ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.5972.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 5972/2017-706
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) I. Š. , b) L. M. , proti žalovaným 1) A. Z. 2) J. Z. , o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 40 C 93/2008, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 4. 2017, č. j. 60 Co 502/2015-657, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 40 C 93/2008-536, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 9. 8. 2016, č. j. 40 C 93/2008-576, odmítl žalobu na obnovu řízení ze dne 24. 10. 2013 podanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně
– pobočky ve Zlíně ze dne 16. 9. 2010, č. j. 60 Co 283/2010-160 (výrok I.). Zastavil řízení o žádosti žalobců ze dne 16. 4. 2015 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě na obnovu řízení ze dne 24. 10. 2013 podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 9. 2010, č. j. 60 Co 283/2010-160 (výrok II. a III.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 4. 2017, č. j. 60 Co 502/2015-657, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně a) včasné dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání. V rámci tohoto dovolání požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení i o osvobození od soudních poplatků.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení žalobkyně nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání žalobkyně prokazující nebyly předloženy.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Posuzované dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který odmítl žalobu na obnovu řízení a zastavil řízení o žádosti žalobců na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě na obnovu řízení. Za dané situace se nejeví jako procesně účelné, aby soud prvního stupně opětovně rozhodoval o opakované žádosti o ustanovení zástupce, když s ohledem na poměry posuzované věci nelze ani v tomto případě očekávat, že by dospěl k jinému závěru (viz dále). Nejvyšší soud proto i v tomto případě postupoval přiměřeně podle citovaného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2473/2017, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanovení na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka
nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla ve větší míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno (např. jen za rok 2015 bylo dovolacímu soudu doručeno 19 dovolání, z nichž 5 bylo odmítnuto, u dalších 10 bylo dovolací řízení zastaveno; za rok 2016 Nejvyšší soud eviduje 15 dovolání, z nichž 1 bylo odmítnuto, u dalších 8 bylo dovolací řízení zastaveno).
V poměrech projednávané věci se z obsahu spisu podává, že samotné řízení o věci samé (určení vlastnického práva) bylo pravomocně skončeno v roce 2010. Od té doby podali žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení a zároveň žádali opakovaně v těchto řízeních o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Návrhy žalobců na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů byly pravomocně zamítnuty usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 11. 2012, č. j. 59 Co 524/2012-415, či usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 59 Co 414/2014-482. Rovněž proti těmto rozhodnutím podávají žalobci celou řadu mimořádných opravných prostředků a opětovně žádají o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudů nebo účastníků řízení odlišných od žalobkyně.
Na základě shora uvedeného hodnotí dovolací soud jednání žalobkyně jako svévolné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. V takové situaci nemůže žalobkyně ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady vznikající v důsledku jejího chování na stát nebo na jiné účastníky jí svévolně vyvolávaných sporů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupné na nalus.usoud.cz). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08.
Ačkoliv nebyla žalobkyně a) po podání dovolání opětovně vyzvána soudem prvního stupně, aby splnila podmínku podle §241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že dovolacímu soudu je z rozhodovací činnosti také známo, že žalobkyně byla v celé řadě dalších sporů opakovaně ke splnění této podmínky vyzývána a je jí bezpochyby zřejmé, že v dovolacím řízení musí být zastoupena advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Nejvyšší soud má proto za to, že práva žalobkyně nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobkyni opakovaně dostalo.
Ze shora uvedeného se podává, že žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §30 o. s. ř. Jelikož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni a) advokáta pro dovolací řízení, řízení o dovolání podle §241b odst. 2 ve spojení s §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu