ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.255.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 255/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 o dovolání obviněného M. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 44 To 364/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 68/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 9 T 68/2012, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu ve formě účastenství (pomoci) podle §24 odst. 1 písm. c), §211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §211 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., IČ 601 92 852, se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, č. p. 222, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. S. a Z. P.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1 tr. zákoníku měl dopustit tím, že dne 18. 6. 2010 v P., J., v budově Hypocentra společnosti Modrá pyramida, a. s., požádala M. S. o úvěr a předložila vyplněný formulář „Žádost o úvěr pro sjednání úvěrové žádosti ke smlouvě o stavebním spoření“ a současně při sjednávání tohoto úvěru předložila vyplněný formulář „Potvrzení o příjmu zaměstnance“ ze dne 29. 6. 2010, jakožto jednu z listin podstatných pro poskytnutí úvěru, v níž bylo uvedeno, že je zaměstnána u společnosti Double Entry, s. r. o. (správně Double entry spol. s r. o.), na pozici asistentka ředitele obchodu a služeb, s tím, že její čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání činí v posledních 3 měsících 52.139,- Kč, přestože věděla, že tyto údaje nejsou pravdivé a mají vzbudit dojem její lepší bonity jako žadatele o úvěr, kdy toto potvrzení předtím razítkem a svým podpisem opatřila Z. P., vystupující jako účetní společnosti Double Entry, s. r. o. (správně Double entry spol. s r. o.), a dále na toto potvrzení předtím vlastnoručně obviněný M. R. dopsal údaje „V P. 29. 6. 2010“ v kolonce čestné prohlášení o pravdivosti údajů a provedl podpis „S.“ a následně byla s M. S. uzavřena dne 12. 7. 2010 smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření na celkovou částku ve výši 3.840.000,- Kč a takto jednali, přestože věděli, že potvrzení obsahuje nepravdivé údaje a slouží jako podklad pro vyhodnocení podmínek pro poskytnutí tohoto úvěru, dále dne 8. 12. 2010 M. S. osobně zanesla do Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., dokument „Evidenční list důchodového pojištění“ s potvrzením společnosti Double Entry, s. r. o. (správně Double entry spol. s r. o.), který byl údajně doručen České správě sociálního zabezpečení, pobočka Praha, dne 15. 3. 2010, přestože tato listina byla na Portál veřejné správy vložena až dne 1. 9. 2010, tedy později, než byl deklarován nástup M. S. do této společnosti, přičemž úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti, a to k rodinnému domu v katastrálním území D., okr. P., ve vlastnictví M. S., dle zpracovaného odhadu v tehdejší hodnotě 4.800.000,- Kč, a takto M. S. jednala v úmyslu na základě nepravdivých údajů předmětný překlenovací úvěr vylákat, a tak poskytovateli úvěru způsobit škodu, a Z. P. a M. R. jednali v úmyslu napomoci M. S. vylákat předmětný úvěr na základě nepravdivého potvrzení o příjmu, který oba zčásti vyplnili, přičemž úvěrová částka ve výši 1.471.779,- Kč byla vyplacena ve prospěch Raiffeisenbank, a. s., a výplata dalších částí úvěru byla z důvodu podezření zjištění nejasností a nekompletnosti dokladů k úvěru zastavena.
Označený rozsudek nalézacího soudu napadli odvoláními obvinění M. R., M. S. a též poškozená obchodní společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. Odvolání obviněného M. R. směřovalo proti výroku o vině, odvolání spoluobviněné M. S. proti výroku o trestu a poškozená obchodní společnost je zaměřila proti výroku o náhradě škody. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 44 To 364/2013, byla odvolání obviněného M. R., jakož i odvolání spoluobviněné M. S. a poškozené Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný vytkl porušení práva na spravedlivý proces, tj. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Měl za to, že znalecký posudek PhDr. Václavy Musilové, z něhož soud prvního stupně při zjišťování viny výlučně vycházel, trpí zásadními vadami. Ze znaleckého posudku ze dne 3. 7. 2011 vyplývá, že ke znaleckému zkoumání byl jako sporný materiál předložen formulář Modré pyramidy stavební spořitelny - Potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 29. 6. 2010. Sporný podpis zaměstnance byl pro potřeby zkoumání označen č. 1/980 a ke srovnání byly předloženy písemnosti psané M. S., blíže specifikované na str. 2 znaleckého posudku. Soudní znalkyně na str. 6 v rubrice Další zjištění znalce uvádí, že na základě srovnání ručně psaného textu na poslední řádce potvrzení č. 1/980 „P. 29. 6. 2010“ se zkouškou písma osoby stěžovatele č. 20 až 23/982 bylo zjištěno, že jde o totožného pisatele. Dále uvádí, že identifikace pisatele je obsahem dodatku posudku ze dne 1. 7. 2011 k č. j. ORI-526-21/TČ-2010-001174-FA. Soudní znalkyně dochází ve svém posudku k závěru, že krátký text „P. 29. 6. 2010“ na potvrzení o příjmu psal obviněný. Dne 22. 8. 2011 byl vypracován dodatek uvedeného znaleckého posudku, v němž je v závěru konstatováno, že pisatelem sporného podpisu na potvrzení o příjmu je M. R. Podle názoru obviněného je tedy znalecký posudek ze dne 3. 7. 2011 svojí povahou odkazem na znalecký posudek zpracovaný soudním znalcem v jiné trestní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 3 Tdo 772/2010). Co se týče další vady, znalecký posudek ze dne 3. 7. 2011 je založen na srovnávacím materiálu poskytnutém osobou obviněného, přestože v protokolu nebylo zachyceno, jak byl tento srovnávací materiál pořízen. Podle obviněného uvedená skutečnost nemůže být zhojena jeho výpovědí v hlavním líčení, jak poznamenal soud prvního stupně, navíc samotná metoda, která byla policejním orgánem využita, je v rozporu s postupy, které se standardně při pořizování srovnávacího materiálu využívají, neboť se nejednalo o prosté pořízení vzorku písma určité osoby k identifikaci pisatele textu, nýbrž se jednalo o úkon blížící se vyšetřovacímu pokusu, kdy jsou za podmínek a podle instrukcí policejního orgánu vyhotovovány napodobeniny podpisů; v tomto směru tedy byla porušena zásada, že by obviněný před pořizováním srovnávacího materiálu od jeho osoby neměl podpisy, jejichž pravost a autorství je zkoumáno, vidět. Nelze rovněž přehlédnout, že srovnávací materiál byl pořízen v době před zahájením trestního stíhání obviněného, přičemž z ustanovení §93 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že osobou, která může být vyzvána k napsání potřebného počtu slov, může být pouze obviněný a nikoliv podezřelý. Jelikož byl obviněný k napsání slov vyzván ještě před zahájením trestního stíhání a úkonu se tak nemohl účastnit jemu ustanovený obhájce, bylo porušeno jeho právo na obhajobu a zákaz sebeobviňování.
Obviněný podotkl, že návrh na vypracování nového znaleckého posudku, který byl z jeho strany učiněn, soud prvního stupně z důvodu, že vyjádření znalkyně PhDr. Václavy Musilové bylo velmi podrobné, zamítl. Odvolací soud navzdory tomu, že v ústním odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání konstatoval, že znalecký posudek PhDr. Václavy Musilové je jako důkaz použitelný, a tudíž z něj vycházel, v písemném odůvodnění uvedl, že argumenty obhajoby zejména vzhledem k okolnostem pořízení srovnávacího materiálu sdílí, že relevance tohoto znaleckého posudku je sporná a nebude k němu tedy jako k důkazu přihlížet. Odvolací soud následně vyvodil vinu obviněného z výpovědí spoluobviněných M. S. a Z. P., aniž by současně poukázal na ty části jejich výpovědí, z nichž vyplývá, že datum a podpis na „Potvrzení o příjmu zaměstnance“ vyplnil obviněný. Jestliže soud nepřihlížel ke znaleckému posudku, nemohl poznamenat, že podpis na citovaném potvrzení není pravým podpisem M. S., neboť ve spise není žádný jiný důkaz, z něhož by se taková skutečnost podávala. Odvolací soud dospěl vylučovací metodou k závěru, že nepodepsala-li potvrzení M. S. ani Z. P., podepsal je obviněný. Z žádného důkazu však neplyne, že by potvrzení kterákoliv ze spoluobviněných nemohla podepsat, nemluvě o tom, že podpis mohla učinit i zcela jiná osoba. Tvrzení soudů, že obviněný uvedl, že na formuláři vyplnil datum a místo, není pravdivé, neboť z protokolu o hlavním líčení konaném dne 8. 4. 2013 vyplývá, že obviněný konstatoval: „Pokud jsem nyní uvedl, že paní M. mi bylo prokázáno napsání textu V P. dne… , tak spíše nevylučuji, že k tomu mohlo dojít, ne, že bych si vzpomněl, že jsem to tam napsal.“ Obviněný namítl, že odvolací soud přehlédl, že postup spoluobviněných byl pouze formou obhajoby, že k uvedení nepravdivých údajů o výši příjmu a doložení příjmu nebylo zapotřebí žádného mezičlánku a že proto nelze uzavřít, že se obviněný jednání, z něhož byl shledán vinným, dopustil.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 44 To 364/2013, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek založil na pouhém nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů; podle jejího názoru se obviněný poukazem na nedostatky v procesu dokazování snaží zpochybnit závěr, že mu byla prokázána vina. Shodné námitky však uváděl i v rámci řádného opravného prostředku, přičemž soud druhého stupně na ně dostatečně reagoval, když se na str. 9 a následující odůvodnění svého usnesení procesem dokazování zabýval, a to zcela adekvátně k povaze a závažnosti věci. Obviněný nenamítl konkrétní porušení hmotného práva tak, jak to předpokládá jím uplatněný dovolací důvod, nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací a ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Soustředil se na zpochybnění procesu hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., resp. na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, když sám rekapituloval výpovědi a tvrzení učiněná u hlavního líčení a z nich vyvozoval vlastní závěry. Státní zástupkyně uzavřela, že výhrady obviněného věcně neodpovídají zákonnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu a nenaplňují ani žádný jiný důvod z taxativně vymezeného katalogu obsaženého v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, které směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení důkazů, úplnosti provedeného dokazování a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních, přičemž Nejvyšší soud připomíná, že skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat. Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady v projednávané věci dovolací soud neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz zejména strany 15, 16 rozsudku soudu prvního stupně po zevrubné rekapitulaci provedených důkazů a strany 9, 10 napadeného usnesení odvolacího soudu). Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Vysvětlil, proč závěr o vině obviněného opřel zejména o usvědčující výpovědi spoluobviněných M. S. a Z. P. a taktéž závěry znaleckého posudku PhDr. Václavy Musilové z oboru kriminalistiky, odvětví písmoznalectví (str. 15 rozsudku). S výhradou vztahující se právě k označenému znaleckému posudku, který nevzal za relevantní podklad svého rozhodnutí, vycházel z jeho hodnotících úvah i odvolací soud (str. 9, 10 usnesení).
Pakliže obviněný namítl, že soud prvního stupně zamítl jeho návrh na provedení nového znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví písmoznalectví, nelze než připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, I. ÚS 733/01, III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
Především je nezbytné konstatovat, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu jasně vyplývá, že tento soud neopřel svůj závěr o vině obviněného o již opakovaně zmiňovaný znalecký posudek PhDr. Václavy Musilové, z oboru kriminalistiky, odvětví písmoznalectví (viz str. 9 usnesení), a v tomto ohledu jsou veškeré námitky obviněného vyúsťující v závěr, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a zákaz sebeobviňování, obsoletní. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že tvrdí-li obviněný, že odvolací soud v ústním odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání uvedl, že znalecký posudek PhDr. Václavy Musilové je jako důkaz použitelný, a v písemném odůvodnění naopak uvedl, že jeho relevance je sporná, a tudíž k němu jako k důkazu přihlížet nebude, že ačkoliv o průběhu veřejného zasedání, jehož předmětem bylo projednání odvolání (mimo jiné) obviněného, byl pořízen zvukový záznam, kvalita tohoto zvukového záznamu neumožňuje učinit závěr, že odvolací soud své rozhodnutí obviněným naznačeným způsobem zdůvodnil; Nejvyšší soud proto vychází z písemného odůvodnění usnesení odvolacího soudu, z něhož se, jak je naznačeno výše, podává, že odvolací soud ke znaleckému posudku PhDr. Václavy Musilové jako k důkazu při rozhodování nepřihlížel.
Námitka obviněného, že citovaný znalecký posudek byl jediným důkazem, z něhož při zjišťování viny vycházel soud prvního stupně a na němž své rozhodnutí mohl postavit odvolací soud, pročež bylo na místě opatřit nový znalecký posudek, není opodstatněná a nekoresponduje s odůvodněním rozhodnutí soudů. Nalézací soud svůj závěr o vině obviněného neopřel výlučně o uvedený znalecký posudek, výslovně podotknul, že spoluobviněné M. S. a Z.P. se ke svému jednání doznaly a svou výpovědí usvědčují i obviněného M. R., a taktéž odvolací soud odhlížeje od znaleckého posudku poznamenal, že obviněný je usvědčován především zmíněnými výpověďmi spoluobviněných. Co se týče tvrzení obviněného, že z žádné části výpovědí spoluobviněných nevyplývá, že datum a podpis na Potvrzení o příjmu zaměstnance vyplnil obviněný, a že neexistuje důkaz, že potvrzení nepodepsala kterákoliv ze spoluobviněných či zcela jiná osoba, tato nemohou být shledána relevantními. Spoluobviněná M. S. ve výpovědi v hlavním líčení dne 8. 4. 2013 uvedla, že se pro účely přefinancování hypotéky sešla s obviněným, který jí byl doporučen jako finanční poradce. Obviněný spoluobviněné řekl, že přefinancování hypotéky nebude problém, že s tím má zkušenosti a že to zařídí, přičemž jediné, co od spoluobviněné potřebuje, jsou její osobní doklady, tj. občanský a řidičský průkaz. Posléze spoluobviněné oznámil, že je nutné, aby si nechala vypracovat znalecký posudek, což učinila; tento znalecký posudek si pak u spoluobviněné doma osobně vyzvedl svědek L. V., což ji překvapilo. Následně byla spoluobviněná obviněným kontaktována, že je její úvěr schválen a že se má dostavit do banky k podepsání smlouvy; za vyřízení celé záležitosti požadoval obviněný provizi ve výši 40.000,- Kč. Spoluobviněná se vyslovila, že z dokladů souvisejících s vyřízením úvěru podepsala pouze samotnou úvěrovou smlouvu, explicitně poznamenala, že Potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 29. 6. 2010 nejen nepředložila, ale ani nevyplnila, a u společnosti Double entry spol. s r. o. nikdy nepracovala a se spoluobviněnou Z. P. se setkala až v souvislosti s trestním řízením (srov. č. listu 340-342). Spoluobviněná Z. P. v rámci hlavního líčení dne 8. 4. 2013 slova spoluobviněné M. S. potvrdila, když uvedla, že tato u společnosti Double entry spol. s r. o. nikdy nepracovala a v minulosti ji ani neznala. Dále vypověděla, že k celé záležitosti se dostala až přes obviněného M. R., který ji oslovil s tím, že pro svou klientku potřebuje potvrzení o příjmu do banky, že klientka potřebuje úvěr, že je uvedené potvrzení jen formalita, neboť v bance klientka už všechny doklady má, a že pokud to v bance „vyjde“, za svou činnost dostane spoluobviněná nějakou odměnu - slíbil jí částku 10.000,- Kč. Obviněná Z. P. potvrzení o příjmu vyplnila a zaslala je obviněnému. Po několika dnech jí obviněný telefonicky oznámil, že částka, kterou ve zmíněném formuláři stvrdila, je pro účely získání úvěru nedostačující, proto bylo uvedené potvrzení několikrát z důvodu zvyšování částek spoluobviněnou předěláváno, až nakonec obviněnému zaslala prázdné podepsané a orazítkované formuláře s tím, ať si tam obviněný částku potřebnou pro získání úvěru doplní sám. Po nahlédnutí na Potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 29. 6. 2010 (srov. č. listu 101) spoluobviněná pronesla, že podpis „P.“ a razítko společnosti Double entry spol. s r. o. jsou její, nikoliv však podpis „S.“, přičemž datum 29. 6. 2010 není psáno její rukou (srov. č. listu 342-343).
Obě spoluobviněné tedy totožně vypověděly, že záležitost spojenou se získáním úvěru pro M. S. obstarával obviněný, který v přefinancování hypotéky nespatřoval problém. Jejich tvrzení nepřímo dokládá i výpověď svědka L. V., v době spáchání skutku hypotečního poradce Modré pyramidy, jenž při hlavním líčení uvedl, že tuší, že M. S. k němu doporučil právě obviněný (srov. č. listu 350). Obviněný M. S. sdělil, že s prostředkováním hypotéky má zkušenosti a že to zařídí, přičemž jediné, co od ní potřebuje, jsou její osobní doklady, tj. občanský a řidičský průkaz. Obviněnou Z. P. požádal o dodání fiktivního potvrzení o příjmu M. S., jakož posléze o zaslání s tím souvisejících dokladů na správu sociálního zabezpečení, za což jí slíbil odměnu ve výši 10.000,- Kč. Z.P. obviněnému vyhověla, vyplněné potvrzení o příjmu mu zaslala, avšak v okamžiku, kdy jí obviněný oznámil, že částka kterou v potvrzení uvedla, je pro účely získání úvěru nedostačující, zaslala mu prázdné bianco formuláře, které obsahovaly jen její podpis „P.“ a razítko společnosti Double entry spol. s r. o., nikoliv již podpis „S.“ a rukou psané datum 29. 6. 2010. Obviněná M. S. byla obviněným poté, co si opatřila znalecký posudek a předala jej svědku L. V., kontaktována, že jí byl úvěr schválen a že má jít do banky podepsat smlouvu o úvěru. Za zprostředkování úvěru požadoval obviněný provizi ve výši 40.000,- Kč. Obviněná M. S. vypověděla, že z dokladů souvisejících s vyřízením úvěru podepsala pouze samotnou úvěrovou smlouvu, konstatovala, že Potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 29. 6. 2010 nejen nepředložila, ale ani nevyplnila. Spoluobviněné, které se ke svému protiprávnímu jednání doznaly a o jejichž výpovědích není důvodu pochybovat, prohlásily, že autorkami podpisu „S.“ a rukou psaného data 29. 6. 2010 na Potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne 29. 6. 2010 nejsou, resp. M.S. zmíněným potvrzením vůbec nedisponovala, nevěděla o něm, bance je nepředkládala a Z. P. sice potvrzení o příjmu fakticky vystavila, avšak v bianco podobě, což znamená, že v něm uvedla pouze svůj podpis „P.“ a razítko společnosti Double entry spol. s r. o., a jako takové je obviněnému zaslala. Obviněný napadá postup odvolacího soudu, který dovodil, že jestliže podpis „S.“ neučinily jmenované spoluobviněné, na listinu jej opatřil obviněný. Opomíjí však, že v záležitosti stran získání úvěru pro M. S. byl nezanedbatelně finančně zainteresován, že M. S. sdělil, že jí získání úvěru za provizi zprostředkuje, že v tom nebude problém a že od ní požaduje pouze osobní doklady, a Z. P. následně požádal o dodání fiktivního potvrzení o příjmu na jméno M. S., slíbil jí, že jí za to finančně odmění, přičemž v okamžiku, kdy zjistil, že Z. P. v potvrzení o příjmu uvedená částka je pro účely získání úvěru nedostatečná, svůj požadavek zopakoval, načež mu Z. P. zaslala bianco formuláře. Obviněný tedy disponoval prázdnými formuláři potvrzení o příjmu – zaslala mu je Z. P., byl to on, kdo po M. S. mimo dodání jejích osobních dokladů (a následného doložení znaleckého posudku) nevyžadoval v záležitosti týkající se získání úvěru žádnou součinnost; byl to obviněný, kdo v bance vyřízení úvěru pro M. S. sjednával a nakonec i sjednal. Je evidentní, že měl-li obviněný osobní finanční zájem na tom, aby M. S. úvěr získala, nepožadoval-li po ní žádnou aktivitu, měl-li k dispozici její osobní doklady, opatřoval-li za ní mimo znalecký posudek veškerou nutnou dokumentaci potřebnou pro vyřízení úvěru a prázdné formuláře potvrzení o příjmu mu byly Z. P. zaslány, podpis „S.“ na Potvrzení o příjmu ze dne 29. 6. 2010 byl, jak se vyjádřil odvolací soud, s nejvyšší pravděpodobností hraničící s jistotou opatřen právě obviněným. Skutečnost, že obviněný v uvedeném formuláři vyplňoval údaje, ostatně vyplývá i z jeho výpovědi v hlavním líčení ze dne 8. 4. 2013, a to přesto, že se svoje vyjádření snažil následně modifikovat (srov. č. listu 344).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolací námitky obviněného jsou tvořeny obsahem jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení. Své skutkové závěry však soudy opřely o spolehlivé usvědčující důkazy. Zejména se jedná o podrobné a přesvědčivé výpovědi spoluobviněných M. S. a Z. P. (na č. listu 340 až 342 a č. listu 342 až 344), které neměly žádný rozumný důvod proti obviněnému nepravdivě vypovídat, jelikož jeho případné usvědčení z trestné činnosti by je samotné trestní odpovědnosti nemohlo zbavit, přičemž odvolací soud vysvětlil dostatečně přesvědčivě, na základě jakých skutečností dospěl k tomu, že se obviněný činu dopustil a že míra jeho aktivity směřující k zamýšlenému protiprávnímu cíli byla zásadní, opodstatněně byl ve shodě s nalézacím soudem označen jako iniciátor (viz str. 10 usnesení odvolacího soudu). Obviněný v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádný hmotně právní důvod, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu, zejména ve smyslu neodůvodněného neakceptování důkazního návrhu obviněného, a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková