ECLI:CZ:NS:2015:7.TZ.19.2015.1
sp. zn. 7 Tz 19/2015-168
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných Ing. Bc. P. K. , V. P. , R. Š. , V. I. H. , M. P., rozené J., a L. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 10/2011, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012,
byl porušen zákon
v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., §38 odst. 1 a §39 odst. 1 tr. zákoníku ve prospěch obviněných Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H. a ve prospěch obviněných M. P. a L. Š. v těchto ustanoveních a dále v ustanovení §39 odst. 7 tr. zákoníku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 2 T 10/2011, uznal obviněné Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H., M. M., M. P. a L. Š. vinnými tím, že
I. obvinění Ing. Bc. P. K. , V. P., R. Š. a V. I. H.
1) ve vztahu k projektu „Rodinný hotel na ranči pod T. k.“, registrační č. projektu ......... a rozsahu dotace až do výše 12.087.600 Kč, obviněný Ing. Bc. P. K. nejméně od jara 2009 do 31. 12. 2011 z titulu své funkce a postavení úřední osoby, nejprve jako ekonomický náměstek ministra zemědělství a člen hodnotící komise Výboru regionální rady, jmenovaný předsedou Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad a později, od 11. 12. 2009, jako ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, Ú. n. L., opakovaně žádal po obviněném M. M., úplatek nejméně ve výši 1.700.000 Kč, a to prostřednictvím obviněných V. P., R. Š. a V. I. H. v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu – výběru projektu obviněného M. M. v rámci schvalovacího řízení a následném čerpání dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když v květnu 2009 obviněného M. M. kontaktoval obviněný V. P. a pozval jej na jednání do P. na Ministerstvo zemědělství ČR s tehdejším ekonomickým náměstkem ministra zemědělství ČR obviněným Ing. Bc. P. K. a současně členem hodnotící komise projektu obviněného M. M., kde na něj čekali obvinění V. P., V. I. H. a R. Š., přičemž následně došlo v přesně nezjištěný den koncem měsíce května 2009 v P. v budově Ministerstva zemědělství ČR ke schůzce mezi obviněnými M. M., V. I. H. a obviněným Ing. Bc. P. K., když obviněný Ing. Bc. P. K. projevil znalost projektu obviněného M. M. a bezprostředně po ukončení tohoto jednání odešli obvinění M. M., V. I. H., V. P. a R. Š. do přesně nezjištěné kavárny poblíž Ministerstva zemědělství ČR v P., kde po obviněném M. M. žádal obviněný V. I. H. úplatek ve výši 250.000 Kč bankovním převodem na č. bank. účtu ...... majitelky E. P., s dispozičním právem této osoby – bývalé manželky obviněného V. P., splatný v řádu několika dní s tím, že „jinak tento projekt shodí ze stolu“, přičemž obviněný V. P. předal obviněnému M. M. na kousku papíru číslo tohoto bankovního účtu, na které má peníze poslat, následně obviněný V. P. telefonicky sdělil obviněnému M. M., že „K., ačkoliv je na Ministerstvu zemědělství ČR, tak má sílu s tím projektem něco udělat, a proto by měl zaplatit“, následně dne 29. 5. 2009 obviněný M. M. složil úplatek v požadované výši 250.000 Kč na výše uvedený účet E. P. s cílem zabránit vyřazení jím podaného projektu, který prošel pouze administrativní kontrolou, přičemž z této částky obdrželi obvinění Ing. Bc. K. 100.000 Kč, obvinění V. P., R. Š. a V. I. H. každý z nich 50.000 Kč, obviněný V. P. následně obviněnému M. M. sdělil „že je třeba zaplatit ještě 350.000 Kč, jinak projekt shodí ze stolu“, při následných telefonických hovorech obviněný V. P. sděloval obviněnému M. M., že „za něj zaplatil peníze, které musí vrátit“, v letním období roku 2009 v M. došlo ke schůzce v restauraci B., které se zúčastnili obvinění M. M., V. P., V. I. H., R. Š. a Ing. Bc. P. K., který po obviněném M. M. požadoval peníze, aniž však řekl přesnou částku, obvinění V. P., R. Š. a V. I. H. navštívili několikrát v průběhu roku 2009 obviněného M. M. v jeho bydlišti, kde mu obviněný V. I. H. sdělil, že „toto je poslední šance, kdy má peníze zaplatit, jinak by se mu mohlo přinejmenším stát, že začne někde hořet“, když do doby zahájení trestního stíhání k naplnění výhrůžek ze strany V. I. H. nedošlo, následně obviněný V. P. požadoval po obviněném M. M., aby jim zaplatil alespoň částku 150.000 Kč, dne 27. 7. 2010 při fyzické kontrole projektu za účasti Ing. Bc. P. K. tento sdělil obviněnému M. M. „že si na peníze dlouho počká, na stavbě nenechá kámen na kameni“ a následně počátkem října 2010 pozastavil i plnění pokynu k plnění veřejného výdaje k projektu obviněného M. M. s úmyslem zastrašit obviněného M. M. a zajistit si tak požadované plnění,
2) ve vztahu k projektu „Penzion V. M.“, registrační č. projektu ...... a rozsahu dotace až do výše 14.999.310,01 Kč, obviněná M. P., jako osoba předkládající a vyřizující projekt, od přesně nezjištěného dne roku 2009 do 22. 3. 2011, poskytla obviněnému Ing. Bc. P. K. prostřednictvím obviněných V. P., R. Š. a V. I. H. postupně dosud přesně neustanovené finanční částky v celkové výši nejméně 625.000 Kč, a to v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu – poskytnutí dotace na projekt „Penzion V. M.“, resp. se zajištěním úspěchu při poskytnutí dotace a s jejím následným čerpáním z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když předala nejméně dne 1. 10. 2010 v Ch. před prodejnou Lidl obviněným R. Š. a V. P. částku 50.000 Kč a dne 8. 10. 2010 obviněnému R. Š. částku 25.000 Kč za to, aby prostřednictvím obviněných R. Š. a V. P. obviněný Ing. Bc. P. K. ovlivnil zamítavé stanovisko Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad na přijetí jejího projektu s tím, že z pozice ř. úřadu poté, co byl projekt dne 30. 9. 2010 po kontrole formálních náležitostí vyřazen z dalšího hodnocení, v rozporu se závazným postupem a se záměrem zasahovat do procesu hodnocení projektu projektovými manažery, ačkoliv si byl vědom návaznosti na Programový dokument ROP NUTS II Severozápad a prováděcí dokument ROP NUTS II Severozápad, že je nutno postupovat v souladu s účinnou verzí operačního manuálu, konkrétně verzí 02.07.10 ke dni 07.05.2010, upravující v kapitole 7 „Administrativní postupy“, v článku 7-1-4 „Administrativní kontrola přijatých žádostí“, dojednal vytvoření antedatovaného protokolu s datem 26. 8. 2010 z Odboru životního prostředí Krajského Úřadu Ústí nad Labem, bez č. j. a času jednání, a následně omezil nezávislost projektových manažerů – hodnotitelů při provádění hodnocení projektu, když zorganizoval činnost svých podřízených tak, že v následujících čtrnácti dnech byla obviněná M. P. vyrozuměna obviněným Ing. Bc. P. K., prostřednictvím obviněných V. P. a R. Š., že zamítavé stanovisko bylo přehodnoceno auditem a její projekt postupuje do dalšího kola, přičemž peníze ve výši nejméně 625.000 Kč, které poskytla obviněná M. P., si mezi sebou rozdělili obvinění R. Š. 162.500 Kč, V. P. 162.500 Kč, V. I. H. 150.000 Kč a Ing. Bc. P. K. 150.000 Kč, a následně poté, když bylo obviněné M. P. doručeno písemné vyrozumění ze dne 18. 11. 2010 – Oznámení o nesplnění minimálního bodového ohodnocení projektu a vyřazení z dalšího procesu administrace, a informace o vyřazení projektu obviněné M. P. se objevily v souhrnné hodnotící zprávě pro Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad dne 24. 11. 2010, se obviněná M. P. zmínila obviněným R. Š. a V. P., že bude požadovat po obviněném Ing. Bc. P. K. již zaplacenou částku v celkové výši 625.000 Kč z důvodu neúspěšného vyřízení podaného projektu,
přičemž obviněný Ing. Bc. P. K. pod bodem I. 1), 2) nedodržel právní a ostatní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, nejméně Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, zák. č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, operační manuál, s nímž byl řádně seznámen, a tím porušil základní povinnosti úředníka, jak je ukládá §16 odst. 1 písm. b), h), j) zák. č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, který se ve smyslu §17 odst. 6 zák. č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, vztahuje na zaměstnance Regionální rady,
3) ve vztahu k projektu na fotbalové hřiště J. – E. obviněný L. Š., jako osoba předkládající a vyřizující projekt měl od přesně nezjištěné doby, nejméně však od měsíce října 2010 do 22. 3. 2011, poskytnout obviněnému Ing. Bc. P. K. prostřednictvím obviněných V. P., R. Š. a V. I. H. dosud přesně nezjištěné finanční částky v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu – poskytnutí dotace na projekt rekonstrukce fotbalového hřiště J. – E., resp. na zajištění úspěchu při plánovaném požádání o dotaci a jejím následném čerpání z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když za tímto účelem obviněný L. Š. jednal a komunikoval s obviněným V. P., který mu přislíbil pomoc s fakturami za fotbalový klub a pomoc při získání dotace z fondů EU, a to prostřednictvím ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad obviněného Ing. Bc. P. K., přičemž se obvinění L. Š. a V. P. spolu domlouvali ohledně projektu, jeho nové vizi a účelovém navýšení cenové výše projektu a rozpočtu (správně: „účelovém zvýšení ceny projektu a rozpočtu“) tak, aby v této částce byla již zahrnuta částka ve výši 1.000.000 Kč za „provize“, které mají sloužit k hladkému prosazení a schválení projektu, přičemž obviněný V. P. o tomto jednání a domluvě s obviněným L. Š. následně vyrozuměl a informoval obviněného Ing. Bc. P. K., následně si společně obvinění Ing. Bc. P. K. a V. P. domlouvali další vhodný postup v předmětné věci a za tím účelem si sjednali i osobní schůzky dne 6. 12. 2010 za účasti obviněného L. Š. v Ú. n. L. na Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, a dne 31. 1. 2011 v Ú. n. L. v café-baru P., poté dne 18. 2. 2011 na schůzce v Ch. v baru F., předal obviněný L. Š. úplatek ve výši nejméně 10.000 Kč obviněnému V. P. za to, aby si zajistil úspěch při plánovaném požádání o poskytnutí dotace, když si částku 10.000 Kč posléze mezi sebou rozdělili; 5.000 Kč obviněný Ing. Bc. P. K., 1.700 Kč, obviněný V. P., 1.700 Kč obviněný R. Š. a 1.600 Kč obviněný V. I. H..
II. obviněný M. M.
poskytl úplatek ve vztahu k projektu „Rodinný hotel na ranči pod T. k.", registrační číslo projektu ..... a rozsahu dotace až do výše 12.087.600 Kč, přičemž nejméně od jara 2009 do 31. 12. 2011 po něm obviněný Ing. Bc. P. K., opakovaně žádal úplatek ve výši nejméně 1.700.000 Kč z titulu své funkce a postavení úřední osoby nejprve jako ekonomický náměstek ministra zemědělství a člen hodnotící komise jmenovaný předsedou Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad a poté jako ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad Ú. n. L., a to prostřednictvím obviněných V. P., R. Š., a V. I. H., v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu - výběru výše popsaného projektu obviněného M. M. v rámci schvalovacího řízení a následnému poskytnutí a čerpání dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když v květnu 2009 obviněného M. M. kontaktoval obviněný V. P. a pozval jej na jednání s tehdejším ekonomickým náměstkem ministra zemědělství obviněným Ing. Bc. P. K. do P. na Ministerstvo zemědělství ČR, kde na něj čekali obvinění V. P., V. I. H. a R. Š., přičemž bezprostředně poté došlo v přesně nezjištěný den koncem měsíce května 2009 v P. v budově Ministerstva zemědělství ČR ke schůzce mezi obviněným M. M., V. I. H. a obviněným Ing. Bc. K., když obviněný Ing. Bc. K. projevil znalost projektu obviněného M. M., bezprostředně po ukončení jednání v budově ministerstva odešli obvinění M. M., V. I. H., V. P. a R. Š. do blíže nezjištěné kavárny poblíž Ministerstva zemědělství ČR v P., kde obviněný V. I. H. po obviněném M. M. žádal úplatek ve výši 250.000 Kč bankovním převodem, přičemž obviněný V. P. uvedl číslo bankovního účtu: ...... majitelky E. P., s dispozičním právem této osoby - bývalé manželky obviněného V. P., splatný v řádu několika dnů s tím, že „jinak ten projekt shodí ze stolu“, přičemž obviněný V. P. předal obviněnému M. M. na kousku papíru číslo tohoto bankovního účtu, na které má peníze poslat, obviněný V. P. telefonicky sdělil obviněnému M. M., že „K., ačkoli je na Ministerstvu zemědělství ČR, tak má sílu s tím projektem něco udělat a proto by měl zaplatit ", následně dne 29. 5. 2009, obviněný M. M. složil úplatek v požadované výši 250.000 Kč na výše uvedený účet E. P. s cílem zabránit vyřazení jím podaného projektu, který prošel pouze administrativní kontrolou, přičemž z této částky obdrželi obvinění Ing. Bc. P. K. 100.000 Kč, V. P., R. Š. a V. I. H. každý z nich 50.000 Kč, obviněný V. P. následně sdělil obviněnému M. M., „že je třeba zaplatit ještě 350.000 Kč, jinak projekt shodí ze stolu“, poté následovaly telefonické hovory, při kterých obviněný V. P. sděloval obviněnému M. M., „že za něj zaplatili peníze, které musí vrátit“, v letním období roku 2009 v M. došlo ke schůzce v restauraci B., které se zúčastnili obvinění M. M., V. P., V. I. H., R. Š. a obviněný Ing. Bc. P. K., který po obviněném M. M. požadoval peníze, aniž však řekl přesnou částku, obvinění V. P., R. Š. a V. I. H. několikrát navštívili v průběhu roku 2009 obviněného M. M. v jeho bydlišti, kde mu obviněný V. I. H. sdělil, že „toto je poslední šance, kdy má peníze zaplatit, jinak by se mu přinejmenším mohlo stát, že začne někde hořet", když do doby zahájení trestního stíhání k naplnění výhrůžek ze strany obviněného V. I. H. nedošlo, následně obviněný V. P. požadoval po obviněném M. M., aby jim zaplatil alespoň částku 150.000 Kč,
III. obviněná M. P.
ve vztahu k projektu „Penzion V. M.“, registrační číslo projektu, obviněná M. P. jako osoba předkládající a vyřizující projekt poskytla od přesně nezjištěného dne roku 2009 do 22. 3. 2011 obviněnému Ing. Bc. P. K., nejméně prostřednictvím obviněných V. P., R. Š., a V. I. H., postupně dosud přesně neustanovené finanční částky v celkové výši nejméně 625.000 Kč v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu - poskytnutím dotace na projekt „Penzion V. M.“, respektive se zajištěním úspěchu při poskytnutí dotace a s jejím následným čerpáním z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když předala nejméně dne 1. 10. 2010 osobně v Ch. před prodejnou Lidl obviněným R. Š. a V. P. částku 50.000 Kč a dne 8. 10. 2010 obviněnému R. Š. částku 25.000 Kč za účelem ovlivnění zamítavého stanoviska Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad na přijetí jejího projektu, a to prostřednictvím obviněného Ing. Bc. P. K., přičemž v následujících čtrnácti dnech byla vyrozuměna obviněným Ing. Bc. P. K., prostřednictvím obviněných V. P. a R. Š., že zamítavé stanovisko bylo přehodnoceno auditem a její projekt postupuje do dalšího kola, přičemž jí poskytnuté peníze ve výši nejméně 625.000 Kč si mezi sebou rozdělili obvinění R. Š. 162.500 Kč, V. P. 162.500 Kč, V. I. H. 150.000 Kč a Ing. Bc. P. K. 150.000 Kč, poté, co jí bylo doručeno písemné vyrozumění o tom, že její projekt byl vyřazen a informace o vyřazení jejího projektu se objevily v souhrnné hodnotící zprávě pro Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad dne 24. 11. 2010, se obviněná zmínila obviněným R. Š. a V. P., že bude požadovat po obviněném Ing. Bc. P. K. již zaplacenou částku v celkové výši 625.000 Kč z důvodu neúspěšného vyřízení podaného projektu,
IV. obviněný L. Š.
ve vztahu k projektu na fotbalové hřiště J. – E. obviněný L. Š. jako osoba předkládající a vyřizující projekt měl od přesně nezjištěné doby do 22. 3. 2011 poskytnout obviněnému Ing. Bc. P. K., nejméně prostřednictvím obviněných V. P., R. Š., a V. I. H., dosud přesně neustanovené finanční částky v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu – poskytnutím dotace na projekt rekonstrukce fotbalového hřiště J. – E., respektive na zajištění úspěchu při plánovaném požádání o dotaci a jejím následném čerpání z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, když za tímto účelem obviněný L. Š. jednal a komunikoval s obviněným V. P., který mu přislíbil pomoc s fakturami za fotbalový klub a pomoc při získání dotací z fondů Evropské unie, a to prostřednictvím ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad obviněného Ing. Bc. P. K., přičemž se obvinění L. Š. a V. P. spolu domlouvali ohledně projektu, jeho nové vizi a účelovém navýšení cenové výše projektu a rozpočtu (správně: „účelovém zvýšení ceny projektu a rozpočtu“) tak, aby v této částce byla již zahrnuta částka ve výši 1.000.000 Kč za „provize“, které mají sloužit k hladkému prosazení a schválení projektu a obviněný V. P. o tomto jednání a domluvě s ním následně vyrozuměl a informoval i obviněného Ing. Bc. P. K., poté si obvinění Ing. Bc. P. K. a V. P. domlouvali další vhodný postup v předmětné věci a za tím účelem si sjednali i osobní schůzky za účasti obviněného L. Š. na Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad v café-baru P. a následně dne 18. 2. 2011 na schůzce v Ch., v baru F., předal obviněný L. Š. obviněným úplatek ve výši nejméně 10.000 Kč obviněnému V. P. za to, aby si zajistil úspěch při plánovaném požádání o poskytnutí dotace, když si částku 10.000 Kč posléze mezi sebou rozdělili obvinění Ing. Bc. P. K. 5.000 Kč, V. P. 1.700 Kč, R. Š. 1.700 Kč a V. I. H. 1.600 Kč.
Soud kvalifikoval jednání obviněného Ing. Bc. P. K. v bodě I. 1), 2), 3) rozsudku jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě I. 1), 2) jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněného V. P. v bodě I. 1), 2), 3) jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněného R. Š. v bodě I. 1), 2), 3 rozsudku jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obviněného V. I. H. v bodě I. 1), 2), 3) rozsudku jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a v bodě I. 1) jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného M. M. v bodě I. jako trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen: „tr. zák.“), jednání obviněné M. P. v bodě III. jako zločin podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a jednání obviněného L. Š. v bodě IV. jako zločin podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.
Obviněného Ing. Bc. P. K. odsoudil podle §331 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. celkem ve výši 750.000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce, ve které je předmětem činnosti rozhodování o nakládání s finančními prostředky z fondů EU na dobu pěti a půl roku.
Obviněného V. P. odsoudil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši 300.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
Obviněného R. Š. odsoudil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. celkem ve výši 300.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců.
Obviněného V. I. H. odsoudil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. celkem ve výši 300.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání osm měsíců.
Obviněného M. M. odsoudil podle §161 odst. 2 tr. zák., a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 3. 2012, č. j. 4 T 50/2012-20, za použití §35 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o trestu uloženému obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 3. 2012, č. j. 4 T 50/2012-20, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnou M. P. odsoudil podle §332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle §332 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku obviněné uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši 150.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněné pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.
Obviněného L. Š. odsoudil podle §332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §332 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb ve výši sazby 1.500 Kč, tj. 75.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Obvinění Ing. Bc. P. K. , V. P. , R. Š. , V. I. H. , M. P. a L. Š. podali proti tomuto rozsudku odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody u obviněných Ing. Bc. P. K. , V. P., R. Š. a V. I. H., a ve výrocích o peněžitých trestech u obviněných M. P. a L. Š. , a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uložil
obviněnému Ing. Bc. P. K. podle §331 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému V. P. uložil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Obviněnému R. Š. uložil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Obviněnému V. I. H. uložil podle §331 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněných Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H., M. P. a L. Š. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, kterým bylo rozhodnuto o odvoláních těchto obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012, č. j. 2 T 10/2011-3717, a to proti výrokům o trestech, které Vrchní soud v Praze uložil těmto obviněným.
Ve stížnosti pro porušení zákona odkázal na znění ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., §259 odst. 3 tr. ř., §38 odst. 1 tr. zákoníku, §39 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dále §39 odst. 6, odst. 7 tr. zákoníku, §67 odst. 1 tr. zákoníku a §81 odst. 1 tr. zákoníku a uvedl, že těmito ustanoveními se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací důsledně neřídil.
Poukázal na to, že Vrchní soud v Praze považoval nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému Ing. Bc. P. K. v trvání sedmi a půl roku za nepřiměřeně přísný ve srovnání s trestem odnětí svobody uloženým obviněnému Mgr. R. P. ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 79/2011 a následně u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 80/2012. V této trestní věci byl zmíněnému obviněnému za žádost o úplatek ve výši jednoho milionu korun uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let. Zároveň vrchní soud přihlédl i k tomu, že byť celková výše úplatků činila 885.000 Kč a převýšila tedy hranici značného prospěchu, sám obviněný Ing. Bc. P. K. z ní fakticky obdržel „pouze“ částku 225.000 Kč (správně 255.000 Kč). Odvolací soud přitom ponechal nedotčeny výroky o peněžitém trestu a o trestu zákazu činnosti, pro jejichž ukládání byly dány zákonné podmínky, protože se obviněný chtěl trestnou činností obohatit, což se mu částečně i podařilo, a skutky spáchal jako úřední osoba s určitou rozhodovací pravomocí.
Odvolací soud shledal nepřiměřeně přísnými také tresty uložené obviněným V. P., R. Š. a V. I. H. Poukázal na to, že na tyto obviněné se hledí, jako by nebyli trestáni, trestnou činností získali jen o něco více než 200.000 Kč a nepochybně na ně zapůsobil pobyt ve vazbě. Odvolací soud proto uložil těmto obviněným tresty odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem jejich výkonu na maximální zkušební dobu. Přihlédl i k tomu, že obviněný V. P. byl při páchání trestné činnosti ze všech tří obviněných nejaktivnější, ale svou výpovědí přispěl k objasnění věci. Podle odvolacího soudu obviněnému V. I. H. přitěžuje spáchání více trestných činů, avšak jeho aktivita a podíl na trestné činnosti byly podstatně nižší. Obviněný R. Š. nebyl ani „přehnaně aktivní“, ani mu nepřitěžuje to, že by mu byl ukládán úhrnný trest.
Podle odvolacího soudu byly obviněným M. P. a L. Š. uloženy soudem prvního stupně správně a v přiměřené výměře podmíněné tresty odnětí svobody, avšak výroky o uložení peněžitých trestů těmto obviněným považoval za nepřiměřeně přísné. Přihlédl k tomu, že obviněná M. P. se sice snažila „obohatit“ tím, že se jiného pokoušela uplatit, aby uspěla s dotačním projektem, ale její naděje na úspěch byly minimální a namísto zamýšleného obohacení fakticky přišla o částku 625.000 Kč. Obviněný L. Š. také přišel o peníze místo zamýšleného „obohacení“ a uplácel nikoliv v úmyslu obohatit sám sebe, ale projekt, který prosazoval, směřoval ke zvelebení fotbalového areálu, tedy obecně prospěšného zařízení, jehož vlastníkem nebyl.
Ministr spravedlnosti se neztotožnil s takovým odůvodněním výroků o trestech, které Vrchní soud v Praze uložil obviněným. Především zdůraznil, že Krajský soud v Ústí nad Labem při ukládání trestů jednotlivým obviněným v odůvodnění rozsudku podrobně uvedl, podle jakých kritérií uložil konkrétní druh trestu a v jaké výměře, přičemž zejména specifikoval polehčující i přitěžující okolnosti podle §41 a §42 tr. zákoníku (viz str. 65 a násl. rozsudku). Vrchní soud jako soud odvolací však blíže nespecifikoval, v čem konkrétně soud prvního stupně pochybil, a v podstatě rezignoval na argumentaci v tomto směru. Podle ministra spravedlnosti je zcela vágní odůvodnění zásadního zmírnění trestů odnětí svobody s odkazem na výměry trestů uložených v jiných „korupčních kauzách“ a zrušení výroků o uložení peněžitých trestů některým z obviněných s poukazem na „finanční ztrátu“, kterou utrpěli poskytnutím úplatku, což rozhodně není dostatečným podkladem pro závěr, že by odvolací soud postupoval řádně při stanovení druhu a výše trestu. Takový přístup odvolacího soudu svědčí o tom, že pominul veškerá zákonná kritéria rozhodná pro určení druhu trestu a jeho výměry. Nepřihlédl k povaze a závažnosti jednání obviněných, k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem, době páchání a zejména také rozmyslu a ziskuchtivosti pachatelů. Změny ve výrocích o trestech provedené napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, proto nelze považovat za důvodné. Pokud vrchní soud odkázal na výrok o trestu v jiné trestní věci, nelze to považovat za přiléhavou argumentaci již proto, že ve zmiňované trestní věci obviněného Mgr. R. P. šlo o „jednorázové“ jednání, zatímco v případě obviněných šlo o jednání opakovaná, realizovaná podle určitého „systému“. Postup Vrchního soudu v Praze je proto zcela v rozporu se zásadou individualizace trestu ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení.
Ministr spravedlnosti zdůraznil, že z hlediska povahy a závažnosti jednání obviněných se jednalo o účelové, vědomé a víceleté aktivní jednání skupiny pachatelů s cílem získání finančního prospěchu na úkor veřejných zdrojů, na němž měli všichni obvinění zájem. Na jedné straně přitom stály osoby „kořistící“, které za poskytnutou anebo slíbenou a očekávanou odměnu využívaly možnosti a vytvářely podmínky k ovlivnění výše dotace, k přijetí projektu anebo k zařazení projektu do řízení. Na druhé straně stály osoby ochotné odměňovat takové „úsilí“ a v případě úspěchu poskytnout nebo zajistit poskytnutí ještě další, předem zaručené a řádově vyšší „kořisti“, představující určitý podíl ze získaných dotací. Povahu a závažnost korupčního jednání nelze redukovat pouze na výši peněžních částek či jiných majetkových prospěchů, které obvinění reálně získali anebo hodlali získat. V konkrétním případě je závažnost jejich jednání výrazně zvyšována tím, že šlo o systematické a organizované jednání; de facto o vytvoření jakéhosi „klientského systému“. Závažnost jednání obviněných je dále zvyšována i tím, že v jeho důsledku došlo i k ohrožení systému přidělování dotací, poskytovaných orgány Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu (ROP) Severozápad. Prokázání zneužívání prostředků poskytovaných z fondů Evropské unie je důvodem pro zastavení čerpání takových prostředků i v jiných případech. Jednání obviněných proto má i širší a mnohem závažnější celospolečenské dopady.
Dále ministr spravedlnosti namítl, že odvolací soud přikročil v případě obviněného Ing. Bc. P. K. k výraznému snížení výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody pouze na základě „volné úvahy“, že uložený trest ve výměře sedm a půl roku [který byl ukládán v rámci trestní sazby od pěti do dvanácti let podle §331 odst. 4 tr. zákoníku, navíc jako trest úhrnný uložený též za přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] je nepřiměřeně přísný, jednak vzhledem k výši reálně získaného majetkového prospěchu, jednak i s odkazem na výměru trestu, který byl uložen jinému pachateli v jiné trestní věci (byť se stejnou právní kvalifikací). Tato úvaha vedla odvolací soud k uložení trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, tedy na samé dolní hranici trestní sazby. Uložení trestu na samé spodní hranici trestní sazby podle §331 odst. 4 tr. zákoníku je vyloučeno proto, že trestná činnost tohoto obviněného typově zjevně neodpovídá nejlehčím případům v soudní praxi kvalifikovaným podle skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a dále i proto, že trest byl ukládán jako úhrnný také za další trestný čin spáchaný obviněným.
Obdobná je situace i ve vztahu k obviněným V. P., R. Š. a V. I. H. Těm byly soudem prvního stupně uloženy podle §331 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněné tresty odnětí svobody (v rámci trestní sazby od tří do deseti let) všem ve výměře pěti let, přičemž v případě obviněného V. I. H. se navíc jednalo o trest úhrnný, který mu byl uložen i za přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud i v tomto případě vyměřil těmto obviněným tresty na samé spodní hranici trestní sazby, což mu současně umožnilo podmíněně odložit jejich výkon. Přitom vrchní soud nevzal zřetel na konkrétní povahu a závažnost jejich jednání a míru jejich účasti na spáchání trestné činnosti.
Podle ministra spravedlnosti nemůže obstát ani výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu o zrušení výroků o uložení peněžitých trestů obviněným M. P. a L. Š. Trestnou činností – poskytnutím úplatků – se oba snažili získat majetkový prospěch, a proto u obou obviněných byly zjevně dány základní podmínky pro uložení peněžitých trestů. Skutečnost, že nakonec nezískali zamýšlený majetkový prospěch a že v důsledku dalšího vývoje se jim jejich „investice“ ve formě úplatku nejenže očekávaným způsobem nezhodnotila, ale dokonce „utrpěli ztrátu“, rozhodně nemůže být důvodem pro neuložení trestu postihujícího jejich majetek. Takovou logiku je třeba principiálně odmítnout, protože taková úvaha Vrchního soudu v Praze zcela iracionálně favorizuje pachatele obdobného typu trestné činnosti, kteří se prostřednictvím poskytování neoprávněné výhody (úplatku) snaží dosáhnout mnohem výraznějšího neoprávněného prospěchu na úkor veřejných statků. Důvody pro neuložení peněžitého trestu v situaci, kdy je splněna obecná podmínka pro jeho uložení (získání majetkového prospěchu nebo snaha o jeho získání) splněna, jsou uvedeny v §68 odst. 6 tr. zákoníku, podle něhož soud peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. V případě těchto obviněných takový důvod nebyl zjevně dán.
Podle názoru ministra spravedlnosti neměl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zákonný podklad pro rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Odvolací soud je totiž oprávněn přistoupit ke zrušení výroku o trestu jen tehdy, jestliže trest neodpovídá zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu a jako takový nemůže obstát a nelze trvat na jeho vykonání. Mezi uloženým trestem a trestem, který měl být uložen při správném postupu podle výše citovaných ustanovení vymezujících okolnosti významné pro druh a výměru trestu, musí být výrazný rozdíl, aby odvolací soud mohl zrušit výrok o trestu a uložit nový trest (srov. rozhodnutí uveřejněné v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR pod č. 301976-30-1II.). Svůj postup musí odvolací soud náležitě odůvodnit. Pokud jde o výklad omezujících podmínek stížnosti pro porušení zákona směřující proti výroku o trestu v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., ministr spravedlnosti dále odkázal na to, že judikatura Nejvyššího soudu poskytuje určitá vodítka, podle nichž zřejmý nepoměr uloženého trestu k povaze a závažnosti trestného činu bude dán, „jen když druh nebo výměra trestu podstatně nerespektuje hlediska vymezená trestním zákonem. Zřejmý nepoměr je třeba posuzovat i ve vztahu k trestní sazbě stanovené v trestním zákoně za konkrétní posuzovaný trestný čin. Půjde tedy o případy, kdy byl trest uložen při horní hranici trestní sazby namísto správně uloženého trestu při dolní hranici trestní sazby a naopak, nebo jako podmíněný trest odnětí svobody, ač měl být vyměřen trest nepodmíněný“, a naopak. O zřejmý nepoměr půjde i v těch případech, kdy měl být vyměřen kromě uloženého trestu ještě další trest atd.“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 4 Tz 80/2010). V tomto směru lze ostatně odkázat na starší judikaturu Nejvyššího soudu, z níž lze dovodit naplnění omezujícího kritéria pro podání stížnosti pro porušení zákona též v případech, kdy soudy bezdůvodně přistoupily k uložení nepřiměřeně mírného trestu nebo určitý druh trestu neuložily, ač k tomu byly splněny zákonné podmínky, popřípadě uložily trest odnětí svobody v tak nízké výměře, kdy z hlediska zákonných kritérií byl takový trest nedostatečný (viz judikáty Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 5 Tz 380/2001 a 7 Tz 39/2001).
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že obviněnému Ing. Bc. P. K. měl být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody nejméně v polovině, spíše však ve druhé polovině zákonné trestní sazby §331 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Obviněným V. P., R. Š. a V. I. H. měl být uložen trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem, a to asi ve třetině příslušné trestní sazby. Obviněným M. P. a L. Š. měl být ponechán peněžitý trest, který byl uložen plně v souladu se zákonnými hledisky pro ukládání tohoto druhu trestu, a to ve výměře odpovídající jejich majetkovým poměrům. Dodal, že tresty uložené všem obviněným soudem prvního stupně lze považovat za zákonné a přiměřené, ne-li dokonce shovívavé, když tento soud náležitě hodnotil kritéria rozhodná pro určení druhu trestu a jeho výměry. Výroky o trestech byly adekvátním způsobem odůvodněny a odvolací soud proto neměl žádný důvod ke zmírnění takto uložených trestů.
Tresty uložené obviněným Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H., M. P. a L. Š. rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012, č. j. 2 T 10/2011-3717, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, jsou v částech napadených stížností pro porušení zákona ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a k poměrům pachatelů. U obviněných M. P. a L. Š. je neuložení peněžitých trestů také ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Vrchní soud v Praze nejen nezvážil konkrétní povahu a závažnost jejich jednání, ale v podstatě pominul i hledisko generální prevence v případě jednání, jež se v poslední době rozmáhá právě ve vztahu k prostředkům poskytovaným z fondů Evropské unie. Napadeným rozsudkem i řízením, které mu předcházelo, byl proto porušen zákon ve prospěch všech obviněných.
Ministr spravedlnosti z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. r. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, byl porušen zákon a) ve prospěch obviněného Ing. Bc. P. K. v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., §38 odst. 1 a §39 odst. 1, 2, 3, 6 tr. zákoníku ve spojení s §331 odst. 4 tr. zákoníku, b) ve prospěch obviněných V. P., R. Š. a V. I. H. v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., §38 odst. 1, §39 odst. 1, 2, 3, 6 tr. zákoníku a §81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §331 odst. 3 tr. zákoníku, c) ve prospěch obviněných M. P. a L. Š. v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., §38 odst. 1, §39 odst. 1, 2, 3, 6, 7 tr. zákoníku a §67 odst. 1 tr. zákoníku.
Obhájkyně obviněných Ing. Bc. P. K., R. Š. a V. I. H., JUDr. Helena Tukinská, poukázala na to, že obviněný Ing. Bc. P. K. byl trestán za typově nebezpečnější čin, než je trestný čin poškození finančních zájmů Evropských společenství podle §260 odst. 5 tr. zákoníku, jehož zákonným znakem je způsobení škody velkého rozsahu a na nějž stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody na pět až deset let. Namítla, že součástí odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nemělo být hodnocení obviněného, které se týká jednání, za které nebyl odsouzen. Podmíněně odložené tresty odnětí svobody uložené obviněným R. Š. a V. I. H. spojené s peněžitými tresty považuje za dodatečně přísné vzhledem k způsobu života těchto obviněných a vykonané vazbě. Zmínila také, že Vrchní soud v Praze vycházel při ukládání trestů odnětí svobody těmto obviněným z trestní sazby, která činila dva roky až osm let, což je patrné z odůvodnění jeho rozsudku, odkázala na řadu judikátů Nejvyššího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněných Ing. Bc. P. K., R. Š. a V. I. H., protože nesplňuje kritéria §266 odst. 2 tr. ř.
Obhájce Mgr. Jan Lukovský v substituci obhájkyně JUDr. Michaely Lukovské ustanovené obviněnému V. P. uvedl ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, že odvolací soud odůvodnil, proč považoval za nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně. Při ukládání nového trestu odnětí svobody správně vycházel z trestní sazby od dvou do osmi let, která byla stanovena na trestný čin přijetí úplatku, kterým byl obviněný V. P. uznán vinným podle trestního zákoníku účinného do 30. 11. 2011. Nově uložený trest odnětí svobody podmíněně odložený na delší zkušební dobu spojený s dalšími sankcemi není ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu přijetí úplatku a poměrům obviněného. Obhájce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, která byla podána v neprospěch obviněného proti výroku o trestu.
Obhájkyně obviněné M. P. Mgr. Dita Machourková uvedla, že není splněna omezující podmínka pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu podle §266 odst. 2 tr. ř. Obviněné M. P. byl ponechán podmíněný trest odnětí svobody a za této situace takový trest není ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Navrhla, aby Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona jako nepřípustnou, případně nedůvodnou.
Obhájce obviněného L. Š. JUDr. Jiří Machourek uvedl, že nejsou splněny omezující podmínky ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. pro podání stížnosti pro porušení zákona. Navrhl proto, aby stížnost pro porušení zákona, jíž se ministr spravedlnosti domáhá vydání čistě akademického výroku, byla pokud jde o obviněného L. Š. zamítnuta jako nedůvodná.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlédl, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona. Po přezkoumání shledal, že napadeným rozsudkem a v jemu předcházejícím řízení byl porušen zákon ve prospěch všech obviněných a že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona důvodně.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle §266 odst. 3 tr. ř. týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.
Podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také, je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený.
Nepřiměřeným trestem podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. je trest, který svým druhem a výměrou sice formálně neporušuje ustanovení trestního zákona, ale v konkrétním případě neodpovídá hlediskům rozhodným pro ukládání trestu, tzn. zejména povaze a závažnosti trestného činu, poměrům obžalovaného, možnostem jeho nápravy, včetně okolností polehčujících a přitěžujících, je tedy příliš mírný nebo příliš přísný (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1590).
Podle §258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, k odvolání obviněných Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H., M. P. a L. Š., která podali proti výrokům o vině a trestech, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012, č. j. 2 T 10/2011-3717, ve výrocích o trestech odnětí svobody u obviněných Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š. a V. I. H. a ve výrocích o peněžitých trestech u obviněných M. P. a L. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o uložení trestů obviněným Ing. P. K., V. P., R. Š. a V. I. H. Učinil tak po přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu podaných odvolání i postupu řízení, které mu předcházelo (str. 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Shledal, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, úplná, logická a mají oporu v provedených důkazech. Odvolací soud nezjistil pochybení ani v právní kvalifikaci jednání obviněných a odkázal na velmi podrobné a vyčerpávající odůvodnění právní kvalifikace skutků obviněných v rozsudku soudu prvního stupně (str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Pochybení shledal ve výrocích o uložených trestech v jejich nepřiměřenosti, a to u každého z obviněných z jiných důvodů.
Při odůvodnění nově uložených trestů zcela pominul uvést ta zákonná ustanovení trestního zákoníku, která upravují trestní sankce. Těmito ustanoveními jsou především následující ustanovení trestního zákoníku, na něž odkazuje také stížnost pro porušení zákona.
Podle §38 odst. 1 tr. zákoníku je trestní sankce nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele.
Podle §39 odst. 1 tr. zákoníku soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.
Podle §39 odst. 2 tr. zákoníku jsou povaha a závažnost trestného činu určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
Podle §39 odst. 3 tr. zákoníku soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§41 a §42 tr. zákoníku), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.
Podle §39 odst. 6 tr. zákoníku soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu, b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu, c) u přípravy k zvlášť závažnému zločinu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
Podle §39 odst. 7 tr. zákoníku, získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§66 až §72 tr. zákoníku), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu.
Objektem trestných činů přijímání úplatku a podplacení je zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy ochrana čistoty veřejného života. Mezi úplatkem a obstaráváním věci obecného zájmu musí být souvislost. Proto úplatek musí mít vztah k činnosti, která spadá pod obstarávání věci obecného zájmu (srov. č. 1/1978-I. Sb. rozh. tr.).
Vrchní soud v Praze nerespektoval ustanovení §125 odst. 1 věta třetí tr. ř., podle něhož soud při odůvodnění uloženého trestu uvede, jakými úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného činu, případné změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny.
Vrchní soud v Praze odůvodnil na str. 13 rozsudku výrok o trestu, který podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému Ing. Bc. P. K. následovně:
„Obžalovanému Ing. P. K. byl v trestní sazbě 5 až 12 let uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Podle názoru odvolacího soudu se u netrestaného obžalovaného jedná o trest nepřiměřeně přísný, přihlédneme-li k obdobným případům projednávaným před odvolacím soudem. Např. ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 To 80/2012 byl obžalovanému Mgr. R. P. uložen za žádost o úplatek ve výši jednoho milionu Kč, ve stejné sazbě jako u obžalovaného Ing. K., trest odnětí svobody v trvání pěti let. Dále nelze přehlédnout, že byť celková výše úplatků činila 885.000 Kč, tedy převýšila hranici 500.000 Kč, obžalovaný Ing. K. z ní fakticky obdržel „pouze“ 225.000 Kč.
K osobě obžalovaného pak je třeba uvést, že je přinejmenším zarážející, jak se do vlivného postavení dostal, když jeho předchozí aktivity skončily fiaskem s podezřením přinejmenším na nekalé praktiky. V letech 1995 – 1999 pracoval na mostecké radnici, kde byl z pozice vedoucího odboru investic a údržby odvolán pro poškození zájmů města při vypisování (nevypisování) výběrových řízení. Jako soukromý poradce měl poté vylákat 20 tisíc dolarů a dva miliony korun, které mu byly údajně ukradeny v Turecku. Jako p. bytového družstva Spolbyt čelil dalšímu trestnímu oznámení pro špatné hospodaření. Poté se dostal na Ministerstvo zemědělství, odkud byl z pozice náměstka ministra odvolán pro „nekompetentnost“, když neoficiálním důvodem byly machinace se dvěma IT zakázkami za více než půl miliardy korun, za které byla ministerstvu uložena dosud nepravomocně pokuta 1,8 milionu Kč. Od 11. 12. 2009 se obžalovaný stal ř. Regionální rady regionu Soudržnosti Severozápad, Ú. n. L., do úřadu jej přijímal bývalý hejtman J. Š., který jej v minulosti jako s. M. z m. radnice vyhodil (viz č. l. 12 – 13). Tím má odvolací soud na mysli určité spoluzavinění ze strany těch osob, které jej do zodpovědného postavení, ve kterém zklamal, dosadily přesto, že o předchozích problémech obžalovaného věděly, nebo alespoň měly vědět. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud výrok o trestu odnětí svobody u obžalovaného Ing. P. K. zrušil a rozhodl sám tak, že mu uložil trest na spodní hranici trestní sazby. Takový trest je už ze zákona trestem nepodmíněným. Pro výkon trestu jej, stejně jako soud prvního stupně, zařadil do věznice s ostrahou, protože neshledal důvod pro jiný postup.“
Nejvyšší soud považuje takové odůvodnění za zcela nesprávné, nerespektující právní úpravu ukládání trestů, požadavky na individualizaci trestu, zásady individuální i generální prevence, v němž se odvolací soud snížil především k laickému chápání toho, co pachatel získal z trestného činu.
Především je zcela nepřípadné odvozovat v konkrétní trestní věci výměru trestu odnětí tohoto obviněného od výměr trestů odnětí svobody uložených jiným pachatelům, konkrétně v trestní věci obviněného Mgr. R. P. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 80/2012. Přestože Nejvyššímu soudu nejsou známy bližší okolnosti skutku, jen to, že zmíněný obviněný požadoval úplatek jeden milion Kč, je notorietou, že žádný trestný čin nelze z hlediska jednání pachatele zcela srovnávat. Odvolací soud, který ukládá znovu trest poté, co zcela nebo zčásti zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem soudu prvního stupně, musí postupovat zcela v souladu se shora zmíněnými ustanoveními trestního zákoníku, která upravují obecné zásady pro ukládání trestů a výrok o trestu musí také v souladu se zákonem odůvodnit.
Neobstojí ani poukaz odvolacího soudu na to, že obviněný Ing. Bc. P. K. z celkové výše úplatků 885.000 Kč obdržel „pouze“ 225.000 Kč. Takové konstatování zcela neguje skutková zjištění, která odvolací soud považuje za správná i povahu a závažnost zvlášť závažného zločinu, který tento obviněný spáchal, nehledě k tomu, že nelze tyto okolnosti posuzovat jen z hlediska výše úplatku. Obviněný Ing. Bc. P. K. byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě značný prospěch, dále také podle §329 odst. 1 tr. zákoníku pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby.
Odvolací soud uvedl k osobě obviněného, že je přinejmenším zarážející, jak se dostal do vlivného postavení, když jeho předchozí aktivity skončily fiaskem s podezřením přinejmenším na nekalé praktiky, které vyložil (viz pasáž odůvodnění shora) a že tím má odvolací soud na mysli určité spoluzavinění ze strany těch osob, které jej dosadily do odpovědného postavení, ve kterém zklamal, a to přesto, že věděly o problémech obviněného nebo alespoň o něm měly vědět. Takto koncipované odůvodnění naznačuje, že bez spoluzavinění zmíněných osob, které obviněnému umožnily a usnadnily páchání trestné činnosti, by snad obviněný trestnou činnost nepáchal nebo by ji spáchal v menším rozsahu. Charakteristika obviněného v této části odůvodnění výroku o trestu nasvědčuje tomu, že obviněný Ing. Bc. P. K. má sklony k protiprávnímu jednání a obohacování o značné částky peněz, a přesto Vrchní soud v Praze bez přihlédnutí k těmto okolnostem obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby stanovené v §331 odst. 4 tr. zákoníku. Nevzal přitom v úvahu ani přitěžující okolnosti uvedené v §42 tr. zákoníku, a to, že zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchal ze ziskuchtivosti [§42 písm. b) tr. zákoníku], trestným činem získal vyšší prospěch [§42 písm. e) tr. zákoníku], trestný čin páchal delší dobu [§42 písm. m) tr. zákoníku] a dále, že spáchal více trestných činů [§42 písm. n) tr. zákoníku], protože byl odsouzen také pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 tr. zákoníku.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a úplná s tím, že mají oporu v provedených důkazech. Při rozhodování o trestu odnětí svobody obviněnému Ing. Bc. P. K. je však zcela pominul. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že z popisu skutku pod bodem I. 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vyplývá, že ve vztahu k projektu „Rodinný hotel na ranči pod T. k.“, registrační číslo projektu ........ a rozsahu dotace až do výše 12.087.600 Kč, obžalovaný Ing. Bc. P. K. nejméně od jara 2009 do 31. 12. 2011 z titulu své funkce a postavení úřední osoby, nejprve jako ekonomický náměstek ministra zemědělství a člen hodnotící komise Výboru regionální rady, jmenovaný předsedou Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad a později, od 11. 12. 2009, jako ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, Ú. n. L., opakovaně žádal po obžalovaném M. M., úplatek nejméně ve výši 1.700.000 Kč , a to prostřednictvím obžalovaných V. P., R. Š. a V. I. H. v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu – výběru projektu M. M. v rámci schvalovacího řízení a následném čerpání dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad. Obviněný Ing. Bc. P. K. jednal v květnu 2009 s M. M. v budově Ministerstva zemědělství České republiky a navíc v letním období roku 2009 došlo v M. v restauraci B. ke schůzce, které se zúčastnili obvinění Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H. a M. M., na níž obviněný Ing. Bc. P. K. požadoval po obviněném M. M. peníze, aniž by uvedl přesnou částku. Stejně tak pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je popsána aktivní účast tohoto obviněného směřující k tomu, aby obviněná M. P. získala dotaci na projekt „Penzion V. M.“ a poskytla obviněnému prostřednictvím obviněných V. P., R. Š. a V. I. H. postupně úplatek 625.000 Kč. Také z popisu skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu mimo jiné vyplývá, že obviněný Ing. Bc. P. K. a obviněný V. P. domlouvali společný postup, pokud jde o projekt „Fotbalové hřiště J. – E.“, sjednali si osobní schůzky dne 6. 12. 2012 s obviněným L. Š. v Ú. n. L. na Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Severozápad a dne 31. 1. 2011 v Ú. n. L. v café-baru P. a následně dne 18. 2. 2011 v Ch. v baru F., kde obviněný L. Š. předal úplatek nejméně 10.000 Kč obviněnému V. P. na to, aby zajistil úspěch při poskytnutí dotace. Úplatek si poté obvinění Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š. a V. I. H. mezi sebou rozdělili, přičemž obviněný Ing. Bc. P. K. převzal částku 5.000 Kč.
Již jen z těchto částí tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že z nich vyplývají nejen zmíněné přitěžující okolnosti, ale i to, že pravomocně odsouzený zločinec Ing. Bc. P. K. byl značně aktivní při páchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když společně se spoluobviněnými přímo jednal s osobami, které měly poskytnout úplatky, opakovaně je žádal o úplatky a korupční jednání páchal jako ekonomický náměstek ministra zemědělství České republiky i v budově tohoto ministerstva a později jako ř. Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad v Ú. n. L. Tyto okolnosti zcela přesvědčivě dokumentují z hlediska povahy a závažnosti trestného činu osobu pachatele – obviněného Ing. Bc. P. K., míru jeho zavinění, pohnutku, záměr nebo cíl (§39 odst. 2 tr. zákoníku), zejména jeho ziskuchtivost, okolnost, že trestnou činnost páchal delší dobu (několik let) jako úřední osoba a jeho morální otrlost. Soud prvního stupně na rozdíl od odvolacího soudu postupoval zcela důsledně podle ustanovení §39 odst. 2 tr. zákoníku, což je zřejmé z odůvodnění celého výroku o trestu na str. 66 až 67 rozsudku, v němž uvedl, že obviněnému polehčuje, že před spácháním trestné činnosti vedl řádný život [§41 písm. o) tr. zákoníku], přitěžuje mu však, že trestný čin spáchal s rozmyslem po předchozím uvážení, ze ziskuchtivosti, ke spáchání trestného činu zneužil své funkce a v trestné činu pokračoval delší dobu [§42 písm. a), b), f) a m) tr. zákoníku]. Pohnutkou byla zištnost, přestože v době páchání trestné činnosti měl obviněný podle zjištění soudu prvního stupně čistý měsíční příjem 100.000 Kč.
Stížnost pro porušení zákona správně poukazuje na to, pokud jde o povahu a závažnost trestných činů nejen obviněného Ing. Bc. P. K., ale i dalších obviněných, že závažnost jednání obviněných je výrazně zvyšována tím, že šlo o systematické a organizované jednání, de facto o vytvoření jakéhosi ,,klientského sytému“, v jehož důsledku došlo i k ohrožení systému poskytování dotací orgány Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu Severozápad. Odkazuje přitom také na obecně známou skutečnost, že prokázání zneužívání prostředků z fondu Evropské unie je důvodem pro zastavení čerpání takových prostředků i v jiných případech. Jednání obviněných proto má širší a mnohem závažnější celospolečenské dopady.
Vrchní soud v Praze obviněnému Ing. Bc. P. K. přesto uložil úhrnný trest odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby podle §331 odst. 4 tr. zákoníku, aniž by odůvodnil v souladu se zákonem takovou výměru trestu odnětí svobody.
Odvolací soud stručně odůvodnil také uložení podmíněných trestů odnětí svobody obviněným V. P., R. Š. a V. I. H. tím, že ,,se na všechny obviněné hledí, jako by nebyli soudně trestáni, že jejich „zisk“ nepřekročil nijak závratnou částku 200.000 Kč a údajně na ně výchovně zapůsobil pobyt ve vazbě. Z těchto důvodů podle něj postačí uložení podmíněných trestů odnětí svobody v trvání tří let všem obviněným s maximální zkušební dobou za zločiny přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to i obviněnému V. I. H., který byl kromě uvedeného zločinu uznán vinným též přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze dále zmínil k osobám obviněných, že obviněný V. P. byl sice ze všech těchto obviněných nejaktivnější, avšak svojí výpovědí přispěl k objasnění věci, obviněný R. Š. nebyl podle odvolacího soudu přehnaně aktivní a ani mu nepřitěžuje to, že by mu byl ukládán úhrnný trest. Obviněnému V. I. H. sice přitěžuje to, že spáchal více trestných činů, avšak jeho aktivita a podíl na trestné činnosti byly podstatně nižší.“
Ani z tohoto odůvodnění nelze dovodit, že odvolací soud vycházel důsledně zejména z ustanovení §39 odst. 1 tr. zákoníku, které upravuje stanovení druhu a výměry trestů. Odůvodnění výroků o trestech se neopírá o žádné zákonné ustanovení a je zřejmé, že Vrchní soud v Praze nepřihlédl ani k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem a ani se nezabýval možnostmi nápravy obviněných. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že všichni tito obvinění byli odsouzeni pro zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterým získali značný prospěch, tedy nejméně 500.000 Kč a nikoliv jak uvedl odvolací soud doslova, že jejich zisk „nepřekročil nijak „závratně“ částku 200.000 Kč.“
Zrušení peněžitých trestů uložených obviněným M. P. a L. Š. odůvodnil tím, že ,,podmíněné tresty odnětí svobody, které byly uloženy těmto obviněným, nelze označit za nepřiměřeně přísné, že však má určité pochybnosti o nutnosti ukládání peněžitých trestů. Pokud jde o obviněnou M. P., ta se sice snažila „obohatit“ tím, že se pokoušela uplatit, aby uspěla s dotačním projektem, avšak její naděje na úspěch byla minimální a namísto obohacení přišla o částku 625.000 Kč. Dále uvedl, že lze chápat její rozhořčení, když zjistila, že si její peníze rozdělili obvinění, a že jediné, co pro ni udělali, byl odklad zamítavého rozhodnutí o jejím projektu. Na základě těchto okolností odvolací soud uzavřel, a to i s přihlédnutím k věku obviněné, že není nutné jí ukládat peněžitý trest, a proto výrok o jeho uložení zrušil. Také u obviněného L. Š. uvedl, že tento obviněný namísto „obohacení“ přišel o peníze, když uplácel nikoliv v úmyslu obohatit sám sebe, ale projekt směřoval ke zvelebení fotbalového areálu, tedy obecně prospěšného zařízení, jehož vlastníkem ani nebyl. Z těchto důvodů odvolací soud zrušil výrok o uložení peněžitého trestu tomuto obviněnému.“
Vrchní soud v Praze neodůvodnil podle §125 odst. 1 věta třetí tr. ř., v čem spatřoval nepřiměřenost peněžitých trestů uložených těmto obviněným soudem prvního stupně za podmínek §39 odst. 7 tr. zákoníku a §67 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud musí opětovně připomenout, že podle §39 odst. 7 tr. zákoníku platí, že získal-li nebo snažil-li se pachatel získat trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry, jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§67 až 72), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu.
Zákonu odporující a nedostatečné je odůvodnění zrušení výroku o uložení peněžitého trestu obviněné M. P. jejím věkem a tím, že poskytnutím úplatku ,,přišla“ o částku 625.000 Kč, přičemž poskytnutím úplatku nic nezískala. Stejně tak nemůže obstát obdobný výrok týkající se obviněného L. Š. Odvolací soud také u něj odůvodnil svůj výrok tím, že obviněný přišel o peníze, že uplácel nikoliv proto, aby se obohatil, ale proto, aby došlo ke zvelebení fotbalového areálu, jehož nebyl vlastníkem. Takové odůvodnění kasačního výroku odvolacího soudu však zcela pomíjí, že podle §332 odst. 1 tr. zákoníku je trestný také pachatel, který poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek pro jiného.
Nejvyšší soud již shora odůvodnil u obviněného Ing. Bc. P. K. nesprávnost takového posuzování, tedy poměřování částek, které uplácející osoby poskytly, s výší jejich očekávaného nebo získaného prospěchu. Nesprávnost takového posuzování ve svém důsledku znamená, že podplácející osoba, která nezíská žádný prospěch z toho, že poskytla úplatek v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu a podle názoru odvolacího soudu tím „přijde“ o peníze, bude považována za „poškozenou“. Názor odvolacího soudu zcela přehlíží okamžik dokonání trestného činu podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterým byli obvinění M. P. a L. Š. uznáni vinnými. Také u těchto obviněných Vrchní soud v Praze řádně neodůvodnil zrušení výroků o uložení peněžitých trestů, protože důvody, které zmínil, nemají zákonný podklad.
Povinností Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona, která se opírá o ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., není poměřovat tresty uložené obviněným soudem prvního stupně s tresty uloženými soudem druhého stupně. Nejvyšší soud vycházel z trestů, které byly obviněným uloženy rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, a trestů, které měly být obviněným uloženy tímto konečným soudním rozhodnutím při respektování zákonných hledisek stanovených trestním zákoníkem. Pro posouzení zřejmého nepoměru trestu k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele je rozhodujícím hlediskem, jaký trest měl být obviněnému správně uložen.
Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou. Všem obviněným měly být uloženy podstatně přísnější tresty. Obviněnému Ing. Bc. P. K., který páchal trestnou činnost delší dobu jako úřední osoba, byl značně aktivní, vyhledával společně s dalšími obviněnými osoby, které měly poskytnout úplatek, měl být i při respektování hledisek individuální a generální prevence uložen důrazný nepodmíněný trest odnětí svobody, peněžitý trest i trest zákazu činnosti. Závažnost a povaha trestných činů odůvodňovaly také uložení nepodmíněných trestů obviněným V. P., R. Š. a V. I. H., spojenými s peněžitými tresty. U obviněného V. I. H. měl výrok o nepodmíněném trestu odnětí svobody, pokud jde o výměru trestu, odrážet skutečnost, že byl kromě zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku uznán vinným také přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným v souvislosti s korupčním jednáním. Není pochyb o tom, že obviněným M. P. a L. Š. měly být uloženy kromě podmíněných trestů odnětí svobody také peněžité tresty. Bez uložení peněžitých trestů není vystižena společenská škodlivost jejich zločinů.
Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. shledal, že zákon byl porušen ve prospěch všech obviněných, protože tresty uložené rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, jsou ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými obvinění Ing. Bc. P. K., V. P., R. Š., V. I. H., M. P. a L. Š. a poměrům obviněných, protože uložené tresty nerespektují individualitu odsouzených jako objektů trestu a další okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný.
Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v těch ustanoveních, která jsou uvedena ve výroku tohoto rozsudku. V dalších ustanoveních trestního zákoníku, která upravují stanovení druhu a výměru trestu a v ustanoveních §331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §331 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku neshledal porušení zákona ve prospěch obviněných uvedených ve stížnosti pro porušení zákona.
Podle ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Nejvyšší soud se musel vzhledem ke znění tohoto zákonného ustanovení omezit jen na tzv. akademický výrok, kterým vyslovil zjištěné porušení zákona. Nemohl však nezákonné výroky o trestech zrušit, protože u všech obviněných došlo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 8 To 124/2012, k porušení zákona v jejich prospěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu