ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1579.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1579/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobkyně A04 OMEGA, s.r.o. , se sídlem Praha 10, Korytná 1538/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 26853931, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalované Beskyd Fryčovice, a.s. , se sídlem Fryčovice č.p. 606, PSČ 739 45, identifikační číslo osoby 45192901, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 600/21, o zaplacení 377 460 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 130/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2013, č. j. 8 Cmo 229/2013-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2013, č. j. 8 Cmo 229/2013-46, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jestliže podle ustálené rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2525/2007 a ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5361/2008) neodstranil výkladem pochybnosti o určitosti právního úkonu – identifikaci práv a povinností účastníků rámcové smlouvy o zajištění obchodních podmínek a dodávek zboží, uzavřené dne 1. 11. 2009, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci o zamítnutí žaloby na zaplacení finančního bonusu podle této smlouvy. Dovolatelka má rovněž za to, že odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu v podobě rozhodnutí ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008, jestliže ve svém dílčím závěru dovodil, že absentuje závazek původního věřitele žalované vůči žalované, a proto nemohla být o uplatněném nároku mezi původním věřitelem žalované a žalovanou uzavřena smlouva. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že ke vzniku smlouvy je nutně zapotřebí existence vzájemných práv a povinností obou smluvních stran. Dovolatelka proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vymezila-li dovolatelka přípustnost dovolání tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou a vytýká odvolacímu soudu, že neaplikoval výkladová pravidla na odstranění případné neurčitosti obsahu rámcové smlouvy ve smyslu §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a podle §35 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nutno konstatovat, že v daném případě odvolací soud na takové otázce své rozhodnutí nezaložil, neboť nedovodil neplatnost rámcové smlouvy podle §39 obč. zák. z důvodu její neurčitosti, ale v souladu s ustálenou judikaturou dospěl k závěru, že návrh žalobkyně nelze dovozovat z rámcové smlouvy, neboť tato smlouva, zpravidla, tak jak je tomu i v posuzovaném případě, neupravuje vzájemná práva a povinnosti účastníků a bez dalšího nezakládá povinnost žalované z této rámcové smlouvy plnit (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010 – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). V daném případě rámcová smlouva nemá náležitosti pojmenované smlouvy ve smyslu §269 odst. 1 obch. zák. a co do určitosti předmětu plnění nesplňuje ani požadavek pro smlouvu nepojmenovanou ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák., resp. smlouvy o smlouvě budoucí (§269 odst. 3, §291 obch. zák.).
Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy (např. smlouvy kupní) uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají pravidla (smluvní podmínky) sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), pod číslem C 6477, rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, uveřejněný v Souboru pod číslem C 7798, rozsudek ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz., a usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4445/2011, a ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1685/2012, rovněž dostupná na www.nsoud.cz . Právní skutečností, z níž vzniká závazkový vztah jako právní vztah obsahující právo věřitele na plnění (pohledávku) a odpovídající povinnost dlužníka splnit závazek (srov. §§489 a 490 obč. zák.), je teprve realizační smlouva.]. Nejvyšší soud na uvedeném právním závěru setrval i v dalších svých rozhodnutích, např. v rozhodnutí ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 936/2012 – dostupné též na www.nsoud.cz.
Napadené rozhodnutí nezávisí tedy ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné a Nejvyšší soud nemohl pak učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu