ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.44.2012.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2012 dovolání, které podal obviněný D. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 14 To 172/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 181/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 2 T 181/2008, byl obviněný D. S. uznán vinným:
- přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1) výroku],
- zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [pod bodem 2) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného P. T..
Proti konstatovanému rozsudku obvinění D. S. a P. T. podali odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 14 To 172/2011, podle §256 tr. ř zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu, a to výrok, kterým bylo zamítnuto jím podané odvolání, obviněný D. S. (dále též i „dovolatel“) napadl prostřednictvím obhájce dovoláním ve znění jeho doplňku, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, že v předmětné věci krajský soud rozhodoval již usnesením ze dne 27. 1. 2010, č. j. 14 To 276/2009-628, kdy v celém rozsahu zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 10. 2009, č. j. 2 T 181/2008-558, a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí. V tomto usnesení krajský soud konstatoval, že skutková zjištění, jež se vztahují ke skutkům k jeho osobě, jsou nejasná a neúplná, přičemž okresní soud se náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle pokynů odvolacího soudu měl soud prvního stupně provést důkaz přehráním CD nahrávky a opětovným výslechem obviněného a J. U., popř. dalších osob, které se rozhovoru, zachyceného v nahrávce, mohly účastnit. Rovněž měl doobjasnit, z jakých zdrojů měl obviněný přijít k „nezjištěnému množství marihuany“ a přesvědčivým způsobem zjistit finanční částku, která měla být výnosem za prodej drog. U skutku pod bodem 2) rozsudku měl soud zjišťovat, k jakému účelu měl spoluobviněný P. T. zřizovat pěstírnu, což mohlo mít dopad i na dovolatele, a to především na subjektivní stránku žalovaného zločinu.
V návaznosti na to obviněný namítl, že okresní soud provedl jen některé důkazy, které uvedl krajský soud, tj. u skutku pod bodem 1) rozsudku nahrávku a opakovaný výslech dovolatele a svědka J. U., nevyslechl však k pořízené nahrávce další navrhované svědky. Podle obviněného se důkazní situace nezměnila, nadále zůstala nejasná a soud tak nemohl spolehlivě rozhodnout, zda došlo k naplnění všech znaků přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž nebylo zjištěno, z jakých zdrojů měl obviněný marihuanu získávat, nebyla spolehlivě vyčíslena finanční částka výnosu z údajného prodeje drogy, když soud výpočet prováděl z podkladů uvedených na předložených směnkách, aniž měl vůbec prokázáno, že mezi J. U. a dovolatelem došlo k předání marihuany. Tím se soud dostal do rozporu, pokud na str. 22 rozsudku ze 17. 8. 2010, sp. zn. 2 T 181/2008, uvedl, že obviněnému není kladen za vinu prodej drog jako takový, ale její dodávání jmenovanému, který měl zajišťovat následný prodej drogy, avšak na str. 23 rozsudku konstatoval, že obviněný jinému prodal omamnou látku. Obviněný vytkl, že krajský soud tyto nedostatky pominul s tím, že námitky obviněných mají jejich vinu oslabit a záměrně a bez povšimnutí obvinění ponechávají ty důkazy, které jsou nezvratné, a které jejich vinu potvrzují. Obě usnesení krajského soudu označil v příkrém rozporu, a pokud okresní soud nerespektoval závazné pokyny odvolacího soudu a neprovedl všechny důkazy, nemohlo být spolehlivě rozhodováno o vině a právní kvalifikaci, a tudíž soud druhého stupně nemohl akceptovat výroky o vině. Poznamenal, že u skutku pod bodem 2) rozsudku okresního soudu odvolací soud zcela opominul písemné prohlášení spoluobviněného P. T., jež soudu zaslal, a kde líčí okolnosti vzniku jeho prvotní výpovědi na policii a zejména opakuje, že dovolatel o pěstírně nevěděl. Zdůraznil, že tato skutečnost je významná zejména pokud jde o naplnění subjektivní stránky u zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to i pokud jde o znaky kvalifikované skutkové podstaty, přičemž pokud nevěděl o existenci pěstírny, nemohl ani vědět o značném rozsahu. S ohledem na to vyslovil přesvědčení, že skutkový stav, jak byl soudem zjištěn, nenaplňuje znaky trestného činu.
Závěrem dovolání obviněný vytkl, že krajský soud jeho věc nesprávně právně posoudil a z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 28. 11. 2011, č. j. 1 NZO 1140/2011 - 10, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného D. S. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán některý z důvodu dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný D. S. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Táboře vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného D. S., proč nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře (srov. argumentaci na str. 6 až 7 rozhodnutí).
V posuzované trestní věci je tudíž pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětné skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkových větách výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Táboře (následně též Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1) výroku], jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [pod bodem 2) výroku].
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného D. S., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k