím takového konání, ke kterému byl daňový subjekt povinen, např. úmyslným nepodáním daňového přiznání ze skutečně dosaženého příjmu. Výši zkrácení představuje rozdíl mezi daní (poplatkem, clem, pojistným, jinou povinnou platbou), kterou má poplatník (povinná osoba) podle příslušných předpisů zaplatit, a nižší daní (poplatkem, clem, pojistným, jinou povinnou platbou), která mu byla vzhledem k trestné činnosti přiznána, vyměřena, stanovena, resp. kterou zaplatil (není-li podmínkou vyměření). Nebyla-li daň (poplatek, clo, pojistné, jiná povinná platba) vůbec přiznána nebo vyměřena, resp. byla-li zatajena samotná skutečnost, odůvodňující vznik daňové, celní, poplatkové atd. povinnosti, výše zkrácení se rovná celé výši této povinné platby, jež měla být přiznána, vyměřena a zaplacena. Pokud jde o velký rozsah zkrácení daně nebo jiné povinné platby a vylákané výhody na některé z těchto povinných plateb, nelze sice přímo použít výkladové pravidlo §138 odst. 1 tr. zákoníku, ale vzhledem k tomu, že jiná hlediska než finanční zde nemají žádný význam, je třeba tento pojem vykládat tak, že jde nejméně o 5.000.000,- Kč. Jde o hranici největšího rozsahu používanou trestním zákoníkem.
Zločinu dotačního podvodu podle ustanovení §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem značnou škodu. Dotací se obecně rozumí zpravidla pravidelný příděl peněz nejčastěji poskytovaný obcím, některým úřadům nebo ústavům, ale i fyzickým a právnickým osobám. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech v žádosti pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro rozhodnutí o jejich poskytnutí. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že dotace, subvence nebo návratná finanční výpomoc nebo příspěvek by nebyl poskytnut, anebo by sice dotace, subvence nebo návratná finanční výpomoc nebo příspěvek byl poskytnut, ale za podstatně méně výhodných podmínek pro žadatele. Značnou škodou je škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody.
Dovolatel předně uplatnil námitky, podle nichž znalkyně Ing. Pavla Císařová, CSc. není v seznamu soudních znalců zapsána jako znalec v oboru daní, ale pouze jako znalec v oboru účetnictví a ekonomika (oceňování podniků). Podle ustálené judikatury tak nebyla oprávněna řešit otázky daňové, ale toliko otázky účetní. Dále nebyla oprávněna k posuzování otázky fiktivnosti zaúčtování daňových dokladů, kdy toto je otázka právní, nikoliv odborná. Znalkyně navíc neměla k dispozici kompletní účetnictví a vycházela z tabulek připravených policejními orgány a lze tak mít důvodné pochybnosti jak o správnosti, tak o objektivnosti takového posudku. V uvedených souvislostech dovolatel odkázal na judikát pod č. 45/1967 Sb. rozh. tr. Znalkyně označila za fiktivní všechny daňové doklady, aniž by se pokusila relevantním způsobem přiřadit k předloženým daňovým dokladům ty obchodní případy, které fakticky proběhly a které mají reálný podklad. Přitom z provedených důkazů je patrno, že určité obchodní případy byly realizovány, že probíhal nákup motorové nafty, probíhal i nákup MEŘO a probíhalo i míchání komponentů při výrobě bionafty a prokazatelně probíhal i prodej bionafty. Z celého znaleckého posudku nelze dovodit, které z těchto reálně proběhlých obchodních operací znalkyně zohlednila a přiřadila k daňovým dokladům, v jakém rozsahu a v jakém množství. Znalecký posudek jako důkaz není v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpověďmi slyšených svědků, kteří reálnost řady obchodních případů potvrdili.
Nalézací soud ve svém rozsudku zjistil, že znalkyně zpracovala doklady, které jí byly dodány vyšetřovatelem. Další podklady, např. faktury od spol. Sima – Znac, znalkyně k dispozici neměla. Spol. Hamar nárokovala daňové odpočty a zkracovala daň na základě fiktivních dokladů nebo k tvrzeným účetním operacím neexistovaly doklady. Znalkyně k nesprávně nárokované dani z přidané hodnoty nepřipočetla daň vykázanou na daňových přiznáních na základě fiktivních dokladů, kdy byla žádána dotace. Pokud by došlo k tomuto připočtení, byla by výsledná suma nadhodnocena. Ze stejného důvodu znalkyně abstrahovala za období září až prosinec 2001 od vykázaných fiktivních nároků a výpočtů spotřební daně. Účetní evidence spol. Hamar nebyla vedena v souladu se zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb., přičemž z účetnictví tak není možné zjistit hospodářské výsledky ani stav majetku a závazků spol. Hamar. Účetní evidence spol. Hamar je neprůkazná. Nelze také stanovit zkrácenou daň z příjmu právnických osob na základě dodaných dokladů, přičemž hospodářské výsledky a výkazy prezentované finančnímu úřadu neodpovídají skutečné hospodářské činnosti a stavu majetku a závazků firmy Hamar. Znalkyně porovnávala doklady zajištěné v trestním řízení s knihou přijatých a vydaných faktur spol. Hamar za r. 2000 a 2001. V knize přijatých faktur spol. Hamar byly uvedeny i doklady od spol. Sima – Znac, ze kterých byla nárokována daň z přidané hodnoty. Kniha faktur spol. Hamar tedy obsahovala řadu dokladů od spol. Sima – Znac, které byly fiktivní. Tyto fiktivní doklady byly uváděny na daňových přiznáních spol. Hamar k dani z přidané hodnoty. Znalkyně Ing. Pavla Císařová, CSc. na žádost soudu vypracovala dodatek k předmětnému znaleckému posudku a osobně byla slyšena soudem dne 21. října 2009 (č. l. 208). Znalkyně setrvala na závěrech svého znaleckého posudku, přičemž k dotazu obhájce uvedla, že fiktivnost dokladů o obchodech mezi spol. Hamar a spol. Sima – Znac konstatoval již policejní orgán. Sama znalkyně však rovněž dospěla k závěru o fiktivnosti těchto obchodů, a to na základě vyšetřovacích spisů a dokladů zde uložených. Znalkyně poukazovala na skutečnost, že ani finančnímu úřadu se nepodařilo daňové přiznání získat, přestože se jednalo o obrovské sumy. Finanční úřad v obdobných případech provádí křížovou kontrolu a zde ji nemohl provést, což rovněž svědčí o fiktivnostech daných obchodů. Znalkyně rovněž poukazovala na neodvádění daně z přidané hodnoty, nekontaktnost a nepodávání daňových přiznání ze společnosti Sima – Znac, což rovněž svědčí o fiktivnosti daných obchodů. Znalkyně tedy dospěla ke stejným závěrům jako policejní orgán (srov. str. 48 až 49 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud ke zpracovanému znaleckému posudku Ing. Císařovou v odůvodnění svého rozsudku poznamenal, že znalkyně měla k dispozici nejen spisový materiál v projednávané trestní věci, ale i zajištěné účetní doklady spol. Hamar, ze kterých především ohledně svých znaleckých závěrů vycházela. Tyto jsou srozumitelné, mají vypovídající hodnotu, přičemž korespondují nejen s prokázanými okolnostmi projednávaného případu objektivního charakteru ke spol. Hamar, ale i ke společnosti Sima – Znac. Nelze proto hovořit o ovlivnitelnosti názorů znalkyně policejním orgánem, když tato věděla, že zpracovává znalecký posudek v trestní věci obviněného, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro důvodné podezření, že zmanipuloval daňová řízení spol. Hamar, způsobem rozvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání. Znalkyně tedy pracovala i s variantou fiktivních daňových dokladů a jejím znaleckým zkoumáním bylo objasněno, že tyto daňové doklady potvrzují variantu fiktivnosti sporných dokladů z pohledu odbornosti znalkyně. Z těchto důvodů proto byl návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, v odvolacím řízení jako nepotřebný zamítnut (srov. str. 51 rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud k výše uvedenému shrnutí závěrů soudů obou instancí uvádí, že tyto korespondují se spisovým materiálem, a to konkrétně s oznámením Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 25. 8. 2003, podle nějž spol. Hamar k daňovému přiznání k DPH za zdaňovací období květen 2001 v rámci doložení nároku na odpočet daně zaslala správci daně dopis, z nějž vyplynulo, že jmenovaná společnost uplatňovala nárok na odpočet i z daňových dokladů č. … a č. … od spol. Sima – Znac. Jelikož tyto faktury měly řadu formálních nedostatků, bylo zasláno na místně příslušný Finanční úřad Brno I dožádání ve věci ověření faktické dodávky motorové nafty. Z odpovědi uvedeného finančního úřadu vyplynulo, že spol. Sima – Znac je nekontaktní společnost, nepodala za zdaňovací období druhého kvartálu roku 2001 daňové přiznání (tj. nepřiznala z těchto dvou faktur daňovou povinnost), a proto jí byla za toto období vyměřena daň ve výši 0,- Kč. Poté, co byla spol. Hamar vyzvána, aby prokázala nákup motorové nafty na základě předložených dokladů, změnila svůj postoj k prokazování nároku na odpočet daně. Dopisem ze dne 21. 9. 2001 sdělila finančnímu úřadu, že při inventuře skladových zásob zjistila, že dodávky podle faktur od společnosti Sima – Znac nebyly realizovány. K těmto uvedeným skutečnostem Finanční úřad pro Prahu 7 uzavřel, že postup spol. Hamar se jeví jako ryze účelový a svědčí o záměrném pokusu vylákat od finančního úřadu formou nadměrného odpočtu DPH více než 4 mil. Kč. Tomu nasvědčuje řada skutečnosti. Podle přiznání k DPH měla spol. Hamar v květnu 2001 nakoupit zboží v ceně bez DPH ve výši 18.984.473,- Kč. Přitom cena zboží z faktur č. … a č. … činí 18.345.600,- Kč. To, že v květnu 2001 spol. Hamar téměř žádné zboží nenakoupila, však tato společnost údajně zjistila až na základě inventury a finančnímu úřadu tuto skutečnost přiznala až poté, co obdržela jeho výzvu, ze které vyplývá, že finanční úřad pochybuje o nákupech od společnosti Sima – Znac. Finanční úřad dále ve svých závěrech konstatoval, že spol. Hamar nakupovala značné množství zboží, případně služeb. Z tohoto důvodu uplatňovala značné částky DPH na vstupu a též nárokovala vrácení spotřební daně. Při obvyklé podnikatelské činnosti se tyto nákupy realizují později formou prodejů. Dalo by se tedy předpokládat, že i spol. Hamar bude po těchto nákupech později tyto prodeje realizovat a tím ji vznikne daňová povinnost a vyčerpané finanční prostředky tímto způsobem vrátí do státního rozpočtu. Jak se podává např. z daňových přiznání k DPH k tomu u spol. Hamar nedošlo. Již koncem roku 2002 začala podávat negativní přiznání k DPH, která svědčí o tom, že společnost žádnou daňovou povinnost nevykonává. Není tedy zřejmé, jak spol. Hamar naložila se svými nákupy. Tato skutečnost též nasvědčuje tomu, že nákupy spol. Hamar byly fiktivní (srov. č. l. 14 až 19 spisu). Uvedené faktury č. … a č. … odpovídají jednání obviněného Š. popsanému ve výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. 2, který je zkráceně formulován tak, že obviněný Š. „… nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl dva (2) fiktivní daňové doklady (faktury) vystavené údajným dodavatelem spol. Sima – Znac ve prospěch údajného odběratele spol. Hamar a to jednak fiktivní daňový doklad (fakturu) č. … … a jednak daňový doklad (fakturu) č. … … přičemž ke zdanitelným plněním – dodávkám motorové nafty ve prospěch údajného odběratele spol. Hamar nikdy nedošlo a údajný dodavatel spol. Sima – Znac jako čtvrtletní plátce DPH za 2. čtvrtletí roku 2001 nepodal místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Brno I, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, nepřiznal daňovou povinnost na výstupu ve výši 4.036.032,- Kč z údajně vystavených faktur č. … a č. … a neuhradil tak žádné DPH na výstupu z presentovaného zdanitelného plnění (Finanční úřad Brno I vyměřil daň ve výši 0 – viz č. l. 40 orig. trestního spisu) a dále v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, nesprávně vyplněné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce května 2001 distribuoval osobně, nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 …“. Z uvedeného je tedy zřejmé, že již příslušný správce daně – Finanční úřad pro Prahu 7 – vyslovil před zpracováním znaleckého posudku, který obviněný napadá svým dovoláním, přesvědčení, že faktury, které měla vystavit spol. Sima – Znac jsou fiktivní, což také obsáhle odůvodnil. Ze stejných skutečností také vycházela Ing. Pavla Císařová, CSc. při zpracování svého znaleckého posudku.
Pokud se jedná o tu část námitky obviněného, že byly realizovány obchodní případy, kdy probíhal nákup komponent pro výrobu bionafty, která byla následně prodávána, avšak ze znaleckého posudku nelze dovodit, které z těchto obchodů byly přiřazeny k daňovým dokladům a v jakém množství, potom ze znaleckého posudku jednoznačně plyne, že znalkyně nejprve vypracovala tabulkový přehled přijatých a poté vydaných faktur za roky 2000 a 2001 spol. Hamar a na konci uvedla v tabulce faktury, které nebyly zjištěny u odběratelů a byly součástí příloh, kterými byla nárokována dotace na MEŘO od státu (srov. str. 2 posudku, č. l. 266 spisu). Posledně zmíněná tabulka se nachází na straně 18 znaleckého posudku (č. l. 282 spisu) a jsou v ní rozepsány faktury, které se shodují s fakturami vyjmenovanými v bodu V. výroku rozsudku odvolacího soudu, podle nějž obviněný „nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl fiktivní a zkreslené daňové doklady (faktury) č. …., č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. …, č. … a č. … vystavené údajně spol. Hamar v postavení výrobce a dodavatele bionafty ve prospěch různých odběratelů bionafty, a to jednak spol. A. N., se sídlem Z., H., jednak K. Š., se sídlem M., H., jednak spol. Agrema, s. r. o., se sídlem Nový Dvůr 1377, Kunovice, IČ: 60749351 a jednak spol. Sima – Znac, s. r. o., se sídlem Bratislavská 14, Brno, IČ: 60749342 na předmět zdanitelného plnění prodeje bionafty“. Znalkyně poznamenala, že v dokladech, které jí byly dodány, nalezla i knihu přijatých a vydaných faktur za období roku 2001, získanou z účetního software. Tuto knihu následně porovnala s doklady, které jí byly dodány. Kniha faktur obsahuje řadu dokladů od spol. Sima – Znac, které nemá uvedeny ve svých tabulkách, neboť doklady jsou fiktivní. Byly rovněž uváděny na daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty (srov. str. 21 posudku, č. l. 285). Ve zbytku znalkyně postupovala tak, jak již uvedl nalézací soud (srov. str. 48 rozsudku nalézacího soudu), že k nesprávně nárokované dani z přidané hodnoty nepřipočetla daň vykázanou na daňových přiznáních na základě fiktivních dokladů, kdy byla žádána dotace. Pokud by došlo k tomuto připočtení, byla by výsledná suma nadhodnocena. Ze stejného důvodu znalkyně abstrahovala za období září až prosinec 2001 od vykázaných fiktivních nároků a výpočtů spotřební daně. Znalkyně u hlavního líčení dne 21. 10. 2009 poznamenala, že k fiktivnosti dokladů od spol. Sima – Znac dospěla na základě toho, že jmenovaná společnost neodváděla daň z přidané hodnoty, byla nekontaktní a nedávala daňová přiznání. Zatímco finanční úřad běžně provádí křížovou kontrolu, mezi spol. Hamar a spol. Sima – Znac ji však provést nemohl (srov. č. l. 208 spisu). Nejvyšší soud se dále zabýval svědeckými výpověďmi slyšených svědků, kteří v rozporu s tvrzením obviněného reálnost obchodních případů nepotvrdili. Například svědkyně K. Š. vypověděla (str. 46 rozsudku nalézacího soudu), že nezná fakturu č. … vystavenou firmou Hamar dne 24. 9. 2000 na spol. K. Š. [srov. bod V. 1. a) výroku rozsudku odvolacího soudu]. Je třeba dodat, že také svědek S. N. (str. 44 až 45 rozsudku nalézacího soudu) potvrdil, že ve svém účetnictví má fakturu č. … s datem plnění dne 25. 8. 2000, zatímco na faktuře s datem plnění 1. 9. 2000 není jeho podpis, což odpovídá znění výroku rozsudku odvolacího soudu v bodě V. 1. b), podle nějž Ministerstvu zemědělství ČR byl předložen zkreslený daňový doklad (faktura) č. … vystavený výrobcem a dodavatelem spol. Hamar odběrateli spol. A. N. na zdanitelné plnění 318 litrů bionafty v celkové hodnotě 5.946,60,- Kč s datem údajného uskutečnění zdanitelného plnění dne 1. 9. 2000, přičemž zdanitelné plnění bylo skutečně realizováno již dne 25. 8. 2000. Nejvyšší soud pouze pro doplnění upozorňuje, že již nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 56 rozsudku zabýval reálností obchodů a fiktivností dokladů předkládaných Ministerstvu zemědělství České republiky. Nalézací soud konkrétně poznamenal, že sám obviněný M. Š. ve své výpovědi z 24. 11. 2004 popírá realizaci jakýchkoliv obchodů mezi společnostmi Hamar a Sima – Znac. Nerealizace obchodů firmou Sima – Znac a firmou Hamar a fiktivnost dokladů předložených Ministerstvu je pak dále jednoznačně prokázána svědeckou výpovědí již zemřelého Z. N., který v době rozhodné byl majitelem Sima – Znac, v pozici tzv. bílého koně. Ve své výpovědi uvedl, že firma nevyvíjela žádnou činnost, pokud se týká faktur … a …, tyto vystavil obviněný Š., který měl razítka od firmy (předmětná razítka se našla u obviněného při domovní prohlídce) a za firmu jednal. Svědek N. jednoznačně ve své výpovědi zdůraznil, že ohledně nákupu a prodeje pohonných hmot s nikým nejednal a žádné obchody nerealizoval. Tuto skutečnost potvrzuje i svědkyně H. S., která pracovala ve firmě Sima – Znac v době rozhodné. Svědkyně uvedla, že majitel firmy N. nerealizoval žádnou obchodní činnost a svědkyně o prodeji nebo nákupu firmy Sima - Znac ničeho neví, přestože byla jedinou zaměstnankyní firmy. Svědek N. po svědkyni nikdy nepožadoval žádné faktury, svědkyně občas pro firmu Sima – Znac vystavovala faktury, a to na základě pokynu M. Š. Také svědkyně L. J., která zpracovávala účetnictví spol. Hamar včetně souvisejících společností, tedy i firmy Sima - Znac uvedla, že firma Sima – Znac se pravděpodobně zabývala obchodem s naftou a jednatelem firmy byl pan N., který však nevyvíjel žádnou činnost. Svědkyně neviděla žádné skladové listy, ani doklady, které by potvrzovaly reálnost možné obchodní činnosti firmy Sima – Znac. Výše uvedené svědecké výpovědi tedy jednoznačně prokazují nerealizování deklarovaných obchodů mezi společností Sima – Znac a společností Hamar.
Pokud obviněný formulací své námitky reagoval na znění bodu III. výroku rozsudku odvolacího soudu, podle nějž „ačkoliv se zdanitelná plnění – nákupy motorové nafty a prodeje bionafty fakticky uskutečnily ve zcela odlišných objemech v době od ledna 2001 do ledna 2002 … když v rozporu s §4 odst. 1 a §12 odst. 1 zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, tehdy platného, byly v jednotlivých daňových přiznáních uváděny nesprávné údaje ohledně množství zdanitelného plnění … přičemž tak byla nesprávně přiznána spotřební daň z prodaných uhlovodíkových paliv a maziv v celkové výši 4.247.747,- Kč, když podle skutečné účetní evidence a fakticky realizovaných zdanitelných plnění měli přiznat skutečnou spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv v celkové výši 15.089.547,- Kč, čímž došlo k poškození českého státu zastoupeného Finančním úřadem Praha 7 o celkovou částku ve výši 10.841.800,- Kč“, ze znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně vyšla z vypracovaných tabulek, jak o nich bylo pojednáno výše (tabulky přijatých a vydaných faktur) dále je možné odkázat také na tabulky, v nichž jsou zachyceny přijaté (srov. str. 23 a násl. posudku, č. l. 287 spisu) a vydané faktury spol. Hamar (srov. str. 25 a násl. posudku, č. l. 289 a násl. spisu) a které porovnávají nárokovanou a odvedenou daň z přidané hodnoty ze skutečně nalezených dokladů (srov. str. 22 posudku, č. l. 286 spisu), u nichž je však vždy veden i sloupec týkající se spotřební daně, kdy daňová přiznání ke spotřební dani měla znalkyně k dispozici za období duben – prosinec 2000, únor až prosinec roku 2001, kdy za červen a červenec tohoto roku zřejmě nebylo daňové přiznání podáváno (srov. str. 29 posudku, č. l. 293 spisu). Znalkyně porovnala spotřební daň přiznanou a tu, která vychází ze skutečných dokladů. K tomu znalkyně poznamenala, že fiktivní faktury existují jak na straně nároku, tak i odvodu daně a byly zcela prokazatelně součástí účetní evidence společnosti (srov. str. 30 posudku, č. l. 294 spisu). Na straně 32 posudku (č. l. 296 spisu) znalkyně shrnuje, že bez fiktivních faktur byla spotřební daň z uhlovodíkových paliv a maziv zkrácena ve výši 10.841.800,- Kč. Znalkyně tedy prokazatelně postupovala správně a uvedené námitky obviněného M. Š. nejsou důvodné. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že podle provedených důkazů obviněný M. Š. až v průběhu obchodních vazeb a podnikatelských styků dospěl k myšlence vystavovat falešné faktury, které neodpovídaly skutečně realizovaným dodávkám, a to v úmyslu vykazovat tyto daňové doklady vůči Finančnímu úřadu Praha 7. V účetnictví spol. Hamar tak existovaly jak daňové doklady vystavené autentickými dodavateli komodit ve prospěch spol. Hamar, tak i padělané a fiktivní faktury. V daňovém řízení, kterému se spol. Hamar jako daňový poplatník a plátce daní byla povinna podrobit, tak existovaly zčásti pravdivé údaje podložené autentickými účetními doklady a zčásti nepravdivé údaje dokladované zfalšovanými a fiktivními daňovými doklady (srov. str. 59 rozsudku nalézacího soudu) a toto bylo v proběhlém trestním řízení náležitě zohledněno.
Uvedenými skutečnostmi je také vyvrácena ta část obhajoby obviněného M. Š., podle níž nejen ve znaleckém posudku, ale i v rozsudku jsou všechny faktury, na jejichž podkladě byl uplatněn nadměrný odpočet DPH a nárok na vrácení spotřební daně, označovány jako fiktivní, přestože z provedeného dokazování je zřejmé, že obchodní případy byly v určitém objemu skutečně realizovány a prokazatelně tak došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, čímž vznikl daňovému subjektu zákonný nárok na odpočet DPH i nárok na vrácení spotřební daně (srov. bod II. dovolání). Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že obviněnému jsou kladeny za vinu pouze ty faktury, u nichž bylo spolehlivě prokázáno, že se jednalo o fiktivní případy. Již nalézací soud zdůraznil, že samotná podaná obžaloba a jeho rozhodnutí ve výroku o vině se týká fiktivních obchodů mezi spol. Hamar, a spol. Sima – Znac, které byly obviněným vydávány za reálné a na základě těchto údajně reálných obchodů pak bylo obviněným buď osobně, případně prostřednictvím pověřených osob, podvodně požadováno finanční plnění, které však neodpovídalo reálným obchodním případům (srov. str. 33 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud doplňuje, že ve výroku rozsudku odvolacího soudu se hovoří pouze o fakturách vydaných mezi spol. Hamar a spol. Sima – Znac a dále v bodě V. o spol. A. N., K. Š. a Agrema, o jejichž fiktivnosti již bylo pojednáno výše.
Nejvyšší soud nesouhlasí s námitkou obviněného ani pokud vyjadřuje přesvědčení, že znalkyně neměla k dispozici kompletní účetnictví, neboť podle opatření o přibrání znalce měla Ing. Císařová k dispozici kopii trestního spisu, jehož součástí byly přijaté a vydané faktury spol. Hamar, soupis přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, spotřební dani a dani z příjmů právnických osob za rok 2000 a 2001, disketu se soupisem faktur a auditorský spis k účetnictví spol. Hamar (srov. č. l. 263). Znalkyně v posudku uvádí, že měla k dispozici devět pořadačů a obálky, jejichž obsah blíže rozvádí v příloze č. 1 a dvě tabulky vypracované Policií České republiky (srov. č. l. 266). Také podle doplnění znaleckého posudku, který tvoří samostatnou přílohu č. 1, znalkyně identifikovala veškeré účetní doklady, které jí byly zaslány pro doplnění znaleckého posudku a zjistila, že až na jednu nevýznamnou fakturu, měla všechny doklady již při zpracování původního znaleckého posudku. Také nalézací soud ve svém rozhodnutí popsal, že znalkyně měla k dispozici veškerý materiál listinného charakteru, na základě kterého, v souladu se zákonem, vyhotovila znalecký posudek a dále že znalkyně podrobně uvádí na základě jakých dokladů dospěla k závěrům znaleckého posudku (srov. str. 56 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud potvrdil, že znalkyně měla k dispozici nejen spisový materiál projednávané trestní věci, ale i zajištěné účetní doklady spol. Hamar, ze kterých především ohledně svých znaleckých závěrů vycházela. Tyto jsou srozumitelné, mají vypovídající hodnotu, přičemž korespondují nejen s prokázanými okolnostmi projednávaného případu objektivního charakteru ke spol. Hamar, ale i ke spol. Sima – Znac (srov. str. 51 rozsudku odvolacího soudu).
Obviněný M. Š. dále namítal, že znalkyně Ing. Pavla Císařová, CSc. není v seznamu soudních znalců zapsána jako znalec v oboru daní, ale pouze jako znalec v oboru účetnictví a ekonomika, oceňování podniků. Podle ustálené judikatury (aniž by však toto obecné konstatování konkretizoval odkazem na onu ustálenou judikaturu) tak nebyla oprávněna řešit otázky daňové, ale toliko otázky účetní. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že znalkyně Ing. Pavla Císařová, CSc. je v seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti České republiky zapsána v oboru ekonomie, odvětví účetní evidence, ceny a odhady se specializací na podniky. Jak správně poznamenala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, znalkyně svou znaleckou odborností plně pokryla zaměření vypracovaného znaleckého posudku. V jeho rámci měla po stránce účetní posoudit vedení účetní evidence spol. Hamar v souladu se zákonem o účetnictví (viz zákon č. 563/1991 Sb.) a v uvedené návaznosti porovnat její daňové doklady v podobě faktur vydaných a přijatých s daňovými přiznáními k dani z přidané hodnoty a k dani spotřební, a to z hlediska tam nárokovaných daňových výhod a dále účetní podklady téže povahy, sloužící k podání daňových přiznání k dani z příjmu právnických osob, jakož i k prokázání splněných podmínek pro poskytnutí státní dotace na podporu výroby směsného paliva – bionafty. Jmenovaná znalkyně tedy řešila ve vztahu ke spol. Hamar výlučně záležitosti skutkové, a to účetní povahy na podkladě účetních dokladů uvedené společnosti, přičemž je třeba poznamenat, že v případě jejich pravosti by tyto doklady dozajista musely korespondovat s údaji v účetních dokladech deklarovaných obchodních partnerů a recipročně odpovídat také obsahu jejich daňových přiznání. Nelze proto ani dovolatelovu námitku, že znalkyně při dovození úplné fiktivnosti účetních dokladů, či při zjištění manipulace s doklady vystavenými na podkladě sice skutečného, nicméně rozsahem odlišného obchodování spol. Hamar, byť v návaznosti na řízení daňové, popř. dotační, řešila otázky právní, a že k tomu neměla potřebnou specializaci. Takovými otázkami jsou v daném případě pouze ty, které jsou spojeny s posouzením podmínek dovolatelovy trestní odpovědnosti v návaznosti na právní otázky vztahující se k daňovým povinnostem spol. Hamar, a. s., vyplývajících ze shora uvedených zákonů, které takové povinnosti stanoví.
Konečně také, pokud jde o judikát č. 45/1967 Sb. rozh. tr., v projednávané věci není možné uzavřít, že by znalkyni byly uloženy úkoly, které jí nepřísluší. Stejně tak se soudy nižších stupňů vypořádaly i s námitkou, podle níž měla být znalkyně ovlivněna závěry policie. Z opatření o přibrání Ing. Císařové (č. l. 262) nevyplývá, že by jí bylo policejním orgánem uloženo, aby se zabývala otázkami nespadajícími pod její odbornost, zejména potom otázkami právními, jak namítal obviněný M. Š. Znalkyně měla k dispozici všechny potřebné doklady pro zpracování znaleckého posudku. Podle výpovědi svědka M. K. policie vypracovala rekonstrukci účetnictví za období roku 2000-2001 týkající se firmy Hamar a Sima - Znac. Posléze policie předložila Ing. Císařové jako znalkyni fotokopii vyšetřovacího spisu, která obsahovala všechny doklady firmy Hamar a na základě těchto dokladů znalkyně Ing. Pavla Císařová, CSc. vypracovala znalecký posudek. Svědek připustil, že policejními orgány byla konstatována fiktivnost dokladů o obchodech mezi společností Hamar a Sima - Znac. Skutečnosti byly konstatovány na základě svědeckých výpovědí, jednalo se o reálné a objektivní důkazy. Rozhodně nešlo o označení fiktivnosti na základě subjektivních domněnek ze strany policie (srov. str. 47 až 48 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se vyjádřil v tom smyslu, že znalkyně měla k dispozici nejen spisový materiál týkající se projednávané trestní věci, ale i zajištěné účetní doklady spol. Hamar. Tyto jsou srozumitelné, mají vypovídající hodnotu, přičemž korespondují nejen s prokázanými okolnostmi projednávaného případu objektivního charakteru ke spol. Hamar, ale i ke spol. Sima – Znac. Nelze proto hovořit o ovlivnitelnosti názorů znalkyně policejním orgánem, když tato věděla, že zpracovává znalecký posudek v trestní věci obviněného, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro důvodné podezření, že zmanipuloval daňová řízení spol. Hamar, způsobem rozvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání. Znalkyně tedy pracovala i s variantou fiktivních daňových dokladů a jejím znaleckým zkoumáním bylo objasněno, že tyto daňové doklady potvrzují variantu fiktivnosti sporných dokladů z pohledu odbornosti znalkyně (srov. str. 51 rozsudku odvolacího soudu). Sama znalkyně u hlavního líčení dne 21. 10. 2009 vypovídala, že policie konstatovala fiktivnost, ale tato vyplývá z více věcí. K závěru o fiktivnosti dospěla na základě vyšetřovacího spisu a dokladů zde uložených (srov. č. l. 208), takový postup je zcela v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž znalci je nutno poskytnout potřebné vysvětlení ze spisů, tedy se mu předloží potřebné spisové materiály – v praxi často celý spis, příp. po konzultaci se znalcem vybrané části spisu. Znalci nelze přitom uložit, aby obstaral pro účely trestního řízení důkazní prostředky (srov. č. 45/1967-I. Sb. rozh. tr.). Znalec totiž nemůže sám provádět vyšetřovací úkony, při vypracování i stvrzování posudku vychází z materiálů shromážděných ve spise, který mu byl poskytnut k nahlédnutí či zapůjčen orgánem činným v trestním řízení. Pokud by důkazní materiál ve spise byl neúplný, znalec navrhne, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku (srov. č. 37/1984 a č. 11/1977 Sb. rozh. tr.).
Soudy nižších stupňů správně vyhodnotily znalecký posudek Ing. Pavly Císařové, CSc. jak po stránce procesní, tak po stránce věcné. Nejvyšší soud hodnotil celý proces utváření znaleckého posudku, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Oba soudy nižších stupňů podle názoru Nejvyššího soudu dostatečně zhodnotily úplnost a závažnost podkladových materiálů, neboť věnovaly náležitou pozornost prověření tohoto důležitého usvědčujícího důkazu, když ho pečlivě vyhodnotily, a to i ve srovnání s ostatními ve věci opatřenými důkazy, které také svědčí pro závěr o vině obviněného M. Š. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). Znalkyně vypracovala znalecký posudek na základě dostatečných podkladů a v rámci své kompetentnosti. Její závěry jsou v souladu s použitými podklady a samotný znalecký posudek splňuje náležitosti, které jsou na něj kladeny ustanoveními trestního řádu.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dále namítl nesprávnost a nepřezkoumatelnost rozsudku a nedodržení ustanovení §120 tr. ř., neboť jestliže na jedné straně je napadeným rozsudkem obviněnému kladeno za vinu, že v určitém období zavedl nebo nechal zavést do účetnictví spol. Hamar fiktivní faktury, na jejichž základě pak uplatňoval nadměrný odpočet DPH, popř. nárok na vrácení spotřební daně, nemůže soud na druhé straně v dalším výroku klást obviněnému za vinu, že ve stejném období měl dát pokyn k tomu, aby se daňové doklady a daňová přiznání správci daně nepředkládaly s úmyslem vyhnout se plnění daňové povinnosti. Pokud orgány činné v trestním řízení označily předmětné daňové doklady jako fiktivní, potom tím, že tyto doklady nebyly z podnětu obviněného správci daně předloženy, nemohlo dojít ke spáchání daňového deliktu.
K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že přestože dovolatel v uvedeném směru náležitě neoznačil odpovídající část výroku o vině, je z povahy uváděné nesrovnalosti zřejmé, že má na mysli bod I. rozsudečného výroku odvolacího soudu. Tam je opakovaně uvedeno, že na základě jeho pokynu nebyla podána daňová přiznání a byla zatajena zdanitelná plnění. Toto dovolatelovo jednání však není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného daňového deliktu spol. Hamar v této části výroku o vině rozhodným, a to na rozdíl od zbývajícího právně relevantního popisu jeho skutku. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že v návětě bodu I. výroku rozsudku odvolacího soudu je mimo jiné uvedeno: „… na základě pokynu obviněného M. Š. nebyla podána daňová přiznání a byla zatajena zdanitelná plnění, byly vyhotoveny falešné daňové doklady (faktury) údajného dodavatele spol. Sima – Znac … tyto fiktivní daňové doklady zavedeny do účetní evidence spol. Hamar a zkreslena jednotlivá daňová přiznání spol. Hamar k dani z přidané hodnoty … a obviněný tak učinil následujícím způsobem: 1. … nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil nesprávné a fiktivní daňové doklady (faktury) … vystavené údajným dodavatelem spol. Sima – Znac … defektní daňové doklady (faktury) zavedl do účetnictví spol. Hamar a nesprávně vyplněná daňová přiznání … distribuoval … Ing. M. H. … podepsala a předložila správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádná a dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty … v následujících případech a) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. … nepodala za daňový subjekt spol. Hamar místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000 … b) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. … presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2000, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 190.825,- Kč, DPH na výstupu ve výši 46.036,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 144.789,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 69.338,78 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (t.j. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, … f) Ing. M. H. na pokyn obviněného M. Š. … nepodala za daňový subjekt spol. Hamar místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna 2001 … g) obviněný M. Š. nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. M. H. … presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce ledna 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 2.015.943,- Kč, DPH na výstupu ve výši 567.192,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 1.448.751,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 712.132,46 Kč vyšší než odpovídalo fakticky realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a skutečné účetní evidenci – zejména knize přijatých a vydaných faktur spol. Hamar, … 2. … nechal prostřednictvím administrativních zaměstnanců spol. Hamar R. L. a L. J. vyhotovit nebo sám vyhotovil a do účetnictví spol. Hamar zavedl dva (2) fiktivní daňové doklady (faktury) vystavené údajným dodavatelem spol. Sima – Znac ve prospěch údajného odběratele spol. Hamar, a to jednak fiktivní daňový doklad (fakturu) č. 01000012 … a jednak daňový doklad (fakturu) č. … … a údajný dodavatel spol. Sima – Znac jako čtvrtletní plátce DPH za 2. čtvrtletí roku 2001 nepodal místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu Brno I. … daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, nepřiznal daňovou povinnost na výstupu ve výši 4.036.032,- Kč z údajně vystavených faktur č. … a č. … a neuhradil tak žádné DPH na výstupu z presentovaného zdanitelného plnění … nesprávně vyplněné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce května 2001 distribuoval osobně, nebo prostřednictvím jiných osob (kurýrů), poštou, resp. faxem Ing. M. H. za účelem prezentace správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 a na pokyn obviněného M. Š. Ing. M. H. … presentovala správci daně Finančnímu úřadu Praha 7 řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce května 2001, ve kterém spol. Hamar vykazovala DPH na vstupu ve výši 4.111.776,- Kč, DPH na výstupu ve výši 52.896,- Kč a nadměrný odpočet DPH ve výši 4.058.880,- Kč, čímž neoprávněně uplatnila odpočet DPH o 3.984.535,86 Kč vyšší než odpovídalo skutečně realizovaným (tj. přijatým a uskutečněným) zdanitelným plněním a nezkreslené účetní evidenci spol. Hamar, …“. Tedy bod I. výroku rozsudku jednoznačně vyznívá tak, že ve vztahu ke spol. Sima – Znac dal obviněný pokyn, aby za tuto společnost nebyla podána daňová přiznání a byly vyhotoveny falešné faktury, zatímco ve vztahu ke spol. Hamar dal sice v některých případech také pokyn, aby v řádné lhůtě přiznání sice podáno nebylo, ale bylo později podáno za totéž období dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty, přičemž do účetnictví této společnosti byly zavedeny falešné faktury od spol. Sima – Znac. Uvedené pokyny nepodávat přiznání k dani z přidané hodnoty jsou tak logicky začleněny do celého průběhu jednotlivých částí jednání obviněného v uvedených společnostech. Proto ani v tomto směru nejsou námitky obviněného důvodné, jestliže se v části 1. a) uvádí, že Ing. H. na pokyn obviněného nepodala řádné přiznání k dani z přidané hodnoty za období 1. čtvrtletí roku 2000, kdy pod písm. b) je konstatováno, že za stejné období obviněný nebo na jeho pokyn jiná neztotožněná osoba jménem Ing. H. presentoval Finančnímu úřadu Praha 7 přiznání k dani z přidané hodnoty, přičemž finanční úřad Praha 7 přiznanou daň dne 26. 6. 2000 vyměřil a to ke dni 25. 4. 2000. Totožná je situace, pokud se jedná o zdaňovací období měsíce ledna 2001 [srov. I. 1. f), g) výroku rozsudku odvolacího soudu]. Také v části ad I. 2. je popisována situace, kdy na pokyn obviněného spol. Sima – Znac vystavila fiktivní faktury č. … a č. …, obě s datem plnění v květnu roku 2001, aniž by za 2. čtvrtletí roku 2001 podala daňové přiznání, uvedené faktury následně zavedl nebo nechal zavést do účetnictví spol. Hamar, čímž bylo následně správci daně presentováno nesprávně vyplněné daňové přiznání poplatníka spol. Hamar za období května 2001.
Poslední okruh dovolatelem uplatněných námitek se týkal jeho návrhů na provedení dalších důkazů, a to revizního znaleckého posudku a výslechu odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství ČR. Tím, že odvolací soud nevyhověl návrhům obhajoby na doplnění dokazování a provedení důkazů ve prospěch obviněného, byl tím podle jeho názoru zkrácen ve svých právech na obhajobu a byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v jeho neprospěch. Navíc zjištěné rozpory mezi dosud provedenými důkazy nebyly odstraněny zákonným způsobem, např. opatřením dalších dostupných důkazů, a nebyly důsledně řešeny v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, ale jejich odstranění bylo nahrazeno ne zcela podloženými domněnkami soudu.
Nalézací soud se návrhem obviněného z hlavního líčení na vyhotovení nového znaleckého posudku zabýval na straně 56 svého rozsudku a neshledal žádné důvody svědčící o nutnosti vyhotovit nový znalecký posudek, a proto návrh na vyhotovení nového znaleckého posudku jako zcela nedůvodný zamítl (blíže k odůvodnění zamítavého postoje nalézacího soudu srov. str. 56 rozsudku). Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvádí, že znalecké závěry Ing. Pavly Císařové, CSc. jsou srozumitelné, mají vypovídající hodnotu a korespondují nejen s prokázanými okolnostmi projednávaného případu spol. Hamar, ale i spol. Sima – Znac. Nelze proto hovořit o ovlivnitelnosti názorů znalkyně policejním orgánem, když tato věděla, že zpracovává znalecký posudek v trestní věci obžalovaného, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro důvodné podezření, že zmanipuloval daňová řízení společnosti Hamar, a. s., způsobem rozvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání. Znalkyně tedy pracovala i s variantou fiktivních daňových dokladů a jejím znaleckým zkoumáním bylo objasněno, že tyto daňové doklady potvrzují variantu fiktivnosti sporných dokladů z pohledu odbornosti znalkyně. Z těchto důvodů proto odvolací soud návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku v odvolacím řízení jako nepotřebný zamítl (k tomu blíže srov. str. 51 rozsudku odvolacího soudu).
Pokud jde o navržený důkaz týkající se výslechu odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství ČR, který měl provádět kontrolu ve spol. Hamar a který by mohl objasnit sporné otázky ohledně nákupu surovin a výroby bionafty, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění nalézacího soudu, který se na straně 38 až 39 rozsudku velmi obsáhle věnuje svědecké výpovědi Ing. O. J., který byl zaměstnancem kontrolního úřadu Ministerstva zemědělství ČR a působil jako vykonavatel naplnění metodiky pro předmětné dotace. Podle jeho výpovědi u hlavního líčení (č. l. 5069 a násl. spisu) firma Hamar dostávala dotace na míchání nafty s řepkovým olejem, přičemž se vycházelo z předpisu, který byl vydán nařízením vlády, kde bylo přesně stanoveno, jaké doklady se mají předkládat. Toto bylo podmínkou, aby dotace byla uznána. Zásadní podmínkou bylo, že firmy musely prokazovat vstup a výstup. Kontrola spočívala v tom, že nám byly předloženy doklady, které se týkaly vybraného období. Reálnost kontroly předložených dokladů nebyla předmětem nařízení vlády. Svědek u hlavního líčení dále uvedl, že předpokládá, že byly kontrolovány originály, ale nevyloučil možnost kontroly toliko kopií. Kontroly výrobního zařízení pak prováděla zemědělská agentura. O výsledku kontroly byl sepsán zápis. S výsledkem kontroly svědek seznamován nebyl. Při kontrolách firmy Hamar mu byly předkládány doklady ke kontrole, svědek neví, zda by poznal, že se jedná o reálné doklady mající podklad v reálných hospodářských vztazích. Podle svědka spol. Hamar byla jen tzv. míchačem bio paliva, ale neměli technologické podmínky pro výrobu metylesteru. Při kontrole bylo především sledováno v rámci předložených dokladů, zda organizace, která míchala suroviny, nakoupila řepkový olej v České republice, přičemž docházelo ke křížové kontrole, zda předmětný olej vyrobili výrobci metylesteru. Výrobce metylesteru musel prokázat, že MEŘO někam prodal, jinak by mu nebyla poskytnuta dotace. V rámci kontroly u firmy Hamar se současně neprováděly kontroly u výrobce, ale vazba byla ověřována toliko množstevně – za měsíc prokázala firma, že uplatňuje nárok na množství prodaného MEŘA a on si vedl přehled o tom, že míchači to vzali do svého stavu. Měl k dispozici množstevní stavy od všech agentur, tedy kolik se spotřebovalo řepky, kolik se prodalo od výrobců MEŘA. Zároveň dostávali informace komu se surovina prodala a měl u nich výstup. Organizace, které míchaly bionaftu, nemohly prodat více, než kolik nakoupily řepkového oleje. Údaje byly poskytovány zemědělskými agenturami. Žádné další fakturační podklady svědek neměl. Svědek Ing. O. J. byl vyslechnut také v přípravném řízení dne 1. 3. 2005 (č. l. 657 až 660 spisu), kde uvedl, že spol. Hamar se přihlásila do dotačního programu a byly u této společnosti prováděny kontroly. Svědek Ing. J. se účastnil kontroly ve spol. Hamar. Kontrola spočívala v předložení dokladů pro výplatu dotace. Kontrolovány byly nakoupené faktury za MEŘO, kontrolovalo se množství a časovost k vyrobenému směsnému palivu. Také se kontrolovaly vystavené faktury na směsné palivo ve vazbě na deník a hlavní knihu. Kontroly výrobního zařízení u spol. Hamar neproběhly, přičemž společnost předložila všechny doklady. Administraci dotací zajišťoval Státní intervenční zemědělský fond a jednou z podmínek byla i prověrka výrobního zařízení. Kontroly se týkaly výrobců MEŘA a nebyly zaměřeny na kontrolu tzv. míchačů směsného paliva. Firma Hamar se přihlásila v r. 2001 o dotace jako výrobce MEŘO, ale nedostala jí na základě kontroly. Protokol o výsledku kontroly provedené Státním zemědělským intervenčním fondem je zažurnalizován na č. l. 5133 až 5134 spisu, kdy podle jeho závěru bylo zjištěno porušení nařízení vlády č. 86/2001 Sb., §10 odst. 1 písm. c), který stanoví, že součástí hmotného majetku je funkční výrobní zařízení na zpracování řepky olejné na methylester řepkového oleje. K tomu je na č. l. 5135 až 5136 přiložena zpráva o kontrole. Svědecká výpověď Ing. J. je doplňována svědeckou výpovědí Ing. V. D., z níž se podává, že faktury nebyly prověřovány, kontrolovala se jen fyzická existence faktur (k tomu blíže srov. str. 42 až 43 rozsudku nalézacího soudu a č. l. 597 a násl. spisu a dále č. l. 5076 p. v. a 5077 spisu). Také odvolací soud považoval doplnění dokazování výslechem odpovědného pracovníka Ministerstva zemědělství ČR za nadbytečné, neboť byly v nezbytném rozsahu objasněny rozhodné okolnosti projednávaného případu (srov. str. 51 až 52 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud je rovněž toho názoru, že by opakovaným výslechem navrhovaného blíže neurčeného svědka nebyly zjištěny žádné nové rozhodné skutečnosti, zvláště za situace, kdy výpovědi Ing. O. J. a Ing. V. D. si vzájemně neodporují a jsou podporovány i listinnými důkazy.
K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že podle ustálené judikatury jak obecných soudů, tak i Ústavního soudu není soud v zásadě povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 362/96 – viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 60), přičemž důkazy před odvolacím soudem se zpravidla neprovádějí a odvolací soud může řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o odvolání rozhodnout, pouze v rámci §263 odst. 6, 7 tr. ř. Je-li rozsudek odvolacího soudu přesvědčivý, zabýval-li se v něm soud podrobně skutečnostmi a důkazy, o něž se opíral, a vypořádal-li se odpovídajícím způsobem s důvody, proč nevyhověl návrhům obhajoby na výslech svědků, vypracování nového znaleckého posudku a příp. provedení dalších důkazů, nebyl neprovedením navrhovaných důkazů porušen zákon a zásady spravedlivého procesu (srov. nález ze dne 17. března 1999 sp. zn. I. ÚS 425/97, uveřejněn pod č. 42, ve sv. 13 Sb. nál. a usn. ÚS ČR a nález ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000, uveřejněn pod č. 89 ve sv. 27 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Ústavní soud v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nález ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005 sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 25. srpna 2005 sp. zn. I. ÚS 152/05, uveřejněno pod č. 18, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR a řada dalších nálezů a usnesení).
Vrchní soud v Olomouci odmítl provedení dalších důkazů navržených obviněným, a to s konkrétním odůvodněním, ve kterém ze shora uvedených důvodů vysvětlil, proč doplnění dokazování považuje za nadbytečné. Nejvyšší soud se s uvedeným závěrem odvolacího soudu plně ztotožňuje. Z toho vyplývá, že ohledně navržených důkazů je třeba uplatnit argument, že navržené důkazy jsou nadbytečné, neboť tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení byly tyto důkazy navrhovány, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno či vyvráceno.
Z těchto důvodů je třeba učinit závěr, že dovolatelem uplatněné námitky nenaplňují jím tvrzený dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zvláště když Nejvyšším soudem nebyl v rozsudcích obou soudů nižších stupňů shledán takový extrémní rozpor skutkových zjištění s právním posouzením, který by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu v podobě zrušení napadených rozhodnutí. Obviněný M. Š. ve svém dovolání argumentoval převážně skutkovými námitkami. Vzhledem k tomu, že jednání obviněného M. Š. bylo ve výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, náležitě popsáno, a to včetně uvedení všech rozhodných skutkových okolností z hlediska použité právní kvalifikace, přičemž naplnění znaků pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku bylo v odůvodnění odvolacího soudu v návaznosti na skutkové závěry nalézacího soudu náležitě vysvětleno, nelze soudům nižších stupňů nic podstatného vytknout. Skutkové i právní závěry odvolacího soudu, proto v případě obviněného M. Š. zcela jednoznačně a nepochybně svědčí o jeho vině v rozsahu, v němž byl uznán vinným shora uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 61 T 22/2008.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 To 5/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 61 T 22/2008, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného M. Š. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, které by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného M. Š. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť toto ustanovení jej opravňuje, a to i přes nesouhlas dovolatele s takovým postupem, rozhodovat v neveřejném zasedání, jestliže rozhoduje o odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.