ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5279.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5279/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce STŘECHY-KROVY s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Toužimská 931/20, PSČ 197 03, identifikační číslo osoby 28468953, zastoupeného Mgr. Alešem Brodským, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) I. B. , zastoupené Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Náchodská 760/67, PSČ 193 00, a 2) Ing. J. H. , o zaplacení částky 150.297 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 40/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. 2 Cmo 209/2012-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. 45 Cm 40/2010-71, ve znění usnesení ze dne 20. ledna 2012, č. j. 45 Cm 40/2010-78, zamítl žalobu původního žalobce (společnosti STAV-INVEST střešní systémy s. r. o.) o zaplacení 150.297 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 62.806 Kč od 14. dubna 2007 do 7. června 2010, z částky 72.929 Kč od 5. května 2007 do 7. června 2010 a z částky 14.562 Kč od 15. června 2007 do 7. června 2010 (výrok I.), zastavil řízení v rozsahu úroků z prodlení z žalované částky od 8. června 2010 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III., usnesení č. j. 45 Cm 40/2010-78).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal původní žalobce odvolání.
V průběhu odvolacího řízení na místo původního žalobce vstoupila do řízení společnost STŘECHY-KROVY s. r. o., se sídlem v Praze 9, Toužimská 931/20, PSČ 197 03, identifikační číslo osoby 28468953, které původní žalobce postoupil žalobou uplatněnou pohledávku.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v (odvoláním napadených) výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel se domáhá zaplacení žalobou uplatněné částky vůči žalovaným jakožto jednatelkám společnosti Institut pro bydlení a výstavbu, spol. s r. o. (dále jen „společnost“) z titulu zákonného ručení za závazky společnosti podle §135 odst. 2, §194 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), maje za to, že žalované způsobily společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svoji působnost s péčí řádného hospodáře (§135 odst. 2, §194 odst. 5 obch. zák.), kterou společnosti neuhradily a do jejíž výše ručí za závazky společnosti.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval, zda jsou splněny předpoklady vzniku zákonného ručení žalovaných za závazky společnosti podle §135 odst. 2 a §194 odst. 6 obch. zák., tedy mimo jiné, zda škoda, která podle dovolatele vznikla společnosti, byla způsobena porušením povinnosti žalovaných vykonávat funkci jednatelek s péčí řádného hospodáře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013, a v něm citovanou judikaturu).
Otázku, zda žalované jednaly při rozhodování o uzavření smluv s právním předchůdcem dovolatele a při plnění závazků společnosti s péčí řádného hospodáře, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že člen statutárního orgánu kapitálové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce – nikoliv za výsledek své činnosti. Při posuzování, zda určité jednání bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013, ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 935/2012, ze dne 26. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012, ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 23 Cdo 4106/2013, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2974/2012, ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 662/2013, či ze dne 26. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2015).
Přihlédl-li odvolací soud ke všem zjištěným okolnostem (a to bez ohledu na to, zda je tvrdily žalované či zda vyšly v řízení najevo jinak – viz §132 o. s. ř.), které zapříčinily špatnou hospodářskou situaci společnosti, k tomu, že (a jak) se žalované snažily tuto hospodářskou situaci řešit a že samy poskytly společnosti bezúročnou půjčku, a uzavřel-li následně, že žalované neporušily péči řádného hospodáře, přestože byl k návrhu společnosti (s účinností ke dni 5. listopadu 2007) prohlášen konkurs na její majetek, nelze jeho závěru z pohledu ustálené judikatury Nejvyššího soudu ničeho vytknout.
Řešení otázky vzniku škody společnosti (již odvolací soud – a potud je třeba dát dovolateli za pravdu – neposoudil správně, uzavřel-li, že dovolatel ani netvrdí a neprokazuje vznik škody; viz např. důvody shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3158/2013) nemá za této situace význam. Není-li splněn jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaných za škodu způsobenou společnosti (porušení péče řádného hospodáře), žalované neručí za závazky společnosti, a to bez ohledu, zda a v jaké výši svým jednáním způsobily škodu (srov. judikaturu citovanou výše). Ani řešení otázky vzniku škody způsobené společnosti tudíž dovolání nečiní přípustným (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu