ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1414.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 1414/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. F. T., zastoupeného JUDr. Adamem Wilkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Boskovicích, Hradní 640/3, proti žalovanému Z. S. , zastoupenému Mgr. Jiřím Ondrůškem, advokátem se sídlem v Židlochovicích, Nám. Míru 149, o zaplacení částky 3,401.947,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 327/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 14 Cmo 89/2009-220, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 14 Cmo 89/2009-220, se ve výroku II., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích III. a IV., kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 19. prosince 2003 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 731.916,- Kč s úrokem z prodlení jako doplatek kupní ceny za ofsetový tiskový stroj ADAST Dominant 745C (dále též jen „stroj A“) a 2,670.031,- Kč s úrokem z prodlení jako doplatek kupní ceny za ofsetový tiskový stroj ADAST Dominant 526A (dále též jen „stroj B“), které žalovanému dodal.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. února 2009, č. j. 43 Cm 327/2004-162, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 731.916,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. prosince 2003 do zaplacení a částku 1,658.070,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. prosince 2003 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 1,011.961,- Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že stroj A, jehož cena v celkové výši 7,231.916,- Kč byla žalovanému vyúčtována fakturou č. 93/95 z 30. prosince 1999, splatnou 30. ledna 2000, byl žalobcem žalovanému dodán a žalovaný zaplatil z kupní ceny 6,500.000,- Kč. Nezaplacena zůstala část kupní ceny ve výši 731.916,- Kč.
Fakturou č. 95/99 ze stejného dne (30. prosince 1999) žalobce vyúčtoval žalovanému kupní cenu ve výši 2,670.031,- Kč za stroj B. Tento stroj koupil žalobce od společnosti Magnus, s. r. o. (dále též jen „společnost“), o čemž svědčí faktura vystavená žalobci společností ze dne 27. prosince 1999, č. 153/99, a výpis z účtu žalobce o platbě provedené ve prospěch společnosti dne 29. prosince 1999. Žalovanému byl stroj B dopraven při tzv. vytížení vozidla z Ústí nad Labem přímo ze sídla společnosti, jak vyplývá z výpovědi svědka Ing. P. Ch., zaměstnance Adamovských strojíren, a. s., a žalovaný jej následně prodal lotyšskému odběrateli. Ve faktuře č. 110/00, kterou vystavil žalovaný v květnu 2000 lotyšskému odběrateli, je obsažena „doložka o shodě“ stroje „ADAST Dominant 526 z roku 1999, ser. No. 10391“, o jejíž vystavení žalovaný požádal výrobce stroje - Adamovské strojírny, a. s. Z faktury č. 930033 z 25. srpna 1999 vystavené Adamovskými strojírnami, a. s. na odběratele - společnost Magnus, s. r. o. - je zřejmé, že šlo o tentýž stroj, ve faktuře označen výrobním číslem Z52610391, který byl prodán žalovaným odběrateli v Lotyšsku.
Nárok žalobce na zaplacení částky 731.916,- Kč za dodání stroje A shledal soud prvního stupně důvodným, neboť nebylo sporné, že žalobce splnil svou povinnost dodat zboží podle ustanovení §411 a §412 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a žalovanému vznikla povinnost zaplatit kupní cenu. Námitku žalovaného, že zboží vykazovalo vady, nepovažoval za důvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný oznámil vady žalobci (§428 obch. zák.).
Zabývaje se nárokem na zaplacení částky 2,670.031,- Kč za stroj B soud prvního stupně považoval za věrohodnou výpověď svědka Ing. P. Ch., který uvedl, že stroj byl dodán žalovanému. Naopak listinu, předloženou ve fotokopii žalovaným, jež měla dokládat, že žalovanému byla fakturována částka 2,013.000,- Kč za dodání stroje B L. P., vyhodnotil jako nevěrohodnou pro zjevné rozdílnosti písma jednotlivých v ní uvedených údajů. Přitom osoba, která měla tuto listinu vyhotovit, již zemřela.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nevznikl přímý závazkový právní vztah, když stroj B byl dovezen do skladu žalovaného ze společnosti, tento „obchodní vztah“ zprostředkovával Ing. P. Ch. a za stroj žalobce zaplatil společnosti. Žalobce neprokázal, že mezi účastníky došlo k dohodě o ceně zboží, o způsobu jejího zaplacení ani o dalších náležitostech potřebných pro vznik kupní smlouvy. Mezi účastníky nevznikl ani vztah z odpovědnosti za škodu, avšak na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení §451 odst. 1 občanského zákoníku. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce odpovídá částce, za kterou žalovaný stroj prodal dalšímu kupujícímu, tj. částce 1,658.070,- Kč. Co do této částky (spolu s příslušenstvím) za stroj B je proto žaloba důvodná. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 1,011.961,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl, když žalobce nemá právo na její zaplacení podle jím tvrzené smlouvy, ani podle zákona.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 731.916,- Kč s 2% úrokem z prodlení (první výrok), ve zbývající části výrok I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1,658.070,- Kč s úrokem z prodlení zamítl (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Při posuzování důvodnosti nároku na zaplacení zůstatku kupní ceny ve výši 731.916,- Kč za stroj A odvolací soud dospěl ke stejnému právního závěru jako soud prvního stupně, zdůrazňuje, že i pokud by bylo prokázáno, že žalovaný vůči žalobci tvrzené nároky z odpovědnosti za vady uplatnil, nezbavilo by jej to povinnosti doplatit žalobci celou kupní cenu, neboť by musel prokázat i to, že stroj byl skutečně vadný, což žalovaný neučinil. Proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně co do částky 731.916,- Kč s úrokem z prodlení, potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil rovněž s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal tvrzení o uzavření kupní smlouvy se žalovaným na dodávku stroje B za kupní cenu 2,670.031,- Kč. Pokud by se žalobci podařilo prokázat, že stroj B, který zakoupil od společnosti, byl odvezen do skladu žalovaného a ten stroj ve vlastnictví žalobce dále prodal, vznikla by žalovanému povinnost nahradit žalobci způsobenou škodu. To, že byl žalobcem zakoupený stroj B odvezen žalovanému, dovodil soud prvního stupně z nepřímých důkazů. Obranu žalovaného, že stroj B zakoupil od L. P., vyhodnotil soud prvního stupně jako nevěrohodnou, když žalovaný předložil pouze fotokopii faktury a nepředložil dodací list ani doklad o zaplacení ceny stroje L. P. Tomuto závěru soudu prvního stupně však nepředcházelo poučení o tom, že žalovaný musí pro svá tvrzení nabídnout důkazy. Odvolací soud proto žalovaného poučil podle ustanovení §118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a poté doplnil dokazování originály listin předloženými žalovaným, a to faktury č. 20 z 10. února 2000 vystavené L. P. žalovanému na částku 2,013.000,- Kč, dodacího listu (z téhož dne) a výdajového pokladního dokladu žalovaného o zaplacení uvedené částky v hotovosti rovněž 10. února 2000 L. P. Zástupce žalobce označil tyto listiny za nevěrohodné, účelově vyhotovené pro tento spor.
Vzhledem k tomu, že na žalobci spočívá důkazní břemeno ohledně tvrzení o dodání stroje žalovanému, byl žalobce rovněž poučen podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce navrhl opětovný výslech svědka Ing. P. Ch. a zpracování znaleckého posudku ke stáří listin předložených žalovaným.
Odvolací soud rekapituloval, že při jednání před soudem prvního stupně svědek Ing. P. Ch. ohledně dodávky stroje B vypověděl, že podle pokynů žalovaného vyjednal dopravu stroje zakoupeného žalobcem přímo z Ústí nad Labem do skladu žalovaného jako odběratele, sám se však této cesty nezúčastnil. Po delší době žalovaný svědka informoval, že cena stroje je dosti vysoká a že se mu nedaří tento stroj prodat nějakému zájemci. Jistotu, že jde o stroj, jehož zaplacení je předmětem sporu, svědek čerpal z toho, že šlo o poměrně specifické zařízení, se kterým se často neobchodovalo. Svědek neuvedl konkrétní datum, kdy měl být stroj z Ústí nad Labem do skladu žalovaného dovezen, a také totožnost strojů dovozoval úvahou. Opakovaný výslech svědka proto odvolací soud nepokládal za způsobilý k prokázání toho, že stroj B zakoupený žalobcem od společnosti Magnus, s. r. o. byl do skladu žalovaného dodán. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat dodání stroje žalovanému a tedy to, že by žalobci vznikl vůči žalovanému nárok ať již z důvodu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil a žalobu o zaplacení částky 1,658.070,- Kč s úrokem z prodlení zamítl.
Proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval v souladu s ustanovením §120 o. s. ř., když nepřipustil jím navrhované důkazy (opětovný výslech Ing. P. Ch. a znalecký posudek k posouzení stáří listin předložených žalovaným) a vyšel tak z neúplného nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu. Podle přesvědčení dovolatele odvolací soud porušil ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř., neboť vyšel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně. Soud prvního stupně učinil ze svědecké výpovědi Ing. P. Ch. skutkové zjištění, že žalobce stroj B řádně dodal žalovanému. Odvolací soud, aniž by zopakoval dokazování výslechem tohoto svědka, jeho výpověď hodnotil jinak. Dovolatel zdůrazňuje, že zásada vyjádřená v ustanovení §213 odst. 1 o. s. ř. neznamená, zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně učinil z výpovědi svědků, poněvadž při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti, které mají vliv na posouzení věrohodnosti výpovědi, ale nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě svědecké výpovědi, měl by takové důkazy sám opakovat, případně provedením dalších důkazů si zjednat rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení svědecké výpovědi.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, jsa jím v zásadě vázán, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Zkoumal též z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), zda řízení netrpí zmatečnostmi uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud z obsahu spisu neshledal. Jinak je tomu s jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, namítanou dovolatelem. Dospěl přitom k závěru, že dovolání je důvodné.
Skutečnost, že soud neprovedl některý z navržených důkazů, neopodstatňuje bez dalšího závěr, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. totiž soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ustanovení §157 odst. 2 věty první o. s. ř. pak soudu ukládá v odůvodnění rozsudku uvést, proč neprovedl i další důkazy (což vzhledem k §211 o. s. ř. platí též pro soud odvolací). To znamená, že soud není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Je oprávněn (a též povinen) posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z navržených důkazů provede. Neprovede především takové důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (tedy ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou aplikované normy hmotného práva), jakož i důkazy navržené ke skutečnostem, které pokládá za zjištěné již z těch důkazů, které byly provedeny. Odvolací soud odmítl provést navržený důkaz opětovným výslechem svědka Ing. P. Ch. s odůvodněním, že opakovaný výslech svědka nepokládá za způsobilý k prokázání toho, že stroj B zakoupený žalobcem byl odvezen z Ústí nad Labem do skladu žalovaného. Takový důvod však ve vztahu k tomuto důkaznímu návrhu obstát nemůže. Jestliže odvolací soud opřel svůj skutkový závěr o tom, že stroj B byl žalovanému dodán L. P. (jehož výslech již proveden být nemohl, neboť zemřel), o zjištění z originálu faktury, dodacího listu a dokladu o zaplacení ceny stroje žalovaným jmenovanému, jejichž věrohodnost žalobce od počátku zpochybňoval, uváděje, že jde o doklady účelově vytvořené pro potřeby tohoto sporu, a navržený svědek se měl vyjádřit ke skutečnostem, zda a kdy byl stroj dodán žalovanému, pak tento důkazní návrh směřoval ke zpochybnění důkazů, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o (ne)důvodnosti nároku žalobce.
Z obsahu spisu - protokolů o jednání o odvolání konaných dne 29. října 2009 (č. l. 206-207 spisu) a dne 25. listopadu 2009 (č. l. 216-217 spisu) - navíc vyplývá, že odvolací soud si své vlastní poznatky o obsahu výpovědi svědka Ing. P. Ch. nezjednal způsobem procesně korektním. Skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, odvolací soud vázán není (srov. §213 odst. 1 o. s. ř.). Dospěje-li však k závěru, že je třeba tento skutkový stav změnit či doplnit, musí tak učinit způsobem předepsaným v ustanovení §213 o. s. ř. Má-li za to, že je možné z dosud provedených důkazů dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, musí tyto důkazy zopakovat (srov. §213 odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud se v posuzované věci těmito pravidly neřídil, když svědka Ing. P. Ch., jenž vypovídal v řízení před soudem prvního stupně, znovu nevyslechl, přesto se obsahem jeho výpovědi zabýval a hodnotil ji. Takový postup je v rozporu se zásadou ústnosti a přímosti při dokazování výpovědí svědků [k tomu srov. blíže např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 66/1966 a 92/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „soubor“), pod číslem C 61, svazek 1/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. 33 Odo 803/2005, uveřejněný v Souboru pod číslem C 4561, svazek CD-4, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Odo 1509/2006, uveřejněný v Souboru pod číslem C 7083, svazek CD-9, z hlediska ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces pak např. nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2000, sp. zn. IV. ÚS 275/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 79/2000, či nález Ústavního soudu ze dne 14. září 2007, sp. zn. I. ÚS 273/06, uveřejněný tamtéž pod číslem 144/2007]. Skutková zjištění, jež soud prvního stupně učinil z výpovědi uvedeného svědka, byla přitom pro posouzení věci ohledně důvodnosti nároku na zaplacení částky 2,670.031,- Kč s ohledem na obsah listin předložených žalovaným až v odvolacím řízení, jimiž odvolací soud provedl důkaz, významná.
Odvolací soud tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) ve druhém výroku a v závislém třetím a čtvrtém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu