ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1244.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1244/2012 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. října 2012 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Š. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 To 391/2012-569, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 92/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 26. 4. 2012, č. j. 4 T 92/2012-517, v trestní věci obviněných M. G., T. H. a Š. M. , byl obviněný Š. M. uznán vinným přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen “tr. zákoník“/), maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku za jednání popsaná pod body ad III/1) – 3) výroku o vině. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, mu za tuto trestnou činnost byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu pobytu na území okresu P. na dobu tří let a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu soud zároveň uložil ochranné opatření – zabrání věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 To 391/2012-569, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem III/1), jímž byl obviněný uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a v celém výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ho poté znovu uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na částečně modifikovaném skutkovém základě, že „ v přesně nezjištěné době od měsíce října 2011 do 6. 12. 2011 zprostředkoval pro obž. M. G., od nezjištěné osoby v obci B., okr. T., nákup drogové látky zv. Pervitin, kdy obž. M. G. nakoupil nejméně 5 g pervitinu a následně po předchozí domluvě s obž. M. G. tomuto nejméně v jednom případě přivezl do místa jeho trvalého bydliště ve V., K. V. R., okr. P., nejméně 15 g pervitinu, a dále obž. M. G. v blíže nezjištěné době roku 2011 ve V. a ve S. prodal vždy za částku 1.500,- Kč 1 g pervitinu, kdy pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin je uveden v příloze 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zařazený do seznamu II. dle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.)“. Za tento přečin a sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, mu odvolací soud podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu pobytu na území okresu P. na dobu tří let a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného nedotčen. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 6. 2012 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Š. M. následně dovolání z důvodů uvedených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl nepřiměřenou přísnost uložených trestů odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a zákazu pobytu na území okresu P. na dobu tří let. Výrok o trestu považuje za příliš tvrdý především z toho důvodu, že podle jeho názoru měl být správně uznán vinným jenom ze spáchání skutků uvedených v bodech ad III/2), 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Proto se domáhá uložení „buď podmíněného trestu odnětí svobody v horní hranici zákonné trestní sazby se zkušební dobou při horní hranici zákonné sazby“, nebo nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání do osmnácti měsíců. Zároveň poukázal na své předchozí podmíněné odsouzení, kdy mu zřejmě bude přeměněn trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců na nepodmíněný, což by dohromady činilo třicet měsíců, jak mu původně uložil soud prvního stupně. To by byl dostatečně dlouhý trest za to, co skutečně spáchal. Pokud jde o trest zákazu pobytu na území okresu P. na dobu tří let, dovolatel zdůraznil, že není žádný drogový dealer, který by za účelem této činnosti přijel na jih Č. Taková trestná činnost (tj. přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku) mu konečně nebyla ani „objektivně prokázána“ a v minulosti za ni nebyl nikdy odsouzen. V okrese P. má příbuzné, s nimiž se chce nadále stýkat a udržovat tak dobré rodinné vztahy.
Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky pečlivě přezkoumal celou věc a poté rozhodl tak, že zruší napadený rozsudek ve výroku o trestu a uloží mu buď podmíněný trest odnětí svobody v horní hranici zákonné sazby se zkušební dobou při horní hranici trestní sazby, nebo nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání do osmnácti měsíců, dále trest propadnutí věci, a zruší trest zákazu pobytu na území okresu P.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 27. 9. 2012 sdělil pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se k němu Nejvyšší státní zastupitelství věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřil výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný Š. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně projednal podané odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí nebo řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo dovolatelem namítanou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, která zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu - s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí - lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38, §39, §40, §41 a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. přiměřeně zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno - pokud jde o výrok o trestu - považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
V posuzovaném případě byl obviněnému Š. M. ukládán úhrnný trest mimo jiné za přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest. Pokud mu tedy byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, nejedná se o trest, který zákon nepřipouští, nebo trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin (přečin), jímž byl uznán vinným. Tentýž závěr je pak nutno vztáhnout na uložený trest zákazu pobytu obviněnému na území okresu P. v trvání tří let. Zákon umožňuje uložení tohoto trestu vedle dalšího trestu, a to na jeden rok až deset let, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat pouze na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. Tato negativní podmínka bránící uložení trestu zákazu pobytu však v případě dovolatele dána nebyla.
Obviněný založil výhrady proti výroku o trestu mj. na tom, že „měl být správně uznán vinným pouze za spáchání skutků uvedených ve výroku III. bodu 2) a 3) napadeného rozsudku“, aniž by v dovolání zároveň uplatnil jakoukoliv bližší argumentaci, z níž by vyplývalo, proč mu trestná činnost kvalifikovaná odvolacím soudem jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nebyla „objektivně prokázána“.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že určitý průlom do právního názoru, podle kterého se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezech ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též v usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09, podle nichž by rozhodnutí obecného soudu bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně absence příslušných skutkových zjištění).
V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť z dovoláním napadeného rozsudku (viz str. 5/6 ) je dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě odvolací soud dospěl k závěru o vině dovolatele jednáním naplňujícím skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Odůvodnění rozsudku současně splňuje zákonné požadavky uvedené v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu de facto nevytkl žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon spojuje uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného Š. M. bylo opřeno o námitky, které nelze podřadit pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nelze mu přiznat opodstatnění ani z hlediska dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler