ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.990.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 990/2014 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. srpna 2014 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný V. D. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 4 To 37/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 103/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 2 T 103/2012-380, byl obviněný V. D. N. uznán vinným pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, na tom skutkovém základě, že „v době nejméně od 24. 5. 2011 do 18. 7. 2011 na ul. P. K. v B. n. P., okr. Ž. n. S., jako faktický nájemce ve speciálně upravených obytných prostorách rodinného domu, kde byla po vybourání zdi neoprávněně zřízena přípojka elektrického proudu před elektroměrem a takto nelegálně odebíraným elektrickým proudem přímo z distribuční sítě bylo napájeno speciálně nainstalované technologické zařízení složené zejména z umělého osvětlení, rozvodů klimatizace a závlahy, za jehož pomoci v úmyslu vyrábět drogu - marihuanu, pěstoval v připravených květináčích nejméně 455 ks rostlin konopí setého o výšce rostlinky cca 35 - 40 cm a nejméně 700 ks sazenic rostlinek konopí setého o výšce rostlinky kolem 5 cm, když k výrobě samotné drogy - marihuany nedošlo, neboť dne 18. 7. 2011 byly rostliny a další věci související s jejich pěstováním zajištěny policejním orgánem, přičemž
- konopí seté (marihuana) patří mezi omamné látky zařazené do seznamu IV. obsaženého v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. a obsahuje psychotropní látku tetrahydrokanabinol, která náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb. a
- odcizením elektrického proudu způsobil společnosti E-ON Česká republika, s. r. o., České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, IČ 25733591, škodu ve výši nejméně 72.164,- Kč“. Za to byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu soud současně uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku pod body ad 1/ - 60/, s tím, že propadlé věci připadají podle §70 odst. 5 tr. zákoníku státu. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému E-ON České republice, s. r. o., na náhradě škody částku 72.163,60 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 4 To 37/2014, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 3. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. D. N. následně dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný (dovolatel) je přesvědčen, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na tzv. „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Obžalobě se podle jeho názoru nepodařilo prokázat, že stíhané skutky skutečně spáchal, když v tomto směru nadále existuje celá řada pochybností o rozhodných skutkových okolnostech případu. Dovolatel především nesouhlasí se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil ve věci provedené důkazy. Má za to, že se ve svých skutkových závěrech řídil výhradně hypotetickými úvahami a představami, které však nemají v dokazování žádnou oporu. Odvolací soud i přes výhrady, které prezentoval ve svém prvním (zrušujícím) rozhodnutí ve věci, vzal napodruhé skutková zjištění soudu prvního stupně již za správná, jakkoli dokazování doplněné podle jeho pokynů žádnou podstatnou změnu nepřineslo. Veškeré provedené důkazy podle dovolatele nadále svědčí spíše v jeho prospěch. Nelze z nich dovodit, že by v domě, který fakticky obýval, byla před datem 30. 6. 2011 nějaká pěstírna marihuany či jakékoli komponenty nebo zařízení, které by tomu nasvědčovaly. Samotný dovolatel i svědci tuto skutečnost popírali. Pěstírna byla objevena při policejním zásahu až cca za tři týdny po dovolatelově odstěhování. Nelze tak postavit najisto, že zde nebyla zřízena nebo do domu přestěhována právě až v uvedeném mezidobí. Dovolatel dále zdůraznil, že on ani nikdo z osob jemu blízkých nikdy nepodepsali nájemní smlouvu k obytným prostorám v domě v B. n. P. K důkazu pachovou identifikací zmínil, že policii trvalo poměrně dlouhou dobu, než pachové stopy vyhodnotila. Jejich odběru přítomen nebyl a tudíž ani neví, co konkrétně bylo vlastně zkoumáno. V každém případě však se podle stávající soudní judikatury jedná o důkaz toliko podpůrný, který vypovídá pouze o tom, že určitá osoba přišla do styku s konkrétními předměty na určitém místě. Neznamená to však, že by jednoznačně spáchala trestný čin, pro nějž je stíhána a který s těmito předměty a místem souvisí. Dovolatel namítl také nevěrohodnost výpovědi svědka P. H., nyní K., který byl v minulosti pravomocně odsouzen v souvislosti s požíváním drog a který se případně sám mohl dopustit inkriminované trestné činnosti. V úvahu pak nebyla vzata ani drogová minulost svědkyně N., která v průběhu řízení navíc měnila své výpovědi.
Protože podle dovolatele neexistuje žádný jednoznačný přímý důkaz či ucelený řetězec nepřímých důkazů o jeho vině pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nelze mu klást za vinu ani spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že odcizil v souvislosti s provozováním ilegální pěstírny konopí elektrický proud a společnosti E-ON Česká republika, s. r. o., tím způsobil škodu ve výši nejméně 72.163,60 Kč. Pokud došlo k neoprávněnému odběru elektřiny v domě v B. n. P., muselo se tak podle dovolatele stát až poté, co se z něj i se svou rodinou odstěhoval. Jestliže soudy přesto dospěly po opětovném vyhodnocení provedených důkazů k opačnému závěru, zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním na straně jedné a obsahem důkazů na straně druhé.
Dovolatel vznesl námitky rovněž vůči výroku o uloženém trestu, který považuje za „likvidační“ pro sebe i svou rodinu vzhledem k jeho majetkovým a sociálním poměrům, kdy se mu nedávno narodilo dítě, které spolu s manželkou vychovávají.
S ohledem na výše uvedené důvody navrhl, aby Nejvyšší soud vydal „rozsudek“, jímž podle §265k odst. 1 tr. ř. zruší napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 4 To 37/2014, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 2 T 103/2012, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikáže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Součástí dovolání učinil i návrh, aby Nejvyšší soud odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody do doby pravomocného rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Odůvodnil jej tím, že se stará o dvě nezletilé děti a dalším výkonem nezákonně uloženého trestu by jemu i rodině vznikla neodčinitelná újma.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 11. 7. 2014. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 21. 7. 2014 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolacím námitkám obviněného věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněný V. D. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy obecně není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na uplatněný dovolací důvod nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudem prvního stupně aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy učiněná skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Svůj mimořádný opravný prostředek založil výhradně na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě tak měla být v jeho neprospěch především porušena zásada in dubio pro reo , když soudy při neakceptování jeho obhajoby měly vyhodnotit obsah dokazování k jeho tíži, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho pak podle něj vycházely z takového skutkového stavu věci, který zcela neodpovídal skutečnosti. Teprve s existencí shora namítaných pochybení dovolatel ve smyslu jím použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení skutku. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Argumentace týkající se tvrdosti (nepřiměřené přísnosti) uloženého trestu pak pod tento dovolací důvod není podřaditelná vůbec, přičemž neodpovídá ani důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (určenému na /taxativně/ stanovené vady výroku o trestu), který dovolatel ostatně ani nepoužil.
Nejvyšší soud své závěry učinil při respektování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat restriktivně a že v rámci jeho interpretace je v prvé řadě třeba mít na zřeteli ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba nepochybně rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Žádnou z výše uvedených vad však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí.
Již soud prvního stupně se ve svém - v pořadí již druhém - rozsudku ve věci s provedenými důkazy náležitě vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň dostatečně podrobně vyložil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k projednávané trestné činnosti za prokázané. Po doplnění dokazování v intencích zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 42 To 350/2012, logicky zdůvodnil, na základě čeho měl za vyvrácenou obhajobu obviněného, podle níž neměl žádnou vědomost jak o existenci pěstírny konopí, tak o souvisejícím nelegálním odběru elektrického proudu v domě v B. n. P., který obýval se svou rodinou v měsících květnu a červnu 2011, a tato pěstírna zde tedy musela být zřízena jinou osobou až po jejich odstěhování (k tomu viz zejména str. 7 až 10 shora odůvodnění rozsudku). Rovněž odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) opětovně zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněného jako v nyní posuzovaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci již napodruhé neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil (viz pasáž na str. 5 až 7 napadeného usnesení). Nelze tedy říci, že by v projednávaném případě byl skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by dokonce napadená rozhodnutí byla v tomto směru toliko projevem nepřípustné soudcovské libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného V. D. N. bylo opřeno o námitky, které pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. podřadit nelze, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Pokud jde o návrh, přesněji toliko podnět dovolatele k odkladu výkonu uloženého souhrnného trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud neshledal důvody, aby v projednávané věci rozhodl (předsedou senátu) podle §265o odst. 1 tr. ř. K podání právně relevantního návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. V posuzované věci však předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou takový postup nezvolil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler