ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.222.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 222/2018-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o dovolání obviněné M. L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 70/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 T 70/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 T 70/2017, byla obviněná M. L. H. uznána vinnou přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené L. K. škodu ve výši 22 900 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které zaměřila proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněná označených přečinů dopustila tím, že
- v přesně nezjištěné době dne 11. 5. 2017 v přesně nezjištěném místě překonala oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. … v obci H., okres K. H., a vnikla na pozemek, na kterém se kolem 23. hodiny pohybovala, a to bez svolení majitelů nemovitosti L. K. starší, L. K. mladší a M. K.;
- v přesně nezjištěné době dne 13. 5. 2017 překonala na přesně nezjištěném místě oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. … v obci H., okres K. H., vnikla na pozemek, na kterém se pohybovala bez svolení majitelů nemovitosti v době nejméně od 00:17 hodin do 00:31 hodin, a na zahradě domu neznámou látkou poškodila 5 kusů vzrostlého keře buxus, stáří 3 roky, v hodnotě 17 500 Kč, 2 kusy keře kanadské borůvky, stáří 4 roky, v hodnotě 600 Kč, 1 kus dubu, stáří 5 let, v hodnotě 1 500 Kč, 1 kus borovice, stáří 5 let, v hodnotě 1 500 Kč, 1 kus ostružiny, stáří 5 let, v hodnotě 200 Kč, 2 kusy rakytníků, stáří 5 let, v hodnotě 1 200 Kč, 1 kus nezjištěného ovocného stromu, zasazeného v roce 2017, v hodnotě 200 Kč, a dále touto neznámou látkou poškodila 20 kusů betonových okrasných obrubníků v celkové hodnotě 200 Kč a uvedeným jednáním způsobila poškozeným L. K. starší, L. K. mladší a M. K. škodu ve výši 22 900 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g), l ) tr. ř. Namítla, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytkla, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, nebyla dodržena zásada subsidiarity trestní represe, v řízení nebyla zachována pravidla spravedlivého procesu, především došlo k případu tzv. opomenutých důkazů, přičemž na tato pochybení měl reagovat již soud odvolací a neměl odvolání zamítat jako nedůvodné.
5. Dovolatelka měla za to, že soudy obou stupňů pochybily, když nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a chybného hodnocení důkazů skutky nesprávně právně kvalifikovaly jako přečiny porušování domovní svobody a poškození cizí věci. V řízení nebylo spolehlivě zjištěno, zda k poškození cizí věci, keřů a rostlin, vůbec došlo, zda se tohoto poškození dopustila obviněná a spolehlivě nebyla zjištěna ani příčina poškození věcí a rozsah způsobené škody. Obviněná znovu zdůraznila, že se vědomé trestné činnosti nedopustila, a zopakovala, proč se pohybovala na pozemcích poškozených, že se tak stalo z důvodu posbírání hraček svých vnoučat. Takové jednání nelze podle jejího názoru posoudit jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ale jako jednání méně společensky škodlivé, tedy jako přestupek v souladu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku.
6. Podle obviněné nebylo provedenými důkazy v řízení přesvědčivě a bez důvodných pochybností prokázáno, že svým jednáním naplnila znaky přečinu poškození cizí věci. Uvedla, že rozsudek nalézacího soudu chybně konstruuje její trestní odpovědnost jako odpovědnost za následek, nikoli jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Upozornila, že odvolací soud se vůbec nezabýval obviněnou předloženými fotografiemi přiloženými k doplnění odvolání, ze kterých má být patrné, že keře a rostliny, které měly být podle tvrzení obžaloby poškozeny či zničeny, jsou v pořádku a žádné známky poničení nevykazují. Soudy své skutkové závěry ohledně poškození rostlin učinily na základě výpovědi policisty, který uvedl, že při ohledání místa činu byly stromky cítit kyselým zápachem. Žádné další důkazy však v této souvislosti nebyly učiněny, a to ani poté, co obviněná předložila výsledky rozboru vody z jejich studny, které prokázaly zvýšené hodnoty arsenu. Obviněná vytkla, že soudy vůbec nezohlednily důkazy svědčící v její prospěch a zcela paušálně a nepřípadně odmítly její verzi jako nepravdivou.
7. Za závažné pochybení považovala skutečnost, že nebyl zjištěn rozsah způsobené škody, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Podle obviněné není z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že obviněná způsobila škodu ve výši 22 900 Kč, které důkazy a jakým způsobem je hodnotil, což činí tento rozsudek nepřezkoumatelným. Odvolací soud postupoval obdobně, když se k rozsahu způsobené škody v odůvodnění svého zamítavého usnesení nevyjádřil.
8. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolatelka shledala v tom, že v odvolacím řízení rozhodoval soudce, který v dané věci rozhodovat neměl. Z vyrozumění o veřejném zasedání ze dne 5. 10. 2017 vyplývá, že předsedkyní senátu měla být JUDr. Lucie Černá, které byla tato věci přidělena, a byla tak zákonným soudcem. Ve veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Praze dne 24. 10. 2017 však rozhodovala jako předsedkyně senátu JUDr. Helena Kuthanová, aniž by tato změna v osobě soudce byla jakkoliv vysvětlena. Tím došlo k porušení jejího ústavně garantovaného práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
9. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu, a dále aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
11. Státní zástupkyně upozornila, že obviněná v dovolání uplatňuje námitky totožné s těmi, které uplatňovala v předchozích řízeních, přičemž soudy obou stupňů se s těmito námitkami náležitě a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Shrnula, že námitky, které obviněná uplatnila prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou pouze odrazem jiných představ obviněné o tom, jak by soudy měly hodnotit důkazy, nikoli odrazem libovůle nebo procesních nedostatků na straně soudů.
12. Fotopastí umístěnou na pozemku poškozené, která byla nainstalována policejním orgánem za souhlasu manžela poškozené, přičemž z výslechu poškozené a majitelky pozemku v jedné osobě je zřejmé, že s řízením fotopasti souhlasila, byly zachyceny snímky ze dne 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017, na nichž lze rozpoznat obviněnou. Obviněná sama připustila, že na pozemek poškozených několikrát vnikla. V řízení tedy bylo prokázáno, že v minimálně dvou případech v nočních hodinách překonala oplocení a na pozemku se pohybovala bez svolení poškozené. Státní zástupkyně rozvedla, v jakém případě se jedná o přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a uzavřela, že jednání obviněné naplňuje všechny znaky tohoto přečinu. K jednání kvalifikovanému jako přečin poškození cizí věci shrnula, že poškozená vypověděla, že obrubníky byly poničené, jelikož na nich byly viditelné bílé mapy, a po dotyku stromků ji pálily ruce, svědek (policista) uvedl, že při ohledání byly stromky nestandardně cítit kyselou příchutí. Státní zástupkyně si dále pokládala otázku, proč se obviněná na pozemku pohybovala s taškou obsahující dvě lahve a proč nebyla obviněná schopna tuto skutečnost vysvětlit. Poškození stromků dále vyplynulo i z protokolu o ohledání místa činu. Co se obsahu arsenu ve spodních vodách týče, soud správně uvedl, že pokud by se jednalo o poškození rostlin v důsledku této látky, poškození by se projevovalo postupně a také na jiných rostlinách, nikoli ze dne na den. Jde-li o výši škody, podle státní zástupkyně soud správně vycházel z odborného vyjádření, které je naprosto dostačující. Námitka spočívající v tvrzení, že nebyla správně zjištěna výše způsobené škody, není námitkou hmotněprávní.
13. K výtkám obviněné týkajícím se neprovedených důkazů a extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními státní zástupkyně poznamenala, že nalézací soud správně shledal, že je zcela irelevantní, kdo je vlastníkem oplocení, správně dovodil souhlas poškozené, tedy majitelky pozemku, s umístěním fotopasti a že s ohledem na veškeré prokázané skutečnosti nebylo nutné provádět obviněnou navrhované důkazy, konkrétně ohledání na místě samém, vyžádání spisů přestupkové komise a spisů stavebního úřadu. Obhajoba obviněné byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozené, svědků, částečně i výpovědí příslušníků policie, protokolem o ohledání místa činu a zejména pak záznamem nainstalované fotopasti.
14. Pokud obviněná uplatňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. námitkou, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, pak měla státní zástupkyně za to, že v případě, kdy předsedkyní senátu rozhodujícího o odvolání obviněné byla JUDr. Helena Kuthanová, ačkoliv v doručeném vyrozumění měla být uvedena jako předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černá, a kdy z rozvrhu práce odvolacího soudu vyplývá, že předsedkyní senátu 13 To je JUDr. Lucie Černá, ovšem v uvedeném pořadí ji zastupují její kolegové, kdy na prvním místě je JUDr. Helena Kuthanová, se lze domnívat, že došlo k zástupu předsedkyně senátu. Na správnost tohoto stanoviska odkázala i poté, co Nejvyššímu státnímu zastupitelství (jakož i obviněné) bylo zasláno vyjádření předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černé, jež si vyžádal Nejvyšší soud (viz níže).
15. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Dále shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
17. Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l ) tr. ř. Ve vztahu ke všem platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž odkázal obviněný, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněné bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
20. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17 ․ 8. 2011, sp. zn. 7 Tdo 986/2011, uveřejněné pod č. 36/2012 Sb. rozh. tr.), apod. Kdyby však namísto samosoudce rozhodl senát, nebo rozhodl soud vyššího stupně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. by nebyl dán (viz dovětek citovanému ustanovení). Obsazením soudu se rozumí nejen to, zda soud rozhodl v senátě nebo samosoudcem a zda senát byl správně složen z hlediska poměru počtu soudců a přísedících, ale i to, zda v senátě zasedali ti soudci a přísedící, kteří k tomu byli povoláni podle předem stanovených pravidel uvedených v rozvrhu práce soudu (totéž platí i ve vztahu k osobě samosoudce).
21. Jedním ze stěžejních ústavních principů vymezujících postavení soudní moci a významnou systémovou pojistkou zaručující nezávislost soudů je právo na zákonného soudce. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny totiž platí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon o soudech a soudcích, který upravuje základní pravidla pro přidělování věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, v §41 až §45. Konkrétní pravidla pak stanoví rozvrh práce každého soudu, který vydává předseda soudu po projednání se soudcovskou radou na období kalendářního roku a je veřejně přístupný (§41 zákona o soudech a soudcích). V rozvrhu práce soudu se zejména jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních [§42 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích].
22. Judikatura Ústavního soudu opakovaně zdůrazňuje, že mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Osoba soudce ve složení senátů musí být jista předem, než obžaloba dojde soudu. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát toliko tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly, určenými rozvrhem práce (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, aj.).
23. Námitky obviněné, že její trestní věc byla přidělena předsedkyni senátu JUDr. Lucii Černé, avšak ve veřejném zasedání o odvolání obviněné rozhodovala jako předsedkyně senátu JUDr. Helena Kuthanová, čímž jí bylo upřeno právo na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny, lze pod takto uplatněný důvod dovolání podřadit. V posuzovaném případě jde o to, zda předsedkyně senátu č. 13 JUDr. Helena Kuthanová rozhodovala v trestní věci obviněné v souladu s pravidly vyjádřenými v rozvrhu práce Krajského soudu v Praze pro rok 2017.
24. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Praze pro rok 2017 (Spr 1100/2016) vyplývá, že předsedkyní senátu 13 To je JUDr. Lucie Černá, v zástupném pořadí jsou to pak JUDr. Helena Kuthanová, JUDr. Eva Holasová, Mgr. Božena Maříková a JUDr. Jitka Sochorová.
25. K prověření relevantnosti výtky obviněné si Nejvyšší soud vyžádal prostřednictvím místopředsedy Krajského soudu v Praze pro trestní úsek Mgr. Petra France vysvětlení ke složení označeného senátu. Jak vyplývá z vyjádření předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Lucie Černé, věc obviněné M. L. H. napadla ke Krajskému soudu v Praze dne 2. 10. 2017 a byla přidělena podle zásad uvedených v rozvrhu práce senátu 13 To, jehož předsedkyní je JUDr. Lucie Černá, členky senátu jsou JUDr. Helena Kuthanová a JUDr. Eva Holasová. Předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černá nařídila veřejné zasedání na den 24. 10. 2017, o jehož konání vyrozuměla i obviněnou. Z důvodu potřeby akutního lékařského zákroku byla předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černá nucena čerpat dovolenou v době od 23. 10. 2017 do 5. 11. 2017. Podle platného rozvrhu práce na rok 2017 zastupovala předsedkyni senátu v době její nepřítomnosti JUDr. Helena Kuthanová, členku senátu pak JUDr. Eva Miláčková, o čemž se nachází záznam ve sběrném spise, který byl k vyjádření rovněž připojen. Vyjádření předsedkyně senátu bylo zasláno na vědomí a k případnému vyjádření jak obhájci obviněné, tak Nejvyššímu státnímu zastupitelství. V neveřejném zasedání Nejvyšší soud tyto důkazy provedl a přečetl zmiňovaná vyjádření, jakož i záznam o složení senátu ze dne 24. 10. 2017 nacházející se ve sběrném spise Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 To 367/2017 a odpovídající část rozvrhu práce Krajského soudu v Praze na rok 2017.
26. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že důvodem absence předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černé byla její odůvodněná nepřítomnost. Její zastoupení předsedkyní senátu JUDr. Helenou Kuthanovou je zcela v souladu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce Krajského soudu v Praze pro odpovídající část roku 2017. Těmto pravidlům korespondovalo obsazení senátu ve složení předsedkyně senátu JUDr. Helena Kuthanová a soudců JUDr. Eva Holasová a JUDr. Eva Miláčková, a právo obviněné na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny tak nebylo porušeno. Námitky, jimiž obviněná dokládala existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., má proto dovolací soud za zjevně neopodstatněné.
27. Obviněná dále odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
28. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
29. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
30. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání a uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná relevantně namítla, že nebyly dostatečně prokázány zákonné znaky přečinů porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byla uznána vinnou. Ve vztahu k přečinu poškození cizí věci zpochybnila naplnění jeho objektivní i subjektivní stránky, vytkla, že nebyla řádně objasněna příčina poškození věcí, ani spolehlivě zjištěn rozsah způsobené škody. Ve vztahu k naplnění znaků přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spatřovala nedostatek právní kvalifikace v tom, že se soudy důsledně nevypořádaly nejen s otázkou naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto přečinu, ale zejména že se řádně nezabývaly subsidiaritou trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
31. Přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, a při činu užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
32. Objektem posuzovaného přečinu je domovní svoboda; označená skutková podstata chrání nedotknutelnost obydlí zaručenou čl. 12 odst. 1 Listiny. Podle tohoto článku Listiny není do obydlí dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Právo na respektování obydlí je garantováno rovněž čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Účelem práva na nedotknutelnost obydlí je garance prostorově vymezené soukromé sféry, v důsledku čehož je také pojem „obydlí“ vykládán široce. Obecně lze konstatovat, že jde o prostorově chápanou životní sféru, kterou si jednotlivec opatřil a pokud ji zbavil obecné přístupnosti, přičemž není rozhodující, kde se nachází či jak je vybavená. Vlastnictví nemovitosti nehraje roli, důležitá je oprávněnost užívání věci (viz WAGNEROVÁ, E.; ŠIMÍČEK, V.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012, str. 331, 332). Zásah do nedotknutelnosti obydlí je zákonem dovolen jen za předpokladu, že to je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Trestní zákoník v §133 definuje obydlí jako „dům, byt nebo jinou prostoru sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“. Příslušenstvím k domu je např. uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada (pozemek). Podle §178 odst. 1 tr. zákoníku je chráněn oprávněný uživatel obydlí, a to proti komukoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1972, sp. zn. 3 Tz 88/1972, uveřejněný pod č. 51/1973, č. 1/1980 Sb. rozh. tr. aj.). Neoprávněným vniknutím je vstup do obydlí uživatele, uskutečněný bez jeho souhlasu nebo proti jeho vůli, aniž by byl dán zákonný důvod k takovému vstupu.
33. Přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Škodou nikoli nepatrnou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč.
34. Po subjektivní stránce je u obou zmiňovaných přečinů vyžadováno úmyslné zavinění, přičemž postačuje i úmysl eventuální. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Závěr o úmyslu, popírá-li jej obviněný, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu a způsobu jeho provedení, avšak musí se tak stát po detailním dokazování a všestranné analýze jednání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08).
35. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněná neoprávněně vnikla do obydlí jiného a při činu překonala překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, a současně také přečinu poškození cizí věci spočívající v tom, že poškodila cizí věc, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
36. Podstata jednání obviněné popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spočívala podle zjištění tohoto soudu v tom, že obviněná v přesně nezjištěné době dne 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017 na přesně nezjištěném místě překonala oplocení o minimální výšce 150 cm okolo domu čp. … v obci H. a vnikla na pozemek, na kterém se pohybovala bez svolení majitelů nemovitosti L. K. starší, L. K. mladší a M. K., přičemž dne 13. 5. 2017 zde neznámou látkou poškodila rostliny popsané ve výroku rozsudku, jakož i 20 kusů betonových okrasných obrubníků, a způsobila tak jmenovaným poškozeným celkovou škodu ve výši 22 900 Kč.
37. Nalézací soud svá skutková zjištění opřel nejen o výpovědi svědků L. K., L. K., nstržm. Oldřicha Kociána, příslušníka Policie České republiky ÚO SKPV Kutná Hora, provádějícího dne 14. 5. 2017 ohledání místa činu, ale i listinné důkazy, zejména protokol o ohledání místa činu ze dne 14. 5. 2017 (č. listu 10, 11), záznam nainstalované fotopasti (č. listu 44–55) a barevnou fotodokumentaci poškozených věcí (č. listu 65–75). Ze snímků z fotopasti vyplývá, že se obviněná dne 11. 5. 2017 a dne 13. 5. 2017 pohybovala na pozemku poškozených, z fotografií je zjevné, že na pozemku nosila tašku, obsahující nezjištěný předmět (předměty). Na těchto snímcích je patrné, že se obviněná pohybovala na opačné straně, než je strana sousedící s pozemky její rodiny, a to právě u rostlin, které byly poškozeny. Tato skutečnost podle závěru soudů zpochybňuje tvrzení obviněné, že na pozemek poškozených vnikla za účelem sesbírání hraček, které vnoučata obviněné hodila přes plot, tedy na pozemek poškozených při straně sousedící s pozemky její rodiny. I svědkyně K. P., dcera obviněné, vypověděla, že hračky vnoučata nemohla hodit daleko, a musely tak být v blízkosti společného plotu. Ani dovolací soud nemá žádný rozumný důvod zpochybnit skutkový závěr, že obviněná se bez souhlasu poškozených a za okolností popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ve dnech 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017 pohybovala na jejich pozemku. V tomto ohledu z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména str. 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 3, 4 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že nalézací soud, s jehož rozhodnutím se odvolací soud ztotožnil, postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily.
38. Za stávajícího stavu dokazování ale nelze bez pochybností přisvědčit skutkovému zjištění, že to byla obviněná, kdo při vniknutí dne 13. 5. 2017 na zahradě poškozených neznámou látkou poškodila konkretizované rostliny a také 20 kusů betonových okrasných obrubníků, čímž měla poškozeným způsobit škodu 22 900 Kč.
39. Z protokolu o ohledání místa činu vyplývá, že rostliny (stromky a keře) byly poškozené, což se projevovalo změnou jejich barvy. Pruh zámkové dlažby, jímž byl obehnaný záhon, byl na některých místech vybledlý. Nalézací soud konstatoval, že na pořízených barevných fotografiích poškozených rostlin je vidět poškození stromků, z nichž i laik pozná, že se nejedná pouze o seschnutí vlivem sucha. V souvislosti s tím upozornil na výpověď svědka policista nstržm. Oldřicha Kociána, který zmínil, že při ohledání byly stromky cítit kyselou příchutí, a poškození L. a M. K. sdělili, že je po dotyku stromků pálily ruce a svědka M. K. i obličej. Tvrzení obviněné, že rostliny odumíraly vlivem přítomnosti arsenu ve spodních vodách, případně vlivem škůdců, označil nalézací soud za účelové, když takové poškození by se podle jeho názoru projevovalo postupně, a nikoli ze dne na den, a patrně by se projevovalo i na jiných rostlinách, dále umístěných. Nalézací soud uzavřel, že příčinou poškozených rostlin tedy zcela logicky muselo být poškození neznámou látkou, kterou obviněná použila (str. 6 až 8 rozsudku). Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu (str. 3, 4 usnesení).
40. Hodnotící úvahy nalézacího soudu, jakož i odvolacího soudu, vykazují nedostatky, jež nelze nechat bez povšimnutí. Není možné přisvědčit soudům, pokud závěr o příčině poškození rostlin učinily na základě, jak samy uvedly, laického názoru. Dosavadní úvahy o příčině poškozených rostlin, a tedy i příčinné souvislosti mezi jednáním poškozené a způsobenou škodou, založené na výpovědi poškozených, výpovědi svědka nstržm. Oldřicha Kociána a fotografiích, na kterých lze vidět poškození rostlin, jsou v tomto ohledu bez odborných znalostí nedostačující. Soud prvního stupně nahradil v odborné otázce závěry znaleckého posudku vlastním laickým názorem (srov. č. 40/1972, č. 62/1973 Sb. rozh. tr.) a odvolací soud jeho pochybení nenapravil.
41. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. sepsaném s L. K. dne 14. 5. 2017 (č. listu 2 až 5) se podává, že dne 12. 5. 2017 byla zahrada v pořádku, na rostlinách nebyly ani známky počátečního osychání, obrubníky byly bez poškození. Dne 13. 5. 2017 si poškození všimli změny obrubníků a zpozorovali, že keře buxusů začínají osychat a zapáchaly, čpěly jako by byly polité kyselinou a totéž zjistili i u dalších rostlin. Dále jmenovaná specifikovala poškozené keře a stromy způsobem uvedeným ve výroku rozsudku. V hlavním líčení pak jako svědkyně popsala, že neví, jestli buxusy čpěly, ale bylo to pálivé a lepilo se to, zápach z toho nešel; na rozdíl od dříve uváděných údajů konkretizovala, že buxusy tam byly vysázené před sedmi lety (č. listu 100, 101). Svědek L. K. (č. listu 102) uvedl, že při snaze o zabudování obrubníků přivezených v pátek (12. 5. 2017) cítil nějaký zápach, domníval se, že je to nějaká kyselina, zavolal proto policii. Svědek nstržm. Oldřich Kocián potvrdil, že prováděl ohledání místa činu, vzorky se neodebraly, stromky byly cítit, „bylo to nestandardně cítit kyselou příchutí“, na stromy nesahal (č. listu 104). Že se nebrala kontaminovaná půda a asi ani žádné vzorky, dokládal i svědek por. Jaroslav Brebic, a opak nevyplývá ani z protokolu o ohledání místa činu ze dne 14. 5. 2017 (č. listu 10, 11). Z něj se podává počet a stav zasažených rostlin (změna barvy, vysušení a ztráta plodu), přičemž odlišně je popsáno stáří buxusů (7 let) a také počet rakytníků – zde se hovoří toliko o jednom stromu, nikoliv o dvou. Na barevné fotodokumentaci je zachycen stav údajně poškozených rostlin, jejichž identifikace není přesná (č. listu 65 až 75). V tomto kontextu nelze nechat bez povšimnutí rozdílnost údajů o stáří buxusů a počtu zasažených rakytníků, což jsou údaje významné pro stanovení rozsahu škody. K odstranění těchto nesrovnalostí se nabízí vyslechnout svědkyni L. K., jak bude ještě dále zmíněno.
42. Ke spolehlivému objasnění příčiny poškození označených stromů, keřů, případně i betonových okrasných obrubníků se jeví nezbytným vypracovat znalecký posudek z oboru zemědělství, odvětví ovocnářství a zahradnictví. Jakkoliv si je dovolací soud vědom obtížnosti jeho zpracování se zřetelem k nedostatku potřebných informací a především vzorků, jež mohly a měly být při ohledání místa činu odebrány, jsou k dispozici údaje poškozených, svědka nstržm. Oldřicha Kociána, jakož i barevná fotodokumentace o stavu rostlin. Úkolem znalce by mělo být vyjádřit se nejen k možné příčině poškození rostlin, ale podle stavu zachyceného na barevné fotodokumentaci nechť se také vyjádří k tomu, zda odpovídá zasažení chemickou látkou, jaké povahy, jakého množství a kdy by k takovému zásahu muselo dojít. Bude-li to možné, nechť se znalec vyjádří i k rozsahu poškození a ceně poškozených rostlin.
43. Důsledné objasnění všech zmiňovaných okolností je o to naléhavější, že skutkový závěr soudů o tom, že obviněná se pohybovala v inkriminovaném čase po zahradě poškozených s taškou, přičemž z jedné fotografie (č. 2) pořízené z fotopasti je zřejmé, že v této tašce byly dva předměty (blíže neidentifikovatelné), jejichž tvar odpovídá dvěma lahvím, je založen jenom na dohadu, který není nijak přesvědčivě podložený.
44. Není od věci připomenout závěry ustálené judikatury soudů, podle nichž soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Nepřímé důkazy vedoucí sice k důvodnému podezření vůči obviněné osobě, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněné osoby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69, uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Ve shodě s těmito závěry vyznívají i požadavky Ústavního soudu, podle nichž existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Odsuzující výrok může mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. př. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 3741/11, ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 226/06, aj.).
45. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby této okolnosti věnoval náležitou pozornost a znovu pečlivě vážil předpoklady pro rozhodnutí o vině obviněné přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Dosavadní úvahy o příčině poškozených rostlin, a tedy i příčinné souvislosti mezi jednáním poškozené a způsobenou škodou, založené na výpovědi poškozených, výpovědi svědka nstržm. Oldřicha Kociána a fotografiích, na kterých lze vidět poškození rostlin, jsou v tomto ohledu, a to i při vědomí dlouhodobě nepříznivě se vyvíjejících sousedských vztahů, bez odborných znalostí nedostačující.
46. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že bez důvodných pochybností nebyla nalézacím soudem objasněna ani otázka výše způsobené škody. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, jakož i odvolacího soudu (str. 8 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 usnesení odvolacího soudu) je zjevné, že soudy při stanovení výše škody vycházely z odborného vyjádření zahradnictví HORTISCENTRUM, s. r. o., Židlochovice (č. listu 42, 43).
47. V odborném vyjádření, jehož zpracovatel poškozené věci neviděl, nebyly mu předloženy, byla určena celková hodnota poškozených rostlin (podle původní specifikace poškozené L. K.) skládajících se z 5 kusů vzrostlého keře buxus, stáří 3 roky, v hodnotě 17 500 Kč, 2 kusů keře kanadské borůvky, stáří 4 roky, v hodnotě 600 Kč, 1 kusu dubu, stáří 5 let, v hodnotě 1 500 Kč, 1 kusu borovice, stáří 5 let, v hodnotě 1 500 Kč, 1 kusu ostružiny, stáří 5 let, v hodnotě 200 Kč, 2 kusů rakytníku, stáří 5 let, v hodnotě 1 200 Kč, 1 kusu nezjištěného ovocného stromu, zasazeného v roce 2017, v hodnotě 200 Kč, na částku 22 700 Kč. Celková výše škody byla po připočtení škody způsobené poškozením 20 kusů betonových okrasných obrubníků soudy ve výši 200 Kč stanovena na celkovou částku 22 900 Kč. Oba soudy se při odůvodnění stanovení výše škody omezily na konstatování, že výše škody byla specifikována v odborném vyjádření a nebylo důvodu o něm pochybovat. Pochybnosti však měly vyvstat právě s ohledem na odlišné údaje ve výpovědi svědkyně L. K. starší, jakož i rozdíly mezi výpovědí této svědkyně a protokolem o ohledání místa činu, pro vyčíslení škody způsobené poškozením betonových okrasných obrubníků nebyly opatřeny žádné spolehlivé podklady. I těmto okolnostem bude třeba v dalším řízení věnovat pozornost a nejasnosti odstranit.
48. Lze uzavřít, že ve vztahu k rozhodnutí o vině obviněné také přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku je k odstranění vytknutých nedostatků třeba doplnit dokazování v intencích uvedených v tomto rozhodnutí, a to především výslechem poškozené L. K. starší k upřesnění rozsahu poškození, přibráním znalce z oboru zemědělství, odvětví ovocnářství a zahradnictví, pro vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění možné příčiny poškození předmětných rostlin, a podle výsledků dokazování je dále třeba doplnit dokazování k upřesnění výše způsobené škody. Teprve pak nechť jsou po vyhodnocení provedených důkazů učiněny odpovídající závěry ohledně tohoto jednání, a to jak skutkové, tak právní. Nelze vyloučit, že k řádnému zjištění skutkového stavu věci bude nezbytné provést i důkazy další, přičemž na soudu prvního stupně bude, aby tak učinil.
49. Překonala-li obviněná ve dnech 11. 5. 2017 a 13. 5. 2017 za výše popsaných okolností oplocení domu poškozených L. K. starší, L. K. mladší a M. K., a to při vědomí, že se jedná o pozemek těchto poškozených, nikoli tedy o pozemek obviněné, a že svolení ke vstupu na tento pozemek poškozenými nebylo dáno, naplnila svým jednáním znaky objektivní stránky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z průběhu skutkového děje je také zřejmé, že obviněná jednala úmyslně [v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], čímž naplnila skutkovou podstatu daného přečinu i po stránce subjektivní.
50. Zásadní výhrada dovolatelky směřující proti správnosti právní kvalifikace jejího jednání jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku byla soustředěna k otázce subsidiarity trestní represe. Jakkoliv zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem (§13 odst. 1 tr. zákoníku), tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
51. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ ultima ratio “, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., při zvážení přístupu, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. Zda se v posuzované věci skutečně jednalo právě o případ relevantního prostoru pro uplatnění trestního práva, je otázkou, jíž se bude soud prvního stupně znovu zabývat podle výsledků doplněného dokazování.
52. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že jde-li o námitku obviněné týkající se tzv. opomenutých důkazů, nelze než připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
53. Obviněná v dovolání upozorňovala na případ opomenutých důkazů vícekrát, ačkoliv konkrétní případ, ve kterém se mělo jednat o opomenutý důkaz, uvedla pouze jednou, a to když vytkla, že se odvolací soud vůbec nezabýval fotografiemi, které předložila v doplnění svého odvolání proti rozsudku nalézacího soudu (č. listu 179 až 183). Obviněná využila fotografií přiložených k doplnění odvolání ku podpoře svých tvrzení, se kterými se odvolací soud ve svém usnesení zcela vypořádal. Obviněná však nežádala, aby fotografie byly ve veřejném zasedání dne 24. 10. 2017 provedeny jako důkaz, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání (č. listu 187). Obhájce obviněné předložil odvolacímu soudu článek z Kutnohorského deníku ze dne 12. 10. 2017, provedení tohoto důkazu bylo vyhověno, žádný jiný důkaz však nenavrhl ani obhájce, ani obviněná. Ze spisového materiálu se podává, že všechny důkazy, které obhajoba a obviněná v trestním řízení navrhly k provedení (specifikované v protokolech o hlavním líčení na č. listu 105 a 153), byly provedeny, s výjimkou vyžádání přestupkových spisů a rozhodnutí stavebního úřadu. Tento návrh byl v hlavním líčení dne 29. 8. 2017 zamítnut, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (č. listu 153). Ze záznamu o hlavním líčení pak vyplývá, že tento návrh byl zamítnut z důvodu nadbytečnosti takového důkazu. Vzhledem k tomu, že všechny důkazy, které obviněná v trestním řízení navrhla k provedení, byly buď provedeny, anebo byly zamítnuty, přičemž jejich zamítnutí bylo odůvodněno, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu, nejednalo se o případ tzv. opomenutých důkazů.
54. Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání na základě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno zčásti neopodstatněným a zčásti důvodným, platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
55. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 13 To 367/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 T 70/2017, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Netřeba připomínat, že vyvstane-li k řádnému objasnění této věci potřeba provedení důkazů dalších než explicitně zmiňovaných v tomto rozhodnutí, bude na soudu prvního stupně, aby opatřil a provedl i tyto. Teprve poté nechť soud znovu hodnotí provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a o vině obviněné znovu rozhodne. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu