ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4133.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 4133/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Dr. S. P., M. B. A., Ph. D., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, za účasti 1) ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, 2) Ing. F. H. , zastoupenému JUDr. Svatomírem Mlčochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Karla Tomana 1038/9, PSČ 370 06, a 3) JUDr. S. M., o uložení povinnosti informovat společníka o záležitostech společnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 482/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 7 Cmo 170/2014-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. ledna 2014, č. j. 13 Cm 482/2009-273, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a vyloučil k samostatnému projednání řízení o zaplacení částky 20.080 Kč (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I.; ve výroku II. je zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. 7 Cmo 384/2009-89, ve znění usnesení ze dne 5. ledna 2011, č. j. 7 Cmo 384/2009-154, Nejvyšší soud (k dovolání Ing. F. H. a JUDr. S. M.) usnesením ze dne 8. března 2012, č. j. 29 Cdo 703/2011-185 (jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu), zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož projednání věci brání překážka věci rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, publikovaný v časopise Soudní Judikatura číslo 9, ročník 2001, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. 26 Cdo 644/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 a ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněná pod čísly 85/2003, 84/2007 a 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 21 Cdo 3128/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008, ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 4602/2007 či ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1633/2012, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, a dále např. usnesení Ústavního soudu ze 7. ledna 1994, sp. zn. IV. ÚS 2/93, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazku 2, části II., pod číslem 5).
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani dovolatelem namítaná změna v okruhu účastníků řízení v projednávané věci; jak se totiž podává z napadeného rozhodnutí i obsahu spisu, okruh účastníků řízení v projednávané věci byl shodný s okruhem účastníků ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1225/2006 (obou řízení se vedle navrhovatele účastnili jak Ing. F. H. a JUDr. S. M., tak i společnost ENVI a. s.).
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud (s ohledem na nároky uplatněné dovolatelem v projednávané věci) poukazuje na závěry, jež formuloval a odůvodnil v usnesení ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012 (přijatém ve věci týchž účastníků), podle kterých zanikne-li společníku jeho účast na společnosti podle §148 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), zaniká (mimo jiné) i jeho právo podílet se na řízení společnosti a kontrole její činnosti podle §122 odst. 1 obch. zák., a tedy i právo na informace podle §122 odst. 2 obch. zák.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu