ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3448.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3448/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně R-LES, a. s. , se sídlem v Kaznějově, K Cementárně 536, PSČ 331 51, identifikační číslo osoby 45351953, zastoupené JUDr. Martinem Kubánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 1079/1a, PSČ 110 00, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, PSČ 501 68, identifikační číslo osoby 42196451, o zaplacení částky 115.177,60 Kč, případně částky 126.143,90 Kč, s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 183/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č. j. 6 Cmo 199/2010-200, ve znění opravného usnesení ze dne 14. srpna 2013, č. j. 6 Cmo 199/2010-244, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2010, č. j. 33 Cm 183/2008-151, ve znění opravného usnesení ze dne 28. května 2010, č. j. 33 Cm 183/2008-190, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 115.177,60 Kč s daní z přidané hodnoty a úrokem z prodlení (z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdílu mezi vzájemným plněním na základě neplatné kupní smlouvy o prodeji dříví nastojato), eventuálně na zaplacení částky 126.143,90 Kč spolu s DPH a úrokem z prodlení (jako slevy z kupní ceny z důvodu vad zboží), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní otázky, které dovolatelka výslovně formulovala, kritéria stanovená v §237 odst. 3 o. s. ř. nesplňují a otázka, pro jejíž řešení by bylo napadené rozhodnutí možno shledat zásadně právně významným, není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.
Otázka, zda je strom jako trvalý porost součástí pozemku a může tak být samostatným předmětem právních vztahů, je otázkou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešenou – srov. např. již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. října 1975, sp. zn. 4 Cz 68/75, uveřejněný pod číslem 56/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 31. ledna 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, uveřejněný pod číslem 4/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody rozsudku ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 73/2004, uveřejněného pod číslem 87/2005 tamtéž, a rozhodnutí ze dne 15. září 1998, sp. zn. 23 Cdo 1100/98, ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4526/2007, a ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1164/2005, které jsou, stejně jako jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách.
Oproti tomu, jak argumentuje dovolatelka, nelze dovodit, že se odvolací soud od ustálených judikatorních závěrů odklonil. Závěr o tom, že strom není součástí pozemku a může tak být samostatným předmětem právních vztahů, který mu dovolatelka přičítá, v jeho odůvodnění obsažen není, ať již výslovně či implicite. Smlouvu „o koupi dříví nastojato“ shledal platnou na základě úvahy, že jejím předmětem je dřevo, tedy věc, která předmětem kupní smlouvy být může. Byť odvolací soud mohl být při zdůvodňování svých závěrů v této otázce poněkud sdílnější, není pochyb (též s přihlédnutím k příslušné části právního posouzení soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil), co má na mysli, totiž že (jak výstižně vyjádřil K. E. v článku Součást věci a příslušenství, uveřejněném v časopise Ad Notam, číslo 4, ročník 2007, s. 103, kterým argumentuje dovolatelka) tzv. smlouvou na prodej dříví na stojato (označovanou dříve jako smlouva obmýtní) žalovaný založil dovolatelce oprávnění kácet na pozemku v jejím vlastnictví stromy a přivlastnit si dřevo.
Nejvyšší soud ve své judikatuře dovozuje, že faktickým oddělením dřívější součásti se tato součást stává samostatnou věcí a je pak samostatným předmětem právních vztahů (srov. např. rozsudek ze dne 29. července 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, a rozsudek ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2002, pod číslem 22). V rozsudku ze dne 29. července 2003, sp. zn. 22 Cdo 509/2003, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2062, se pak z tohoto pohledu zabýval výslovně stromy v lese a vysvětlil, že stromy lesa lze zařadit mezi tzv. přirozené plody, které jsou výnosem věci (tj. lesního pozemku) ve smyslu hospodářském, které jsou určeny k tomu, aby při řádném požívání věci byly od ní oddělovány, a jejich těžení je v souladu s hospodářskou funkcí „mateřské“ věci. Po oddělení se tyto plody stávají samostatnými věcmi a až tehdy je možno uvažovat o nabytí vlastnictví. Zásadně oddělené plody vlastnicky náleží vlastníku věci „mateřské“, nicméně není vyloučeno, aby se jejich vlastníkem stal subjekt jiný, buď přímo ze zákona nebo na základě obligačního oprávnění (shodně srov. též rozsudek ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 879/2005). Z odůvodnění soudu prvního stupně, na něž odvolací soud odkazuje, je patrno, že soudy nižších stupňů posoudily závazkový vztah založený mezi účastníky jmenovanou smlouvou právě v tomto smyslu; žalovanému bylo smlouvou sjednáno oprávnění stromy v lese pokácet, tj. fakticky je oddělit od pozemku, jehož jsou součástí, a jako samostatné věci (slovy odvolacího soudu již jen „jako dřevo“) si je přivlastnit.
Na okraj lze poznamenat, že nový občanský zákoník na takovou situaci při úpravě kupní smlouvy pamatuje v ustanovení §2085 odst. 1 větě první (jako koupě movité věci se posoudí též koupě součásti nemovité věci, má-li kupující nabýt součást po oddělení jako věc movitou).
Závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže přivodit argumentace dovolatelky založená na tvrzení, že podle smlouvy měla nabýt vlastnické právo k předmětu smlouvy již úplným zaplacením kupní ceny a teprve poté byla oprávněna zahájit těžbu dříví. Poznatek o takovém ujednání ve skutkovém stavu věci zjištěném soudy nižších stupňů není. Skutkový stav věci se v dovolacím řízení měnit nemůže a v takovém dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze zjištěný skutkový stav věci (též jeho úplnost) ani zpochybnit (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací přezkum je pak omezen na otázku, zda zjištěný skutkový stav věci umožňuje učinit právní posouzení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Nemůže proto založit přípustnost dovolání právní otázka založená na tvrzení o takových skutečnostech, které nejsou zahrnuty ve skutkových zjištěních a skutkových závěrech soudů nižších stupňů. Dlužno přitom poznamenat, že v případě takového ujednání by ostatně bylo neplatností stiženo právě jen toto ujednání, nikoliv celá smlouva (srov. §41 občanského zákoníku).
Na řešení otázky, zda je možno nabývat vlastnické právo ke stojícímu stromu před jeho separací od pozemku, napadené rozhodnutí nespočívá; odvolací soud tuto otázku neřešil a úvahu, kterou mu dovolatelka přisuzuje, neučinil.
Otázka, zda je možno považovat měření dříví na ležato v případě jeho prodeje nastojato za rozhodné, není ve skutečnosti otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, jejíž posouzení si vyžaduje jiných odborných znalostí než právních (§127 o. s. ř.).
Závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemohou opodstatnit výhrady dovolatelky vůči správnosti skutkových zjištění a výtky procesních pochybení, nezahrnující otázku právního významu (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.).
V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu