ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.1520.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 1520/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně Ravileta Estates s.r.o. , IČO: 24836206, se sídlem v Praze 10, Vinohradská 1511/230, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Malmstedt, Ph.D., advokátkou se sídlem v Černošicích, Ostružinová 1794, o zaplacení částky 7 460 712 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 108/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2016, č. j. 35 Co 450/2015-416, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. října 2015, č. j. 38 C 108/2012-403, jímž tento soud nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a přípustné není ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je ustálena v závěru, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, usnesení ze dne 3. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015, nebo usnesení ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3116/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků respektoval, přičemž závěru odvolacího soudu, podle kterého žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků není možné v poměrech dané věci vyhovět v situaci, kdy žadatel (žalovaný) věrohodně neprokázal své majetkové poměry (zamlčel-li vlastnictví hodnotnějších movitých věcí a nelze-li mít za úplné a věrohodné ani jím uváděné údaje o výši příjmu), nelze v rovině právního posouzení věci nic vytknout.
Za dané situace napadené rozhodnutí nekoliduje ani s dovolatelem odkazovanou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013; usnesení ze dne 9. dubna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013), nelze-li
– s ohledem na žadatelem nedostatečně verifikované poměry – uzavřít, že tento účastník trpí nedostatkem disponibilních prostředků k úhradě soudního poplatku (jehož výši – jak vidno z odůvodnění napadeného rozhodnutí – měl odvolací soud rovněž na zřeteli, stejně tak jako povahu uplatněného nároku) a kdy tak nelze přisvědčit dovolateli, že poplatek mu vytváří překážku přístupu k soudu (k projednání jeho odvolání). Korektní není ani námitka dovolatele o „porušení zákazu diskriminace“, založená na tvrzení, že žalobkyně – na rozdíl od žalovaného – byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 99 %; zde sluší se připomenout, že pro rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků jsou rozhodující vždy individuální poměry žadatele (nehledě na to, že z obsahu spisu v dané věci podává se jiný než dovolatelem uváděný rozsah žalobkyni přiznaného poplatkového osvobození).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodných právních otázkách odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani důvody k jinému posouzení těchto právních otázek, v jeho rozhodovací praxi již vyřešených; proto dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné není.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené usnesení není rozhodnutím, jímž se řízení končí (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu