ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1226.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1226/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného Ing. J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 75/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 63 T 1/2013, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zvlášť závažném zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. V.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný Ing. J. V. odvolání zaměřené na výroky o vině a trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 75/2015, bylo toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný Ing. J. V. na pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu účastnil jako pomocník tím, že se spoluobviněným J. V. společně se zemřelým Mgr. R. J., který seznámil oba obviněné, po předchozí vzájemné dohodě a v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch ke škodě společnosti International ABU Development Foundation, se sídlem USA, Nevada, 375 North Stephanie Str. 1411, Henderson 89014-8909, zapsaná v rejstříku pod číslem E0544552007-3 (dále jen ABU), prostřednictvím Smlouvy o půjčce (dále jen Smlouva), datované dnem 16. 3. 2009 a uzavřené dne 27. 3. 2009 mezi smluvními stranami společností ABU, zastoupenou prezidentem G. S. jako věřitelem, a společností Power Investment Group Co., Inc., se sídlem Commonwealth of Dominica, Copthall 8, 00 152 Roseau Valley, reg. č. 13601 (dále jen PIG), zastoupenou jediným oprávněným zástupcem obviněným J. V. jako dlužníkem, na základě níž se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 250 000 000 EUR, přičemž plnění ze smlouvy mělo jít na účet s dispozičním oprávněním obviněného J. V.,
dne 27. 3. 2009 v kanceláři advokáta JUDr. M. Č. v P., ul. B., jehož právní služby za tímto účelem zprostředkoval obviněný Ing. J. V., při jednání s G. S. jako zástupcem ABU předložili a G. S. předali originály listin:
1. dva kusy fiktivních směnek s názvem Promissory Note, datované dnem 26. 3. 2009, každou na částku 250 000 000 EUR, kde výstavcem a směnečníkem je společnost PIG Power Investment Group Co., Inc., na řad společnosti ABU, datum splatnosti 26. 3. 2012, jako směnečný ručitel je uvedena společnost České dráhy, a. s. - Zásobovací centrum Česká Třebová, Provozní jednotka Praha, sídlem Prvního pluku 81/2a, Praha 3, IČ: 70994226, fiktivní směnky byly opatřeny padělkem podpisu zaměstnance Českých drah (dále jen ČD) M. N. a padělkem razítka ČD,
2. fiktivní potvrzení s názvem Letter of Confirmation, datované dnem 26. 3. 2009, které mělo deklarovat pravost směnek a v němž společnost ČD potvrzuje platnost směnek, přičemž toto potvrzení bylo rovněž opatřeno padělkem podpisu M. N. a padělkem razítka ČD,
3. fiktivní plnou moc datovanou dnem 26. 3. 2009, vystavenou M. N., ředitelem Provozní jednotky Praha Zásobovacího centra Česká Třebová Českých drah, a. s., pro Mgr. R. J. jako odborného asistenta ředitele Zásobovacího centra Česká Třebová Českých drah, a. s., k zastupování v probíhajících jednáních se společností Power Investment Group, opatřenou padělkem podpisu M. N. a padělkem razítka ČD,
přičemž oba obvinění si byli vědomi skutečnosti,
- že jde o padělané a fiktivní listiny opatřené padělanými podpisy i razítky,
- že společnost ČD se nikdy jako směnečný ručitel za takovou částku nezaručila (ad 1) ani nepotvrdila pravost směnek (ad 2),
- že Mgr. R. J. vystupující při jednání jako odborný asistent ředitele Zásobovacího centra Česká Třebová, Českých drah, a. s., kdy tuto skutečnost deklaroval nejen plnou mocí (ad 3), kterou předložil G. S., ale i vizitkou s logem ČD znějící na jméno Mgr. R. J. - odborný asistent ředitele Zásobovacího centra Česká Třebová, tuto funkci nezastává a nikdy nezastával,
a že předložené listiny slouží pouze k tomu, aby uvedly v omyl zástupce společnosti ABU G. S. a tento vyplatil částku 250 000 000 EUR na účet obviněného J. V., neboť podmínkou pro vyplacení půjčky ze Smlouvy byla mj. záruka směnkou v celkové výši 500 000 000 EUR,
avšak k plnění ze Smlouvy nedošlo, neboť dne 16. 4. 2009, kdy byla G. S. v Komerční bance ověřována pravost směnek, bylo zjištěno, že směnky jsou fiktivní, a o věci byla informována Policie České republiky,
přičemž výše popsaným jednáním se obviněný J. V. za přispění obviněného Ing. J. V. pokusil společnosti ABU způsobit škodu ve výši 250 000 000 EUR (podle kurzu ČNB ze dne 27. 3. 2009 6 802 500 000 Kč), k čemuž nedošlo jen z důvodu prověření pravosti směnek v Komerční bance a následnému zákroku policie.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 75/2015, podal obviněný Ing. J. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Vyjádřil přesvědčení, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Soudy jej uznaly vinným na základě nepřímých, podpůrných důkazů, které navíc nedostatečně hodnotily. Nevyhověly důkazním návrhům obhajoby, nerespektovaly zásadu in dubio pro reo a učinily skutková zjištění, která jsou v rozporu se skutečným stavem věci. Nalézací soud, ačkoliv naznal, že s ohledem na zainteresovanost svědků na stíhaném jednání je třeba s většinou svědeckých výpovědí zacházet velmi obezřetně, uvěřil nepravdivým výpovědím spoluobviněného J. V., V. P. a J. Š. a nevycházel z listinných důkazů, zejména ze znaleckých posudků z oboru písmoznalectví. Podle názoru obviněného z popisu skutku nevyplývá, že by se jednalo o předmětný trestný čin, skutková věta výroku o vině není v souladu s tzv. právní větou a rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná.
6. Konkrétně vytkl, že závěr, že spolu se spoluobviněným J. V. předali zástupci fondu ABU G. S. fiktivní doklady (směnky a prohlášení), není podložen žádným faktickým důkazem. Z obsahu trestního spisu naopak vyplývá, že tyto doklady předal fondu ABU, zastoupenému statutárním orgánem G. S., spoluobviněný J. V., jemuž je na jednání doručil Mgr. R. J. Doklady byly předány za přítomnosti V. P., překladatelky a administrativní pracovnice spoluobviněného J. V., J. Š., poskytovatele logistického zázemí společnosti PIG, JUDr. M. Č., který o aktu sepsal a pořídil advokátní zápis, jeho manželky M. Č., zmíněného Mgr. R. J. a taktéž za přítomnosti obviněného, který na základě žádosti spoluobviněného J. V. provedení advokátního zápisu u JUDr. M. Č. sjednal. V řízení nebylo prokázáno, že obviněný ke spáchání skutku přispěl s vědomím, že předložené směnky jsou opatřeny zfalšovaným podpisem M. N.
7. Brojil proti výši škody, o jejíž způsobení se měl spoluobviněný J. V. za jeho přispění pokusit. Částka 250 000 000 EUR je nereálná. K takové škodě nemohlo dojít, poněvadž se nejednalo o standardní investiční úvěr s možným postihem při jeho nesplacení. K výši škody se mělo přistupovat tak, jako by se jednalo o čerpání úvěru tzv. bez postihu s podmínkou předání platebních finančních zajišťovacích instrumentů (v tomto případě směnek), které půjčující před poskytnutím samotného úvěru nejprve zkapitalizuje principem monetizace a v následném výnosovém investičním programu (SIFHP) získá ziskové zdaněné finanční prostředky pro realizaci projektu (v tomto případě projektu LOGISLAND). Veškeré finanční prostředky, které by hedgeový fond ABU poskytl společnosti PIG k dispozici, by musely být nejprve vygenerovány a řádně zdaněny finančním programem typu SIFHP na základě předložených dokumentů, tj. smluv s Českými drahami a jimi avalovanými záručními směnkami. Teprve poté jako součást úvěru „bez postihu“ při skutečné realizaci projektu výstavby LOGISLANDU by mohly být tyto již legálně vygenerované a zdaněné prostředky poskytnuty společnosti PIG na účet ovládaný J. V. a V. P. Tím, že soud s odkazem na nadbytečnost nedoplnil dokazování o výslechy svědků G. S. a M. A. B. a o znalecký posudek týkající se možné škody, poškodil obviněného na jeho právech (na jeho právech jej ostatně už předtím poškodili i policejní orgán a státní zastupitelství). Obviněný uzavřel, že soud nezkoumal ani finanční připravenost fondu ABU k poskytnutí úvěru, ani jeho právní připravenost, tedy to, zda měl fond k této činnosti povolení od ČNB a zda byl nucen dodržovat závazná úvěrová pravidla platná na území ČR (bezdlužnost ke státnímu rozpočtu, bonita prokazující splatitelnost úvěru apod.). Nezkoumal, zda bylo vůbec možné způsobit fondu ABU na území České republiky škodu.
8. Dále namítl údajnou nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu. Podle něj by předložení směnek s falešným podpisem mělo být kvalifikováno jako „pozměňování a padělání peněz a jiných platidel“. Jeho názor vychází z toho, že státní zastupitelství neobvinilo další jednoznačně zúčastněné osoby, které svojí činností záměrně přispěly ke vzniku trestného činu „padělání a pozměňování peněz a jiného platidla“, jehož se podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1185/2006, dopustí i ten pachatel, který padělané nebo pozměněné peníze nebo ceniny udá jako pravé, což spoluobviněný J. V. skutečně bez přispění obviněného provedl. V souvislosti s právním posouzením skutku obviněný rovněž zmínil, že z hlediska subjektivní stránky účastenství ve formě pomoci předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty. Je potřebné, aby z dokazování vyplynulo, jakou skutečnou roli při páchání činu hlavního pachatele pomocník sehrál a jak svými konkrétními skutky napomohl k tomu, že zamýšlený a uskutečněný čin byl hlavním pachatelem fakticky realizován, a jak k tomu fakticky přispěla role pomocníka. Obviněný měl za to, že mu úmysl nebyl prokázán.
9. Závěrem poukázal na nerovnost před zákonem, kterou pociťuje. Orgány činné v trestním řízení neobvinily ostatní osoby, jež byly v posuzovaném jednání zainteresovány. Svědek M. N. byl spolutvůrcem smlouvy o dodávce outsourcingových služeb mezi Českými drahami a společností PIG (na základě níž vznikl projekt LOGISLAND), včetně doprovodných účetních dokladů, zálohových faktur a první série směnek. Svědkyně V. P., překladatelka a administrativní spolupracovnice s podpisovým právem na účtu, kam měly být úvěrové prostředky poukázány, musela být o všech aspektech vývoje projednávání kauzy zajištění financování investičních prostředků informována více než obviněný. Svědkyně zajistila organizační komunikaci s fondem ABU a spoluobviněnému J. V. poskytla za účelem realizace zamýšleného jednání překladatelské služby. Ona a spoluobviněný byli u toho, když svědek M. N. nejméně jednu sadu směnek vlastnoručně podepsal a předal ji fondu ABU k realizaci investice a vytvoření výnosu. J. Š. mohl vědět o stavu podpisu avalu předložených směnek. Z vyšetřování totiž vyplynulo, že směnky byly poslány přes jeho počítač a počítač V. P., že tam i vznikly a byly vytisknuty. Směnky musely být někde v tomto řetězci událostí opatřeny nepravými podpisy M. N. a předány Mgr. R. J., který je poté předal spoluobviněnému J. V. J. Š. tedy zajistil logistické zázemí činnosti společnosti PIG včetně vytvoření dokumentace a smluvního prostředí mezi ní a fondem ABU.
10. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 75/2015, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 63 T 1/2013, zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
11. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že po uplynutí dovolací lhůty obviněný doplnil dovolání o informaci, podle níž podal k Městskému státnímu zastupitelství v Praze žádost o provedení vyšetřování ve věci pokusu trestného činu podvodu na fondu ABU. Uvedenou žádost přiložil k doplnění dovolání a poznamenal, že může být důležitou skutečností pro ucelené posouzení jeho dovolání.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání předeslal, že s ohledem na obsah dovolání, z něhož se podává, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje k rozsudku nalézacího soudu, je patrné, že dovolatel chtěl usnesení odvolacího soudu nejspíše napadnout s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Dále poznamenal, že obsah dovolání je v zásadě shodný s obsahem řádného opravného prostředku a že námitkami uvedenými v dovolání se odvolací soud velmi pečlivě zabýval. Úvahy na str. 3 a 4 usnesení odvolacího soudu považoval za vyčerpávající a logické a plně se s nimi ztotožnil. Výtku dovolatele, že z popisu skutku nevyplývá, že by se jednalo o předmětný trestný čin, a že skutková věta není v souladu s větou právní, označil za jedinou, kterou lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož však dovolatel k této námitce nic bližšího neuvedl a státnímu zástupci v tomto směru nepřísluší jakkoliv spekulovat, pouze obecně vyložil, že skutková věta se mu nejeví neúplná, poněvadž obsahuje i popis okolností charakterizujících zavinění dovolatele – čeho všeho si byli oba obvinění vědomi a co vše zamýšleli. Právní posouzení skutku jako pomoci k předmětnému úmyslnému zločinu proto shledal správným. Odmítl názor dovolatele, že předložení směnek s falešným podpisem není možné kvalifikovat jako podvodné jednání. Směnky měly sloužit k vyplacení částky 250 000 000 EUR na účet spoluobviněného J. V., tedy k obohacení jiného. Neměly sloužit pouze k prokázání solventnosti nebo ke klamavému zajištění již existující pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1182/2014). Pokud jde o údajný zásah do práva na spravedlivý proces, poukázal na str. 22 a 23 rozsudku nalézacího soudu, kde soud podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč neprováděl další dokazování. Jestliže tedy existuje věcně adekvátní odůvodnění, nemůže se jednat o opomenutý důkaz. Argument, že orgány činné v trestním řízení neobvinily i ostatní osoby, je podle státního zástupce pro posuzovanou trestní věc bez právního významu. Co se týče zásady in dubio pro reo, jejíhož užití se dovolatel domáhá, podotkl, že se jedná o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní, a že Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015). Uzavřel, že podstatou dovolání je opakování námitek uplatněných v odvolacím řízení, se kterými se soud dostatečně a správně vypořádal. Ostatní námitky pak neodpovídají tvrzenému dovolacímu důvodu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
17. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
18. K případnému opomenutí důkazů nutno nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
19. Obviněný měl za to, že soudy opomenuly důkaz výslechem svědků G. S. a M. A. B. a znaleckým posudkem týkajícím se škody. Jeho přesvědčení je však obsahem předmětného trestního spisu vyvráceno. Z uvedeného spisu se podává, že nalézací soud v hlavním líčení konaném dne 18. 3. 2015 o návrhu obhajoby na provedení důkazu výslechem svědků G. S. a M. A. B. rozhodl, když návrhy na doplnění dokazování usnesením zamítl (srov. č. listu 4780). Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá, že soud toto své rozhodnutí také zdůvodnil. Vyložil, že v přípravném řízení byli svědci vyslechnuti cestou žádosti o mezinárodní právní pomoc, přičemž vzhledem k tomu, že k hlavnímu líčení se nedostavili, resp. se je k němu nepodařilo předvolat, a pro čtení jejich výpovědí nebyly splněny procesní podmínky, při respektu k právu obviněných na spravedlivý proces soud vyhotovil novou žádost o mezinárodní právní pomoc, která byla vrácena bez vyřízení. Svědek M. A. B. totiž vážně onemocněl a svědka G. S. se nepodařilo vypátrat. Soudu tedy nezbývalo, než návrh na doplnění dokazování zamítnout (srov. str. 22 a 23 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o obviněným zmiňovaný znalecký posudek, z obsahu trestního spisu nevyplývá, že by obhajoba jeho vypracování v řízení před soudem navrhovala, a s ohledem na rozsah a vyznění ostatních ve věci provedených důkazů se jeho vypracování evidentně nejeví jako potřebné. S ohledem na všechny popsané skutečnosti je proto zjevné, že řízení netrpí vadou opomenutých důkazů a výtky dovolatele jsou neopodstatněné.
20. Dále je třeba zdůraznit, že v posuzované trestní věci nedošlo k žádnému, natožpak extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně usvědčován listinnými důkazy, z mnohých lze zmínit smlouvu o půjčce (č. listu 510 a násl., ve spojení s č. listu 1269 a násl.), plnou moc (č. listu 732), listinu s nácviky podpisu (č. listu 732a), směnky (č. listu 1210 a 1211, ve spojení s č. listu 1263-1266), Letter of Confirmation (č. listu 1212, ve spojení s č. listu 1267), potvrzení o předání listin (č. listu 1213), analýzu telekomunikačního provozu (č. listu 1495-1498), dále byly jako usvědčující důkaz hodnoceny znalecký posudek z oboru písmoznalectví (č. listu 3087-3098), znalecký posudek z oboru kriminalistika (č. listu 3106-3111) či sdělení banky (č. listu 3264), a to též ve spojení s výpověďmi svědků Ing. P. B. (č. listu 3478-3481), Ing. J. D. (č. listu 4388-4389), Ing. PhDr. R. Ch. (č. listu 4393-4394), V. P. (č. listu 4396-4398, 4776-4778), M. Č. (č. listu 4398), JUDr. M. Č. (č. listu 4399, 4764b-4764c), Ing. P. P. (č. listu 4409-4410) a Ing. J. N. (č. listu 4473-4475). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněného uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí. Nalézací soud si byl vědom, že určitá část slyšených svědků byla do jednání spoluobviněných, především pak obviněného J. V., alespoň okrajově zapletena, nebylo možno tudíž jejich výpovědi považovat za zcela věrohodné (viz kupř. výpovědi svědků J. Š., R. L., S. V. či B. H.). Proto také opřel svůj závěr o vině obviněného především o listinné důkazy a znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Souhrn nepřímých důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Pakliže obviněný v postupu soudů spatřoval porušení zásady in dubio pro reo, a v širším kontextu zásad spravedlivého procesu, nelze mu přisvědčit. Dovolací soud si je vědom, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11 aj.). Ani existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného tak, jak se obviněný dovolává. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Právě o takovou situaci se v projednávaném případě jednalo, jak vyplývá ze způsobu hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem.
21. K dílčím námitkám obviněného, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (viz zejména str. 23-27 rozsudku), s nímž se soud odvolací plně ztotožnil (viz str. 3, 4 usnesení), vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že nalézací soud postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud nižšího stupňů hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
22. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou otázkou, zda obviněný svým jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu naplnil znaky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, spáchá trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je pokusem trestného činu jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
24. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutková podstata podle §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), ve vztahu ke způsobené škodě velkého rozsahu je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§16, §17 písm. a) tr. zákoníku].
25. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku škoda velkého rozsahu a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2052). Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci.
26. Podstatou trestného činu podvodu je podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel sebe nebo jiného obohatí. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu, tedy musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto majetkovou dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem až čtyři různé osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená, přičemž poškozený a osoba jednající v omylu nemusí být subjekty totožné.
27. Co se týče účastenství na trestném činu, trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem jako pachatelství nebo spolupachatelství. Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu, včetně trestně odpovědného pachatele. Mezi jednáním účastníka a spáchaným trestným činem hlavního pachatele musí být příčinný vztah.
28. Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků (kasařského náčiní, páčidla k provedení vloupání, vražedné zbraně apod.), odstranění překážek (odemknutí uzamčeného prostoru atd.), vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu či odvoz na místo činu. Za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“ spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Charakter pomoci může mít též dohoda o vytváření podmínek k tomu, aby pachatel mohl svou trestnou činnost provádět co nejúčinněji (srov. č 45/1963 Sb. rozh. tr). Pomoc může být spáchána i úmyslným opomenutím takového chování, k němuž byl ve smyslu §112 pomocník podle okolností a svých osobních poměrů povinen.
29. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný Ing. J. V. odstraněním překážek a radou usnadnil jinému jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu tím, že ke škodě cizího majetku obohatí jiného tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Skutková zjištění precizně popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu výstižně obsahují znaky účastenství na pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu, v tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu soudu prvního stupně ničeho vytknout.
30. Podle zjištění soudů se obviněný Ing. J. V. na podvodném jednání spoluobviněného J. V. účastnil ve stručnosti tím, že obeznámen se záměrem jmenovaného spoluobviněného získat prostřednictvím smlouvy o půjčce neoprávněný majetkový prospěch ze strany fondu ABU, s plným vědomím veškerých okolností a konsekvencí poskytl spoluobviněnému za účelem realizace nastíněného záměru pomoc spočívající v tom, že vystupoval pod smyšlenou identitou a pod touto se snažil přimět další osobu, aby pokračovala ve spolupráci, a v tom, že se posléze angažoval v opatření fiktivních směnek a dalších souvisejících padělaných dokumentů a v instalování osoby, jež tyto dokumenty na jím domluveném jednání v advokátní kanceláři předala zástupci fondu ABU. Není pochyb o tom, že takové jednání charakteristické rysy účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku nese.
31. Spoluobviněný J. V. tím, že smyšlenou smlouvu mezi společností PIG a Českými dráhami vydával za platnou a účinnou, a tím, že předstíral, že České dráhy jím zfalšované směnky avalovaly, pravost těchto zfalšovaných směnek stvrdily listinou označenou jako Letter of Confirmation a na osobní setkání vyslaly svého zplnomocněného zaměstnance, uvedl v omyl G. S., zástupce fondu ABU, s nímž vedl jednání o poskytnutí půjčky, poněvadž předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Činil tak s cílem jiného obohatit a způsobit na cizím majetku škodu. Jeho záměrem bylo podvodné vylákání peněz. Za tím účelem navázal spolupráci s fondem ABU, jednal s ním o poskytnutí půjčky ve výši 250 000 000 EUR a následně zfalšoval dokumenty, na jejichž předložení bylo vyplacení částky 250 000 000 EUR vázáno. Předmětem smlouvy o půjčce je částka 250 000 000 EUR. Tuto částku si spoluobviněný, resp. společnost PIG, kterou zastupoval, „hodlala půjčit“, o vyplacení uvedené spoluobviněný usiloval. Námitka, že ke škodě ve výši 250 000 000 EUR (tj. ke škodě velkého rozsahu) nemohlo dojít, je tudíž lichá. Stejně tak je lichá i výtka stran připravenosti fondu ABU k poskytnutí úvěru. Lze odkázat na odůvodnění nalézacího soudu na str. 23 rozsudku, kde soud přiléhavě vyložil, že na trestní odpovědnost za pokus podvodu nemá vliv, zda poškozená společnost disponovala vlastními finančními prostředky.
32. Jednání, jehož se spoluobviněný dopustil, bylo jednáním úmyslným. Jestliže před zástupcem fondu ABU v rozporu se skutečností vystupoval jako osoba reprezentující společnost, která má s Českými dráhami uzavřenou smlouvu, a zařídil, že tomuto zástupci byly předloženy údajně Českými dráhami avalované, ve skutečnosti však spoluobviněným zfalšované směnky, to vše, aby dostál podmínkám smlouvy o půjčce a dosáhl vyplacení částky 250 000 000 EUR na účet společnosti, kterou reprezentoval, je zjevné, že zájem na ochraně cizího majetku chtěl porušit [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Úmysl spoluobviněného J. V. směřoval ke způsobení majetkové újmy. Příčinný průběh je v zavinění obsažen a spoluobviněný odpovídá za následek, který z předmětného jednání vzešel. Spoluobviněný učinil veškeré kroky vedoucí k získání 250 000 000 EUR, přičemž pouze v důsledku obezřetnosti pracovníků banky k tomu nedošlo. Že nebyl trestný čin podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dokonán, zánik trestní odpovědnosti za jeho pokus nezpůsobuje, neboť se tak stalo vlivem okolností na vůli obviněných nezávislých.
33. Obviněný Ing. J. V. k naplnění znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku bezprostředně přispěl. Spáchání činu spoluobviněnému usnadnil tím, že odstranil překážky a poskytl mu radu. Dovolatel byl se záměrem spoluobviněného, jak ze strany fondu ABU získat neoprávněný majetkový prospěch, podrobně seznámen. Věděl, že pro dosažení vytýčeného cíle bude nezbytné znovu angažovat svědka M. N., zaměstnance Českých drah, jenž se spoluobviněným na podvodném jednání spolupracoval do doby, než byla ve zpravodajství TV NOVA odvysílána reportáž o tom, že smlouva mezi společností PIG a Českými dráhami, kterou se spoluobviněným vytvořili, je padělek. Vydávaje se tedy za muže jménem B., popř. Z., snažil se svědka přimět k opětovné spolupráci se spoluobviněným, tj. aby za České dráhy podepsal a orazítkoval nové fiktivní směnky na 500 000 000 EUR. Vzhledem k tomu, že nebyl úspěšný, přistoupil k účasti na následných krocích spoluobviněného a pomohl mu s opatřením fiktivních směnek a souvisejících padělaných dokumentů a v instalování Mgr. R. J., který na jednání v advokátní kanceláři, jež obviněný domluvil, vystupoval jako zaměstnanec Českých drah a jménem Českých drah zástupci fondu ABU veškeré zfalšované dokumenty předal. Obviněný jako pomocník věděl o úmyslu spoluobviněného vylákat z fondu ABU finanční plnění a svým jednáním spočívajícím v přemlouvání svědka M. N., v angažování se ve věci opatření fiktivních směnek a dalších padělaných dokumentů, jakož i ve věci instalování osoby, jež tyto dokumenty na jím domluveném jednání v advokátní kanceláři předala zástupci fondu ABU, sám jednal tak, aby byl tento jemu známý úmysl spoluobviněného uskutečněn.
34. Výtka obviněného, že předložení směnek s falešným podpisem mělo být kvalifikováno jako „pozměňování a padělání peněz a jiných platidel“, neobstojí. Záruka směnkou v celkové výši 500 000 000 EUR byla podmínkou pro vyplacení půjčky ze Smlouvy, dovolací soud se ztotožňuje s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obsaženým ve vyjádření k dovolání, podle něhož měly směnky sloužit k vyplacení částky 250 000 000 EUR na účet spoluobviněného J. V., tj. k obohacení jiného, a ne k pouhému prokázání solventnosti nebo ke klamavému zajištění již existující pohledávky. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že záměrem spoluobviněného J. V., jemuž obviněný Ing. J. V. pomáhal, bylo podvodné vylákání peněz, nikoliv uchlácholení věřitele. Pro úplnost a v abstraktní rovině je vhodné též dodat, že padělá-li pachatel peníze a použije je např. k podvodnému získání peněz ke škodě na majetku jiné osoby, pak lze takové jednání právně kvalifikovat jako souběh trestných činů padělání a pozměnění peněz podle §233 tr. zákoníku a podvodu podle §209 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 23/1995 Sb. rozh. tr., přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1487/2015 aj.).
35. Na trestní odpovědnosti dovolatele nic nemění ani jeho přesvědčení, že trestně stíháni měli být i M. N., J. Š. a V. P. Soud je vázán obžalovací zásadou (§2 odst. 8 tr. ř.), jejíž podstatou je rozdělení procesních funkcí mezi obžalobu, obhajobu a soud. Je to obžaloba, kdo stanoví obsah a rozsah soudního rozhodování, protože vymezuje předmět soudního rozhodnutí, a to osobou obviněného a stíhaným skutkem, který mu je kladen za vinu (§220 odst. 1 tr. ř.). Jelikož obžaloba na jmenované osoby podána nebyla, nemohl nalézací soud o jejich případné účasti na trestné činnosti rozhodnout a ani se jí relevantně zabývat.
36. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ani jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tudíž Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu