ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.522.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 522/2014 -37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2013, č. j. 7 To 376/2013-336, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 28/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 7. 2013, č. j. 2 T 28/2013-291, byl obviněný J. H. uznán vinným pod body ad 1/ a 2/ výroku o vině a pod body ad 3/ - 5/ výroku o vině dvěma zvlášť závažnými zločiny pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen „tr. zákoník“), jichž se po skutkové stránce dopustil tím, že
„1) v přesně nezjištěné době, nejméně od poloviny dubna roku 2009 do 21. 1. 2011, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody, v M., uvnitř bytů v ul. H. a J. S., kde se zdržoval společně se svojí družkou, M. N., a jejími nezletilými sourozenci, které má svěřeny do pěstounské péče, nejméně ve třech případech osahával na přirození, strkal dovnitř prsty a líbal v rozkroku, nezletilou, sestru své družky, ukazoval jí své přirození a přitom ji nutil, aby mu na něho sahala,
2) ve stejnou dobu a na stejných místech osahával po těle nezletilou, další sestru svojí družky, vždy beze slov ji vysvlékl do naha, lízal její nohy a přirození, hladil jí přirození, strkal jí dovnitř prsty a třel svůj obnažený penis o její přirození až do vyvrcholení, také po ní požadoval, aby mu sála jeho penis až do vyvrcholení, mnohokrát do jejích úst, poškozená se přitom slovně ani fyzicky nebránila, neboť měla z obviněného strach, že jí ublíží“ a
„3) v přesně nezjištěný den, v době od večerních hodin dne 4. 1. 2013 do 7. 1. 2013 v M., ul. P. L., uvnitř bytu, ve dvou případech nutil nezletilou, aby mu sahala na jeho obnažený penis, což poškozená neučinila, přitom jí říkal, že je to tajemství, o kterém nikomu nesmí říci,
4) dne 4. 1. 2013 kolem 20.30 hod. v M., v ul. J. H., v zadních prostorách prodejny COOP, beze slov, nečekaně, opřel o zeď prodejny nezletilou, která jej doprovázela domů, vysvlékl jí tepláky, kalhotky, sám si rovněž stáhl kalhoty a spodní prádlo ke kotníkům a začal jí lízat mezi nohama, na přirození, poté ji vyzval, aby mu sála jeho obnažený penis, který jí strkal do úst, následně jí zčásti strčil penis do jejího přirození a snažil se vykonat soulož, přičemž mu poškozená říkala, že ji to bolí, on jí odpověděl, aby to vydržela, celý akt trval 10-15 minut, k vyvrcholení u obviněného nedošlo,
5) dne 5. 1. 2013 kolem 14.00 hod. v M., ul. P. L., uvnitř bytu, odvedl za ruku do dětského pokoje poškozenou nezletilou, a přikázal jí, aby si lehla na postel, poškozená jej ze strachu poslechla, přitom jí vysvlékl tepláky, pod kterými neměla spodní prádlo, a rovněž sám se vysvlékl do naha, ležící na zádech jí zvedl nohy, lízal jí mezi nohama a požadoval po ní, aby mu sála jeho penis, který jí strkal do pusy, přičemž si poškozená musela sednout, následně ji opětovně položil na záda, pokrčil jí nohy, lehl si na ni a snažil se vsunout svůj penis do jejího přirození, což se mu částečně podařilo, posléze v jednání přestal, neboť jej vyrušili příchozí bratr poškozené D. a jeho syn a následně týž den, ve večerních hodinách, v obývacím pokoji ležící na pohovce, pokynul poškozené., aby si k němu lehla zády, což poškozená ze strachu učinila, přitom jí shrnul tepláky, obnažil jí zadek a třel si svůj penis do vyvrcholení na zadek a záda poškozené“.
Za to byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 9. 2013, č. j. 7 To 376/2013-336, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný následně dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že jednání, pro které byl trestně stíhán a odsouzen, se nikdy nedopustil. V tomto smyslu měl již rozsudek soudu prvního stupně spočívat na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel připustil, že společně s údajně poškozenými dívkami žil po nějakou dobu ve společné domácnosti jako druh jejich starší sestry, které byly svěřeny do pěstounské péče. V době, kdy se měl předčasně vrátit z výkonu trestu odnětí svobody v důsledku amnestie prezidenta republiky z dne 1. 1. 2013, však jeho družka udržovala paralelní vztah s jiným mužem, se kterým se podle svědecké výpovědi jejího bratra nikdy nerozešla, jakkoli tvrdila opak. Dovolatel se o její sestry staral jako otec a dívky se na jeho návrat domů těšily. Pokud byl následně obviněn z jejich zneužívání, šlo zjevně o účelový krok družky, která tím sledovala zištné cíle. V této souvislosti dovolatel poukázal na „velice zvláštní způsob“, jakým se poškozená měla s pohlavním zneužíváním své sestře svěřit. Dívka přitom ani nebyla schopna popsat, co má vytetováno na penisu. Jde o obrázek Ferdy Mravence, což by musela při tvrzené četnosti pohlavních styků na jeho ztopořeném přirození rozpoznat. Namísto toho uvedla, že má na něm vytetován křížek, což by mohlo tvarově odpovídat tomu, jak obrázek vypadá, pokud je jeho pohlavní úd v klidovém stavu. Ten mohla v minulosti v rámci společného soužití náhodně zahlédnout. Podle dovolatele je dále nepochopitelné, že poškozená se sestře s celou věcí nesvěřila po několik let, kdy ji měl zneužívat, ale až ve chvíli, kdy se měl „nečekaně“ vrátit z výkonu trestu. V letech 2009 – 2011 se navíc po většinu času nacházel pracovně mimo trvalé bydliště poškozených, takže tvrzená četnost dílčích útoků pohlavního zneužití nebyla reálně možná. V jeho prospěch svědčí i zpráva z dětského domova, kde byla umístěna nikoli kvůli potížím souvisejícím s údajným pohlavním zneužitím, ale dobrovolně, a to kvůli sporům, které měla s jeho bývalou družkou jako pěstounkou. A konečně, i znalecké zkoumání přítomnosti vzorků DNA dovolatele v pochvě poškozené vyústilo v tomto směru v negativní závěry. Soudy obou stupňů se však s těmito nejasnostmi dostatečně nevypořádaly.
Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 7 To 377/2013, v celém rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a aby ho podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozsudkem podané obžaloby zprostil. Součástí dovolání učinil obviněný i podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 12. 2. 2014. Přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 21. 3. 2014 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolacím námitkám obviněného věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí v prvé řadě posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou namítá dovolatel, by tedy byla naplněna za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadou zakládající existenci dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudem prvního stupně aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy učiněná skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek založil výhradně na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě tak měla být v jeho neprospěch de facto porušena zásada in dubio pro reo , když soudy při neakceptování jeho obhajoby měly vyhodnotit obsah dokazování k jeho tíži, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho vycházely z takového skutkového stavu věci, který neodpovídal skutečnosti. Teprve s existencí shora namítaných pochybení a při prosazování vlastní skutkové verze, podle níž nikdy s nezletilými poškozenými žádné sexuální praktiky neprováděl, dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu jím použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud při svém rozhodování respektuje názor opakovaně vyslovený v judikatuře Ústavního soudu, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - nutno uvažovat i v dovolacím řízení, avšak pouze v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Žádnou z výše uvedených vad však napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí.
Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti za prokázané (viz zejména str. 13 dole až 17 odůvodnění rozsudku). Otázce věrohodnosti výpovědí poškozené i jejích sester věnoval patřičnou pozornost a náležitě vysvětlil, proč jim uvěřil. Na tomto místě je nutno připomenout, že jejich údajně nepravdivá tvrzení nebyla zdaleka jediným podkladem pro závěr o vině dovolatele. Rozhodně nelze říci, že by je soud hodnotil zcela nekriticky a izolovaně od důkazů dalších. Jestliže odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl k příslušným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení jednání obviněného, plně navázal, své úvahy v tomto směru rovněž řádně (tj. v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř.) zdůvodnil. Zabýval se přitom prakticky totožnými skutkovými námitkami, které dovolatel uplatnil i v rámci nyní projednávaného mimořádného opravného prostředku, a přesvědčivě vysvětlil, proč jim nepřisvědčil (viz str. 4 – 7 shora písemného vyhotovení napadeného usnesení). Nejvyšší soud proto nesdílí názor, že by soudy nižších stupňů v projednávaném případě zjišťovaly skutkový stav věci povrchně, anebo že by dokonce byla jejich rozhodnutí toliko projevem nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného J. H. bylo opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., podřadit nelze, nebylo mu možno přiznat z hlediska primárně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. žádné opodstatnění. Proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Předseda senátu Okresního soudu v Mostě pak ani z podnětu učiněného dovolatelem nepodal návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler