ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.261.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 261/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 11 To 370/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 63/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 2 T 63/2013, byl obviněný J. K. uznán vinným v bodech I. 1) - 4) a II. 1) - 7) dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku pokračujícími přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. 7) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v bodě II. 8) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
I.
1) v přesně nezjištěné době od 11:00 hod. dne 26. 10. 2012 do 19:20 hod. dne 28. 10. 2012 v B., ve volně přístupném vestibulu budovy … v ul. J. v areálu C., provedl vloupání do nápojového automatu zn. Zanussi tak, že pákovými kleštěmi přeštípl visací zámek zajišťující přední dveře automatu, následně otevřel dvířka automatu a vyndal kasičku, z níž odcizil tubu na mince v hodnotě 3.000,- Kč a finanční hotovost ve výši 1.500,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 12:00 hod. do 16:40 hod. dne 31. 10. 2012 v B., v budově O. š. v H., provedl vloupání do nápojového automatu zn. Brio Zanussi tak, že pákovými kleštěmi přeštípl visací zámek zajišťující dvířka automatu, tyto přitom poškodil a způsobil tak škodu ve výši 2.000,- Kč, následně otevřel dvířka automatu a vyndal mincovník, z něhož odcizil finanční hotovost ve výši 3.000,- Kč,
3) v přesně nezjištěné době od 13:00 hod. do 16:35 hod. dne 14. 11. 2012 v B., v budově O. š. v H., provedl vloupání do nápojového automatu zn. Brio Zanussi tak, že pákovými kleštěmi přeštípl visací zámek zajišťující dvířka automatu, následně otevřel dvířka automatu a odcizil mincovník v hodnotě 800,- Kč s finanční hotovostí ve výši 420,- Kč,
4) v přesně nezjištěné době od 13:00 hod. do 16:35 hod. dne 14. 11. 2012 v B., v budově internátu SOU s. v ul. J., v úmyslu odcizit finanční hotovost provedl vloupání do nápojového automatu zn. Brio Zanussi tak, že pákovými kleštěmi přeštípl visací zámek zajišťující dvířka automatu v hodnotě 500,- Kč, avšak v dalším jednání nepokračoval, neboť byl vyrušen,
a tímto svým jednáním tak způsobil vlastníku nápojových automatů firmě Emil Micka, obchodní činnost, Soběhrdy 65, IČ 14749521, škodu odcizením v celkové výši 7.750,- Kč a škodu poškozením v celkové výši 2.500,- Kč,
II.
1) společně s L. Š. a další neztotožněnou osobou po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době pravděpodobně mezi 13:00 až 20:00 hod. dne 22. 12. 2012 v B., okr. B., ul. P., provedli vloupání do skladu herny U Š., tak, že zatímco obviněná J. Š. zůstala hlídat v autě, kterým se na místo dopravili, obviněný J. K. společně s další neztotožněnou osobou nezjištěným způsobem překonal dozický zámek dveří u skladu, vnikli dovnitř a odcizili odtud 2 prázdné třicetilitrové sudy od piva zn. Ferdinand v hodnotě 2.000,- Kč a jeden prázdný 30 litrový sud piva zn. Pilsner Urquel v hodnotě 600,- Kč, které následně prodali do výkupu a o peníze se podělili, čímž způsobili firmě Miroslav Beran, se sídlem Benešov, J. Horáka 1557, IČ 18593950, škodu odcizením ve výši 2.600,- Kč a škodu poškozením zámku dveří ve výši cca 200,- Kč,
2) s obviněnými L. M. a L. Š. po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době od 10:00 hod. dne 31. 12. 2012 do 17:00 hod. dne 1. 1. 2013 v B., okr. B., ul. D., provedli vloupání do skladu restaurace Č. k. tak, že zatímco obviněná J. Š. s obviněným L. M. zůstali hlídat v autě, kterým se na místo dopravili, obviněný J. K. páčidlem vypáčil visací zámek a řetěz na mříži na nákladové rampě, vnikli dovnitř a odcizili odtud dva patnácti litrové prázdné sudy od piva typu KEG, které následně prodali do výkupu a o peníze se podělili, čímž způsobili firmě Robert Skopalík, se sídlem Benešov, Dukelská 1734, IČ: 13836161, škodu odcizením ve výši 2.000,- Kč a škodu poškozením ve výši 200,- Kč,
3) s obviněnými L. M. a L. Š. a M. H. po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době od 18:00 hod. dne 5. 1. 2013 do 09:00 hod. dne 6. 1. 2013 ve V., okr. B., zatímco obviněná J. Š. s obviněným L. M. zůstali hlídat v autě, kterým se na místo dopravili,
a) obviněný J. K. společně s M. H. provedli vloupání do pokladničky samoobslužného vysavače typu CB.M. na benzínové čerpací stanici Q-P. v ul. P. tak, že pomocí pákových štípacích nůžek odštípli visací zámek a následně šroubovákem vypáčili pokladničku, ze které odcizili finanční hotovost ve výši nejméně 600,- Kč, ke škodě společnosti NC-TRADE s. r. o., se sídlem Trocnovská 1656, Vlašim, IČ: 27146294, které poškozením zámku způsobili další škodu ve výši 250,- Kč,
b) poté, co provedli vloupání do pokladničky samoobslužného vysavače typu CB.M. benzínové čerpací stanice Q-P. se obviněný J. K. společně s M. H. vloupali do restaurace u zimního stadionu, tak, že vypáčili visací zámek na plechové okenici okna, následně okno násilím vyhnuli a vysunuli z něj skleněnou výplň, otvorem vnikli do restaurace, kde se již volně pohybovali a odcizili odtud 12 ks energetického nápoje Red Bull, 72 ks tatranek, 80 ks čokoládových tyčinek Snikers, 3 balení rozpustné kávy Jacobs a drobné mince v hodnotě nejméně 300,- Kč, ke škodě R. S., které tak způsobili škodu odcizením ve výši 2.232,- Kč a škodu poškozením ve výši 300,- Kč,
4) obviněný J. K. sám v přesně nezjištěné době od 20:00 hod. dne 5. 1. 2013 do 09:00 hod. dne 6. 1. 2013 po návratu z V., v B., okr. B., provedl vloupání do pokladničky samoobslužného benzínové čerpací stanici OMV v ul. Č. tak, že pomocí pákových štípacích nůžek odštípl visací zámek a následně šroubovákem vypáčil pokladničku, ze které odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 500,- Kč ke škodě firmy Stanislav ČEČIL, se sídlem Benešov, Červené Vršky, IČ: 12576701, které poškozením zámku způsobili další škodu ve výši 250,- Kč,
5) s obviněnými L. M. a L. Š. po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době od 14:00 hod. dne 12. 1. 2013 do 07:50 hod. dne 14. 1. 2013 v B., okr. B., ul. N., provedli vloupání do provozovny K c. tak, že zatímco obviněná J. Š. zůstala hlídat v autě, kterým se na místo dopravili, obviněný J. K. s L. M. páčidlem vypáčili okno vedoucí do kanceláře v přízemí a aniž by dovnitř vnikli, odcizili ze stolu nacházejícího se u okna notebook zn. Lenovo včetně zdroje, čímž poškozené společnosti Magdalena o.p.s., se sídlem Mníšek pod Brdy, Včelník 1070/56, způsobili škodu odcizením ve výši 6.000,- Kč a poškozenému K. V., majiteli nemovitosti, škodu poškozením okna budovy ve výši 8.000,- Kč,
6) obviněný J. K. sám v přesně nezjištěné v době od 14:00 hod. dne 12. 1. 2013 do 07:50 hod. dne 14. 1. 2013 v B., okr. B., ul. N., poté, co spáchal jednání popsané pod bodem 5) výroku tohoto rozsudku, vnikl do provozovny K-C. stejným oknem, které v předchozím případě vypáčil společně s obviněným L. M., a z kanceláře v přízemí odcizil notebook zn. HP včetně zdroje, a z kanceláře v suterénu domu, kam se dostal po schodišti, z příručního trezoru, který si otevřel za pomoci nalezeného klíče, poté, co vypáčil dvířka u dřevěné skříňky, v níž byl trezor uložen, finanční hotovost ve výši 12.700,- Kč s pokladními bloky a pokladní knihou, když dále vypáčil petlici na lednici a další uzamčenou skříňku, odkud ale nic neodcizil, a tímto jednáním způsobil společnosti Magdalena o.p.s., se sídlem Mníšek pod Brdy, Včelník 1070/56, škodu odcizením ve výši 14.200,- Kč a škodu poškozením ve výši 300,- Kč,
7) s obviněnými L. M. a L. Š. společně po vzájemné dohodě dne 17. 1. 2013 v době kolem 22:00 hod. ve S. S., okr. P., v chatové osadě K., provedli vloupání do chaty, tak, že zatímco obviněná J. Š. zůstala hlídat v autě, kterým se na místo dopravili, obviněný J. K. s L. M. nejprve silou zatlačili závoru na vratech, kterými vnikli na pozemek u chaty, následně vymontovali část skleněné výplně okna vedoucí do chaty, okno vypáčili, vnikli dovnitř, kde vše prohledali a odcizili odtud kalové čerpadlo, kytaru, elektrickou vrtačku, úhlovou brusku, přímočarou pilu, DVD přehrávač s dálkovým ovládáním a dálkový ovladač k satelitu, poté přeštípli visací zámek na dvířkách do sklepa, sklep rovněž prohledali, ale nic z něj neodcizili, přičemž svým jednáním způsobili vlastníku nemovitosti M. P., škodu odcizením ve výši 3.000,- Kč a škodu poškozením ve výši cca 500,- Kč,
přičemž obviněný J. K. se takto se zachoval přesto, že dne 21. 11. 2011 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 185 dnů, uložený mu za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b, e) tr. zákona trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 3 T 95/2009, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 3 T 95/2009,
8) obviněný J. K. sám dne 17. 1. 2013 v době mezi 21:00 až 22:50 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Fiat Uno, po silničních komunikacích z obce S. přes obec S., okr. B., až do obce S. S., okr. P., a zpět do obce S., kde byl v ulici B. kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoliv mu pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 1 T 39/2012, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří roků.
Za uvedené přečiny a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným a odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 1 T 97/2012, byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 a §45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí uvedených ve výroku o trestu tohoto rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně ohledně obviněného J. K. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 1 T 97/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných L. M., J. Š. a M. H. a §228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody tak, že obviněný J. K. sám byl povinen zaplatit firmě E. M. částku ve výši 8.520,- Kč [I. 1) - 4)], společnosti Magdalena, o. p. s., částku ve výši 14.200,- Kč, dále byl obviněný J. K. povinen zaplatit společně a nerozdílně s obviněnými L. M. a L. Š. na náhradě škody firmě Robert Skopalík částku ve výši 2.000,- Kč [skutek II. 2)], firmě Stanislav Čečil částku ve výši 750,- Kč [skutek II. 4)], společnosti Magdalena, o. p. s., částku ve výši 6.000,- Kč [skutek II. 5)], K. V. částku ve výši 8.000,- Kč [skutek II. 5)] a obviněný J. K. společně a nerozdílně s obviněnými M. H., L. M. a L. Š. byl povinen zaplatit na náhradě škody společnosti NC-Trade, s. r. o. částku ve výši 850,- Kč [skutek II. 3) a)]. Se zbytky nároků na náhradu škody byli poškození Magdalena, o. p. s., K. V. a NC-Trade, s. r. o., odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 11 To 370/2013, odvolání podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně obviněným J. K. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájce Mgr. Stanislava Němce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku o náhradě škody a výroku o trestu. Obviněný předeslal, že se ke všem činům kladeným mu za vinu doznal a po celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, čímž napomohl k řádnému a rychlému objasnění trestné činnosti. Ve vztahu k výroku o náhradě škody vyjádřil nesouhlas k její výši, protože soudy z provedených důkazů vyvodily skutečnosti, které z nich nevyplývají, a naopak nepřikládaly váhu těm okolnostem, jež vyšly v řízení prokazatelně najevo. Pokud mu byla uložena povinnost nahradit společnosti Magdalena, o. p. s., částku ve výši 14.200,- Kč, namítl, že prokázána byla pouze výše 11.900,- Kč, k níž se doznal. Taktéž, pokud jde o další skutky, namítal rozpor mezi výší škody, jež mu byla uložena k náhradě, a výší, která podle jeho tvrzení měla být v řízení před soudy prokázána. Poškození okna poškozeného K. V. nebylo prokázáno. Na základě vyslovených pochybností ohledně zjištěné škody dovodil, že poškozeným měly být přiznány nároky na náhradu škody pouze v prokazatelně zjištěné výši a ve zbytku měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Ve vztahu k výroku o trestu vyslovil jednak nesouhlas s jeho výší a jednak se svým zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, neboť takový postup považuje za příliš tvrdý, „drsný“ a zcela nepřiměřený povaze spáchaných deliktů.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 213, sp. zn. 11 To 370/2013, jakož i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 2 T 63/2013, v celém rozsahu zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělení, že se k podanému dovolání, jež mu bylo v opise doručeno dne 29. 1. 2014, nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Takto vymezený rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu neplatí za všech okolností a nelze ho takto interpretovat bezvýjimečně, jak především Ústavní soud již v řadě svých nálezů konstatoval (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 34, roč. 2004, pod č. 114, ve sv. 42, roč. 2006, pod č. 156, ve sv. 31, ročník 2003, pod č. 113 apod.). Proto je za určitých výjimečných okolností umožněno, aby bylo z podnětu tohoto dovolacího důvodu zkoumáno, zda ve výroku o vině uvedená skutková věta představuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, že obsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace a zda skutek, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán (srov. nálezy ze dne 28. 11. 2005 sp. zn. IV. ÚS 216/2004, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/2005, uveřejněné pod č. 215 ve sv. 39 a č. 156 ve sv. 42 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). K takovému přezkumu může dojít jen tehdy, když Nejvyšší soud s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v konkrétní projednávané věci shledá tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).
Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Nejvyšší soud v přezkoumávané věci shledal, že obviněný uvedeným zásadám nedostál, neboť v obsahu dovolání nejsou uvedeny žádné právní výhrady a dovolací soud nezjistil, že by se jednalo o extrémní nesoulad, protože ve věci neshledal kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, ani opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Ve vztahu k výhradám proti výroku o náhradě škody je nad rámec uvedeného zapotřebí uvést, že výrok o náhradě škody má svůj podklad ve skutkových zjištěních a jako takový musí být výsledky dokazování prokázán a zahrnut do tzv. skutkové věty výroku o vině. Z této skutečnosti v kontextu s tím, co bylo k uplatněnému důvodu dovolání uvedeno výše, vyplývá, že jeho prostřednictvím lze namítat nesprávnost výroku o náhradě škody pouze ve vztahu k jejímu nesprávnému hmotněprávnímu posouzení pramenícímu z porušení hmotného práva. Typicky jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu, rozsah náhrady škody apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 7 Tdo 587/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, svazek 6 pod č. T 703, či ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1364/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2007, svazek 34 pod č. T 974).
Obviněný však v dovolání žádnou z naznačených právních otázek nenamítal. Naopak své výhrady v tomto směru soustředil primárně proti důkazům, jakými byla výše škody prokazována, zejména svědeckým výpovědím poškozených. Pouhé vyslovení nesouhlasu s výší škody založené toliko na ničím nepodloženém tvrzení obviněného, že škodu ve výši zahrnuté skutkovými zjištěními a posléze mu uložené k náhradě podle §228 odst. 1 tr. ř. nezpůsobil, pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný totiž ve svých argumentech vychází ze způsobu, jímž sám hodnotil ve věci provedené důkazy a jím uvedené úvahy nekorespondují se závěry, které učinily soudy nižšího stupně. Takové námitky se zcela míjejí s citovaným důvodem dovolání a nejsou způsobilé jej obsahově naplnit, neboť jimi obviněný primárně usiloval o změnu skutkových zjištění v části vztahující se k výši způsobené škody ve svůj prospěch a následné promítnutí takto účelově modifikovaných závěrů do výroku o náhradě škody.
I přes toto ujištění a z něj vyplývající nemožnost přezkoumávat výrok o náhradě škody, Nejvyšší soud jen pro úplnost poznamenává, že soud prvního stupně, s ohledem na námitky vznášené obviněným v průběhu trestního řízení, výši škody podrobně zjišťoval a prokazoval a pro své závěry si v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. opatřil dostatek podkladů (viz strany 11 až 15, 18 až 19 rozsudku soudu prvního stupně). Správnost jeho postupu následně potvrdil soud odvolací, a je tedy zřejmé, že soudy své povinnosti zkoumat okolnosti rozhodné pro stanovení výše škody ve všech ohledech dostály.
Další okruh námitek obviněný zaměřil proti výroku o trestu, který pokládal za nepřiměřeně přísný a tvrdý, nezohledňující polehčující okolnosti. Za nepřiměřené a „drsné“ považuje i své zařazení pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
Nejvyšší soud připomíná, že pokud jde o výrok o trestu, ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí, možno považovat, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že obviněný, jak bylo již výše uvedeno, žádné relevantní námitky nevznesl, nýbrž brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska existence polehčujících okolností a nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, kterou spatřoval jak v jeho výši, tak i ve způsobu jeho výkonu, pro nějž byl zařazen do věznice s ostrahou, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenaplnil (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky nemají právní povahu, jak označený důvod dovolání požaduje, a nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř., dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová