ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.469.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 469/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s. , se sídlem v Děčíně – Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČO: 24729035, zastoupené doc. JUDr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému J. B. , zastoupenému Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o 75.936 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 155/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 15 Co 159/2016-186, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 15 Co 159/2016-186, se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 51 C 155/2011-118, zamítl žalobu na zaplacení 75.936 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení 104.100 Kč. Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny neshledal důvodným. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 15 Co 159/2016-186, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14.030 Kč s úrokem z prodlení a jinak jej potvrdil. Dovodil, že k neoprávněnému odběru elektřiny nepochybně docházelo, když na měřícím zařízení bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, a byly prokázány zásahy do měřícího zařízení, které údaje o skutečné spotřebě změnily [ust. §51 odst. 1 písm. e) bod 1) a bod 3) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon]. Žalovaný je proto za takový zásah odpovědný, avšak při stanovení výše náhrady s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu nepostupoval podle prováděcí vyhlášky, neboť dovodil, že žalovaný náhradu za neoprávněný odběr fakticky uhradil zaplacenými zálohami a ročním vyúčtováním spotřeby elektřiny, proto je povinen uhradit žalobkyni pouze náklady vzniklé v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru. Žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle §150 o. s. ř. nepřiznal, neboť k neoprávněnému odběru ve prospěch žalovaného prokazatelně došlo, avšak skutkové okolnosti týkající se výše náhrady vyšly najevo až v průběhu dokazování před odvolacím soudem.
Výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení napadl žalovaný dovoláním s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť soud nezvážil komplexně veškeré okolnosti, které mohly být v daném případě podstatné pro aplikaci §150 o. s. ř., a rozhodnutí je pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné. S poukazem na rozhodnutí dovolacího soudu, v nichž je zdůrazněna potřeba zvážit všechny okolnosti sporu při aplikaci §150 o. s. ř., uvádí, že v řízení nevyšly najevo žádné majetkové, sociální, osobní ani další poměry, které by ospravedlnily výjimečné rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení; poukazuje na to, žalobce je akciovou společností s vysokým základním kapitálem a žalovaný je fyzickou osobou důchodového věku. Namítá, že skutkové okolnosti, které podle odvolacího soudu vyšly najevo až v průběhu dokazování, neodůvodňují aplikaci ust. §150 o. s. ř., neboť údaje o spotřebě žalovaného před a po výměně elektroměru musely být žalobkyni známy a byly předmětem dokazování již u nalézacího soudu. I zmiňovaný vliv judikatury Ústavního soudu o nesprávnosti mechanické aplikace vyhlášky pro stanovení náhrady za neoprávněný odběr byl žalobkyni znám, neboť se týká jejího předmětu podnikání. Poukazuje na to, že od počátku sporu s žalobkyní komunikoval, usiloval o mimosoudní řešení a k vyjádření ohledně eventuální aplikace §150 o. s. ř. nebyl vyzván. Navrhl zrušení napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky aplikace §150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení.
Podle §150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.
Především je třeba uvážit, že aplikace §150 o. s. ř. je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení. Zda v konkrétním případě jde o výjimečný případ, řešila judikatura dovolacího soudu s tím, že úvaha o tom, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu §150 o. s. ř., musí vycházet z posouzení všech okolností dané věci. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4887/2014) slouží §150 o. s. ř. k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které přitom účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, či usnesení ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2567/2014). Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a v čem jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech rozhodných okolností konkrétní věci.
Ustanovení §150 o. s. ř. je sice právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, nýbrž přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015, ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení na obou stranách sporu, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2015), a uváží, zda by po úspěšném účastníku bylo s ohledem na konkrétní okolnosti případu možno spravedlivě požadovat, aby vynaložené náklady nesl ze svého (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2882/2014, a ze dne 21.7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014). Avšak posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele nemůže být založeno jen na základě izolovaně vybraných okolností, pokud lze zvážit i další okolnosti sporu a poměrů účastníků, které by mohly být pro aplikaci §150 o. s. ř. významné (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3172/2013, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4601/2014).
Odvolací soud při svém rozhodnutí přihlédl jen k některým okolnostem, které mohly rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ovlivnit, avšak zcela pominul uvážit okolnosti další, např. z hlediska majetkových, sociálních či osobních poměrů účastníků i to, jak se rozhodnutí o výjimečném nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů dotkne poměrů toho, kdo měl ve věci převážný úspěch. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn důvodně, neboť závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě jsou splněny předpoklady pro aplikaci §150 o. s. ř., je podložen jen kusým hodnocením některých okolností.
Nejvyšší soud proto dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu