ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.232.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 232/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. F. , zastoupené JUDr. Ing. Milošem Vasovičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 25, proti žalovanému M. Č. , zastoupenému JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, o 340.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 245/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2010, č. j. 55 Co 576/2009-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Miloše Vasoviče, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. srpna 2009, č. j. 18 C 245/2009-37, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 340.000,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení od 28. 11. 2008 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li
o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkami dovolatele, že tvrzení obsažená v žalobě byla neúplná a neurčitá a že neurčitý byl i petit žaloby, jakož i výhrada, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy k prokázání skutkového stavu věci.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit dovolatelem zpochybněné posouzení námitky promlčení vznesené až poté, co uplyne lhůta k podání vyjádření podle §114b odst. 2 o. s. ř.
Ve věci bylo dne 27. května 2009, pod č. j. 30 Ro 704/2008-27, vydáno usnesení obsahující výzvu podle §114b odst. 2 o. s. ř., aby se žalovaný ve lhůtě třiceti dnů od podání odporu proti platebnímu rozkazu ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že uplatněný nárok zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 27. května 2009, č. j. 30 Ro 704/2008-26, podal žalovaný dne 14. 7. 2009. Námitku promlčení pak uplatnil u soudu ve vyjádření k žalobě dne 18. 8. 2009, které je podle obsahu spisu sice první - avšak vzhledem ke stanovené třicetidenní lhůtě pozdní - reakcí na usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. května 2009, č. j. 30 Ro 704/2008-27.
Již v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li se za řízení ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 2600/2003, usnesení ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 1226/2005 , rozsudek ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003, rozsudek ze dne 18. března 2004, sp. zn. 32 Odo 14/2003, usnesení Ústavního soudu ze dne ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. III. ÚS 91/2006). Nebylo-li totiž vyjádření dovolatele adresované soudu, který výzvu k vyjádření vydal, podáno alespoň na poštu nejpozději do uplynutí třicetidenní lhůty, nastala zákonná fikce uznání nároku podle §114b odst. 5 o. s. ř.
S přihlédnutím k dovolací argumentaci žalovaného nutno zopakovat, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování, a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 93/2001).
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) částkou ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20% DPH ve výši 2.060,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu