ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2710.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2710/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Dakron s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Korunní 313/13, identifikační číslo osoby 01970372, proti povinné D. M. , zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Újezd 409/19, pro 115 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1957/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015, č. j. 20 Co 379/2015-169, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 20 Co 379/2015-224, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 67 EXE 1957/2013-118, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uzavřel, že D. P., která bydlela na adrese V. V., P., je totožná s povinnou D. M., která bydlí na adrese D., P. – N. Jde o jedinou osobu, jejíž datum narození je a v evidenci obyvatel je vedena pod rodným číslem Záměna s jinou fyzickou osobou je vyloučena.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl rovněž k závěru, že totožnost povinné s žalobkyní v rozhodčím řízení je nepochybná, že povinná se nemůže s úspěchem dovolávat toho, že formálně ke změně jejího příjmení došlo před zahájením rozhodčího řízení, jestliže se v rozhodčí žalobě sama označila svým předchozím příjmením P., že její totožnost zcela nepochybně vyplývá z listin, které v rámci rozhodčí žaloby předložila. Oprava rozhodčího nálezu, provedená rozhodnutím rozhodčího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. Rsp 266/1 (jíž se opravuje označení žalobkyně D. P. v záhlaví žaloby na D. M., dříve P., nar. s uvedením jejího rodného čísla), je proto nerozhodná. Totožnost povinné je zřejmá i ze samotného rozhodčího nálezu.
Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „a to v otázkách řešených právem procesním“, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a „jsou zde otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny“. Povinná namítá, že na souzenou věc byl nepřiléhavě aplikován právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1770/2009. V této věci nedošlo k vydání žádného rozhodnutí, kterým by byl opravován výrok exekučního titulu, a účastník řízení (povinný z exekučního titulu) byl označen (přinejmenším) jménem a příjmením. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/1998, a dále ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2083/2000, které se také týká nesprávného označení povinného a odchyluje se od usnesení sp. zn. 20 Cdo 1770/2009. Podle jejího názoru je třeba dovolacím soudem vyřešit tyto otázky: „Jak má být účastník řízení označen v rozhodčím nálezu, aby tento rozhodčí nález byl určitý a účastník řízení byl přesně určen? Zda musí být, spolu se jménem a příjmením, v rozhodčím nálezu (jeho výrokové části) označen účastník řízení též svým datem narození, popř. rodným číslem, a bydlištěm? Koho stíhá povinnost řádného označení účastníka rozhodčího řízení v rozhodčím nálezu? Zda pro přesné označení účastníka řízení (v rozhodčím nálezu) postačí, je-li tento identifikován jen svým křestním jménem, jehož je ke dni vyhlášení (usnesení) nositelem? Zda je přípustné označovat v rozhodčím nálezu účastníka rozhodčího řízení jeho (již) neexistujícím příjmením a uvádět jako adresu jeho bydliště místo, kde trvalé bydliště (již) nemá? Zda je vykonatelným rozhodčí nález, ve kterém je účastník řízení označen jen svým křestním jménem, jehož je ke dni vyhlášení (usnesení) nositelem? Zda lze opravovat rozhodčí nález jiným (dalším) rozhodčím nálezem či zda je možné tak činit jen opravným usnesením? Jaký je vztah OSŘ a ZoRŘ k opravám rozhodnutí a jaký je vliv oprav a běh lhůt dle ZoRŘ?“ Povinná dospívá k závěru, že exekuční titul je nevykonatelný. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuční řízení zastavuje, popř. usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce identifikace účastníka (materiální vykonatelnosti exekučního titulu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, publikovaném v časopise Soudní judikatura, čísle 6, ročníku 1999, pod číslem 62, přijal závěr, že označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení §79 odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř., není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí (§251 o. s. ř.), jestliže je možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. též usnesení ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1103/2006). K podobnému závěru dospěl dovolací soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2831/2004, kde dovodil, že vada spočívající v nepřesném označení účastníka řízení neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť není sporu o tom, který subjekt je účastníkem, souhlasí-li (vyjma obchodní firmy) ostatní znaky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2083/2000).
V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. Rsp 2666/11, přičemž žalující strana je označena D. P., bytem V. P. Změna příjmení či bydliště nemůže sama o sobě zpochybnit totožnost povinné osoby. Skutečnost, že rozhodčí soud opravil označení povinné, proto považoval odvolací soud správně za nepodstatnou.
Nejvyšší soud tedy postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu