ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.925.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 925/2021-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání obviněného M. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 76/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 5 T 6/2021, byl obviněný M. Č. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, za který byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný v celém rozsahu odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 76/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 16. 7. 2020 v přesně nezjištěné době od 01:00 do 02:30 hodin v XY v bytě číslo 14 na ulici XY 147, který se nachází ve 4. nadzemním podlaží bytového domu, přímo v pokoji na posteli poškozenou K. M., nar. XY, donutil pod pohrůžkou bezprostředního násilí k souloži, a to tak, že se poškozené zeptal, jestli spolu budou mít sex, poškozená mu odpověděla, že nechce, nato vstal a z kuchyně si donesl kuchyňský nůž s dřevěnou rukojetí o délce čepele 126 mm a šířce 18 mm, přiložil jí špičku nože na krk a po poškozené opakovaně požadoval pohlavní styk, poškozená mu několikrát sdělila, že nemá zájem, že má zdravotní problémy, poškozené, která v průběhu noci odcházela na toaletu, stále opakoval, že s ní chce mít sex, a že pokud mu nebude po vůli, tak ji vyhodí z okna, po přesně nezjištěné době, kdy poškozenou opakovaně ohrožoval nožem a dožadoval se sexu, poškozená z obavy, že ji pořeže, na celou situaci rezignovala, nechala se přetočit na levý bok, stáhnout kalhotky s legínami do půl stehen a sundat podprsenku, poté zezadu zalehl za poškozenou a zasunul jí penis do vagíny, kdy takto na poškozené vykonal soulož, přičemž v průběhu soulože poškozené mával nožem před obličejem, po skončení velmi rychle usnul, poškozená odběhla k sousedovi P. S., nar. XY, odkud ze svého telefonu zavolala na linku 158.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 8 To 76/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že se odvolací soud nevypořádal s veškerou argumentací obsaženou v jeho řádném opravném prostředku, a že tak napadené usnesení zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. Taktéž vytkl, že soudy zamítly provedení navržených důkazů, ačkoliv k tomu nebyly splněny podmínky.
5 . Měl za to, že z provedeného dokazování neplyne nejvyšší stupeň jistoty o jeho vině. V tomto ohledu naopak existují rozumné a důvodné pochybnosti, a proto měly soudy rozhodnout v jeho prospěch. Ostatně pochybnosti o vině lze vysledovat z postupu soudu prvního stupně, který mu uložil trest na samotné dolní hranici trestní sazby, a to při zohlednění přitěžujících okolností a při absenci okolností polehčujících. Uvedl, že jediným přímým důkazem byla výpověď poškozené K. M. z přípravného řízení, přičemž všechna zásadní tvrzení poškozené, která bylo možné exaktně ověřit, se ukázala jako nepravdivá (viz její prohlášení o tom, že spolykal celou krabičku jejích léků Rivotril a zapil je alkoholem, či o tom, že spolu nikdy neměli dobrovolný pohlavní styk). Pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené měly zjevně i orgány činné v přípravném řízení, když si v tomto směru zadaly vypracování znaleckého posudku. Z tohoto znaleckého posudku, který byl zpracován formou profilování, tedy bez vyšetření poškozené a bez toho, že by jí byly provedeny testy, vyplývají jednoznačné pochybnosti o její věrohodnosti. Je třeba zohlednit také to, že poškozená měla motiv k falešnému obvinění dovolatele, jelikož sama uvedla, že přemýšlela, jak se ho má zbavit. Tvrzení poškozené měly vyvrátit výpovědi jím navržených svědků I. J. a Z. D., kteří se měli vyjádřit mj. i k jeho soužití s poškozenou. Nalézací soud, s jehož názorem se soud odvolací ztotožnil, uvedenému důkaznímu návrhu nevyhověl v zásadě proto, že jmenovaní nebyli na místě v době, kdy mělo dojít ke spáchání skutku. Není ale zřejmé, proč tyto osoby k hlavnímu líčení vůbec předvolal, když jejich výpověď nepovažoval za významnou. Obviněný doplnil, že v situaci, kdy poškozená zemřela a v době konání hlavního líčení již nebyla naživu, neměl jinou možnost, jak její výpověď zpochybnit. Vyjádřil přesvědčení, že zamítnutím důkazního návrhu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Na podporu dovolací argumentace poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
6. Navrhl pak, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předsedkyně senátu Nejvyššího soudu odložila výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v souladu s §265o tr. ř.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání předeslala, že námitky obsažené v podaném mimořádném opravném prostředku uplatňuje obviněný prakticky od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi soudy nižších stupňů zabývaly. Veškeré jeho výtky navíc kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Odmítla tvrzení o tzv. extrémním rozporu. Souhlasila s odvolacím soudem, že obviněný byl z trestné činnosti usvědčen výpovědí poškozené K. M., která byla provedena v rámci přípravného řízení bezvadným způsobem, a to po sdělení obvinění a za přítomnosti obhájce. Tato výpověď byla u hlavního líčení v souladu s ustanovením §211 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. čtena, neboť poškozená dne 9. 1. 2021 zemřela. S uvedenou výpovědí koresponduje výpověď svědka P. S., kterému se poškozená bezprostředně po incidentu svěřila a který jí také pomohl věc nahlásit na policii, a rovněž závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, který byl vypracován znalkyní PhDr. Blankou Špíškovou. Ta se na základě možných dostupných údajů o poškozené vyjádřila k její specifické i obecné věrohodnosti. Státní zástupkyně dále poukázala na závěry odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, podle kterých byla prokázána přítomnost spermatu, kdy smíšené profily DNA stanovené ze stěru poškozené jsou tvořeny jen a pouze genetickými znaky poškozené a genetickými znaky obviněného s tím, že zůstavitelem biologického materiálu ve stěrech z intimních partií poškozené je poškozená sama a obviněný. Meritorní rozhodnutí ve věci tedy není podle státní zástupkyně zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. Č. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
10. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
11. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal.
16. K případnému opomenutí důkazů je vhodné nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
17. Dovolací soud dospěl k závěru, že posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů. Z obsahu předloženého spisu se podává, že nalézací soud o důkazním návrhu obviněného na výslech svědků I. J. a Z. D. rozhodl, když jej podle §216 odst. 1 tr. ř. usnesením zamítl. Své rozhodnutí také řádně zdůvodnil, zejména konstatoval-li, že svědek Z. D. sám zpochybnil očekávaný obsah jeho výpovědi, a svědek I. J. byl pro soud nekontaktní, nadto nebyl přítomen jednání obviněného, resp. ani on, ani svědek Z. D. nebyli přítomni v bytě v době, kdy došlo ke skutku (srov. č. listu 224, str. 5, bod 5. rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se pak s postupem soudu nalézacího ztotožnil, přičemž zdůraznil, že nalézací soud na předmětný návrh obviněného reagoval a přiléhavě konstatoval, že ani jeden z navrhovaných svědků nebyl přítomen projednávanému incidentu a mohl by se pouze obecně vyjádřit k tomu, jaký byl vztah mezi poškozenou a obviněným. Pokud jde o svědka Z. D., tento soudu písemně sdělil, že k projednávané věci, respektive k osobě obviněného nemůže uvést žádné relevantní skutečnosti, kdy i odvolací soud dospěl k závěru, že výslech navrhovaných svědků by nemohl na skutkových zjištěních soudu nic zvrátit, neboť se jedná o osoby, které by se mohly pouze velmi obecně vyjádřit k osobě obviněného (str. 2, bod 5.). Dovolací soud pouze doplňuje k námitce, že nalézací soud původně oba svědky k hlavnímu líčení předvolal, že soudu nelze upřít právo průběžně po provedení jiných důkazů ve věci hodnotit, jaký rozsah dokazování ve věci je nezbytný a kterým návrhům na doplnění dokazování vyhoví. Tedy i výpověď svědků původně předvolaných může být důvodně soudem vyhodnocena jako nadbytečná pro dostatečnost jiných ve věci provedených důkazů a pro absenci relevantní souvislosti s předmětem řízení, jak se stalo i v projednávané věci. Nalézací soud svým povinnostem kladeným konstantní judikaturou Ústavního soudu v tomto ohledu dostál, tudíž úvaha o porušení práva na spravedlivý proces není namístě.
18. V projednávaném případě dále není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině usvědčován věrohodnou výpovědí poškozené K. M. korespondující s výpovědí svědka P. S., protokolem o ohledání místa činu, úředním záznamem ze dne 16. 7. 2021, audiozáznamem oznámení na linku 158, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, zpracovaným znalkyní PhDr. Blankou Špíškovou. Dovolací soud souhlasí se závěrem nalézacího soudu, že výpověď obviněného nutno hodnotit jako účelovou a tendenční, vedenou snahou vyhnout se následkům trestní odpovědnosti za jeho jednání. Má za to, že obhajoba obviněného prezentovaná před soudy nižších stupňů byla bezpečně vyvrácena. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (str. 8-9, bod 11.) a z rovněž precizního odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího (str. 2-3, bod 6.) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného založenou v podstatě na tvrzení, že poškozená si znásilnění vymyslela, a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Dovolací soud nicméně pro úplnost dodává, že soudy se obviněným rozporovanou věrohodností poškozené řádně zabývaly, přičemž k závěru, že neexistují důvody, proč považovat její výpověď za lživou, dospěly jednak na základě toho, že tato výpověď koresponduje i s dalšími provedenými důkazy, jednak proto, že znaleckým zkoumáním znalkyně PhDr. Blanky Špíškové bylo zjištěno, že poškozená nemá žádný motiv k nepravdivému osočení obviněného, že je vysoce pravděpodobné, že se událost stala tak, jak ji poškozená popisovala, a že kdyby nedošlo k závadovému jednání, poškozená by neběžela vedle do domu a nestěžovala by si, že byla napadena. K výtce obviněného, podle níž byl znalecký posudek vypracován bez toho, aby byla poškozená vyšetřena a byly jí provedeny testy, je zapotřebí poznamenat, že znalkyně poškozenou objektivně nemohla vyšetřit, neboť tato byla dlouhodobě hospitalizovaná a její zdravotní stav byl nepříznivý. Znalkyně připustila, že při vyšetření poškozené nemohla postupovat standardním způsobem, neboť poškozená byla napojena na přístroje, podrobně a logicky však popsala znalecký postup, který je v takových případech (popř. v případě, že zkoumaná osoba zemře) znalci používán. Soudům nižších stupňů je třeba plně přisvědčit, pokud svá skutková zjištění o vině obviněného založily na shora uvedených vzájemně korespondujících důkazech, které výpověď poškozené podpořily. Bylo tedy bez důvodných pochybností prokázáno, že k pohlavnímu aktu mezi obviněným a poškozenou došlo, přičemž z výpovědi poškozené a její autentické reakce bezprostředně poté, zachycené svědkem P. S. i telefonátem na tísňovou linku, vyplynulo, že k tomuto aktu rozhodně nedošlo dobrovolně, nýbrž za použití pohrůžky bezprostředního násilí s nožem.
20. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo) , neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
21. V souvislosti s dovolací námitkou, podle níž odvolací soud nereagoval na veškerou argumentaci obsaženou v řádném opravném prostředku, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim postaví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14). Přezkoumávaná soudní rozhodnutí pak takový ucelený argumentační systém, kterým je obhajoba obviněného vyvrácena, nepochybně skýtají. Za těchto okolností je lichou představa dovolatele, že odvolací soud byl povinen zabývat se každou jednotlivostí obsaženou v jeho odvolání. S oporou judikatorní praxe reprezentované zejména usneseními Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, a Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1417/2015, se odvolací soud při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu a lze tedy v odvolacím řízení z důvodu stručnosti odkázat na podrobnou a přiléhavou argumentaci nalézacího soudu. Oba soudy se pak s podstatnou částí odvolacích námitek řádně a logicky vypořádaly, proto nelze konstatovat, že by byl obviněný uznán vinným na základě důkazní nedostatečnosti.
22. Dovolací soud uzavírá, že obviněný svoji domněnku nesprávné právní kvalifikace skutku založil výlučně na přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních, a dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. odvolacího soudu, a zákonnými znaky zločinu, jímž byl uznán vinným. Dovolatel pouze opakoval svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního, jakož i druhého stupně, a naplnění uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení dovozoval z nerespektování pravidla in dubio pro reo . Je tak zjevné, že takto uplatněné výhrady stojí nejen mimo důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i jakýkoliv jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
23. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
24. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného M. Č. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
25. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předsedkyně senátu před rozhodnutím o dovolání odložila výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není oprávněn podat návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. a předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem na odklad nebo přerušení výkonu trestu nepředložila. Podání obviněného bylo vyhodnoceno jako podnět k postupu předsedkyně senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř., čemuž nic nebrání, avšak důvody pro takový postup nebyly shledány.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth