ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1114.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1114/2013-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. listopadu 2013 v Brně dovolání obviněných R. D. , a Bc. L. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 175/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 153/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. D. a Bc. L. N. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 2 T 153/2011, uznal obviněné R. D. a Bc. L. N. vinnými trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., který spáchali podle skutkových zjištění soudu tím, že ve dnech 3. 1. 2008 a 4. 1. 2008 po předchozí vzájemné domluvě oznámili u společnosti Allianz pojišťovna, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, a to obviněný Bc. L. N. osobně dne 4. 1. 2008 a obviněný R. D. prostřednictvím e-mailové pošty dne 4. 1. 2008, vědomě nepravdivé údaje o dopravní nehodě, ke které mělo dojít dne 22. 12. 2007 v 05:40 hod. na křižovatce T. – B., že řidič obviněný R. D. při odbočování se svým vozidlem Mitsubishi Pajero na vedlejší silnici dostal smyk na zledovatělém povrchu vozovky a vybočil do protisměru, kde se v tomto okamžiku mělo pohybovat vozidlo Chrysler Neon poškozeného řidiče obviněného Bc. L. N., do jehož přední části měl obviněný R. D. čelně narazit, nehoda byla evidována jako pojistná událost č. ..... k pojistné smlouvě č. ....., v rámci likvidace pojistné události byla obviněnému Bc. L. N. vyplacena částka ve výši 122.700,- Kč, přičemž podle znaleckého zkoumání k poškození vozidla Chrysler Neon, uplatněným v rámci pojistné události nedošlo popisovaným nehodovým dějem na uvedeném místě a v uvedené době. Jednáním obviněných tak byla společnosti Allianz pojišťovna, a. s., způsobena škoda ve výši 122.700,- Kč. Podle §250a odst. 3 tr. zák. každého obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu u každého z obviněných podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného R. D. obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin porušování služebních povinností podle §288a odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 175/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného R. D. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, odvolání obviněného Bc. L. N. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání státního zástupce podané proti zprošťujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného R. D.
Proti tomuto usnesení podali oba obviněný prostřednictvím společného obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítli, že odvolací soud se nevypořádal s rozporem mezi zprávou Českého hydrometeorologického ústavu, podle níž bylo v době nehody 5,6°C, jinovatka a námraza, a zprávou Krajské správy a údržby silnic, podle níž byl povrch vozovky suchý a vymrzlý. Poukázali na to, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí stručně uvedl, že znalec Stanislav Bartoň jednoznačně stanovil, že k nehodě dne 22. 12. 2007 nemohlo dojít způsobem, který obvinění popisují. Dále namítli, že odvolací soud svévolně interpretoval provedené důkazy, protože shledal, že obviněný Bc. L. N. jel za nepříznivého počasí obviněnému R. D. naproti, ačkoliv nic takového z jejich výpovědí nevyplývá. Namítli, že nebyly provedeny důkazy, které v průběhu trestního řízení navrhovali, zejména animace dopravní nehody, a že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou nedostatečná. Poukázali na to, že soudy obou stupňů nevzali v úvahu motiv ke spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Dále namítli, že závěr soudů obou stupňů ohledně fingování dopravní nehody je v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a došlo proto k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci.
Obvinění z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 175/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 2 T 153/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněných nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných podané prostřednictvím společného obhájce bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obvinění ve svém dovolání uplatnili pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Nejvyšší soud při svém rozhodování plně respektuje názor opakovaně vyslovený v rozhodnutích Ústavního soudu, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je – s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces – nutno uvažovat i v dovolacím řízení, avšak pouze v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor (natož extrémní) mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že motivem neboli pohnutkou je možné nazvat vnitřní psychický podnět pachatele, který ho vedl k rozhodnutí spáchat trestný čin. Motiv však není obligatorním znakem skutkové podstaty pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a soudy obou stupňů proto nemusely prokazovat pohnutku obou obviněných ke spáchání trestného činu, jímž byli uznáni vinnými.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných R. D. a Bc. L. N. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek