ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.727.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 727/2022-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného J. Ž. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 9 To 115/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 2 T 139/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 2 T 139/2021, byl obviněný J. Ž. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné V. M.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v XY, v prostorách Věznice XY, nejméně dne 1. 6. 2021 v 09:00 hod. v rámci povoleného telefonního hovoru vedl J. Ž., nar. XY, hovor se svojí družkou V. M., nar. XY, vědom si toho, že porušuje ustanovení §28 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je odsouzený povinen ve výkonu trestu dodržovat stanovený pořádek a kázeň, má zakázáno vyrábět, přechovávat alkohol a i jiné návykové látky, s čímž byl mimo jiné seznámen při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody dne 14. 5. 2021, vyžádal si od V. M. zaslání psychotropních látek do Věznice XY, které měly být zaslány na jeho osobní údaje, konkrétně V. M. instruoval tak, že by mu mohla poslat trenky, že je jedno jestli se zadluží u feťáka nebo dealera, ať to nějak vymyslí, v následujících dnech, opět v rámci povoleného telefonického hovoru u V. M. urgoval zaslání zásilky, přičemž dne 5. 6. 2021 v 10:46 hod. sdělila V. M. J. Ž., že neposlala trenky, ale roušku a že doufá, že nečekal žádný kvanta, dne 9. 6. 2021 v 11: 39 hod. pak V. M. na dotaz J. Ž. odpovídá, že teď to zabalí do roušek a pošle dnes, v 19:07 hod. sděluje J. Ž., že je na poště Tesco na XY, přičemž J. Ž. na ní opět naléhá, ať pošle hlavně tamto, co mu slíbila, ve 21:04 hod. sděluje V. M. J. Ž., že požadované poslala, kdy skutečně dne 9. 6. 2021 v 19:56 hod. na pobočce České pošty, XY, předala k poštovní přepravě zásilku označenou evidenčním číslem XY, adresovanou na jméno J. Ž., nar. XY, XY, do kterého předtím vložila 4 ks respirátorů, kdy v jednom z respirátorů byl vlepen sáček se žlutou krystalickou látkou, který byl ve Věznici XY v rámci kontroly korespondence označen služebním psem, látka o hmotnosti 0,25 gramu byla zajištěna a zkoumáním uvedené látky byl v této prokázán hydrochlorid metamfetaminu (pervitinu).
3. Tento rozsudek napadl obviněný J. Ž. odvoláním. Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 9 To 115/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil výrok o trestu ve vztahu k tomuto obviněnému z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 1. 2022, č. j. 2 T 139/2021 – 275, a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obviněný J. Ž. odsuzuje podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti (16) měsíců, kdy pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 9 To 115/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 2 T 139/2021, podal obviněný J. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a jelikož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně provedly dokazování, když neprovedly kvantitativní zkoumání vzorku, aby zjistily případné množství látky hydrochloridu metamfetaminu (tj. pervitinu) a dimethylsulfonu v předmětném sáčku. Nemohl tak být naplněn požadavek kladený komentovaným zněním ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, aby daná zajištěná látka měla určitou kvalitu. Nebylo ani zjištěno, zda látka hydrochloridu metamfetaminu obsahovala účinnou složku způsobilou vyvolat příslušný omamný nebo psychotropní účinek. Dimethylsulfon je bezpečná, netoxická látka, používaná v doplňcích stravy. Dle názoru obviněného bez zjištěného poměru jednotlivých látek obsažených ve vzorku ho nelze uznat vinným uvedenými trestnými činy. Pokud by totiž byl obviněnému do věznice zaslán vzorek dimethylsulfonu, a to v sáčku, ve kterém byla dříve umístěna látka hydrochloridu metamfetaminu, nejedná se o žádný trestný čin. V. M. přiznala, že pervitin před odesláním předmětného sáčku sama užila na toaletách v OC XY v XY. Mohla tak látku hydrochloridu metamfetaminu spotřebovat a obviněnému zaslat látku dimethylsulfon. Navíc pokud by se po provedeném kvantitativním zkoumání vzorku jednalo o velice malé (zanedbatelné) množství hydrochloridu metamfetaminu, nemohla by být při zohlednění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, uplatňována trestní odpovědnost obviněného a trestněprávní důsledky s ní spojené, z důvodu nízké společenské škodlivosti činu. Obviněný poukazuje i na judikaturu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 8 Tdo 112/2011, ze dne 16. 2. 2011 a nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 1481/09, ze dne 10. 12. 2009.
6. Dále obviněný namítá, že orgány činné v trestním řízení bez přiměřeného důvodu odmítly provést další důkazy, které obviněný navrhoval provést k prokázání své neviny, a to zejména důkaz výslechem svědka F. N. Obviněný již ve svém odvolání namítal, že podmínka účastenství není v jeho případě naplněna, neboť dovolatel ve V. M. úmyslně nevyvolal rozhodnutí zaslat mu omamnou a psychotropní látku do věznice. Ona sama zaslání omamné a psychotropní látky do věznice iniciovala, jednalo se o její nápad. Soud provedl důkaz telefonickými hovory, ze kterých podle stanoviska soudu vyplývá, že obviněný na paní V. M. naléhal, aby mu „něco zaslala do věznice“. Obviněný však tvrdí, že po ní požadoval zaslat balíček s věcmi, včetně trenek. V žádném případě však nepožadoval zaslání omamné a psychotropní látky do věznice. Jelikož však obviněná V. M. nebyla v podrobnostech vyslechnuta a důkaz výslechem svědka F. N. byl zamítnut, dovolatel tak byl odsouzen na základě nepřímých důkazů, které však ve svém souhrnu netvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu. Podle dovolatele nelze jednoznačně vyloučit možnost, že namísto látky hydrochloridu metamfetaminu V. M. zaslala do věznice látku dimethylsulfonu. Soud nedisponuje žádným důkazem, který by toto tvrzení vyvrátil. Mimo přiznání obviněné M., která však nebyla v podrobnostech vyslechnuta, neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že k naplnění skutkové podstaty uvedených trestných činů došlo. Obviněnému nelze na základě provedených důkazů v této věci prokázat vinu, když by se soudy měly řídit zásadou in dubio pro reo .
7. Dovolatel se dále domnívá, že trest, který mu byl uložen odvolacím soudem, je stále nepřiměřeně přísný vzhledem ke skutečnosti, že nebylo provedeno kvantitativní zkoumání látek přítomných v sáčku zaslaném V. M. Soud tak dostatečně nerespektoval zásadu subsidiarity trestní represe.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 9 To 115/2022 – 328 ze dne 19. 4. 2022 a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 2T 139/2021 ze dne 31. 1. 2022 ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. řádu vrátil věc Okresnímu soudu Plzeň - město, aby ji znovu projednal a rozhodl.
9. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve svém vyjádření uvedl, že obviněný se uplatněnými námitkami ohledně kvantitativního zkoumání vzorku ke zjištění množství látky hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) a dimethylsulfonu v sáčku snažil vyvolat polemiku s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů, tedy rozporovat stabilizované skutkové závěry, které soud z důkazů vyvodil pro uznání viny. Třebaže dovolatel hovoří o absenci účastenství na trestném činu v podobě návodce podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v této části primárně nevytýkal soudům nižších stupňů ryze hmotněprávní vady, ale ve skutečnosti se zase domáhal revize jimi učiněných skutkových zjištění o tom, jak probíhala komunikace s přítelkyní a co bylo jejím obsahem, jde-li o zaslání drogy do věznice. Ani nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném pro novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) nesměřuje k umožnění polemiky procesních stran s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocením soudy. Předložená argumentace obviněného nepřekročovala rámec běžné polemiky s dosud provedeným dokazováním v tematických okruzích, které se staly předmětem pozornosti v předcházejících fázích trestního řízení. Ze srovnání odvolání obviněného s nyní podaným dovoláním vynikne opakování obhajoby, s níž se již dostatečně vypořádal Krajský soud v Plzni v rámci přezkumné činnosti. Z monitorované komunikace je evidentní, že to byl obviněný, který naléhal na přítelkyni V. M., aby mu skrytě zaslala drogu do věznice, ačkoli sama měla obavu z jejího nálezu po kontrole vězeňské služby. Pokud jde o kvantitativní zkoumání látky, nabízí se poukázat na odstavec 8 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, kde je tatáž námitka přiléhavě rozebrána.
10. Ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že požadoval ještě vyslechnout F. N., avšak jeho návrhu nebylo vyhověno. Ani podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997 sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005 sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k uplatnění obhajoby, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v rozhodnutí. Okresní soud Plzeň-město předvídané povinnosti dostál, protože se negativně vymezil k důkaznímu potenciálu uvažovaného návrhu obhajoby, jak vyplývá z odstavce 8 odůvodnění jeho rozsudku. Shodným návrhem obviněného na doplnění dokazování se zabýval rovněž Krajský soud v Plzni z podnětu odvolání a nepřisvědčil mu s vysvětlením v odstavci 6 odůvodnění rozsudku. Již z komunikace mezi obviněným a přítelkyní V. M. vyšel zjevně najevo fakt o iniciaci zaslání drogy do věznice ze strany obviněného a jeho naléhaní na přítelkyni k jejímu zaslání.
11. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který předpokládá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, lze podřadit námitky týkající se uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, byť s určitou benevolencí, jestliže směřovaly zčásti taktéž do skutkové a procesní oblasti, kde požadovaly další znalecké, kvantitativní zkoumání drogy zaslané do věznice. Přesto dle státního zástupce nelze těmto námitkám přiznat opodstatnění. V nyní projednávané věci obviněného nebylo zjištěno nic tak zcela výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči obviněnému. Společenskou škodlivost zvyšovala snaha o propašování drogy do vězeňského zařízení, kde se uplatňuje absolutní zákaz nakládání s těmito látkami a jejichž konzumace vysoce negativně narušuje resocializační a terapeutický program nastavený konkrétnímu odsouzenému i dalším vězňům v jeho okolí. Zákonodárce neurčil žádnou minimální hranici množství omamné či psychotropní látky relevantní z hlediska naplnění znaků přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dokonce ani chybějící zjištění o množství, resp. kvalitě drogy, s kterou pachatel nakládal, nevylučuje závěr o společenské škodlivosti činu a uplatnění trestní odpovědnosti a trestněprávních důsledků s ní spojených vůči pachateli přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jak uvádí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012 sp. zn. 6 Tdo 1234/2012. Velmi malé množství omamné či psychotropní látky, jejíž hmotnost tady v podobě pervitinu činila 0,25 g, bylo adekvátně zohledněno v rámci soudní individualizace trestu Krajským soudem v Plzni, který jej vyměřil při spodní hranici zákonné sazby.
12. Jestliže obviněný v dovolání uvažoval o výhradách vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, státní zástupce konstatuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však není nyní posuzovaný případ, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, tedy přípustný druh trestu a v rámci příslušné zákonné trestní sazby podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, která dosahuje horní hranice až pěti let. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 342/2019). Jinými slovy řečeno, námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to ani v jeho variantě, která je vymezena jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky, jimiž je sledována přísnost, resp. nepřiměřenost nepodmíněného trestu odnětí svobody, když námitky obviněného byly vedeny tímto směrem, proto v zásadě nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného se zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
15. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
17. Dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedené ve svém důsledku v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní kvalifikaci jeho jednání. Obviněný namítá, že soudy neprovedly důkazy, které navrhoval, konkrétně kvantitativní zkoumání zajištěné látky a výslech svědka F. N. Obviněný nesouhlasí se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, kdy opakovaně uvádí, že po V. M. chtěl poslat do věznice balíček s věcmi, nikoli omamné a psychotropní látky, zaslání drogy byl nápad V. M. Je třeba zdůraznit, že obviněný naprostou většinu svých námitek již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry okresního i krajského soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
20. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Plzeň - město, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Okresnímu soudu Plzeň - město nelze vytknout jako pochybení, pokud při rozhodnutí o vině obviněného vycházel zejména z výpovědi spoluobviněné (již odsouzené) V. M., z monitorovaných telefonních hovorů mezi obviněným a V. M. a z listinných důkazů. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Nalézací soud se také zabýval návrhem obviněného na doplnění dokazování výslechem svědka F. N. a řádně odůvodnil, proč tento důkazní návrh zamítl (viz bod 7. odůvodnění rozsudku). Ke stejnému závěru o nadbytečnosti tohoto důkazu dospěl i krajský soud (viz bod 6. odůvodnění rozsudku). Se závěry nižších soudů se Nejvyšší soud ztotožnil, neboť z monitorovaných telefonních hovorů je zcela zřejmé, že iniciátorem zaslání drogy do věznice nebyla V. M., ale právě obviněný Ž., který to po ní opakovaně požadoval, byť výslovně nezaznělo, že se jedná o pervitin. Pokud se týká opakovaných námitek obviněného, že nebylo provedeno kvantitativní zkoumání zajištěného vzorku, s těmito se také již vypořádal odvolací soud (viz bod 8. odůvodnění rozsudku) a Nejvyšší soud může pouze zopakovat, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, mimo jiné vyplývá, že kvantitativní zkoumání účinné látky nebylo provedeno vzhledem k zajištěnému množství (ve smyslu nedostatečného množství). V zajištěné látce však byla zjištěna přítomnost pervitinu i dimethylsulfonu. Nejvyšší soud dodává, že se v tomto případě rozhodně nejedná o nedůvodně neprovedené podstatné důkazy ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
21. Námitkám obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání Nejvyšší soud rovněž nemohl přisvědčit a zcela se ztotožňuje s právními závěry soudů nižších stupňů, na které lze plně odkázat. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku není podstatné, jaké množství pervitinu bylo neoprávněně opatřeno a již odsouzenou V. M. zasláno obviněnému do věznice, ani množství účinné látky, kterou tento pervitin obsahoval. Uvedená skutková podstata tohoto trestného činu je naplněna jednáním spočívajícím mj. v opatření jakéhokoli množství pervitinu jiné osobě, neboť zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku). Stejně tak není rozhodná ani kvalita opatřeného pervitinu, resp. množství účinné látky v něm obsažené. S ohledem na akcesoritu účastenství uvedené závěry platí i pro spáchání tohoto trestného činu ve formě účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku.
22. Pokud se týká zásady subsidiarity trestní represe, zakotvené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, na kterou obviněný odkazuje, Nejvyšší soud konstatuje, že trestní věc obviněného J. Ž. pod takové případy rozhodně nespadá. Jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 112/2011, na které obviněný odkazuje, je v každém jednotlivém případě třeba posuzovat konkrétní okolnosti z hlediska povahy a závažnosti trestného činu podle hledisek uvedených v §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jeho společenskou škodlivost se zřetelem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). V případě obviněného J. Ž. konkrétní okolnosti jednoznačně svědčí pro závěr, že se jedná o trestný čin, resp. trestné činy a nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z těchto konkrétních okolností je třeba zdůraznit zejména fakt, že obviněný si nechal zaslat drogu do věznice, kde vykonával uložený trest odnětí svobody, čímž zásadním způsobem porušil pravidla výkonu trestu. Dále je třeba zohlednit, že obviněný navedl ke spáchání trestného činu další osobu, která za něj byla pravomocně odsouzena. Posuzovaný skutek ničím nevybočuje z okruhu běžně se vyskytujících trestných činů těchto skutkových podstat a uplatnění trestní odpovědnosti obviněného je zcela na místě.
23. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněného vůči uloženému trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu. Pouze nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že trest uložený obviněnému nelze považovat za přísný, naopak se jedná trest odpovídající všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že obviněný byl v minulosti již dvanáctkrát soudně trestán, se jedná o trest spíše mírnější, když Krajský soud v Plzni přihlédl k malému množství drogy, které bylo do věznice posláno.
24. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného J. Ž. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková