ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.167.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 167/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2012 o dovoláních obviněných P. X. H., D. A. T., D. T. V., N. H. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011, sp. zn. 11 To 3/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. X. H., D. A. T. a D. T. V. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. H. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 51 T 5/2009, byli obvinění P. X. H., D. A. T., D. T. V. a N. H. S. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustili tím, že
společně s N. K. H. Q., T. H. S., (proti nimž se v této věci trestní řízení nevedlo) a spoluobviněnými C. M. H., N. H. C., L. V. H., P. V. T. a H. V. H., a dalšími neustanovenými osobami
v době od července roku 2007 do zadržení dne 28. dubna 2008 v rámci organizované skupiny zabývající se obchodem s marihuanou a vlastním pěstováním rostlin konopí setého, prostřednictvím najatých autodopravců dováželi zárodky těchto rostlin, hnojivo, zařízení a další prostředky sloužící k jejich pěstování z N., kde naložení zboží zajišťoval zejména N. D. D., žijící ve městě E., přičemž v době ode dne 5. 9. 2007 do dne 1. 2. 2008 proběhlo nejméně sedmnáct takových dovozů prostřednictvím firem G. S. a A. V. O., a v České republice nejméně v nemovitostech nacházejících se v
H. Ř., okres L., od 18. 7. 2007 ve vlastnictví P. T. V., družky obviněného P. X. H. , kde se v době zadržení nacházelo 688 ks vzrostlých rostlin konopí setého obsahujících 117,6 g -THC,
V. Ž., okres L., od 18. 9. 2007 ve vlastnictví obviněného P. X. H. , kde se v době zadržení nacházelo 1019 ks vzrostlých rostlin konopí setého a 900 ks sazenic obsahujících 134 g -THC,
J., okres Č. L., od 4. 5. 2007 ve vlastnictví P. T. V., družky obviněného P. X. H. , kde se v době zadržení nacházelo 19,3 kg drceného rostlinného materiálu,
V. B., ul. Z., okres Ú., od 1. 11. 2007 ve vlastnictví obviněného P. X. H. , kde se v době zadržení nacházely 3 kg drceného rostlinného materiálu,
H., okres K., od 5. 11. 2007 ve vlastnictví manželů N. H. a N. H. V., kde se v době zadržení nacházelo 907 vzrostlých rostlin konopí setého obsahujících 1133,1g -THC,
Ú., ul. Z., ve vlastnictví spol. CCC Czech Capital Company, a. s., P., kde se v době zadržení nacházelo 20,272 kg drceného rostlinného materiálu,
R., ul. H. ve vlastnictví M. N., kde se v době zadržení nacházelo 1032 ks vzrostlých rostlin konopí setého obsahujících 57,89 g -THC,
sloužících jako pěstírny, za využití nejméně objektu v M., okres L. jako skladu, opakovaně za pomoci tzv. „zahradníků“ v optimálně vytvořených vnitřních podmínkách pěstovali a vypěstovali nejméně 3646 rostlin konopí setého (Cannabis sativa) v různých fázích růstu, z něhož bylo možno získat nejméně 155,39 kg suché hmoty, přičemž konopí seté je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV dle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a -THC je psychotropní látka zařazená do Seznamu II dle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 citovaného zákona;
další vypěstované vzrostlé rostliny usušili a vyrobená marihuana o celkové hmotnosti 112,8 kg a obsahu 16,339 kg -THC byla při převozu z území České republiky do N., kde by N. D. D. zajistil její prodej, ve spolupráci s řidičem F. M., dne 29. 2. 2008 ve vozidle Iveco Daily, dne 16. 4. 2008 s řidičem Q. X. L., ve vozidle Ford Galaxy a 17. 4. 2008 s řidičem C. M. T., ve vozidle VW Passat, policejními orgány SRN zadržena a uvedení převozci byli následně příslušnými soudy ve S. r. N. pravomocně odsouzeni, přičemž v rámci organizované skupiny obviněný P. X. H. organizoval po celé období ve spojení s N. K. H. Q., N. D. D. a dalšími členy skupiny pěstování konopí, dovoz potřebného materiálu, sklízení rostlin, jejich sušení a vývoz marihuany, nejméně ve shora uvedených pěstírnách,
obvinění D. A. T. , N. H. S., D. T. V. zajišťovali a řídili po celé období provoz pěstíren konopí, sušení rostlin konopí, starali se o osoby zdržující se v jednotlivých objektech, jimž dodávali potraviny a prostředky pro pěstování rostlin, obvinění N. H. S. a D. T. V. , kteří byli v kontaktu s N. K. H. Q., se dále podíleli na budování pěstíren,
obviněný N. H. S. na vyhledávání zahradníků a obviněný D. T. V. na vyhledávání dalších vhodných objektů pro pěstování, obviněný H. V. H. ve spolupráci s N. K. H. Q. dne 19. 3. 2008 zakoupil v SRN osobní automobil VW Passat, s nímž přicestoval 20. 3. 2008 na přesně nezjištěné místo v České republice, kde automobil poskytl pro přepravu 34,7 kg marihuany z území České republiky do N. shora uvedeným řidičem C. M. T., účastnil se rovněž nakládky této marihuany a působil až do zadržení jako zahradník pěstírny v R., obvinění C. M. H. a N. C. H. v přesně nezjištěnou dobu v průběhu budování a chodu pěstírny od března 2008 do zadržení 28. 4. 2008 v domě, ul. H., R., N. M., kde byli i ubytováni, se podíleli na zajištění chodu pěstírny a obviněný C. M. H. se dále účastnil na nezjištěném místě balení marihuany určené k přepravě, obviněný L. V. H. po dobu měsíce a šesti dnů před zadržením 28. 4. 2008 zajišťoval jako zahradník chod pěstírny v domě v obci H. Ř., okres L., kde byl ubytován, obviněný P. V. T. v době od konce října 2007 až do zadržení 28. 4. 2008 se podílel na budování a chodu pěstírny v domě v ulici K. v obci H., okres K., kde se podle potřeby zdržoval.
Za tento trestný čin byli dovolatelé odsouzeni podle §187 odst. 4 tr. zák., že obviněný P. X. H. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku o trestu vyjmenovaných,
obviněný D. A. T. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný N. H. S. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků a byl pro jeho výkon zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku o trestu vyjmenovaných, obviněný D. T. V. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti roků. Podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci, a to věcí výroku o trestu vyjmenovaných.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných C. M. H., N. H. C., L.V. H., P. V. T., a H. V. H.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupkyně (v neprospěch obviněných P. X. H., D. A. T., N. H. S., D. T. V. a H. V. H.) a obvinění P. X. H. , D. A. T. , D. T. V., N. H. S. , N. H. C. a H. V. H. odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2011, sp. zn. 11 To 3/2011, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil z podnětu odvolání obviněného H. V. H. ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu, z podnětu odvolání obviněného P. X. H. ohledně něho ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, z podnětu odvolání státní zástupkyně ve výroku o zabrání věci, z podnětu odvolání obviněných P. V. T. a N. H. C. ve výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestu obviněného H. V. H.. Ohledně obviněného P. X. H. při nezměněném výroku o vině, výši trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci rozhodl tak, že ho podle §39a odst. 3 tr. zák. nově zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Rozhodl též o trestech a zabrání věci ve zrušující části ve vztahu k jmenovaným dalším odvolatelům. Odvolání obviněných D. A. T., N. H. S. a D. T. V. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obvinění P. X. H., D. A. T. , N. H. S. a D. T. V. uvedený rozsudek odvolacího soudu napadli prostřednictvím svých obhájců dovoláními.
Obviněný P. X. H. dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zopakoval procesní i skutkové námitky uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a poté své dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zaměřil jednak proti subjektivní stránce a jednak namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními a následným právním posouzením věci. Především zdůraznil, že skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, nemohl naplnit, neboť se vědomě žádného trestného činu nedopustil. Obviněný zdůraznil svou stále uplatňovanou obhajobu, že předmětné nemovitosti v H. Ř., V. Ž., J. a V. B. neužíval a neměl ani žádný poznatek svědčící o tom, že v nich dochází k páchání trestné činnosti. Podstata jeho výhrad spočívá v tom, že i když vysvětlil, jaké okolnosti jej a jeho družku vedly k tomu, že zakoupili předmětné nemovitosti, i to, za jakých podmínek byly zaplaceny, soudy tuto jeho obhajobu neakceptovaly. Odvolacímu soudu vytkl, že paušálně odmítl jeho obhajobu, stejně jako rezignoval na prověření možného zapojení osoby jménem T. H. S., se kterou mohl být pro podobnost jména i jejich vzhledu zaměněn. Obviněný rovněž vytkl absenci dostatečného množství důkazů, jež by jemu za vinu kladené jednání objasňovaly, když podle něj bylo soustředěno pouze na výsledky sledování jeho osoby, avšak ti, kteří se na jeho sledování podíleli, nebyli schopni ho ztotožnit. Obviněný rovněž vytkl způsob, jakým soudy vyhodnotily zajištěné záznamy, když on sám vyloučil, že by se jako mluvčí poznal v kterémkoliv z předložených odposlechů. Soud podle něj při určování totožnosti mluvčího nezákonně učinil zjištění, která přísluší pouze znalci, protože své závěry dovozoval z toho, že jej poznal podle charakteristické mluvy a způsobu, jak se do telefonu představoval. Vyslovil přesvědčení, že napadená rozhodnutí jsou zatížena extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, a tedy i jejich následným právním posouzením. Dovolatel vyjádřil, že nebyly objasněny základní skutkové okolnosti, z nichž by vyplýval závěr o naplnění objektivní stránky trestného činu ze strany jeho osoby, neboť provedené důkazy mohou vést toliko k určitému podezření, nelze však z nich učinit spolehlivý závěr, že by se dopustil trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný rovněž kriticky hodnotil úlohu tlumočníka Ing. V., u něhož se domníval, že tento sděloval orgánům činným v trestním řízení skutečnosti přesahující rámec provedení tlumočnického úkonu. Proces hodnocení důkazů soudem prvního stupně tak podle dovolatele nese znaky deformace důkazů, což ve svém důsledku vedlo k porušení principu presumpce neviny zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny a promítnutého do §2 odst. 2 tr. ř. a od něj se odvíjející zásady in dubio pro reo.
Obviněný D. A. T. dovolání podal s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Nejprve poukázal na nedostatky, jichž se dopustil odvolací soud, který dostatečně neakceptoval jím vytýkané vady vyplývající z nedodržení zásad podle §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k úplnosti dokazování provedeného soudem prvního stupně. K naplnění jím uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že se vědomě na žádné trestné činnosti nepodílel, neboť pouze vyhověl svému krajanovi panu H., kterého následně poznal v policií předloženém fotoalbu jako osobu jménem T. H. S., a na jeho žádost mu pomohl při nakládce zboží do dodávkového auta. Nevyslechnutím této osoby, jakožto významného svědka, nebyly podle obviněného objasněny základní skutkové okolnosti, které byly pro posouzení jeho viny významné. Na základě této skutečnosti mu však nelze přičítat zavinění ve vztahu k tak závažnému trestnému činu, když soudy tohoto muže, na jehož výslechu trval, nevyslechly, důkazy vůči němu použité neskýtají dostatečný podklad o jeho vině a řízení trpí procesními nedostatky, které nebyly odstraněny (např. v protokolech nebylo ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř uvedeno, že jde o neodkladné či neopakovatelné úkony). Obviněný namítal též porušení „rovnosti zbraní“, protože neměl dostatek času se seznámit s veškerým obsahem spisového matriálu, a za nesprávné považoval i přibrání tlumočníka Ing. V., který podle něj při tlumočení uvedené skutečnosti zkresloval a doplňoval obsah nahrávek o odposleších. Uvedené okolnosti vzbuzují pochybnosti o transparentnosti trestního řízení jako celku. Obviněný považoval dokazování za nedostatečné, protože videozáznam, na němž je zachycen, jeho daktyloskopická stopa zajištěná v jedné z nemovitostí a stopy DNA, jsou jen nepřímými důkazy, které ve svém souhrnu netvoří soustavu důkazů, ze které by bylo možno učinit jen jediný závěr a vyloučit možnost závěru jiného. Úvahy odvolacího soudu, jimiž vysvětluje závěr o dovolatelově vině, obviněný označil za nepřezkoumatelné. Protože mu nelze přičítat subjektivní stránku trestného činu a nebyla prokázána ani stránka objektivní, došlo rozhodnutím soudů obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení a napadená rozhodnutí jsou zatížena extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Podle obviněného nebyly objasněny základní skutečnosti, ze kterých by vyplýval jednoznačný závěr, že skutečně naplnil objektivní stránku stíhaného trestného činu a proces hodnocení důkazů je založen na deformaci důkazů.
Obviněný N. H. S. v dovolání uvedl důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Aniž by rozlišoval, ke kterému z deklarovaných důvodů se jednotlivé části jeho argumentace vážou, vytýkal, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s otázkou jeho věku v době počátku páchání trestné činnosti. Obviněný zdůraznil, že osmnácti let dosáhl dne 20. 9. 2007, přičemž trestná činnost měla být páchána v době od července 2007 do 28. 4. 2008, avšak v rozsudku není zmínka o tom, že měl trestnou činnost částečně spáchat jako mladistvý. Obviněný vytýkal nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ve stádiu před zahájením trestního stíhání, a dovozoval, že v důsledku nedodržení lhůt pro prověřování a nerespektování postupu vyplývajícího z ustanovení §159 tr. ř. jsou nezákonné a procesně nepoužitelné všechny úkony provedené v období následujícím po prosinci roku 2007. Uvedl, že ačkoli již v červenci 2007 byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., policejní orgán takto nepostupoval a ani nepřistoupil k dočasnému odložení trestního stíhání podle §159b tr. ř. V této souvislosti dovolatel vytýkal, že ač soudy mohly prověřování ukončit, nepostupovaly tak a toto předprocesní stádium neúměrně prodlužovaly, aby tak byl čin dokonán (viz poukaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/07). Obviněný rovněž obsáhle brojil proti postupu orgánů činných v trestním řízení při povolování a provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. a mimo jiné vytýkal i to, že neodůvodněně žádaly soud o další odposlechy, a dovodil, že získané odposlechy nelze použít jako důkaz. Měl také za to, že domovní prohlídky byly soudem povoleny jako „běžný úkon“, ačkoli šlo o úkon neodkladný, když ani neodkladnost provedení prohlídek přitom není nikde odůvodněna. Stejně tak nebyla zdůvodněna neodkladnost provedených prohlídek jiných prostor podle §83a tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 1780/2007) dovolatel dovodil, že rovněž důkazy zajištěné v rámci domovních prohlídek a jiných prostor jsou procesně nepoužitelné. V průběhu přípravného řízení ani v rámci hlavního líčení nebyl podle jeho názoru zjištěn žádný důkaz potvrzující závěr státního zástupce, že by mohl být uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., jelikož na základě provedeného dokazování lze připustit pouze možnost, že mohl vědět, že se pěstuje marihuana. Neexistuje však žádný důkaz o tom, že by obviněný věděl o dalších okolnostech trestné činnosti, jakými jsou např. nákup věcí potřebných k pěstování či nákup a následný osud samotných rostlin, a proto uzavřel, že byl odsouzen na základě neexistujících či v rozporu se zákonem získaných důkazů.
Obviněný D. T. V. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení, neboť má za to, že jeho jednání mohlo být posouzeno pouze jako trestný čin podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a nikoli podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., spočívající v tom, že šlo o čin spáchaný ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. S takovým závěrem se obviněný neztotožnil, protože má zato, že uvedená skutečnost nebyla výsledky provedeného dokazování dostatečně objasněna. Svoji úlohu ve skupině obviněných prezentoval tak, že měl za úkol poskytovat jídlo osobám v jednotlivých objektech a že v několika případech zajišťoval odvoz pytlů s kanystry. Soudy podle něj zaujaly své stanovisko všeobecně k páchání trestného činu jako celku, nikoli konkrétně ve vztahu k jeho osobě, neboť ve svých rozhodnutích uvedly jen důkazy, které svědčí pouze o páchání trestné činnosti, neexistují však žádné, jež by dosvědčovaly jeho spojení s dalšími osobami žijícími v N. zapletenými do obchodu a výroby marihuany, a neexistují ani důkazy o tom, že by právě on řídil další osoby v souvislosti s vývozem marihuany a dovozem jednotlivých věcí ze zahraničí. Obviněný zdůraznil, že vykonával jen zásobování, a nebylo možné jej zařadit do žádné ze skupin, jež vytvářela hierarchii soudy předpokládané organizované skupiny. Soudy pro závěr o jeho vině neměly vycházet při hodnocení důkazů vztahujících se obecně jen k zvažované skupině, ale měly se opírat o konkrétní důkazy, jež by ho usvědčily z jeho spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z uvedených důvodů vytýkal ve vztahu k hodnocení důkazů procesní pochybení, jež však odvolací soud nevzal v potaz, jakož ani jeho argumentaci zpochybňující transparentnost provedeného řízení a porušení zásady rovnosti stran. Odvolacímu soudu vytkl, že jím vznesené výtky o nesprávném použití tzv. neodkladných úkonů sice připustil, nicméně zaujal stanovisko, že následné hodnocení věci prvoinstančním soudem a vypořádání se s touto otázkou, zejména provedením dalších důkazů, nemohlo znamenat nezákonnost trestního řízení. Ze všech výhrad obviněný uzavřel, že neexistuje žádný důkaz o jeho spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Kromě toho vytkl, že se odvolací soud náležitě nevypořádal ani s námitkami týkajícími se kvality tlumočení a podjatosti tlumočníka Ing. V., a že jeho výhrada vztahující se k trestu vyhoštění nebyla řešena v souladu s ústavními principy.
Všichni dovolatelé v závěrečné části svých dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011, sp. zn. 11 To 3/2011, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 51 T 5/2009, v části týkající se každého z nich. Obvinění P. X. H. , D. A. T. a D. T. V. dále navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný N. H. S. po zrušení napadených rozhodnutí žádný další postup nepožadoval.
K dovoláním obviněných se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí podstatného obsahu rozsudku soudu nižšího stupně a dovolání obviněných rozebral dovolací námitky jednotlivých obviněných. K dovolání obviněného P. X. H. zdůraznil, že se v dovolání promítla obhajoba z původního řízení, kdy trestnou činnost v celém rozsahu popřel a na podkladě vlastního hodnocení důkazů odmítal prakticky veškerá skutková zjištění uvedená v tzv. skutkových větách. Se značnou dávkou tolerance shledal státní zástupce pod deklarovaný dovolací důvod podřaditelnou námitku ohledně subjektivní stránky, avšak při posuzování její důvodnosti zdůraznil nutnost důsledně vycházet ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Podle charakteru tam vymezeného jednání obviněného P. X. H. šlo o jednání úmyslné, přičemž úmysl obviněného se vztahoval i na to, že trestná činnost byla páchána ve spojení s „organizovanou skupinou působící ve více státech“, protože N. K. H. Q. působil ve S. r. N. a N. D. D. byl činný při opatřování prostředků potřebných pro pěstování konopí v N. Námitku o neexistenci subjektivní stránky trestného činu považoval za bezpředmětnou.
Podle státního zástupce ani obviněný D. A. T. neuplatnil kvalifikované námitky týkající se existence, resp. neexistence znaků skutkové podstaty souzeného trestného činu, ale toliko polemizoval s hodnocením důkazů soudy a s úplností dokazování, zejména pak prostřednictvím námitky týkající se neprovedení výslechu svědka T. H. S. Na podkladě této polemiky, která se zcela míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak obviněný odmítl prakticky všechna skutková zjištění uvedená ve výroku o vině a prosazoval vlastní skutkovou verzi, podle které se jeho účast na celé věci omezovala na jednorázovou pomoc při nakládce blíže nespecifikovaného zboží. S uvedeným dovolacím důvodem, byť s výhradami, korespondující námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu však nepovažoval za důvodné, protože podle charakteru činu obviněného se jedná o jednání úmyslné. Protože neshledal naplněným důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není obviněným D. A. T. důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Státní zástupce na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že obvinění P. X. H. a D. A. T. , jejichž dovolání jsou částečně obsahově shodná, uplatnili z velké části námitky neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, zčásti pak námitky zjevně neopodstatněné.
Ve vztahu k dovolání obviněného N. H. S. státní zástupce k důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. shledal, že dovolatel nespecifikoval, o který z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání v zákoně taxativně uvedených by se v jeho věci mělo jednat, a proto při rozhodování o dovolání k tomuto důvodu nelze přihlížet. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný N. H. S. zdůrazňoval postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, procesní nepoužitelnost záznamů odposlechů telekomunikačního provozu a důkazů zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, což jsou námitky, jež na označený dovolací důvod nedopadají, neboť směřují výlučně do procesní oblasti. Pod deklarovaný dovolací důvod podřadil jedině výtku o nezohlednění spáchání činu zčásti jako mladistvým, k níž však zdůraznil, že pro posouzení, zda má být pachatel z hlediska svého věku posuzován jako dospělý nebo jako mladistvý, je rozhodující moment ukončení trestné činnosti, což je u pokračování v trestném činu okamžik, kdy byl proveden poslední dílčí útok. K ukončení trestné činnosti v předmětné trestní věci došlo až v dubnu roku 2008, tj. řadu měsíců po dosažení osmnáctého roku věku dovolatele, jenž byl správně posuzován jako dospělý pachatel. Námitky obviněného N. H. S. proto neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu a zčásti pak jde o námitky zjevně nedůvodné.
Dovolání obviněného D. T. V. podle státního zástupce formálně brojí proti právní kvalifikaci skutku, avšak fakticky jde o pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů o jeho postavení v organizované skupině zabývající se pěstováním konopí, výrobou marihuany a obchodováním s touto látkou v N. Svou argumentaci staví na tom, že o jeho spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech neexistují konkrétní důkazy. Tyto námitky důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají stejně jako i výhrady o procesní nepoužitelnosti neodkladných úkonů, kvality tlumočení či uložení trestu vyhoštění.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. T. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a dovolání obviněných N. H. S., P. X. H. a D. A. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání všech obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. ř., na jejichž podkladě dovolatelé podali dovolání, lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že všichni dovolatelé svá dovolání opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze obecně ke všem zdůraznit, že tento důvod je dán jedině, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod přitom musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/2008, uveřejněné pod č. 3 ve sv. 52 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady obviněných, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na jejich obhajobu jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obvinění se činu, jímž byli uznáni vinnými, nedopustili.
Při posuzování správnosti právních závěrů soudů nižších stupňů je Nejvyšší soud zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, event. druhého stupně. V návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění, jak bylo nižšími soudy zjištěno, nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Na podkladě těchto kritérií rozhodných pro posouzení, zda byl naplněn všemi dovolateli označený důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval argumenty, které dovolatelé ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu uváděli.
Vzhledem k tomu, že se v některých výhradách ztotožnili, Nejvyšší soud ve vztahu k nim souhrnně uvádí následující úvahy. Všichni obvinění ve svých dovoláních brojili proti způsobu, jakým se orgány činné v trestním řízení vypořádaly s důkazy, které byly označeny za neodkladné či neopakovatelné ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., a to se zaměřením zejména na záznamy o odposleších telekomunikačního provozu podle §88 a násl., tr. ř., event. o způsobu provedení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor pozemků (§82 až 84 tr. ř.), nebo na postupu orgánů činných v trestním řízení před tím, než bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř.
K těmto výhradám, ať je obvinění formulovali jakýmkoliv způsobem, a bez ohledu na to, v jakých okolnostech, jež ve svých mimořádných opravných prostředcích rozváděli nebo zjišťovali nedostatky v postupech orgánů činných v trestním řízení, je nutné uvést, že žádnou z těchto výhrad jednotlivými dovolateli uplatněnou nebyl označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn. Dovolateli vyjádřené výhrady totiž nejsou námitkami právní povahy, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Všechny takto namítané skutečnosti, na něž bylo shora poukázáno, totiž mají zcela výhradně procesní povahu a týkají se obsahu zajištěných a provedených důkazů ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř. Uvedené důkazní prostředky, které jsou zajišťovány v průběhu přípravného řízení (tzv. operativně pátrací prostředky), event. v řízení předcházejícím zahájení trestního stíhání, jsou upraveny přísnými procesními pravidly, která musí být dodržena proto, aby důkazy vzešlé z tohoto stádia trestního řízení, byly použitelné pro řízení před soudem. I poté, co jsou uvedeným způsobem zajištěny, jsou soudy prováděny a hodnoceny (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) v rámci soudního řízení, které je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, veřejnosti a ústnosti trestního řízení, a jsou podrobeny režimu kontroly v rámci fair procesu. Ve smyslu dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se rozhodně nejedná o takové skutečnosti, které by bylo možné namítat jeho prostřednictvím, neboť je namířen proti nesprávnosti vad hmotně právní povahy, a jak bylo výše zdůrazněno, nelze je uplatnit ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Odkaz na ně ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu by byl možný jen tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě, by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a shledat „extrémní nesoulad“, resp. zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).
Extrémní nesoulad v dovoláních vytkli obvinění P. X. H. a D. A. T., a je proto vhodné zdůraznit, že se o něj jedná tehdy, když je shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což by nastalo tehdy, když by byla prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při kardinálních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Z těchto hledisek Nejvyšší soud posuzoval, zda námitky obviněných týkající se uvedených důkazů, které byly opatřeny v rámci neodkladných a neopakovatelných úkonech, netrpí vadami, kterých se jednotliví obvinění ve svých podáních dovolávají. S ohledem na skutečnost, že obvinění obdobné výhrady vznesli již v řízení před soudem prvního i druhého stupně, soudy se objasněním správnosti postupů policejních orgánů v rámci realizace odposlechů (§88 tr. ř.) i domovních pohlídek (§82 a násl. tr. ř.) i osobního sledování osob k obdobným námitkám obviněných podrobně v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly. Pro úplnost lze jen stručně odkázat na příslušné pasáže rozhodnutí soudu prvního stupně, který se této otázce podrobně věnoval na jeho stranách 11 až 18, jakož i v dalších částech odůvodnění tohoto rozsudku, neboť jednotlivé důkazy zkoumal v návaznosti na konkrétní nemovitosti, v nichž k realizaci trestného jednání docházelo, a rovněž i ke každému z obviněných zvlášť. Pokud jde o procesní stránku zajištění těchto důkazů s ohledem na povahu trestného jednání obviněných, okolnosti za jakých k ní vzhledem ke skutečnostem prokázaným ve skutkových zjištěních došlo, jakož i na osoby obviněných, kteří jsou cizinci, není pochyb o tom, že se jednalo o neodkladné či neopakovatelné důkazy ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Délka doby, po niž byly tyto operativně pátrací úkony prováděny, byla rovněž adekvátní povaze uvedené trestné činnosti, zejména pak jejímu rozsahu co do územního rozložení v několika státech při zapojení velkého počtu osob s výraznou a pevnou organizační strukturou. Ani z tohoto důvodu proto není možné považovat za důvodné námitky zejména obviněného N. H. S., který vytýkal vady ve vztahu k postupu podle §159 tr. ř., jež Nejvyšší soud rovněž nezjistil. Obdobně lze ve stejných souvislostech odkázat i na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se použitelností uvedených důkazů a jejich věcnou správností rovněž zabýval, jak vyjádřil v napadeném rozhodnutí na straně 31 až 34. V této souvislosti Nejvyšší soud neshledal vady ani ve vztahu ke způsobu, jakým byly zajištěny, provedeny a vyhodnoceny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, neboť nebyla shledána žádná hrubá porušení postupu zákonem vymezeného v ustanovení §88 tr. ř.
Ve vztahu k těmto důkazům, jejichž použitelnost všichni obvinění ve svých dovoláních zcela nepodloženě zpochybňují, je potřeba připomenout, že tyto důkazy nejsou jedinými důkazními prostředky, z nichž vina všech dovolatelů vyplynula, ale závěry o vině i zavinění všech dovolatelů jsou podloženy i dalšími důkazy, které byly zajištěny, provedeny a v souladu s principy vyjádřenými v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceny způsobem, který nevyvolává pochybnosti.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud neshledal žádné takové okolnosti, které by svědčily o tom, že ve věci provedené dokazování není dostatečné anebo je založeno na důkazech, o něž soudy závěry o vině nemohly opřít, ani o tom, že by provedené důkazy hodnotily mimo rámec pravidel daných zákonem. Když nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by svědčily o jednostranném postoji soudů nebo o jejich libovůli při hodnocení důkazů, nejedná se v projednávané věci o existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzení věci.
S ohledem na obsah námitek, o které obvinění svá dovolání dále opřeli, je zřejmé, že zákonem vymezeným pravidlům pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bezezbytku nedostáli. Jak se z obsahu podaných dovolání podává, obviněný P. X. H. vytýkal, že předmětné nemovitosti neužíval, vytkl rovněž nedostatky v subjektivní stránce a navíc vyjádřil pochybnosti i o schopnosti tlumočníka řádně jeho věc přetlumočit.
Z obsahu takto výše rozvedených námitek uplatněných v zásadě obdobně všemi dovolateli je patrné, že obvinění svou argumentaci založili na zpochybnění skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně. Těžištěm dovolání obviněných jsou námitky o neúplnosti a nezákonnosti provedeného dokazování, zejména vzhledem k procesní nepoužitelnosti konkrétně uváděných úkonů provedených v rámci přípravného řízení (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, domovní prohlídka, apod.) Lze sem zařadit též výhrady obviněných P. X. H. a D. A. T. zpochybňující věrohodnost, profesionalitu a objektivitu tlumočníka Ing. V., který měl podle tvrzení obviněných spolupracovat s policií se záměrem obviněné z trestné činnosti usvědčit. Argumentace zejména obviněných D. T. V., D. A. T. vztahující se k nedodržení zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, neboť toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř., má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování a týká se právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.
Veškerými těmito námitkami obvinění prioritně vytýkali způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byli předmětným činem uznáni vinnými, prokázány, tedy to, že se skutek, tak jak jim je kladen za vinu, nestal, anebo se na jeho spáchání nepodíleli ve vztahu k jim za vinu kladeným skutečnostem tak, jak bylo výsledky provedeného dokazování prokázáno. V rámci těchto námitek, jež všichni dovolatelé uplatnili ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to s výjimkou výhrady obviněného N. H. S. ve vztahu k jím uplatněné výhradě proti nedostatku věku, k níž budou úvahy uvedeny níže, obvinění nevznesli fakticky žádné právní výhrady, ale ve svých dovoláních jen formálně na uvedený dovolací důvod odkázali. Obvinění P. X. H. a D. A. T. tím, že vytýkali nedostatek v subjektivní stránce, a obviněný D. T. V. tím, že brojil proti znaku organizované skupiny působící ve více státech. Takto označené vady, byť jsou prezentovány jako pojmy z oblasti hmotného práva, nebyly jmenovanými dovolateli uplatněny v jejich hmotněprávním obsahu, tj. nebyly podloženy skutečnostmi právní povahy.
Z uvedeného je patrné, že námitky obviněných nesměřovaly proti právnímu posouzení nebo jiným otázkám majícím hmotně právní charakter, nýbrž svou argumentaci dovolatelé postavili výlučně na tom, že se skutku, jímž byli uznáni vinnými a jenž byl popsán ve skutkovém zjištění soudu prvního stupně, nedopustili, resp. se jej nedopustili v té podobě, jak byl soudy nižších stupňů zjištěn. Tím v podstatě nabídli vlastní interpretaci skutkového děje, zcela odlišnou od skutkových zjištění, která ve věci učinil soud prvého stupně. Jestliže obvinění poukázali na absenci subjektivní stránky, ani v tomto případě uvedenou výhradu nevznesli jako hmotně právní nedostatek ve smyslu §4 písm. a) nebo b) tr. zák., tedy v jejím materiálním smyslu. Ve vztahu k ní totiž vycházeli z jiných, podle vlastní verze o průběhu činu vytvořených skutkových zjištění, a teprve druhotně na základě odlišné verze skutkového děje postavili svou polemiku s absencí subjektivní stránky. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání nemohl považovat za uplatněná v souladu s označeným dovolacím důvodem, který ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnili (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Nejvyšší soud proto shledal, že námitky obviněných podřazené pod označený dovolací důvod stojí mimo rámec pravidel zákonem daných nejenom pro uvedený dovolací důvod, ale též jakýkoliv jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z těchto hledisek dovolací soud dospěl k závěru, že není žádný z dovolacích důvodů naplněn, a proto neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Ačkoli Nejvyšší soud z podnětu těchto námitek správnost napadených rozhodnutí nepřezkoumával, považuje pouze pro úplnost za vhodné nad rámec obviněnými uplatněných důvodů zdůraznit, že způsob, jímž soud prvního stupně posuzoval a hodnotil jednotlivé důkazy, nevzbuzuje žádné pochybnosti. (Srov. zejména pasáže na stranách 68 až 95 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud své úvahy o správnosti skutkových okolností rozvedl na straně 27 až 43 rozsudku.
S ohledem na všechny uvedené úvahy Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněných P. X. H. , D. A. T. a D. T. V. všemi jimi uvedenými výhradami a u obviněného N. H. S. v části, jíž vytýkal nedostatky v provedeném dokazování, nebyl jimi označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami ve vztahu k tomuto, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Jestliže obviněný D. A. T. uplatnil navíc i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je třeba uvést, že podle něj je možno dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. Obviněný D. A. T. použil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím, že nebyl řádně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., od něhož se odvíjela obviněným namítaná nesprávná přezkumná činnost odvolacího soudu, nebyl řádně naplněn ani tento druhý dovolací důvod.
Vzhledem k tomu, že obvinění P. X. H., D. A. T. a D. T. V. ve svých dovoláních ve skutečnosti neuvedli žádnou námitku, jež by splňovala podmínky pro řádné uplatnění dovolání na podkladě dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v §265b tr. ř., a jelikož výhrady uplatněné toliko proti soudy nižších stupňů učiněným skutkovým zjištěním nejsou uvedeny v žádném z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., Nejvyšší soud jejich dovolání podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného N. H. S. kromě toho, co již bylo k jeho části dovolání shora uvedeno, je potřeba poukázat na to, že pokud dovolání opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, neuvedl ve vztahu k němu a pod něj nepodřadil žádné námitky. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Není-li tato základní podmínka splněna, Nejvyšší soud nemá možnost z podnětu jen takto neodůvodněného označení dovolacího důvodu napadené rozhodnutí přezkoumat. Proto se touto námitkou, z níž není patrné, v čem je shledávána v tomto dovolacím důvodu předpokládaná vada, Nejvyšší soud nezabýval.
Jedinou výhradou uplatněnou obviněným N. H. S. relevantně ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla ta, jejímž prostřednictvím brojil proti správnosti použité právní kvalifikace s tím, že soud měl v rámci rozhodování o vině a trestu zohlednit jeho věk, když v počátku páchané trestné činnosti kladené mu za vinu byl ve věku mladistvých. Protože je vytýkána otázka věku, který je nepochybně kategorií hmotného práva týkající se trestní odpovědnosti pachatele [§11 tr. zák., §2 odst. 1 písm. c) z. s. m.], jde o výhradu podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto z jejího podnětu Nejvyšší soud zkoumal, zda je opodstatněná.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byl čin spáchán v době od července roku 2007 do 28. 4. 2008 a tento byl posouzen jako pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněný N. H. S. je nar., a osmnácti let proto dosáhl dne …2007.
Mladistvým se podle §2 odst. 1 písm. c) z. s. m., pokud není stanoveno jinak, rozumí ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok věku. Ve smyslu §89 odst. 15 tr. zák. o počítání času se za mladistvého považuje i pachatel, který spáchal provinění ještě v den svých osmnáctých narozenin.
V této souvislosti je třeba uvést, že dobou spáchání provinění se obecně rozumí okamžik dokonání provinění. Z hlediska trestní odpovědnosti pachatele ve vztahu k jeho věku, tedy tomu, zda čin spáchal jako mladistvý a užila by se na něj ustanovení zákona o trestní odpovědnosti mladistvých (zákon č. 218/2003 Sb.), anebo jako dospělý pachatel, je rozhodujícím momentem okamžik dokonání trestného činu. U pokračování, které tvoří z hlediska hmotného práva jediný skutek (§12 odst. 12 tr. ř.), se za dobu spáchání činu považuje doba ukončení provinění, tedy okamžik, kdy byl ukončen poslední dílčí útok (nikoliv doba dokonání). Jestliže tedy sice část pokračujícího provinění (trestného činu) byla vykonána ve věku mladistvých, avšak čin byl ukončen až po osmnáctém roce věku, posuzuje se pachatel takového činu za celou trestnou činnost jako dospělý.
V projednávané věci je tak patrné, že obviněný N. H. S. , který byl již od … 2007 dospělým pachatelem a páchal posuzovanou trestnou činnost od července roku 2007 až do doby ukončení pokračující trestné činnosti ohraničené dnem 28. 4. 2008, spáchal tuto trestnou činnost jako dospělý pachatel, byť její počátek nastal ještě v době před dovršením jeho osmnáctého roku věku.
Z těchto důvodů soudy nepochybily, jestliže trestné jednání obviněného N. H. S. posuzovaly jako jednání spáchané dospělým pachatelem. Okolnost, že obviněný spáchal část, a to výrazně kratší úsek (po dobu necelých dvou měsíců), před dovršením věku osmnácti let, zatímco podstatnější části trestné činnosti (po dobu téměř sedm měsíců) se dopustil jako dospělý pachatel, byla soudy zohledněna v rámci společenské nebezpečnosti jeho jednání a rovněž i ve výměře trestu. I když soudy tuto skutečnost v napadených rozhodnutích výslovně nezmínily, je zřejmá z toho, že obviněnému N. H. S. vyměřily trest na samé spodní hranici trestní sazby. Pro výraznější snížení trestu, v daném případě pod spodní hranici trestní sazby uvedeného kvalifikovaného trestného činu, Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů s ohledem na povahu a charakter činu, pro nějž byl obviněný odsouzen, a rovněž i výraznou míru, jíž se na jeho spáchání aktivně podílel, jak v napadeném rozsudku rozvedl zejména soud prvního stupně (viz strana 96 až 97), neshledal žádný důvod.
S ohledem na všechna výše rozvedená hlediska Nejvyšší soud právní posouzení činu kladeného za vinu obviněnému N. H. S. shledal správným a v souladu se zákonem. Jeho dovolání proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová