ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.13.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 13/2022-2666
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 stížnost obžalovaného J. A. K. , nar. XY, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 7. 2022, sp. zn. 3 To 44/2022, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného J. A. K. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 4. 7. 2022 usnesením pod č. j. 3 To 44/2022-2627 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný J. A. K. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. Současně vrchní soud podle §71a tr. řádu zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal písemný slib obžalovaného, podle 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario nepřijal návrh obžalovaného na stanovení dohledu probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu ve spojení s §88 c písm. e) tr. řádu a contrario obžalovanému neuložil zákaz vycestování do zahraničí.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obžalovaný J. A. K. (dále pouze „J. A. K.“ nebo „obžalovaný“, event. „stěžovatel“) bezprostředně po jeho vyhlášení v rámci vazebního zasedání do všech jeho výroků stížnost, kterou písemně odůvodnil svým podáním ze dne 21. 7. 2022. Obžalovaný v podané stížnosti v prvé řadě setrval na svém tvrzení o své nevině, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (který ve věci rozhodl v prvním stupni) ze dne 28. 1. 2022, č. j. 30 T 5/2021-2299, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrzení o své nevině stěžovatel odůvodnil tak, že v trestním řízení fakticky nebyly provedeny žádné důkazy, které by svědčily o jeho vině, pročež své odsouzení subjektivně vnímá jako nespravedlivé. Z tohoto důvodu má rovněž za to, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby, resp. je přesvědčen, že stávající vazbu lze v případě jeho osoby nahradit některými z vazebních institutů, které jsou uvedeny v trestním řádu.
3. Stran důvodů vazby útěkové podle §67 odst. a) tr. řádu se obžalovaný důrazně ohradil proti tvrzení Vrchního soudu v Olomouci, že je cizím státním příslušníkem s neukotveným místem pobytu, dále bez příjmů a s velkým množstvím cizozemských kontaktů. Přestože je pravdou, že je státním příslušníkem Polské republiky, namítl, že před svým zadržením dlouhodobě bydlel na území České republiky v obci XY, kde se natrvalo usadil společně se svou manželkou - spoluobviněnou K. K. a oba toto místo považují za svůj domov, kde si našli i známé. Ke své finanční situaci doplnil, že před svým zadržením měl příjmy ze svého podnikání a v této spojitosti doložil písemný příslib práce u společnosti M. XY, kam může ihned po svém propuštění z vazby nastoupit do zaměstnání. Dále obžalovaný brojí proti tvrzení soudu, že disponuje množstvím cizozemských kontaktů se závadovými osobami. Je zřejmé, že jako polský občan má v Polsku mnoho známých, jedná se však o věrohodné a seriózní osoby, od kterých nelze očekávat jakoukoli nezákonnou podporu. Podle jeho tvrzení soud doposud nezohlednil řadu pozitivních hodnocení jeho osoby, a to nejen od pracovníků Vězeňské služby ČR, ale také ze strany sousedů, vedení obce XY a také Generální konzulky Polské republiky. Obviněný rovněž poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě po ukončeném dokazování konstatoval, že není standardní, aby v trestní věci, v rámci které se řeší drogová problematika, měl k dispozici tolik pozitivních hodnocení osoby obžalovaného a že skutečně nehrozí, že by se tento vyhýbal trestu, skrýval se či uprchnul. Tento soud měl dokonce uznat, že aktivity stěžovatele nelze srovnávat s činností klasického dealera omamných látek, když podle tvrzení obžalovaného neměl ani obavu, že by tento pokračoval v trestné činnosti.
4. Stran důvodů vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu obžalovaný vyjádřil svůj nesouhlas se závěrem vrchního soudu o reálné obavě z možného opakování či pokračování v již spáchané trestné činnosti ze strany jeho osoby, za kterou byl nepravomocně uznán vinným. V této souvislosti stěžovatel podotkl, že není osobou psychicky či duševně narušenou, která by po svém propuštění opětovně organizovala jednání, za které je doposud trestně stíhána. V případě jeho propuštění z vazby na svobodu je naopak jeho cílem se nechat okamžitě zaměstnat, aby tak získal legální příjem a mohl pomáhat své manželce s vedením domácnosti a dále má v plánu vyhledat všechny dokumenty prokazující jeho nevinu, které ještě nejsou součástí spisového materiálu a tyto předložit odvolacímu soudu v rámci své obhajoby. Vyjma toho obžalovaný dodal, že jeho manželka, spoluobviněná K. K., byla již dříve z vazby propuštěna a obavy z útěku ani z opakování trestné činnosti se v jejím případě nepotvrdily. Jmenovaná nastoupila do zaměstnání, podrobuje se dozoru probačního úředníka a vede řádný život, a to přesto, že byla ohrožena uložením trestu odnětí svobody v trestní sazbě od 10 do 18 let. Za daného stavu přitom podle stěžovatele neobstojí ani případná argumentace, že spoluobviněná čeká s plánovaným útěkem až na propuštění svého manžela.
5. V navazující argumentaci obžalovaný znovu akcentoval, že není nebezpečným drogovým dealerem v klasickém slova smyslu. Pokud jde o jeho vinu, připouští, že v rámci ceremonií podával třetím osobám nápoj Ayahuascu (bez ohledu na to, zda s obsahem látky N,N-dimethyltryptamin či bez ní). Tyto ceremonie však nesloužily k rekreačním účelům, nýbrž k záměrům ryze očistným a ozdravným. Následkem těchto rituálů prokazatelně došlo u řady osob k trvalému zlepšení jejich zdravotního i psychického stavu – mnoho osob se díky účasti na ceremoniích zbavilo svých zdraví škodlivých závislostí, v několika případech je dokonce zachránila od sebevražedných úmyslů. Byť obžalovaný připouští, že sám zakázanou látku konzumoval, od začátku trestního stíhání trvá na tom, že třetím osobám zakázanou látku nepodával (pozn. Nejvyššího soudu: v tomto směru si jednotlivá vyjádření obžalovaného vzájemně protiřečí).
6. Samotnou skutečnost, že látka N,N-dimethyltryptamin (dále jen „DMT“) se nachází ve vládním seznamu návykových látek, kde je zařazena mezi psychedelika, obžalovaný nikterak nezpochybňuje. Tvrdí však, že na rozdíl od jiných návykových látek tato u svých uživatelů nezpůsobuje fyzickou závislost či závažné zdravotní potíže (s výjimkou zvracení či průjmu během intoxikace). Stěžovatel zdůrazňuje, že nápoj ayahuasca má silný léčebný potenciál, pročež je využíván nejen při léčbě závislostí, ale také k terapii při úzkostných, depresivních, psychotických (či jiných) poruchách. Z těchto důvodů také psychedelika nejsou spojována s kriminogenními riziky. Samotné zařazení DMT mezi „zvláště nebezpečné omamné látky bez léčebného využití“ je tak podle jeho názoru pouze důsledkem zastaralé legislativy.
7. Z výše uvedených důvodů obžalovaný vyslovil svůj nesouhlas s názorem vrchního soudu, že vzhledem k povaze projednávané trestní věci, osobě obžalovaného, okolnostem spáchání projednávaného činu, jeho následkům a dalším faktorům nelze nahradit vazbu jinými procesními instituty. Z tohoto důvodu závěrem své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 7. 2022, č. j. 3 To 44/2022-2627, a nově rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu, dále přijetí návrhu na stanovení dohledu probačního úředníka, uložením zákazu vycestování do zahraničí a rozhodnutím o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených soudem. V této souvislosti obžalovaný vyjádřil příslib, že při výkonu elektronické kontroly plnění uložených povinností bude poskytovat veškerou potřebnou součinnost.
8. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu obžalovaným J. A. K. podané stížnosti přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 7. 2022, č. j. 3 To 44/2022-2627, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným podaná stížnost není důvodná.
9. Obžalovaný J. A. K. je od počátku stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. V této souvislosti byl také rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2022, č. j. 30 T 5/2021-2299, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Dále Krajský soud v Ostravě obžalovanému uložil trest propadnutí věci, trest propadnutí části majetku a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Pro úplnost je vhodné dodat, že týmž rozsudkem byla nepravomocně uznána vinnou rovněž manželka obžalovaného, spoluobviněná K. K., a to ze spáchání totožného trestného činu, a dále spoluobviněný P. K. K. za pomoc ke spáchání projednávaného trestného činu.
10. Citovaný rozsudek krajského soudu však právní moci nenabyl, neboť proti němu obžalovaný podal odvolání (stejně jako spoluobvinění K. K. a P.K. a rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, který tak učinil toliko v neprospěch spoluobviněné K. K. proti výroku o uloženém trestu). Odvolací řízení je v dané věci vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 44/2022, jímž doposud nebylo o těchto řádných opravných prostředcích rozhodnuto.
11. Trestní stíhání v dané věci je proti osobě obžalovaného od počátku vedeno vazebně. Do vazby byl obžalovaný J. A. K. vzat usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 10. 2020, č. j. 19 Nt 2404/2020-20, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Vazba byla započata okamžikem jeho zadržení, tj. dnem 15. 10. 2020. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 11. 2020, č. j. 4 Nt 2012/2020-90, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 47 To 116/2021, bylo mimo jiné konstatováno, že u obžalovaného nadále trvají pouze důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu, pročež byl obžalovaný z těchto důvodů ponechán ve vazbě, aniž by byla vazba nahrazena jinými alternativními procesními instituty.
12. Následně bylo o vazbě obžalovaného cyklicky rozhodováno i v dalších stadiích vedeného trestního řízení. Naposledy o ní rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 7. 2022, č. j. 3 To 44/2022-2627, a to tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu obžalovaného J. A. K. ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu s tím, že současně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, nepřijal jím nabízený písemný slib ani jeho návrh na stanovení dohledu probačního úředníka, a současně obžalovanému neuložil ani zákaz vycestování do zahraničí.
13. Vrchní soud v Olomouci ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. a) tr. řádu konstatoval, že obžalovaný již byl, byť nepravomocně, odsouzen pro zvlášť závažný zločin a byl mu uložen vysoký trest odnětí svobody. Již samotná tato skutečnost je přitom způsobilá založit obavu, že by se obžalovaný v případě svého propuštění z vazby na svobodu mohl skrývat či uprchnout a tím se vyhýbat dalším fázím vedeného trestního stíhání. Tuto obavu posilují rovněž skutečnosti, že je obžalovaný cizím státním příslušníkem, v důsledku čehož není dostatečně ukotvený k místu svého pobytu na území České republiky, disponuje velkým množstvím cizozemských kontaktů a navíc u něho absentuje jiný příjem než ten, který plynul z páchané trestné činnosti.
14. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. řádu vrchní soud dodal, že tento důvod jednoznačně zakládá charakter trestné činnosti, které se měl obžalovaný dopouštět, dále delší doba, po kterou měla být tato činnost páchána, jakož i další výše jmenované skutečnosti.
15. Současně vrchní soud konstatoval, že vazbu obžalovaného nelze v daném případě nahradit jinými procesními instituty, což opět dokládá povaha, rozsah a dlouhodobý charakter jednání, kterého se měl dopouštět, včetně jeho osobních poměrů. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že obžalovaný J. A. K. se měl protiprávního jednání dopouštět po velmi dlouhou dobu, přičemž sám byl aktivním konzumentem zakázané látky. Nahrazení vazby podle vrchního soudu neumožňuje ani vysoká intenzita, se kterou je u obžalovaného dovozováno naplnění obou důvodů vazby. S ohledem na skutečnost, že ve věci byl již vydán odsuzující, byť dosud nepravomocný, rozsudek, vrchní soud shrnul, že na straně obžalovaného dochází ke kumulativnímu naplnění všech obligatorních podmínek nezbytných pro omezení jeho osobní svobody. Za tohoto stavu by tak v případě jeho propuštění z vazby mohlo nepochybně dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Z těchto důvodů jsou tak u obžalovaného stále dány důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu, kterou s přihlédnutím k výše uvedeným souvislostem nelze nahradit jinými zajišťovacími instituty.
16. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného J. A. K. ve vazbě Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho relevantně vytknout.
17. Podle §67 písm. a) tr. řádu smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, pokud z jeho strany nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.
18. V návaznosti na tento důvod vazby Nejvyšší soud předně akcentuje skutečnost, že obžalovaný J. A. K. je stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, za který byl již Krajským soudem v Ostravě nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi let a šesti měsíců. V duchu zásady zákazu reformationis in peius je přitom zřejmé, že obžalovaný je – při absenci odvolání podaného státním zástupcem v jeho neprospěch - reálně ohrožen nejvýše trestem odnětí svobody nepřevyšujícím výměru nepravomocně uloženého trestu, když podle soudu prvního stupně v daném případě nebyly zjištěny žádné konkrétní důvody vedoucí k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 1 či odst. 6 tr. zákoníku.
19. V tomto smyslu Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku. V každém případě však platí, že hrozba útěku je za tohoto stavu věci značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud doposud považoval dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03), přičemž v nyní posuzované věci byl obžalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ještě delší, konkrétně ve výměře osmi let a šesti měsíců.
20. Mimo to byl-li obžalovanému, byť dosud nepravomocně, uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází ke změně povahy daného omezení osobní svobody. Již se totiž nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o tzv. zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, jak plyne mimo jiné z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016) založené na judikatorních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), jakož i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
21. V rámci svých námitek namířených proti existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu obžalovaný brojil zejména proti vyjádření vrchního soudu, že nemá žádný intenzivní vztah k domu na adrese XY (resp. nemá osobní, rodinné ani majetkové vazby k místu svého bydliště na území České republiky). S přihlédnutím k obsahu předloženého spisového materiálu lze připustit, že v tomto ohledu se vrchní soud při detekci uvedeného důvody vazby útěkové nevyjádřil zcela přiléhavě, resp. striktně v souladu s provedenými skutkovými zjištěními.
22. Byť na základě provedeného dokazování je možno uznat, že obžalovaný společně se svojí manželkou mohli k předmětnému domu nabýt určitý vztah (neboť tuto nemovitost mnoho let obývali a společně se spoluobviněným K. v objektu prováděli stavební úpravy za účelem pravidelného pořádání rituálních setkání), není tato skutečnost z hlediska existence důvodné obavy z možného útěku obžalovaného či jeho skrývání se nikterak určující, a to s přihlédnutím k druhu a výměře nepravomocně uloženého trestu, jímž je obžalovaný v dané věci reálně ohrožen, resp. daná skutečnost nemá zásadní vliv na celkové hodnocení důvodů, které na straně obžalovaného jednoznačně svědčí pro existenci důvodu vazby útěkové. Vztah obžalovaného a jeho manželky k místu jejich společného bydliště na území České republiky totiž není takové povahy, aby byl s to rozptýlit důvodnou obavu soudu z jeho možného útěku, resp. z možného vyhýbání se výkonu citelného trestu, který mu byl, byť dosud nepravomocně, uložen a kterým je tak (v případě pravomocného výroku o vině) reálně ohrožen.
23. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu obecně platí, že tyto důvody (jež jsou zákonnou alternativou k důvodům vazby útěkové) jsou naplněny tehdy, pokud je u obviněného dána obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo že dokoná trestný čin, který připravoval, event. že vykoná trestný čin, kterým hrozil. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obžalovaný napadl výrok vrchního soudu, jenž se vztahuje k tomuto vazebnímu důvodu, toliko tvrzením, že se nepovažuje za osobu psychicky či duševně narušenou, která by se po svém případném propuštění z vazby pokoušela pokračovat v jednání, pro které je trestně stíhána. Za tohoto stavu nezbývá než konstatovat, že takovýto příslib obžalovaného nemá faktický, natož podstatný vliv na naplnění důvodů vazby předstižné ve smyslu §67 písm. c) tr. řádu.
24. Za klíčové je totiž třeba považovat zjištění, že obžalovaný je trestně stíhán za trestnou činnost, kterou páchal po velmi dlouhou dobu (od počátku roku 2015 do 15. 10. 2020), a to nejen na různých místech v České republice, ale rovněž na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Jak bylo již výše naznačeno, podstata projednávané trestné činnosti obžalovaného spočívala v objednávání koncentrátu nápoje Ayahuasca z Peru, který obsahoval psychotropní látku N,N-dimethaltryptaminu (DMT) využitelnou pro k toxikomanickým účelům, a to bez příslušného zákonného povolení, načež obžalovaný tento koncentrát následně ředil a nejméně v 1.378 doložených případech podal ke konzumaci blíže neurčitým osobám v rámci pořádání tzv. ayahuascových rituálů. Za účast na těchto ceremoniích přijímal zálohy a následně i hotovostní platby ve výši od 950 do 1.500 PLN od každého účastníka rituálu, mezi které patřili občané Polské republiky, Německa, Rakouska, Dánska, Norska, Nizozemí, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, když při nejméně 90 rituálech (pořádaných zpravidla jednou či dvakrát v měsíci pro pět až dvacet pět účastníků) obžalovaný za stíhané období dosáhl - po odečtení prokázaných nákladů - čistého zisku ve výši 5.677.950 Kč. Pouze za tímto účelem společně s P. K. nabyl do podílového spoluvlastnictví objekt XY s přilehlou zahradou, kde společně prováděli stavební úpravy k pravidelnému pořádání výše uvedených ceremonií.
25. Jelikož příjem z této trestné činnosti byl pro něho po řadu let ne-li jeho jediným, pak zcela zásadním zdrojem financí, je i nadále dána reálná obava, že by obžalovaný v této trestné činnosti v nějaké (byť skryté či mnohem menší míře) mohl i nadále pokračovat. Jelikož obžalovaný po velmi dlouhou dobu nápoj Ayahuasca s obsahem látky DMT sám konzumoval, přičemž je toho názoru, že látka DMT u svých uživatelů nezpůsobuje fyzickou závislost či závažné zdravotní potíže, pročež její samotné zařazení mezi zvláště nebezpečné omamné látky bez léčebného využití je toliko důsledkem zastaralé legislativy, je nasnadě, že jeho náhled na stíhané jednání je z hlediska trestněprávního postihu i nadále subjektivně nekritický.
26. Další námitky, které obžalovaný ve své stížnosti podrobně vymezil a jež jsou ryze skutkového charakteru, Nejvyšší soud z hlediska naplnění vazebních důvodů jako zcela liché odmítl. Jedná se zejména o obhajobu obžalovaného stran vlastností účinků podávaného rituálního nápoje z Ayahuascy, který má podle jeho slov léčebný potenciál a na rozdíl od jiných omamných či psychotropních látek nezpůsobuje fyzickou závislost či trvalé zdravotní následky. Přestože lze připustit, že užívání tohoto psychedelika může za určitých okolností mít pro konzumenta přínosný vliv, je třeba zdůraznit, že pro soud posuzující daný případ je v daných souvislostech rozhodující, že psychotropní látka N,N-dimethyltriptamin (DMT) je stále vedena v seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu se zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka využitelná pro toxikomanii, a tudíž se jedná o látku v praxi zneužitelnou a v rukách nekompetentních osob zdraví nebezpečnou. Právě z tohoto důvodu je k nakládání s touto psychotropní látkou vyžadováno zvláštní povolení, kterým však obžalovaný (ani žádný ze spoluobviněných) nikterak nedisponoval, pročež s touto psychotropní látkou nakládal z hlediska zákonných požadavků jednoznačně nelegálně.
27. Polemické názory obžalovaného na téma, zda zařazení tohoto psychedelika mezi ostatní psychotropní látky je důsledkem zastaralých a odborně překonaných názorů, je nutné z hlediska posouzení vazebních důvodů zcela odmítnout, neboť jsou v této spojitosti zcela irelevantní. Jak totiž správně poukázal již vrchní soud ve svém stížností napadeném usnesení, při rozhodování o vazbě je soud povinen se zabývat pouze a výlučně otázkou důvodnosti vedeného trestního stíhání (nikoli otázkou viny či neviny obžalovaného) s tím, že pro účely daného rozhodování postačuje zjištění toliko o vyšším stupni pravděpodobnosti (nikoli jistotě) závěru o spáchání předmětného trestného činu. Při posouzení otázky důvodnosti trestního stíhání, jež představuje jednu ze základních podmínek nezbytných pro případné omezení osobní svobody obžalovaného vazbou, je přitom třeba přihlédnout – kterak vrchní soud správně poukázal - k odsuzujícímu, byť dosud nepravomocnému, rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byl obžalovaný uznán vinným stíhaným trestným činem podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Dospěl-li tedy za tohoto stavu věci vrchní soud ke svému závěru o důvodnosti vedeného trestního stíhání vůči osobě obžalovaného, a to bez jakýchkoli (důvodných) pochybností, nelze tomuto závěru ničeho relevantně vytknout. Stran dalších skutkových námitek, které obžalovaný ve své stížnosti opakovaně uplatnil, pak Nejvyšší soud odkazuje na dosud neukončené odvolací řízení, v rámci kterého bude mít obžalovaný dostatečný prostor pro přehlednou prezentaci argumentů své obhajoby zaměřených na řešení stěžejní otázky své viny či neviny.
28. Taktéž zbývající námitky obžalovaného stran možnosti nahrazení vazby jinými procesními instituty Nejvyšší soud odmítl jako bezpředmětné.
29. Z obecného hlediska jistě platí, že je-li dán některý z důvodů vazby podle §67 písm. a) nebo písm. c) tr. řádu, je soud rozhodující o vazbě oprávněn rozhodnout o propuštění obviněného na svobodu, pokud obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, nedopustí se trestné činnosti a na vyzvání se dostaví k příslušnému orgánu činnému v trestním řízení a dodrží i další přesně uvedená omezení. Stejně tak je tento soud oprávněn rozhodnout, že účelu vazby lze dosáhnout i dohledem probačního úředníka nebo uložením některého z předběžných opatření uvedených v §88c tr. řádu, např. zákazem vycestování do zahraničí podle §88c odst. e) tr. řádu. Výše uvedené zákonné možnosti má však příslušný orgán činný v trestním řízení možnost využít toliko fakultativně, pokud vzhledem k osobě obviněného a povaze projednávaného případu daný zákonný institut vyhodnotí z hlediska zajištění účelu probíhajícího trestního řízení jako dostatečný.
30. Vrchní soud v Olomouci však svým usnesením ze dne 4. 7. 2022, č. j. 3 To 44/2022-2627, vyhodnotil možnost nahrazení stávající vazby ve věci obžalovaného J. A. K. využitím některého z výše uvedených zákonných možností (včetně jejich kombinace) jako nevhodnou, pročež návrh obžalovaného na nahrazení vazby jinými (alternativními) procesními instituty ve smyslu §73 tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí odůvodnil povahou, rozsahem a dlouhodobým charakterem jednání, kterého se měl obžalovaný podle odsuzujícího, byť dosud nepravomocného, rozsudku Krajského soudu v Ostravě dopustit, jakož i jeho osobními poměry.
31. Jak již bylo naznačeno výše, obžalovaný se podle dosavadních skutkových zjištění krajského soudu jako soudu prvního stupně dopouštěl žalovaného jednání, jímž byl nepravomocně uznán vinným, po dobu téměř pěti let, přičemž rozsah jím páchané trestné činnosti lze s ohledem na výše uvedené skutečnosti označit za enormně závažný, a to nejen s ohledem na to, že jeho trestná činnost probíhala na území tří států, ale i s ohledem na mimořádně vysoký počet konzumentů psychoaktivní látky a tím i výši dosažených nelegálních příjmů z této činnosti pocházejících. Vzhledem k tomu, že obžalovaný K. byl po dlouhou dobu sám konzumentem Ayahuascy s obsahem nelegální látky DMT, a že v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně stále setrvává na svém stanovisku, že se nedopustil žádného protiprávního jednání (byť připouští své povědomí o nelegálním zobchodování předmětného rituálního nápoje), je zjevné, že ani po mnohaměsíční vazbě u něho neproběhla jakákoli sebereflexe stran spáchaného trestného jednání, která by do budoucna posilovala naději na jeho nápravu.
32. Taktéž osobní poměry obžalovaného jasně svědčí proti jeho návrhu na propuštění z vazby na svobodu. Je totiž nepopiratelnou skutečností, že obžalovaný jako polský státní příslušník má v zemi svého původu (avšak s přihlédnutím k povaze, charakteru, rozsahu a způsobu jím páchané trestné činnosti nejen tam) dostatečné množství rodinných či přátelských kontaktů, které by eventuálně mohl využít k vlastnímu skrývání se či vyhýbání se pokračování v trestním řízení na území České republiky (a to i se svou manželkou, která již byla z vazby dříve propuštěna). Rovněž tato skutečnost ve světle výše uvedených souvislostí značně relativizuje obžalovaným tvrzenou ukotvenost k místu jeho posledního bydliště na území České republiky, které si navíc prokazatelně obstaral především za účelem možnosti častého organizovaného konání „šamanských ceremonií“ a tím i zajištění dlouhodobého zdroje nelegálních příjmů.
33. Vzhledem k tomu, že důvody vazby útěkové i předstižné jsou na straně obžalovaného J. A. K. bezpečně naplněny se značnou intenzitou (a to nejen s ohledem na rozsah a složitost projednávané věci), je zjevné, že jeho propuštění na svobodu za současného využití některého z jím navrhovaných procesních institutů za tohoto stavu věci fakticky nepřipadá v úvahu, a to pro vysokou míru pravděpodobnosti stran rizika možného zmaření či podstatného ztížení dosažení účelu probíhajícího trestního stíhání.
34. Závěrem lze tedy shrnout, že s přihlédnutím k výše uvedeným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva je intenzita vazebních důvodů v případě obžalovaného J. A. K. mimořádně vysoká, pročež není ani hypoteticky možné sledovaného cíle dosáhnout jinými alternativními prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu.
35. Za tohoto stavu tak byla stížnost obžalovaného J. A. K. v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu