Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2016, sp. zn. 4 Tdo 1117/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1117.2016.1

sp. zn. 4 Tdo 1117/2016 -33 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2016 o dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 13 To 135/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 50/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 20 T 50/2013, byl obviněný J. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: v období od 2. 1. 2006 do 9. 8. 2006 na pozici jednatele společnosti LUDOPRINT CZ, s. r. o., IČ 25923978, nejprve se sídlem Staré Hradiště, Fáblovka čp. 520, později se sídlem Pardubice, ul. Štrossová čp. 354 a nakonec se sídlem Pardubice, ul. Průmyslová čp. 387, a dále v období od 10. 8. 2006 do 30. 4. 2008 na pozici provozního ředitele uvedené firmy, zodpovědného za vedení personální a mzdové agendy ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě plné moci ze dne 10. 8. 2006 udělené mu tehdejším jednatelem firmy panem D. S., a v období od 30. 4. 2008 do 28. 2. 2011 opět na pozici jediného jednatele a zároveň i jediného společníka této firmy, v písemných žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu v zaměstnanosti osob se zdravotním postižením dle ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a novel, úmyslně a opakovaně uváděl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a na některé zdravotně postižené zaměstnance firmy LUDOPRINT CZ, s. r. o., v těchto žádostech na jednotlivé čtvrtletí, ve shora uvedených obdobích, opakovaně, fiktivně a nepravdivé vykazoval u těchto některých zaměstnanců buď jejich odpracované hodiny v období let 2006 a 2007 nebo nepravdivé mzdové náklady na tyto zaměstnance v období od roku 2008 do roku 2011, přičemž na základě žádosti s nepravdivými údaji následně neoprávněně od Ministerstva práce a sociálních věcí, prostřednictvím Úřadu práce v Pardubicích, získal a čerpal státní finanční příspěvky určené pro firmu LUDOPRINT, CZ s. r. o., které Úřad práce Pardubice schvaloval a poté je poukazoval na účet společnosti LUDOPRINT CZ, s. r. o., k němuž měl J. M. po celou dobu dispoziční právo a poté z těchto finančních prostředků dotyčným zaměstnancům vyplácel jen symbolické mzdy ve výši kolem ..... Kč měsíčně, současně za účelem zastření své činnosti a docílení toho, aby pro účely případné tzv. papírové kontroly měl účetně vše v pořádku, odváděl státu za tyto zaměstnance povinné odvody jak na daních, tak i zdravotním a sociálním pojištění, přičemž zbývající většinovou část z takto poskytnutých příspěvků Úřadu práce si ponechal pouze pro svoji potřebu, kdy konkrétně: 1) u zaměstnance B. D. , osoby se statusem OZP, kterého osobně fiktivně zaměstnal v období od 2. 1. 2006 do 30. 6. 2007 ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě písemné smlouvy, uzavřené dne 2. 1. 2006 a kterému po celou dobu vyplácel jen symbolickou mzdu ve výši ..... Kč měsíčně, v rozporu se skutečností vykazoval v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu v zaměstnanosti tohoto zdravotně postiženého zaměstnance B. D. následující údaje, -v žádosti ze dne 3. 4. 2006 na 1. čtvrtletí roku 2006 celkem 520 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 18.236,79 Kč, -v žádosti ze dne 4. 7. 2006 na 2. čtvrtletí roku 2006 celkem 476 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 17. 507,31 Kč, -v žádosti ze dne 6. 10. 2006 na 3. čtvrtletí roku 2006 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 18.236,79 Kč, -v žádosti ze dne 4. 1. 2007 na 4. čtvrtletí roku 2006 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 18.236,79 Kč, -v žádosti ze dne 2. 4. 2007 na 1. čtvrtletí roku 2007 celkem 512 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 19.438,65 Kč, -v žádosti ze dne 10. 7. 2007 na 2. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 19.438,65 Kč, - ačkoliv ve skutečnosti jmenovaný pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nevykonával v tomto rozhodném období žádnou práci ani činnost a celkově mu byl na B. D. vyplacen příspěvek v uvedeném období ve výši 111.094,98 Kč , a dále u zaměstnance B. D. , osoby se statusem OZP, kterého později znovu fiktivně zaměstnal v období od 18. 2. 2008 do 30. 10. 2009 ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě písemné smlouvy, uzavřené dne 18. 2. 2008 a kterému po celou dobu vyplácel jen symbolickou mzdu ve výši ..... Kč měsíčně, v době od ledna roku 2008, kdy se již nemusely v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti zdravotně postižených zaměstnanců dokladovat přesné počty jimi odpracovaných hodin, ale pro zjednodušení se dokládaly Úřadu práce Pardubice pouze celkové počty osob OZP a TZP zaměstnaných u firmy LUDOPRINT CZ, s. r. o., v jednotlivých obdobích a v přílohách se dokládal jen jmenný seznam všech zdravotně postižených osob spolu se mzdovými náklady, které na zřízení jejich pracovních míst společnost vynakládá, v rozporu se skutečností vykazoval v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti i tohoto zdravotně postiženého zaměstnance B. D. a uváděl u něj fiktivní vynaložené mzdové náklady a to: - v žádosti ze dne 21. 4. 2008 na 1. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 13.350 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 13.000 Kč, -v žádosti ze dne 23. 7. 2008 na 2. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 19.700 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 19.500 Kč, -v žádosti ze dne 30. 10. 2008 na 3. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 19.799 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 19.500 Kč, -v žádosti ze dne 28. 1. 2009 na 4. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 19.809 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 19.500 Kč, -v žádosti ze dne 30. 4. 2009 na 1. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 24.156 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 7. 2009 na 2. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 24.156 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 10. 2009 na 3. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 22.758 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 22.571 Kč, -v žádosti ze dne 28. 1. 2010 na 4. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 8.052 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 8.000 Kč, ačkoliv ve skutečnosti B. D. pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nevykonával v tomto rozhodném období žádnou práci ani činnost a ve skutečnosti byl v té době už zaměstnán jinde a o uzavírání fiktivní pracovní smlouvy se společnosti LUDOPRINT CZ, s. r. o., ze dne 18. 2. 2008 nevěděl, celkově mu byl na B. D. vyplacen příspěvek v uvedeném období ve výši 150.071 Kč , 2) u zaměstnankyně A. D. , osoby se statusem TZP, kterou osobně fiktivně zaměstnal v období od 2. 1. 2006 do 30. 6. 2007 ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě písemné pracovní smlouvy, uzavřené dne 2. 1. 2006 a které po celou tuto dobu vyplácel jen symbolickou mzdu ve výši cca ..... Kč měsíčně, v rozporu se skutečností vykazoval v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti této zdravotně postižené zaměstnankyně A. D., -v žádosti ze dne 3. 4. 2006 na 1. čtvrtletí roku 2006 celkem 390 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.355,20 Kč, -v žádosti ze dne 4. 7. 2006 na 2. čtvrtletí roku 2006 celkem 366 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 26.988,60 Kč, -v žádosti ze dne 6. 10. 2006 na 3. čtvrtletí roku 2006 celkem 372 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.355,20 Kč, -v žádosti ze dne 4. 1. 2007 na 4. čtvrtletí roku 2006 celkem 372 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.355,20 Kč, -v žádosti ze dne 2. 4. 2007 na 1. čtvrtletí roku 2007 celkem 384 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 29.157,99 Kč, -v žádosti ze dne 10. 7. 2007 na 2. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na její pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, ačkoliv ve skutečnosti jmenovaná pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nevykonávala v tomto rozhodném období žádnou práci ani činnost a celkově mu byl na A. D. vyplacen příspěvek v uvedeném období ve výši 177.089,48 Kč , 3) u zaměstnance J. L. , osoby se statusem TZP, kterého osobně fiktivně zaměstnal v období od 10. 1. 2006 do 31. 12. 2007 ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě písemné pracovní smlouvy, uzavřené dne 10. 1. 2006 a kterému po celou tuto dobu vyplácel jen symbolickou mzdu ve výši cca ..... Kč měsíčně, v rozporu se skutečností vykazoval v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti tohoto zdravotně postiženého zaměstnance J. L., -v žádosti ze dne 3. 4. 2006 na 1. čtvrtletí roku 2006 celkem 386 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 26.990, 46 Kč, -v žádosti ze dne 4. 7. 2006 na 2. čtvrtletí roku 2006 celkem 366 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 26.990,46 Kč, -v žádosti ze dne 6. 10. 2006 na 3. čtvrtletí roku 2006 celkem 372 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.355,20 Kč, -v žádosti ze dne 4. 1. 2007 na 4. čtvrtletí roku 2006 celkem 372 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.355,20 Kč, - v žádosti ze dne 2. 4. 2007 na 1. čtvrtletí roku 2007 celkem 384 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 29.157,99 Kč, -v žádosti ze dne 10. 7. 2007 na 2. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, -v žádosti ze dne 9. 10. 2007 na 3. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, -v žádosti ze dne 9. 1. 2008 na 4. čtvrtletí roku 2007 celkem 504 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, ačkoliv ve skutečnosti jmenovaný pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nevykonával v tomto rozhodném období žádnou práci ani činnost a celkově mu byl na J. L. vyplacen příspěvek ve výši 254.481,21 Kč , 4) u zaměstnance M. H. , osoby se statusem TZP, kterého osobně fiktivně zaměstnal v období od 3. 1. 2007 do 28. 2. 2011 ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., na základě písemné pracovní smlouvy, uzavřené dne 3. 1. 2007 a kterému po celou tuto dobu vyplácel jen symbolickou mzdu ve výši cca ..... Kč měsíčně, v rozporu se skutečnosti vykazoval v žádostech o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti tohoto zdravotně postiženého zaměstnance M. H. následující nepravdivé údaje, -v žádosti ze dne 2. 4. 2007 na 1. čtvrtletí roku 2007 celkem 512 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, -v žádosti ze dne 10. 7. 2007 na 2. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, -v žádosti ze dne 9. 10. 2007 na 3. čtvrtletí roku 2007 celkem 496 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, -v žádosti ze dne 9. 1. 2008 na 4. čtvrtletí roku 2007 celkem 504 fiktivně odpracovaných hodin, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 38.877,30 Kč, - v žádosti ze dne 21. 4. 2008 na 1. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 27.750 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.000 Kč, -v žádosti ze dne 23. 7. 2008 na 2. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 27.250 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 10. 2008 na 3. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 27.260 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.000 Kč, -v žádosti ze dne 28. 1. 2009 na 4. čtvrtletí roku 2008 mzdové náklady ve výši 27.463 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 27.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 4. 2009 na 1. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 24.156 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 7. 2009 na 2. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 24.156 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 30. 10. 2009 na 3. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 22.758 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 22.571 Kč, -v žádosti ze dne 28. 1. 2010 na 4. čtvrtletí roku 2009 mzdové náklady ve výši 26.817 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 29. 4. 2010 na 1. čtvrtletí roku 2010 mzdové náklady ve výši 24.934 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 29. 7. 2010 na 2. čtvrtletí roku 2010 mzdové náklady ve výši 25.508 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 27. 10. 2010 na 3. čtvrtletí roku 2010 mzdové náklady ve výši 25.261 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 28. 1. 2011 na 4. čtvrtletí roku 2010 mzdové náklady ve výši 25.870 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 24.000 Kč, -v žádosti ze dne 27. 4. 2011 na 1. čtvrtletí roku 2010 mzdové náklady ve výši 16.612 Kč, čímž na jeho pracovní místo čerpal příspěvek ve výši 16.000 Kč, ačkoliv ve skutečnosti jmenovaný pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nevykonával v tomto rozhodném období žádnou práci ani činnost a celkově mu byl na M. H. vyplacen příspěvek ve výši 470.080,20 Kč , celkem tak způsobil Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Pardubicích, Boženy Vikové Kunětické 2011, Pardubice, škodu ve výši 1.162.816,90 Kč . Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku za použití §70 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků investičního pojištění vedeného na základě smlouvy, ve prospěch obviněného J. M. společnosti Generali Pojišťovna, a. s., Bělehradská 132, 120 84 Praha 2, IČ 61859869, a to až do výše způsobené škody, která činí 1.162.816,90 Kč a peněžních prostředků penzijního připojištění vedeného na základě smlouvy ve prospěch obviněného J. M. společnosti AXA penzijní fond, a. s., a nemovité věci vedené Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště P. na listu vlastnictví v obci P., v katastrálním území S., okres P., nacházející se v SJM M. J. a Ing. M. J., kterou je pozemek – ostatní plocha o výměře 11 m2. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Úřadu práce ČR, Krajské pobočce v Pardubicích, Boženy Vikové Kunětické 2011, Pardubice, IČ 00655040, způsobenou škodu ve výši 1.162.816,90 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 20 T 50/2013, podal obviněný a státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 13 To 135/2015, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu propadnutí náhradní hodnoty nemovité věci vedené Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj katastrálním pracovištěm P. na listu vlastnictví v obci P., v katastrálním území S., okres P., nacházející se v SJM M. J. a Ing. M. J., kterou je pozemek – ostatní plocha o výměře 11 m2. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 13 To 135/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Týleho, konkrétně do výroku I. tohoto rozhodnutí, dovolání opírající se o důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá nesprávné právní posouzení skutku, porušení procesních pravidel, konkrétně v porušení práva na spravedlivý proces, a existenci extrémního rozporu mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že soudy nižších stupňů nebylo zohledněno znění příslušných ustanovení zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, platného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a znění zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen tr. zákoník). Obviněný poukazuje na skutečnost, že před účinnosti tr. zákoníku znění ustanovení §212 tr. zákoníku odpovídalo ustanovení §250b odst. 1 tr. zák., když vzhledem ke znění tohoto ustanovení je zřejmé, že do 31. 12. 2009 trestným činem nebylo uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v žádosti o příspěvek. Ohledně naplnění skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku obviněný zdůrazňuje, že se vyžaduje uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů v žádosti o poskytnutí dotace. Podle obviněného je nezbytným předpokladem pro naplnění uvedené skutkové podstaty, že pachatel takovou žádost vyhotoví a podepíše. Obviněný poukazuje na skutečnost, že žádost o poskytnutí státního příspěvku na podporu osob se zdravotním postižením v období od 1. čtvrtletí roku 2007 do 1. čtvrtletí roku 2008 nevyhotovoval, nepodepisoval, ani nebyl uveden jako kontaktní osoba. V tomto období i nebyl ani jednatelem uvedené společnosti a neměl ani dispoziční právo k účtu této společnosti. Proto se domnívá, že v uvedeném období nemohl naplnil skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku. Dále obviněný uvádí, že rozhodnutí soudů je zcela v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (např. nález ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 226/06, nález ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2445/09, nález ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 306/2014, ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1616/2014). Dovolatel zdůrazňuje, že v rámci podaného odvolání namítal, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neboť tento soud nehodnotil některé provedené důkazy, konkrétně výpověď svědkyně K. a listinné důkazy založené ve spise na č. l. 870-872, 879-880, 2281 (protokoly o prováděných kontrolách v uvedené společnosti). Soud druhého stupně podle obviněného na jeho námitky relevantním způsobem nereagoval, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. ÚS II. 226/06. Obviněný dále velmi podrobně rozvádí, jaké skutečnosti podle jeho názoru vyplývají z důkazů, které soudy nižších stupňů nijak nehodnotily. Podle obviněného postupem soudů nastal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Proto došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Rovněž v případě výroku o náhradě škody, respektive její výši, je řízení podle obviněného zatíženou vadou spočívající v porušení práva na spravedlivý proces. Soudy při stanovení výše způsobené škody vycházely ze znaleckého posudku znalkyně Ladislavy Krásové a jejího vyjádření v rámci hlavního líčení, aniž by vzaly v úvahu, že znalkyně neměla při vypracování znaleckého posudku všechny relevantní podklady. Soudy nijak nehodnotily vyjádření samotné znalkyně, že pokud by měla k dispozici všechny podklady, mohly by být závěry znaleckého posudku jiné. Proto závěry znaleckého posudku nelze v řízení považovat za použitelné. Obviněný poukazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06, podle kterého v případě závažných rozporů je nutno postupovat podle zásady in dubio pro reo. Znalkyně při formulaci svých závěrů nevzala v úvahu, že k výplatě mezd docházelo v hotovosti, přičemž nepřihlédla ke skutečnosti, že v období od ledna 2006 do února 2011 došlo opakovaně k novelizaci §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterými se podstatně změnily podmínky pro výplatu příspěvku. Výše vyčíslené škody má pak vliv i na právní kvalifikaci jeho jednání, takže je třeba ji náležitě vyčíslit. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 13 To 135/2015 zrušil, stejně tak zrušil i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 20 T 50/2013, a sám rozhodl tak, že se podle §265m tr. ř. obžaloby zprošťuje. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 2. 5. 2016 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu právní úpravu platnou do 31. 12. 2009, dále namítá, že on sám nepodával žádost o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob ze zdravotním postižením v období od 21. 7. 2006 do 16. 6. 2008, ani tyto žádosti nepodepsal. Podle obviněného v řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces, když existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Dále spatřuje naplnění citovaného dovolacího důvodu ve způsobu stanovení způsobené škody, včetně toho, že při určení škody nebyly vzaty v úvahu změny ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze konstatovat, že s jistými výhradami obviněný uplatněnými námitkami dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně naplnil. Jedná se o námitky vztahující se k nenaplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku (otázka právní úpravy platné do 31. 12. 2009, kdo může být pachatelem uvedeného trestného činu, existence extrémního nesouladu, aplikace ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanovení výše způsobené škody jako znaku skutkové podstaty). K námitce obviněného, že podle právní úpravy tr. zák. platného do 31. 12. 2009, se nemohlo jednat v případě podání žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením podle §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, o trestný čin, lze uvést, že tuto lze pod uplatněný důvod podřadit. Obviněný totiž namítá, že po určité časové období, pro které byl uznán vinným, nenaplnil všechny znaky zvolené skutkové podstaty. K uplatněné argumentaci lze uvést následující. Obviněný byl v dané věci uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem značnou škodu. Objektem je ochrana poskytování subvencí, dotací, nebo nevratných finančních prostředků nebo příspěvků, jakož i jejich účelovému určení, takže v konečném důsledku chrání i cizí majetek v oblasti ochrany subvencí, dotací, návratné finanční výpomoci nebo příspěvků. Značnou škodou se rozumí částka od 500.000 Kč do 4.999.999 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). V případě trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku se jedná o trestný čin pokračující, kdy se z hlediska časového jedná o jediný skutek de uire, tím i o jediný trestný čin. Naznačený závěr má za následek, že pokud je část dílčích útoků tohoto pokračující deliktu spáchaná za účinnosti nového zákona, tak se takový trestný čin považuje za spáchaný za účinnosti pozdějšího zákona, za předpokladu, že tyto činy byly trestné i podle zákona předchozího (R 7/1994-I). V dané věci bylo jednání, které se posuzuje podle tr. zákoníku jako trestný čin dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku, postižitelné i podle tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Konkrétně jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil pachatel, který při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Podle tohoto ustanovení bylo postižitelné podle tr. zák. uvedení nepravdivých údajů při sjednávání uvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace. Jak je patrno z uplatněné argumentace, podle obviněného uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob ze zdravotním postižením, nemohlo být postižitelné podle ustanovení §250b tr. zák., neboť se jednalo o příspěvek, nikoliv dotaci či subvenci. Nejvyšší soud považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Především je třeba zdůraznit, že z právní věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že podle tohoto soudu se obviněný dopustil jednání spočívajícího v tom, že v žádosti o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu. Z uvedeného je patrno, že státní příspěvek poskytovaný podle §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považovaly soudy nižších stupňů za dotaci. Dotací se obecně rozumí zpravidla pravidelný příděl peněz nejčastěji poskytovaný obcím, některým úřadům nebo ústavům, ale i fyzickým a právnickým osobám, byť jednotlivé zákony nepoužívají pojmy dotace, subvence nebo nevratná finanční výpomoc nebo příspěvek zcela přesně. Dotace se poskytují na základě žádosti, a to rozhodnutím (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2121-2122). Dotací se ve smyslu §3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, rozumí peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Dotace mohou být neúčelové nebo účelové, kdy účelové dotace jsou stanovené konkrétní akce nebo předem stanovený okruh potřeb a poskytují se za určitých podmínek, kdy na dotaci není právní nárok, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Příspěvkem se obecně míní zpravidla jednorázová finanční pomoc z veřejných rozpočtů zásadně účelově vázána, např. na konkrétní bytovou výstavbu (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2121). Nejvyšší soud má za to, že soudy nižších stupňů nepochybily, jestliže dospěly k závěru, že přestože zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, používá termín státní příspěvek na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, jedná se fakticky o účelovou dotaci. V tomto směru je třeba zdůraznit, že na státní příspěvek není automatický nárok, subjekt, který o státní příspěvek žádá, musí podat žádost, a o poskytnutí státního příspěvku se rozhoduje, tedy vydává se rozhodnutí (§78 odst. 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Vzhledem ke shora uvedenému lze mít za to, že státní příspěvek na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením poskytovaný podle §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je dotací (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 9 Ads 83/2014-46). Proto nelze argumentaci obviněného považovat za opodstatněnou. Ohledně namítané existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým stavem, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Extrémní nesoulad může naplňovat i situace, když v řízení dojde k popření základních požadavků na dodržení zásad spravedlivého procesu. Může se jednat o případy tzv. opomenutých důkazů, tj. situace, kdy soud bez řádného zdůvodnění neprovedl stranami navržený důkaz, popřípadě soud v rámci hodnocení provedených důkazů zcela opomenul zahrnout některý z nich do svých úvah, ačkoli pro meritorní rozhodnutí mohl mít takový důkaz zásadní význam (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tdo 422/2010). V dané věci obviněný existenci extrémního nesouladu dovozuje právě ze skutečnosti, že podle jeho názoru soudy nižších stupňů v rámci hodnocení důkazů některé důkazy zcela pominuly. Poukazuje v tomto směru zejména na výpovědi svědků J. K. a T. R. a protokoly o kontrole, které provedl Finanční úřad v Pardubicích, protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce ze dne 27. 5. 2009 a 24. 6. 2009, protokol o kontrole Úřadu práce v Pardubicích ze dne 23. 11. 2009 a ze dne 18. 2. 2010 a listinu o školení řidičů ze dne 26. 2. 2008, kterého se měli zúčastnit i B. D. a M. H. V souvislosti s uplatněnou argumentací, lze připustit, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí opomněl blíže rozvést své úvahy ohledně hodnocení výpovědi svědkyně J. K. (dříve M.), když výpověď svědka T. R. cituje a hodnotí (viz č. l. 14 a 17 rozsudku). Uvedený soud ovšem v rámci hodnocení provedených důkazů podrobně hodnotí ostatní provedené důkazy, zejména výpovědi ostatních slyšených svědků, včetně osob, které měly údajně ve firmě LUDOPRINT CZ, s.r.o., pracovat a které hodnotí z pohledu dalších důkazů, zejména výpovědí svědků, kteří prokazatelně v uvedené firmě pracovali (např. svědek J. S., M. Š., J. Š., J. Š.). Věrohodnost výpovědí svědků, kteří měli údajně ve firmě pracovat, hodnotí i z pohledu provedených prověrek na místě (např. svědek B. D., J. L.), když tito údajní zaměstnanci nebyli schopni označit místo, kde měli pracovat, neoznačili místo, kde se nacházely kanceláře firmy a toalety (svědek J. L.). Přihlíží a hodnotí i změny ve výpovědích těchto svědků, když v rámci přípravného řízení uváděli jiné skutečnosti proti výpovědím u hlavního líčení (např. svědek M. H.) a logicky odůvodňuje, na základě kterých důkazů změně výpovědi tohoto svědka neuvěřil (viz č. l. 12-12 rozhodnutí soudu prvního stupně). Byť, jak již bylo naznačeno, soud prvního stupně blíže výpověď svědkyně J. K. v rozsudku nijak nehodnotí, lze vzhledem k obsahu dalších provedených důkazů a jejich hodnocení, dovodit, že svědkyni neuvěřil, a pro rozhodnutí její výpověď nepovažoval za zásadní právě z pohledu dalších provedených důkazů. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně přesto okrajově provádí jisté hodnocení výpovědi této svědkyně na č. l. 17 svého rozhodnutí, když uvádí, že ani svědci, kteří vypovídali ve prospěch obviněného, a to M., S., R. a K. nepotvrdili, že by osoby uvedené ve výroku převzaly plnou výši výplaty, tak jak ji obviněný vykazoval v žádosti o dotaci (soud prvního stupně ovšem omylem uvádí jméno svědkyně K. jako M., tato svědkyně je bývalou manželkou obviněného). Nejvyšší soud připomíná, že v případě nehodnocení některého z provedených důkazů se musí jednat o důkaz, který má pro rozhodnutí zásadní význam, což výpověď svědkyně J. K. v dané věci nepředstavovala. V daných souvislostech se patří připomenout, že je třeba vycházet z materiálního pojetí výkladu ústavních práv, a proto ne každé formální pochybení v řízení musí nutně vést k derogaci napadeného rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 189/05, usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1665/10, či usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1329/13). Soud druhého stupně se pak ve svém rozhodnutí zcela ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, když shledal, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy (§2 odst. 5 tr. ř.) a tyto i hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Uvedený soud dále rozvedl své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů a skutečností, které z nich vyplývají, když obviněný v rámci podaného odvolání v podstatě uplatnil stejnou argumentaci jako v podaném dovolání ohledně nehodnocení některých důkazů. Soud druhého stupně ohledně výpovědi svědkyně Křížové poukazuje na skutečnost, že tato svědkyně byla ve věci vyslechnuta, hodnotí i nutnost provedení nového znaleckého posudku, když zdůrazňuje, že soud prvního stupně shledal, že tzv. papírově bylo všechno v pořádku, což nakonec odpovídá i popisu skutku. Naznačený závěr znamená, že soud shledává, že listinné důkazy, na které poukazuje obviněný, nepotvrzují, že uvedené osoby skutečně ve firmě pracovaly. Proto má Nejvyšší soud za to, že extrémní rozpor v dané věci není dán. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že z důkazů, na které poukazuje soud prvního stupně, vyplývá, že obviněný z důvodu zastření své trestné činnosti měl tzv. papírově všechno v pořádku, když odváděl za uvedené osoby i povinné odvody. Za této situace je třeba mít za to, že listinné důkazy, na které poukazuje obviněný v rámci podaného dovolání, mají nulitní hodnotu, neboť s výjimkou kontroly ze dne 23. 11. 2009 všechny kontroly byly provedeny jen papírově, tedy příslušné kontroly byly zaměřeny na kontrolu dokladů, což vyplývá z výpovědí svědků (viz např. výpověď svědkyně M.). Ohledně kontroly ze dne 23. 11. 2009, což byla jediná kontrola v sídle firmy, jenž byla zaměřena na fyzickou kontrolu zaměstnanců, je třeba uvést, že z výpovědi svědka M. H. z přípravného řízení, kterou považují soudy nižších stupňů za pravdivou, vyplývá, že pro něho obviněný přijel a přivezl ho spolu s dalšími osobami do firmy, kde probíhala kontrola z Úřadu práce. Z uvedeného je tedy nepochybné, že obviněný se musel o kontrole Úřadu práce zaměstnanců dovědět nějakým způsobem dopředu a zajistil, aby se ve firmě nacházely kromě osob, které skutečně zaměstnával i některé z osob, které zaměstnával jen fiktivně. Pokud obviněný dále poukazuje na výpovědi svědků A. D. a J. L. ze dne 24. 11. 2008, jenž měly být sepsané v rámci kontroly finančního úřadu, je třeba uvést, že svědkyně A. D. odmítla přes uloženou pořádkovou pokutu v řízení před soudem vypovídat, což svědčí o její nevěrohodnosti a stejné závěry lze vztáhnout k svědkovi L. V tomto směru je třeba poukázat na úvahy soudu prvního stupně ohledně tohoto svědka (č. l. 10-11 rozsudku). Obecně k argumentaci obviněného týkající se toho, že tito svědci byli při jednání před finančním úřadem poučení o povinnosti mluvit pravdu a že tedy určitě hovořili pravdu, lze uvést, že tato je neodpovídající. Skutečnost, že někdo je poučen o povinnosti mluvit pravdu ještě neznamená, že tak skutečně učiní. Pravdivost výpovědi svědka se posuzuje v konkrétním řízení z pohledu hodnocení všech provedených důkazů. V souvislosti s uplatněnou námitkou, že postupem soudů došlo k porušení práva na spravedlivý proces, je třeba uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány. Ohledně námitky obviněného, že se nemohl dopustit zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť tohoto se může dopustit jen osoba, která podá žádost o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, a která takovou žádost podepíše, lze uvést, že tuto lze rovněž pod uplatněný důvod podřadit. Obviněný totiž namítá, že z jeho strany nedošlo k naplnění objektivní stránky uvedeného zločinu. V tomto směru považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Přestože, jak již bylo naznačeno, lze tuto argumentaci podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je třeba zdůraznit, že částečně tato námitka směřuje proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, jenž shledaly, že to byl právě obviněný, který fakticky společnost řídil a komunikoval s Úřadem práce, a kdo měl přístup k účtu firmy (viz č. l. 17 rozsudku soudu prvního stupně a hodnocení výpovědi účetních a č. l. 13 usnesení soudu druhého stupně), byť soudy své závěry zcela explicitně nerozvádějí. Z provedeného dokazování je nepochybné, že obviněný v celém žalovaném období společnost LUDOPRINT CZ, s. r. o., fakticky řídil, přestože skutečně po celé uvedené období nebyl jednatelem a společníkem uvedené firmy (od 10. 8. 2006 do 30. 4. 2008), což prokazují doklady založené na č. l. 721 – 825 spisu. V tomto směru je třeba poukázat na provedené důkazy, zejména listinné povahy, výpovědi slyšených svědků a to zejména na výpověď svědka D. S. Z výpovědi tohoto svědka vyplývá, že obviněnému dne 10. 8. 2006 udělil plnou moc, na základě které obviněný společnost řídil, včetně komunikace s úřadem práce (tento rozhodoval o poskytnutí příspěvku), OSSZ, zdravotními pojišťovnami, celní správou apod., kdy měl i oprávnění nakládat s účtem této společnosti. O tom, že po celou rozhodnou dobu firmu fakticky řídil právě obviněný, svědčí i výpovědi všech slyšených svědků, kteří vesměs vždy jednali s obviněným. Skutečnost, že obviněný komunikoval s úřadem práce ve věci poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením nakonec vyplývá i z listinných důkazů, když obviněný byl uveden v případě žádosti ze dne 6. 10. 2006 jako kontaktní osoba (č. l. 730). Nejvyšší soud bez ohledu na shora naznačené důkazy považuje za nutné zdůraznit, že svědkyně M., která nepochybně na věci není nijak zainteresovaná, vypověděla, že jednala v rámci svého pracovního zařazení každého čtvrt roku právě s obviněným, který nosil podklady a žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Fakt, že obviněný po určitou část žalovaného období nebyl jednatelem ani společníkem uvedené společnosti a že žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením nepodepsal, není rozhodující pro naplnění všech znaků objektivní stránky dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku. Pachatelem trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku může být kterákoliv fyzická nebo právnická osoba. V praxi zásadně to bude žadatel - fyzická osoba, resp. fyzická osoba, která za něj nebo za žadatele – právnickou osobu podává žádost o dotaci, subvenci nebo návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek nebo která za něj nebo za žadatele - právnickou osobu takovou žádost sepisuje či vyplňuje a přitom v takové žádosti uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (viz Šámal. P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2124). Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1406/2012, podle kterého „proces posuzování a schválení žádosti o dotaci je obdobou procesu sjednávání úvěrové smlouvy. Proto v případě, že osoba uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v procesu před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace, spáchá trestný čin dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nelze považovat jen vlastní sepsání nebo vyplnění žádosti o dotaci, nýbrž i takové jednání, které bezprostředně souvisí s touto činností a které má přímý vliv na vytvoření nepravdivého nebo hrubě zkresleného obsahu žádosti o poskytnutí dotace . Jinak řečeno, pro naplnění znaku uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace se nevyžaduje, aby pachatel žádost vlastnoručně podepsal, postačí, že žádost sepisuje či vyplňuje a je si vědom, že v žádosti jsou uvedeny nepravdivé údaje a že žádost bude podána příslušnému úřadu. Stejně tak postačí, jestliže pachatel připravuje podklady, které je nutno podat k žádosti o dotaci, a bez kterých nelze o žádosti rozhodnout, a je si vědom, že tyto podklady obsahují nepravdivé údaje a budou součástí žádosti o poskytnutí dotace. V předmětné věci obviněný nepochybně v období, kdy nebyl jednatelem uvedené společnosti (od 10. 8. 2006 do 30. 4. 2008) jednal za tuto společnost na základě plné moci udělené svědkem D. S., kdy to byl právě on, kdo předmětné žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, vyhotovoval a dokládal i požadované doklady, což vyplývá z výpovědi svědkyně M. Obviněný si byl vědom, že údaje uvedené v žádosti a v podkladech k žádosti jsou nepravdivé, když svědci B. D., A. D., J. L. a M. H. pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nikdy nepracovali, přičemž to byl právě obviněný, který tyto svědky oslovil a požadoval po nich doklady osvědčující, že jsou osobami s OZP a TZP. Tedy obviněný za právnickou osobu v tomto období sepisoval žádosti o poskytnutí státního příspěvku a přitom v takové žádosti uvedl nepravdivé údaje, čehož si byl vědom, byť tyto žádosti za právnickou osobu podepsala osoba jiná. Současně zajišťoval podklady, které bylo nutno k žádostem doložit a které měly osvědčovat určité skutečnosti (pracovní smlouvy, počty odpracovaných hodin, mzdové náklady). Následně poté, co se stal jednatel uvedené firmy, podával žádosti o poskytnutí státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, když i žádosti podepisoval. Vzhledem ke shora uvedenému lze považovat uplatněnou argumentaci obviněného ohledně nenaplnění objektivní stránky trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku za neopodstatněnou. Další námitky obviněného směřují do způsobu stanovení výše způsobené škody, když obviněný uvádí, že výše škody na vliv má zvolenou právní kvalifikaci skutku. Takto uplatněné dovolací námitky lze s jistou dávkou tolerance pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, byť tyto částečně směřují do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Obviněný především vyjadřuje nesouhlas se závěry znaleckého posudku znalkyně Ladislavy Krásové, když podle jeho názoru znalecký posudek nemůže obstát z toho důvodu, že znalkyně neměla všechny potřebné podklady pro jeho vypracování. Nejvyšší soud má za to, že takto formulovaná námitka směřuje v podstatě do způsobu hodnocení důkazů, konkrétně obviněný vyjadřuje nesouhlas s tím, jakým způsobem soudy nižších stupňů hodnotily tento znalecký posudek. Bez ohledu na shora naznačený závěr je nutno zdůraznit následující skutečnosti. Obviněný se domnívá, že znalecký posudek nemůže obstát, když samotná znalkyně připustila, že pokud by měla k dispozici všechny podklady (např. účetní knihy), tak by mohly být závěry znaleckého posudku jiné. V tomto směru je ovšem třeba uvést, že obviněný vytrhuje vyjádření znalkyně z kontextu. Znalkyně skutečně připustila, že by její závěry mohly být jiné v případě, že by měla k dispozici účetní knihy, když ovšem znalkyně výslovně uvedla „ že ona nevyšetřuje, co je skutečností. Skutečnost je to, že člověk obdržel ..... Kč, nebo skutečnost to, co je zavedeno v účetní knize.“ Jinak řečeno znalkyně vysvětlila, že by závěry jejího znaleckého posudku mohly být v případě předložení veškerého účetnictví jiné, kdy ovšem ona nemůže hodnotit, zda účetní doklady odpovídají skutečnému stavu věci (tedy zda svědci ve firmě skutečně pracovali a ve stanoveném rozsahu, přebírali výplatu v hotovosti), toto přísluší soudu v rámci hodnocení provedených důkazů. Lze uvést, že v podstatě stejnou námitku obviněný již uplatnil v rámci odvolacího řízení, přičemž soud druhého stupně se s ní řádně vypořádal (viz č. l. 12-13 rozhodnutí), když zdůvodnil, proč nepovažuje za potřebné doplňovat dokazování o nový znalecký posudek, když ze skutkových zjištění je nepochybné, že listinné podklady týkající se zaměstnávání svědků B. D., A. D., J. L. a M. H. neodrážejí skutečný stav věci. Tedy soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že uvedení svědci ve firmě nepracovali, takže účetní doklady neodpovídají skutečnému stavu věci, a proto by nový znalecký posudek nemohl ve věci přinést nic nového. Nejvyšší soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil, když je třeba opětovně uvést, že je vázán skutkovým stavem, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. Proto lze i odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06, považovat za nepřiléhavý. Argumentace obviněného, že znalkyně při vypracování znaleckého posudku nevzala v úvahu novelizace §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, naplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v podstatě namítá, že znalkyně při vypracování znaleckého posudku nepřihlédla ke změnám právní úpravy platné pro přiznání státního příspěvku na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v předmětném období, tedy namítá nesprávnou aplikaci ustanovení týkajících se jiných hmotněprávních otázek, konkrétně §78 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, což podle jeho názoru mělo vliv na stanovení výše způsobené škody. Výše způsobené škody pak tvoří znak skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. I tuto námitku lze považovat za zjevně neopodstatněnou. V tomto směru lze odkázat na znalecký posudek znalkyně Ladislavy Krásové (č. l. 223-244), kdy z tohoto je zřejmé, že znalkyně si byla vědoma skutečnosti, že v předmětném období došlo ke změně §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a změny právní úpravy týkající se výše přiznaného státního příspěvku vzala při vypracování znaleckého posudku v úvahu. Bez ohledu na shora uvedené považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že i když v předmětném období došlo k opakovaným změnám §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, tak vždy bylo přiznání státního příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením vázáno na skutečnost, že zaměstnavatel takové osoby zaměstnává. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, kterými je Nejvyšší soud vázán, je pak nepochybné, že osoby uvedené v popisu skutku ve firmě LUDOPRINT CZ, s. r. o., fakticky nepracovaly, pracovní smlouvy byly fiktivní včetně dalších dokladů, které měly dokládat existenci pracovního poměru a výkonu práce, kdy cílem bylo právě dosáhnout neoprávněné získání dotace od úřadu práce. Škodu představuje součet všech částek, které byly úřadem práce obviněnému na jednotlivé osoby neoprávněně v uvedeném období vypláceny, a které získal na základě nepravdivých údajů, které byly uvedeny v žádosti o státní příspěvek na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Výše těchto částek byla zjištěna nejen znaleckým posudkem, ale zejména vyplývá i ze zprávy úřadu práce (č. l. 831-834), kde jsou rozepsány jednotlivé částky, které úřad práce na jednotlivé údajné zaměstnance v žalovaném období poskytl. Částky vyplacené úřadem práce pak odpovídají výši způsobené škody stanovené znaleckým posudkem, když škodu netvoří jen částky, o které se obviněný obohatil, ale veškeré finanční prostředky, které úřad práce obviněnému přiznal jako příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením a které mu byly vyplaceny neoprávněně, když osoby uvedené v popisu skutku pro firmu LUDOPRINT CZ, s. r. o., nepracovaly. Skutečnost, že škoda vyčíslená znalkyní odpovídá součtu částek, které úřad práce vyplatil uvedené firmě za jednotlivé údajné zaměstnance, svědčí o tom, že znalkyně při určení výše způsobené škody vzala v úvahu změny ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zejména způsob výpočtu příspěvku. Proto je nepochybné, že výše způsobené škody byla stanovena správně a odůvodňuje zvolenou právní kvalifikaci. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno jednak částečně z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak z důvodů, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr.ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ . Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 31. 8. 2016 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu Zpracovala: JUDr. Marta Ondrušová