ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1030.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1030/2023-771
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání obviněného Davida Dlouhého, nar. 24. 4. 1971 v Brně, trvale bytem Vránova 1220/139, Brno – Řečkovice a Mokrá Hora, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 3 To 107/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Davida Dlouhého odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 11. 2022, č. j. 62 T 6/2021-575, byl obviněný David Dlouhý (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vyjma toho byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu pěti let.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce, přičemž obviněný tak učinil do výroku o vině i trestu, zatímco státní zástupce pouze do výroku o uloženém trestu. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 3 To 107/2022-653 tak, že obě odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
3. Výše uvedená rozhodnutí však nejsou v dané věci jediná. Obviněný David Dlouhý byl již dříve rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2020, č. j. 62 T 5/2019-4618, společně se spoluobviněnými S. P. (nar. XY), M. K., M. K., J. L., J. L., M. J., I. P., S. P. a R. K. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2019, č. j. 2 KZV 1/2018-461, pro trestní jednání, které bylo právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že předmětný skutek skutečně spáchal (v samostatném spisovém materiálu viz č. l. 258).
4. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podaného v neprospěch všech obviněných byl však napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2020, č. j. 62 T 5/2019-4618, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 To 21/2020-303, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušen ohledně všech obviněných, a to v celém rozsahu, a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
5. Následně bylo během hlavního líčení konaného dne 14. 6. 2021 u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ve věci sp. zn. 62 T 5/2019 vyhlášeno usnesení, jímž byla věc vedená proti obviněnému Davidu Dlouhému vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání, a to pro procesní překážku, jež bránila v danou dobu jejímu skončení. Trestní věc obviněného Davida Dlouhého tak byla nadále vedena u téhož soudu pod sp. zn. 62 T 6/2021 (č. l. 447).
6. Poté byli rozsudkem krajského soudu ze dne 15. 6. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5106 (č. l. 471), spoluobvinění S. P. a M. K. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, dílem alinea prvá, dílem alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Spoluobviněný M. K. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Spoluobvinění J. L. a J. L. byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, dílem alinea prvá, dílem alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Spoluobviněný M. J. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, dílem alinea prvá, dílem alinea druhá, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Spoluobviněná I. P. byla uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, alinea prvá, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Konečně spoluobvinění S. P. a R. K. byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, alinea prvá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
7. Pro úplnost je vhodné dodat, že Vrchní soud v Praze odvolání podaná proti uvedenému rozsudku (tedy rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5106), v případě spoluobviněných M. K., J. L., J. L., M. J., I. P., S. P. a R. K. projednal pod sp. zn. 3 T 86/2021 a svým usnesením ze dne 28. 6. 2022 rozhodl tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně osoby spoluobviněného M. K. pouze ve výrocích o peněžitém trestu a trestu zákazu činnosti, dále ohledně osob spoluobviněných J. L., J. L. a M. J. pouze ve výrocích o peněžitých trestech, a ohledně osoby spoluobviněného R. K. pouze ve výroku o trestu zákazu činnosti. Naopak v ostatních výrocích odvolací soud ponechal napadený rozsudek krajského soudu beze změn, přičemž odvolání spoluobviněných I. P. a S. P. podle §256 tr. řádu zamítl. Odvolání spoluobviněného M. K. proti výše citovanému rozsudku krajského soudu Vrchní soud v Praze projednal pod sp. zn. 3 To 61/2022, načež svým usnesením ze dne 12. 12. 2022 rozhodl tak, že dané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Konečně odvolání spoluobviněného S. P. proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu Vrchní soud v Praze projednal pod sp. zn. 3 To 107/2022, načež svým usnesením ze dne 20. 2. 2023 rozhodl tak, že dané odvolání podle §256 tr. řádu rovněž zamítl.
8. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích se obviněný David Dlouhý dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
společně se samostatně stíhanými S. P. a M. K., se záměrem snížit vědomě zákonnou povinnost u následně uvedeného daňového subjektu jakožto plátce ve vztahu k daním, a to konkrétně u daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) a současně tak získat majetkový prospěch především pro sebe, případně pro další dosud blíže neustanovené fyzické nebo právnické osoby, v důsledku čehož poškodili finanční zájmy České republiky, zastoupené v daném případě konkrétním správcem daně, Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, jednali tím způsobem, že v měsíčních zdaňovacích obdobích od měsíce ledna 2016 do měsíce února 2017 u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu podával David Dlouhý,
jakožto předseda představenstva a jediný akcionář daňového subjektu – obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s., IČ: 26330911, se sídlem Varhulíkové 1582, 170 00 Praha
- nepravdivá měsíční daňová přiznání k DPH, která byla odvislá, od jím vědomě do účetnictví dané společnosti zaúčtovaných fiktivních daňových dokladů – níže specifikovaných faktur – za údajné dodávky stavebního materiálu, výroby kovových konstrukcí, provádění zámečnických prací nebo pomocných prací ve slévárenství apod. od obchodní společnosti EVODINA CZ s.r.o., IČ: 24300047, se sídlem Praha 1, Smetanovo nábřeží 327/14, 110 00, která již od října 2015 nevyvíjela žádnou obchodní činnost, a to ani v dané oblasti dodávek stavebního materiálu, výroby kovových konstrukcí nebo provádění zámečnických prací, pomocných prací ve slévárenství apod. a dále za údajné dodávky krovů a klempířských prvků, armovací oceli, vstřikovacích forem nebo provádění konstrukčních a svářečských prací apod. od obchodní společnosti Calvinia s.r.o., IČ: 27510352, se sídlem Praha 10, Chudenická 1059/30, 102 00, která již od ledna 2015 nevyvíjela žádnou obchodní činnost, a to ani v dané oblasti dodávky stavebních prvků, armovací oceli, vstřikovacích forem nebo provádění konstrukčních a svářečských prací apod., přičemž uvedené fiktivní daňové doklady mu byly předávány S. P. nebo M. K., kteří tyto daňové doklady sami, případně prostřednictvím dalších osob, nechali v Pardubicích či jinde vyhotovit s vědomím, že v nich uvedená plnění mezi společnostmi EVODINA CZ s.r.o. nebo Calvinia s.r.o. jako dodavatelů a Slévárny D+D METAL a.s. jako odběratele nikdy nebyla zrealizována a jsou toliko fiktivní, když jednotlivé takto vyhotovené daňové doklady byly opatřeny tzv. cessní klauzulí, kterou bylo odběrateli, společnosti Slévárny D+D METAL a.s. přikázáno poukazovat zde vyčíslené platby za neexistující plnění na účet společnosti SIRLEN OPTIMAL LLC, se sídlem 160 GREENTREE DRIVE, Suite 101, City of Dover, County of Kent, 19904, DELAWARE, USA, která, ačkoli nebyla evidována u žádného z tuzemských správců daně, zde vystupovala jako tzv. faktoringová společnost, vykonávající správu pohledávek svého klienta, společnosti EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o., přičemž jedinou osobou disponující s finančními prostředky na účtech SIRLEN OPTIMAL LLC – č. ú. 3824116309 (CZK), č. ú. 19-3824116309 (CZK), č. ú. 1916665293 (EUR), č. ú. 1926934223 (EUR) vedených u České spořitelny a.s., kód banky 0800 - byl právě M. K., který následně finanční prostředky poukazované na dané účty ze strany údajného odběratele výše uvedených předmětů a služeb, společnosti Slévárny D+D METAL a.s. zastoupené Davidem Dlouhým, ve vztahu k takto vystaveným, níže přesněji specifikovaným fiktivním daňovým dokladům, hotovostně vybíral a následně je předával S. P., aniž by byly vůbec zaneseny jako příjem – platby ve prospěch společnosti EVODINA CZ s.r.o. nebo Calvinia s.r.o. jakožto údajných dodavatelů, když s takto vybranými finančními prostředky z účtů společnosti SIRLEN OPTIMAL LLC bylo naloženo S. P., případně M. K. dosud blíže nezjištěným způsobem,
přičemž následně došlo k uplatnění níže specifikovaných fiktivních daňových dokladů, údajně vystavených dodavateli, společnostmi EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. v rámci nepravdivých daňových přiznání k DPH ze strany údajného odběratele – společnosti Slévárny D+D METAL a.s., vztahujících se k těmto zdaňovacím obdobím:
leden 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601004
| 25. 1. 2016
| 821.941,00
| 172.607,61
| 994.548,61
|
| 1601005
| 25. 1. 2016
| 490.200,00
| 102.942,00
| 593.142,00
|
| 1601006
| 25. 1. 2016
| 511.200,00
| 107.352,00
| 618.552,00
|
| 1601007
| 25. 1. 2016
| 519.438,00
| 109.081,98
| 628.519,98
|
| 1601001
| 25. 1. 2016
| 59.546,00
| 12.504,66
| 72.050,66
|
| 1601002
| 25. 1. 2016
| 203.660,00
| 42.768,60
| 246.428,60
|
| 1601003
| 25. 1. 2016
| 594.015,00
| 124.743,15
| 718.758,15
|
| | | 672.000,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 672.000,00 Kč,
únor 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601012
| 26. 2. 2016
| 103.830,00
| 21.804,30
| 125.634,30
|
| 1601016
| 29. 2. 2016
| 657.000,00
| 137.970,00
| 794.970,00
|
| 1601015
| 29. 2. 2016
| 558.000,00
| 117.180,00
| 675.180,00
|
| 1601014
| 26. 2. 2016
| 833.441,00
| 175.022,61
| 1.008.463,61
|
| 1601013
| 26. 2. 2016
| 594.015,00
| 124.743,15
| 718.758,15
|
| 1601017
| 29. 2. 2016
| 692.584,00
| 145.442,64
| 838.026,64
|
| 1601018
| 29. 2. 2016
| 1.061.000,00
| 222.810,00
| 1.283.810,00
|
| | | 944.972,70
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 944.972,70 Kč,
březen 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601053
| 28. 3. 2016
| 203.660,00
| 42.768,60
| 246.428,60
|
| 1601054
| 28. 3. 2016
| 594.015,00
| 124.743,15
| 718.758,15
|
| 1601055
| 28. 3. 2016
| 948.000,00
| 199.080,00
| 1.147.080,00
|
| 1601056
| 28. 3. 2016
| 103.830,00
| 21.804,30
| 125.634,30
|
| 1601057
| 28. 3. 2016
| 1.061.000,00
| 222.810,00
| 1.283.810,00
|
| 1601058
| 28. 3. 2016
| 692.584,00
| 145.442,64
| 838.026,64
|
| | | 756.648,69
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 756.648,69 Kč,
duben 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601083
| 30. 4. 2016
| 490.200,00
| 102.942,00
| 593.142,00
|
| 1601084
| 30. 4. 2016
| 203.660,00
| 42.768,60
| 246.428,60
|
| | | 145.710,60
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 145.710,60 Kč,
duben 2016 Calvinia s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 20160035
| 30. 4. 2016
| 789.000,00
| 165.690,00
| 954.690,00
|
| 20160036
| 30. 4. 2016
| 213.900,00
| 44.919,00
| 258.819,00
|
| 20160029
| 13. 4. 2016
| 620.000,00
| 130.200,00
| 750.200,00
|
| 20160030
| 13. 4. 2016
| 1.127.000,00
| 236.670,00
| 1.363.670,00
|
| 20160039
| 30. 4. 2016
| 980.000,00
| 205.800,00
| 1.185.800,00
|
| 20160031
| 20. 4. 2016
| 83.783,50
| 17.594,50
| 101.378,00
|
| 20160032
| 28. 4. 2016
| 82.309,50
| 17.285,00
| 99.594,50
|
| 20160033
| 29. 4. 2016
| 1.540.000,00
| 323.400,00
| 1.863.400,00
|
| 20160034
| 30. 4. 2016
| 73.875,50
| 15 513,85
| 89.389,35
|
| | | 1.157.072,35
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.157.072,35 Kč,
květen 2016 Calvinia s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 20160045
| 31. 5. 2016
| 672.000,00
| 141.120,00
| 813.120,00
|
| 20160053
| 31. 5. 2016
| 480.000,00
| 100.800,00
| 580.800,00
|
| 20160046
| 31. 5. 2016
| 580.000,00
| 121.800,00
| 701.800,00
|
| 20160047
| 31. 5. 2016
| 96.000,00
| 20.160,00
| 116.160,00
|
| 20160048
| 31. 5. 2016
| 99.760,00
| 20.949,60
| 120.709,60
|
| 20160049
| 31. 5.2016
| 98.800,00
| 20.748,00
| 119.548,00
|
| 20160041
| 17. 5 .2016
| 985.000,00
| 206.850,00
| 1.191.850,00
|
| 31052016
| 31. 5 .2016
| 99.000,00
| 20.790,00
| 119.790,00
|
| 20160043
| 31. 5 .2016
| 876.000,00
| 183.960,00
| 1.059.960,00
|
| 20160051
| 31. 5 .2016
| 98.000,00
| 20.580,00
| 118.580,00
|
| 20160044
| 31. 5 .2016
| 650.000,00
| 136.500,00
| 786.500,00
|
| 20160052
| 31. 5 .2016
| 75.000,00
| 15.750,00
| 90.750,00
|
| | | 1.010.007,60
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.010.007,60 Kč,
červen 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601201
| 30. 6. 2016
| 675.000,00
| 141.750,00
| 816.750,00
|
| 1601202
| 30. 6. 2016
| 945.000,00
| 198.450,00
| 1.143.450,00
|
| 1601203
| 30. 6. 2016
| 894.000,00
| 187.740,00
| 1.081.740,00
|
| 1601204
| 30. 6. 2016
| 545.000,00
| 114.450,00
| 659.450,00
|
| 1601205
| 30. 6. 2016
| 617.500,00
| 129.675,00
| 747.175,00
|
| 1601207
| 30. 6. 2016
| 95.700,00
| 20.097,00
| 115.797,00
|
| 1601199
| 30. 6. 2016
| 976.000,00
| 204.960,00
| 1.180.960,00
|
| 1601208
| 30. 6. 2016
| 480.000,00
| 100.800,00
| 580.800,00
|
| 1601200
| 30. 6. 2016
| 789.000,00
| 165.690,00
| 954.690,00
|
| 1601209
| 30. 6. 2016
| 553.000,00
| 116.130,00
| 669.130,00
|
| | | 1.379.742,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.379.742,00 Kč,
červenec 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601206
| 31. 7. 2016
| 96.000,00
| 20.160,00
| 116.160,00
|
| 1601254
| 29. 7. 2016
| 2.240.000,00
| 470.400,00
| 2.710.400,00
|
| 1601255
| 29. 7. 2016
| 1.500.000,00
| 315.000,00
| 1.815.000,00
|
| 1601256
| 29. 7. 2016
| 485.100,00
| 101.871,00
| 586.971,00
|
| | | 907.431,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 907.431,00 Kč,
srpen 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601292
| 31. 8. 2016
| 1.420.000,00
| 298.200,00
| 1.718.200,00
|
| 1601293
| 31. 8. 2016
| 690.000,00
| 144.900,00
| 834.900,00
|
| 1601294
| 31. 8. 2016
| 684.000,00
| 143.640,00
| 827.640,00
|
| 1601296
| 31. 8. 2016
| 150.000,00
| 31.500,00
| 181.500,00
|
| 1601295
| 31. 8. 2016
| 560.000,00
| 117.600,00
| 677.600,00
|
| | | 735.840,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 735.840,00 Kč,
září 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601316
| 12. 9. 2016
| 497.000,00
| 104.370,00
| 601.370,00
|
| 1601317
| 12. 9. 2016
| 560.000,00
| 117.600,00
| 677.600,00
|
| 1601318
| 12. 9. 2016
| 292.000,00
| 61.320,00
| 353.320,00
|
| 1601372
| 30. 9. 2016
| 136.000,00
| 28.560,00
| 164.560,00
|
| 1601373
| 30. 9. 2016
| 395.000,00
| 82.950,00
| 477.950,00
|
| 1601374
| 30. 9. 2016
| 1.104.000,00
| 231.840,00
| 1.335.840,00
|
| 1601375
| 30. 9. 2016
| 273.000,00
| 57.330,00
| 330.330,00
|
| 1601315
| 12. 9. 2016
| 1.439.000,00
| 302.190,00
| 1.741.190,00
|
| 1601376
| 30. 9. 2016
| 637.000,00
| 133.770,00
| 770.770,00
|
| | | 1.119.930,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.119.930,00 Kč,
říjen 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601377
| 30. 10. 2016
| 1.598.000,00
| 335.580,00
| 1.933.580,00
|
| 1601378
| 30. 10. 2016
| 198.000,00
| 41.580,00
| 239.580,00
|
| 1601379
| 30. 10. 2016
| 546.000,00
| 114.660,00
| 660.660,00
|
| 1601381
| 30. 10. 2016
| 194.000,00
| 40.740,00
| 234.740,00
|
| 1601382
| 30. 10. 2016
| 680.000,00
| 142.800,00
| 822.800,00
|
| 1601383
| 30. 10. 2016
| 693.000,00
| 145.530,00
| 838.530,00
|
| 1601380
| 30. 10. 2016
| 318.000,00
| 66.780,00
| 384.780,00
|
| | | 887.670,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 887.670,00 Kč,
listopad 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601384
| 30. 10. 2016
| 249.000,00
| 52.290,00
| 301.290,00
|
| 1601429
| 30. 11. 2016
| 345.000,00
| 72.450,00
| 417.450,00
|
| 1601430
| 30. 11. 2016
| 117.000,00
| 24.570,00
| 141.570,00
|
| 1601431
| 30. 11. 2016
| 612.000,00
| 128.520,00
| 740.520,00
|
| 1601426
| 30. 11. 2016
| 1.156.000,00
| 242.760,00
| 1.398.760,00
|
| 1601427
| 30. 11. 2016
| 177.800,00
| 37.338,00
| 215.138,00
|
| 1601428
| 30. 11. 2016
| 397.000,00
| 83.370,00
| 480.370,00
|
| | | 641.298,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 641.298,00 Kč,
prosinec 2016 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1601462
| 30. 12. 2016
| 379.000,00
| 79.590,00
| 458.590,00
|
| 1601471
| 30. 12. 2016
| 490.000,00
| 102.900,00
| 592.900,00
|
| 1601455
| 30. 12. 2016
| 697.000,00
| 146.370,00
| 843.370,00
|
| 1601463
| 30. 12. 2016
| 584.200,00
| 122.682,00
| 706.882,00
|
| 1601456
| 30. 12. 2016
| 620.000,00
| 130.200,00
| 750.200,00
|
| 1601464
| 30. 12. 2016
| 870.000,00
| 182.700,00
| 1.052.700,00
|
| 1601457
| 30. 12. 2016
| 243.000,00
| 51.030,00
| 294.030,00
|
| 1601465
| 30. 12. 2016
| 265.000,00
| 55.650,00
| 320.650,00
|
| 1601458
| 30. 12. 2016
| 328.000,00
| 68.880,00
| 396.880,00
|
| 1601466
| 30. 12. 2016
| 107.136,00
| 22.498,56
| 129.634,56
|
| 1601459
| 30. 12. 2016
| 348.000,00
| 73.080,00
| 421.080,00
|
| 1601468
| 30. 12. 2016
| 832.000,00
| 174.720,00
| 1.006.720,00
|
| 1601460
| 30. 12. 2016
| 390.000,00
| 81.900,00
| 471.900,00
|
| 1601469
| 30. 12. 2016
| 398.000,00
| 83.580,00
| 481.580,00
|
| 1601461
| 30. 12. 2016
| 247.000,00
| 51.870,00
| 298.870,00
|
| 1601470
| 30. 12. 2016
| 346.000,00
| 72.660,00
| 418.660,00
|
| | | 1.500.310,56
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.500.310,56 Kč,
leden 2017 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1701004
| 31. 1. 2017
| 1.120.000,00
| 235.200,00
| 1.355.200,00
|
| 1701005
| 31. 1. 2017
| 212.000,00
| 44.520,00
| 256.520,00
|
| 1701006
| 31. 1. 2017
| 240.000,00
| 50.400,00
| 290.400,00
|
| 1701007
| 31. 1. 2017
| 230.000,00
| 48.300,00
| 278.300,00
|
| 1701001
| 31. 1. 2017
| 1.380.000,00
| 289.800,00
| 1.669.800,00
|
| 1701002
| 31. 1. 2017
| 348.000,00
| 73.080,00
| 421.080,00
|
| 1701003
| 31. 1. 2017
| 376.000,00
| 78.960,00
| 454.960,00
|
| | | 820.260,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 820.260,00 Kč,
únor 2017 EVODINA CZ s.r.o.
| Daňový doklad
| Datum UZP
| Základ DPH
| DPH sazba 21%
| Částka celkem
|
| 1701016
| 27. 2. 2017
| 420.000,00
| 88.200,00
| 508.200,00
|
| 1701017
| 27. 2. 2017
| 483.000,00
| 101.430,00
| 584.430,00
|
| 1701018
| 27. 2. 2017
| 897.000,00
| 188.370,00
| 1.085.370,00
|
| 1701019
| 27. 2. 2017
| 368.000,00
| 77.280,00
| 445.280,00
|
| 1701021
| 27. 2. 2017
| 362.000,00
| 76.020,00
| 438.020,00
|
| 1701022
| 27. 2. 2017
| 468.000,00
| 98.280,00
| 566.280,00
|
| 1701014
| 27. 2. 2017
| 468.000,00
| 98.280,00
| 566.280,00
|
| 1701023
| 27. 2. 2017
| 1.870.000,00
| 392.700,00
| 2.262.700,00
|
| 1701015
| 27. 2. 2017
| 888.000,00
| 186.480,00
| 1.074.480,00
|
| | | 1.307.040,00
| |
na jejichž základě dosáhli neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a poškodili tak český stát o částku 1.307.040,00 Kč,
celkem tak v daném období dosáhli jménem obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. u této neoprávněného snížení daňové povinnosti u DPH v částce 13.985.933,50 Kč ke škodě České republiky, zastoupené příslušným finančním úřadem.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
9. Obviněný David Dlouhý podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 3 To 107/2022-653, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 11. 2022, č. j. 62 T 6/2021-575, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v první a třetí variantě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a taktéž, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.
10. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný především namítl, že v projednávané věci nebyly provedeny (jím navrhované) podstatné důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu, jímž byl uznán vinným. Pokud však soudy odmítly provést důkaz navržený některou z procesních stran, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily anebo provedly navržený důkaz a rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí jej nikterak nehodnotily, jde o vadu tzv. opomenutých důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
11. V projednávaném případě spočívá těžiště dokazování v prokázání výroku obžaloby, že dodavatelské společnosti EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. měly obviněným ovládané společnosti Slévárny D+D METAL a.s. poskytnout ve výroku o vině upřesněná plnění, tyto objednávky však reálně neposkytly. Vzhledem k tomu, že dokazování v přípravném řízení nebylo vedeno k ověření skutečnosti, zda výše uvedené společnosti vyvíjely ekonomickou činnost, respektive zda tato plnění skutečně poskytly, předložil obviněný nalézacímu soudu, prostřednictvím svého obhájce, obsáhlý návrh na doplnění dokazování, ve kterém ke každému jednotlivému plnění (faktuře) předložil listinné důkazy, prokazující reálnost poskytnutých plnění, stejně jako doklady o tom, že tyto společnosti poskytovaly plnění i dalším subjektům, pročež ekonomickou činnost vykonávat musely. V souvislosti s tím navrhl i výslech svědků T. Z., J. D. a J. Š., kteří reálnost sporných plnění mohli potvrdit.
12. Důkazní návrh dovolatele obsahující soubor zásadních listinných důkazů, které soustředil do soudní přílohy č. 2, měl k dispozici krajský soud u hlavního líčení, jež se konalo dne 29. 1. 2020, načež byl daný materiál předložen procesním stranám k nahlédnutí ve smyslu §213 odst. 1 tr. řádu, přičemž souběžně předložil obhájce obviněného údaje o registraci společností EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. jako plátců DPH. Jak dále vyplývá z protokolu o hlavním líčení, vznesl předseda senátu dotaz na procesní strany, zda mají další návrhy na doplnění dokazování. Na tento reagoval obhájce dovolatele tím, že odkázal na výše uvedený písemný návrh (č. l. 236). Nalézací soud posléze důkazní návrhy na výslech svědků zamítl, prohlásil dokazování za skončené a rozsudkem obviněného Davida Dlouhého a další spoluobviněné zprostil obžaloby. Je tedy evidentní, že nalézací soud před svým prvním rozhodnutím odmítl provést důkaz navržený obviněným, aniž by svůj postup adekvátně odůvodnil. Lze se přitom dle dovolatele domnívat, že tomu tak bylo proto, že hodlal vyhlásit zprošťující rozsudek.
13. Nicméně zprošťující rozsudek nalézacího soudu byl k odvolání státního zástupce Vrchním soudem v Praze zrušen s tím, že odvolací soud krajskému soudu vytkl, že jím řádně provedené důkazy nedostatečně vyhodnotil ve vzájemných souvislostech, v důsledku čehož jsou jeho skutkové závěry zkratkovité a v provedeném dokazování postrádají oporu. Samotné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel popsal jako velmi lakonické (když ad abstracto je obsaženo pouze v odstavcích 66. až 68. odůvodnění rozsudku, a ad concreto k jednotlivým bodům výroku 1. až 8. v odstavcích 69. až 76.). Ve vztahu k dovolateli bylo nalézacímu soudu uloženo, aby se opětovně zabýval listinami založenými do spisu obviněnými v průběhu hlavního líčení (ať již se jedná o e-mailovou korespondenci domněle dokládající předmětné smluvní vztahy, kde vystupují společnosti EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. jako tzv. dodavatelé a společnost SLÉVÁRNY D+D METAL a.s. jako tzv. odběratel, spočívající jak v dodávkách křemíku, tak v nabídce odprodeje cihel, v nabídce hutního a stavebního materiálu, v montážních, svářečských, obráběcích či zámečnických pracích atp., či o jednotlivé faktury nebo o fotodokumentaci toto plnění domněle prokazující, a to zejména ve vztahu k otázce původu zboží a služeb a dále i ve vztahu k otázce kauzy v podobě jejich ekonomického opodstatnění pro společnost SLÉVÁRNY D+D METAL a.s.). Předmětnými listinami se měl nalézací soud zabývat proto, že měly zásadní význam pro posouzení existence přijatých plnění.
14. Následně se dne 2. 11. 2022 konalo hlavní líčení, u kterého předseda senátu nalézacího soudu formálně ve smyslu §219 odst. 3 tr. řádu sdělil podstatný obsah dosavadního jednání, obviněného opětovně vyslechl, nicméně listinami založenými ve spisu se již nezabýval. Stran dalších důkazních návrhů (výslech T. Z., který řídil stavbu hotelu Pláž a výslechy svědků J. D. a J. Š., kteří vykonávali pracovní činnosti pro společnost EVODINA CZ s.r.o.) vyhlásil usnesení, kterým tyto navrhované důkazy zamítl s odůvodněním, že daný důkazní návrh byl již zamítnut před vyhlášením zprošťujícího rozsudku a na tomto se nic nezměnilo (č. l. 447).
15. Odsuzující rozsudek tedy nalézací soud vyhlásil bez toho, aby fakticky doplnil dokazování. Přesto krajský soud dospěl oproti svému původnímu zprošťujícímu rozsudku k opačným skutkovým zjištěním. Samotné odůvodnění odsuzujícího rozsudku je podle dovolatele obecné a paušální, na obsahu odůvodnění se v podstatě nic nezměnilo, s výjimkou hodnocení provedených důkazů obsažených na pěti závěrečných stranách rozsudku (bod 56. a násl.). Za této situace by bylo logické, kdyby důvody, které soud prvního stupně vedly k novému rozhodnutí, tento velmi pečlivě odůvodnil. Nicméně krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí toliko konstatoval, že nemá k dispozici žádný přímý důkaz, který by o vině obviněného svědčil. Přesto však shledal, že jednotlivé důkazy svědčí o značně nestandardních obchodních krocích jednotlivých spoluobviněných a tyto kroky jej vedly k úvahám o jejich protiprávních jednáních. Blíže neodůvodněná zůstává i úvaha nalézacího soudu, ve které konstatuje, že není pochyb o tom, že účetními doklady bylo prokazováno, že docházelo k jednotlivým obchodním transakcím. I přes tuto skutečnost však krajský soud dospěl k závěru, že tyto konkrétní obchody nebyly fakticky realizovány, respektive byly fiktivní. Pro tento závěr mají svědčit opět nestandardní kroky, za které je třeba považovat nedůvodné přesuny v majetkových strukturách zainteresovaných obchodních společností, zejména společností Completstav a.s., EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o., když v rámci těchto převodů docházelo i k ustanovování osob do statutárních orgánů, jež nemají hlubší podnikatelské znalosti ani schopnosti (tzv. bílí koně).
16. Soudy obou stupňů tedy odmítly provést důkazy navržené obviněným, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Přitom obviněný David Dlouhý ke každému jednotlivému plnění předložil doklady prokazující přijetí plnění, navíc se nejedná jen o faktury, ale rovněž o objednávky, dodací listy, výkazy práce a fotografie dodaného zboží či materiálu, tedy doklady, které by za normálních okolností nebyly standardním prostředkem požadovaným k prokázání plnění. Pokud se nalézací soud s těmito doklady u každého plnění jednotlivě nevypořádal a rovněž neuvedl, proč se mu tyto doklady jeví jako nepravdivé, nemůže učinit paušální závěr o tom, že ani jedno ze 117 dílčích plnění neproběhlo. Podobně i Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání obviněného není důvodné, když prohlásil, že nalézací soud ve svém v pořadí druhém rozsudku se již zcela vyvaroval vytýkaných pochybení z předchozího řízení a velmi důkladně zhodnotil veškeré provedené důkazy, a to jak samostatně, tak i ve vzájemných souvislostech. Podle mínění dovolatele však toto obecné pochvalné konstatování hodnotí rozsudek soudu prvního stupně, který se co do odůvodnění fakticky nikterak neliší od předchozího rozsudku zprošťujícího. Z toho důvodu je dovolatel přesvědčen, že soudy obou stupňů fakticky odmítly provést další důkazy, neboť tyto evidentně nezapadaly do kontextu podané obžaloby.
17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel uvedl, že skutek, tak jak byl soudem v odsuzujícím rozsudku popsán, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, přestože o trestný čin nejde, přičemž po provedeném dokazování, kdy část důkazů opomenul, neměl dostatek natolik průkazných důkazních podkladů, aby učinil předmětná skutková zjištění, o nichž by ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu nevznikly důvodné pochybnosti.
18. Přestože je dovolateli dostatečně známo, že Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat, v daných souvislostech zdůraznil výjimku judikovanou v nálezech Ústavního soudu České republiky (např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), ze které vyplývá, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je možné o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení, pakliže mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy panuje zjevný rozpor. Podle názoru obviněného tyto skutečnosti v projednávané trestní věci nastaly, neboť stěžejní skutková zjištění odvolacího soudu nemají dostačující obsahovou vazbu na provedené důkazy, neboť závěry o skutkovém stavu oba soudy nižších stupňů dovodily nikoli z provedeného dokazování, nýbrž ze svých domněnek, při současném ignorování obviněným předložených důkazů svědčících v jeho prospěch.
19. S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zruší dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 3 To 107/2022-653, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 11. 2022, č. j. 62 T 6/2021-575, podle §265k odst. 2 tr. řádu zruší také další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a následně podle §265 l tr. řádu přikáže Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. K dovolání obviněného Davida Dlouhého se ve svém písemném stanovisku ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. 1 NZO 547/2023-11, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Stran podaného dovolání úvodem předeslala, že byť jsou dovolací námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, jedná se o výhrady zjevně neopodstatněné.
21. Námitku obviněného, že nalézací soud po kasačním zásahu odvolacího soudu dospěl k diametrálně odlišným výsledkům, aniž by doplnil dokazování, státní zástupkyně odmítla. Odvolací soud při přezkumu zprošťujícího rozsudku nalézacího soudu dospěl k závěru, že jeho argumentace je zjednodušující a nedostatečně analytická, přičemž některé důkazy dokonce pominul, čímž nalézací soud porušil ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. V důsledku toho Vrchní soud v Praze ve svém kasačním rozhodnutí krajskému soudu uložil, aby se danými skutečnostmi opětovně zabýval a pečlivě je vyhodnotil. Podstatná je však skutečnost, že odvolací soud nikterak nevázal soud prvního stupně v konkrétních skutkových zjištěních. V tomto směru je tedy námitka dovolatele zjevně neopodstatněná.
22. Jedná-li se o námitku rozporující zjištěný skutkový stav, pak tu státní zástupkyně označila rovněž za zjevně neopodstatněnou. Na tomto místě zdůraznila, že těžiště dokazování leží v řízení před nalézacím soudem. Nalézací soud totiž v hlavním líčení představuje subjekt trestního řízení nejvhodněji vybavený prostředky pro zjišťování skutkového stavu s ohledem na plné uplatnění zásad bezprostřednosti a ústnosti. Korekce skutkových zjištění ze strany soudů odvolacího či dovolacího je možná toliko výjimečně, pokud soud prvního stupně zjevně nepostupoval podle §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž učinil logicky neodůvodněná skutková zjištění, která nadřízený soud vyhodnotí jako extrémně závažné vybočení z logiky projednávané věci. V projednávané věci však krajský soud vyhodnotil provedené důkazy podrobně a logicky, zároveň jednotlivě i v jejich souhrnu, pročež podle státní zástupkyně dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že dovolatel se na daňové trestné činnosti jednoznačně podílel tak, jak je popsáno ve výroku o vině soudu prvního stupně.
23. K finančním tokům za fiktivní plnění přitom docházelo nepřímo přes obchodní korporaci založenou podle práva státu Delaware v USA, jenž byla v gesci dalšího již odsouzeného M. K., a která sloužila k zneprůhlednění finančních toků. Pakliže probíhaly platby od obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s. a dalších odběratelů právě vůči této obchodní korporaci SIRLEN OPTIMAL LLC, jsou podle státní zástupkyně další nestandardní indicií hotovostní výběry z účtu této obchodní korporace vedeného v České republice, a to v řádu desítek milionů korun. Pokud tedy za těchto skutkových okolností dospěl nalézací soud k závěru, že veškerá vykazovaná ekonomická činnost sloužila toliko ke snížení daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty, jedná se o zcela udržitelné závěry.
24. Jedná-li se o dovolatelem namítané opomenuté důkazy, lze se podle státní zástupkyně zcela ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že nepanují pochybnosti o tom, že obchodní společnost Slévárny D+D METAL, a.s. skutečně vyvíjela reálnou ekonomickou činnost, avšak dovolatelův důkazní návrh není ničím jiným než účelovým kombinováním fiktivních faktur se skutečně realizovanými zakázkami. V projednávané věci přitom bylo dostatečně prokázáno, že údajní dodavatelé žádnou ekonomickou činnost nevykonávali, přičemž v pozici statutárních orgánů těchto obchodních společností opět stáli tzv. bílí koně. Výše zkrácené daně byla na podkladě provedených důkazů vyčíslena částkou v celkové výši 13.985.933,50 Kč.
25. Pokud se jedná o splnění pokynů odvolacího soudu v jeho kasačním usnesení, má státní zástupkyně za to, že nejpovolanějším k tomuto přezkumu je právě odvolací soud, jenž se touto otázkou zabýval (v bodě 10. odůvodnění svého usnesení) a dospěl k závěru, že nalézací soud se v novém rozhodnutí již vyvaroval vytýkaným pochybením z předchozího řízení, pročež jeho rozhodnutí po skutkové i hmotněprávní stránce bez výhrad aproboval.
26. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Davida Dlouhého odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Současně však státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
27. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným Davidem Dlouhým bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.
III.
Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
29. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
31. Dovolatel David Dlouhý v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
32. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy je skutkové zjištění opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
33. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
34. Dále obviněný odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
35. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
36. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného Davida Dlouhého splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky jsou sice zčásti formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně jsou zjevně neopodstatněné.
37. Jde-li o námitky, které obviněný David Dlouhý podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud ze spisového materiálu stran projednávané věci nejprve ověřil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 3 To 21/2020, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušen v celém rozsahu, tedy i ve vztahu k dovolateli Davidovi Dlouhému a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena nalézacímu soudu k novému rozhodnutí. V této souvislosti odvolací soud krajskému soudu vytkl, že se přesvědčivě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, když jeho argumentace byla jak v obecné, tak i v konkrétní rovině (stran jednotlivých finančních operací) zjednodušující a nedostatečně analytická. Dále vrchní soud krajskému soudu vytkl, že fakticky uvěřil výpovědím všech obviněných, nicméně pominul hodnocení důkazů listinných, se kterými se vypořádal toliko stručným a povšechným konstatováním (zejména stran listin, které mu poskytl správce daně a důkazů zajištěných při domovních prohlídkách či vyplývajících z obsahu elektronické komunikace, které zjevně podporují verzi obžaloby). V této souvislosti odvolací soud prohlásil, že nalézací soud rezignoval na požadavek hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti tak, jak mu to ukládá trestní řád (č. l. 308-309).
38. Nejvyšší soud dále ověřil, že krajský soud se v následující fázi trestního řízení již vytýkaných pochybení vyvaroval a veškeré ve věci provedené důkazy velmi důkladně hodnotil, a to jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech. Přitom nejen že zohlednil skutková zjištění vyplynuvší nejen z výpovědí svědků (včetně důkazů zajištěných při domovních prohlídkách a obsahu elektronické komunikace), ale pečlivě vyhodnotil i veškeré listinné důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch dovolatele. Odpovídajícím způsobem se zabýval argumenty státního zástupce na straně jedné, jakož i obhajobou všech obviněných na straně druhé, přičemž se se všemi námitkami v napadeném rozsudku řádně vypořádal.
39. Pokud obviněný Dlouhý ve svých výhradách (které jsou totožné napříč odvoláními všech nyní již odsouzených osob z původně společně vedené věci) poukazoval na nerespektování pokynů Vrchního soudu v Praze nalézacím soudem, Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu předmětnou výhradu neshledal důvodnou, stejně jako poukaz obviněného na radikální změnu postoje nalézacího soudu poté, co hodnocení jím provedených důkazů mělo být (podle názoru dovolatele) toliko přejato z argumentace státního zástupce, a to bez jakéhokoliv posunu v hodnocení skutkových zjištění. Krajský soud v rámci obnoveného hlavního líčení vyhodnotil všechny provedené důkazy tak, jak mu to předepisuje §2 odst. 5, 6 tr. řádu (přičemž dokazování ještě nepatrně doplnil). Nad takto vyhodnoceným důkazním stavem se tedy nelze a priori pozastavovat tvrzením, že vrchní soud fakticky „zavázal“ krajský soud k tomu, aby provedené důkazy vyhodnotil v neprospěch obviněného, čemuž (podle představ dovolatele) měl krajský soud dostatečně vyhovět.
40. Nejvyšší soud při svém přezkumu ověřil, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vyhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, tedy tak, aby vztah mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé byl naprosto přesvědčivý. Z těchto důvodů bylo nutné kategoricky odmítnout tvrzení dovolatele stran údajného založení rozhodnutí krajského soudu na nesprávně vyhodnocených důkazech, respektive na pouhých domněnkách, spekulacích či soudní libovůli.
41. Ostatně tvrzení dovolatele, že odvolací soud nepřípustně navedl nalézací soud k tomu, aby již dříve provedené důkazy (včetně důkazů listinných) provedl procesně znovu, eventuálně jej svou procesní autoritou nasměroval k tomu, jak má hodnotit skutková zjištění a k jakým hmotněprávním závěrům má dospět, se nezakládají na pravdě. Z formulace odvolacího soudu stran výroku: „Bude na soudu prvního stupně, aby se opětovně zabýval listinami založenými do spisu obžalovanými v průběhu hlavního líčení, ať už se jedná o e-mailovou korespondenci domněle dokládající předmětné smluvní vztahy, kde vystupují EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. jako tzv. dodavatelé a Slévárny D+D METAL a.s. jako tzv. odběratel…“ nelze v žádných souvislostech předmětné tvrzení dovolatele verifikovat (viz bod 22. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 To 21/2020-303). Odvolací soud toliko uložil soudu prvního stupně, aby „všechny provedené důkazy opětovně a velmi důkladně hodnotil, jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech“ (viz bod 27. téhož odůvodnění), v čemž nelze spatřovat žádnou nepřijatelnou manipulaci či návod.
42. Nejvyšší soud se v rámci přezkumu napadených rozsudků jednoznačně ztotožnil se skutkovými závěry obou soudů nižších stupňů spočívajícími v tom, že odsouzený S. P. se společně s M. K. podíleli na podvodném jednání, do kterého se aktivně zapojil i dovolatel David Dlouhý, včetně dalších výše jmenovaných spoluobviněných. Podstata trestného jednání těchto osob spočívala v krácení daně z přidaného hodnoty (dále pouze „DPH“) či vylákání nadměrných odpočtů DPH v souvislosti se zahrnováním fiktivních faktur na vstupu do svých účetnictví (respektive účetnictví jimi ovládaných ekonomických subjektů) a na to navazující podávání nepravdivých daňových přiznání k DPH.
43. Předmětný organizovaný systém (dostatečně popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) fakticky spočíval ve vytvoření řetězce obchodních společností, které předstíraly poskytování plnění různého druhu a v návaznosti na to vytvářely fiktivní faktury. Mezi takové obchodní společnosti patřily i Calvinia s.r.o., EVODINA CZ s.r.o. (a další společnosti), ve kterých na pozici statutárních orgánů působily osoby, které tuto funkci přijaly toliko formálně, přičemž ji nikterak nevykonávaly a o jakékoli podnikání se ani nezajímaly (viz slyšení svědci R. A., Z. B., Tomáš Budík, E. K., V. Š. či Bohuslav Svoboda., kteří u hlavního líčení prokázaly, že o provozu daných společností nevěděli naprosto ničeho, včetně toho, co obnáší výkon funkce jednatele obchodní společnosti). Na této pozici působil rovněž obviněný David Dlouhý a jím ovládaná společnost Slévárny D+D METAL a.s. (podobně jako odsouzení M. K., J. L., J. L., M. J., I. P., S. P. a R. K., respektive jimi ovládané obchodní subjekty). Rozhodující osobou, která uvedené společnosti spojovala i zastřešovala, byl S. P., který zajistil, aby ve statutárních orgánech společností Calvinia s.r.o., EVODINA CZ s.r.o. a dalších toliko formálně působily tyto „nevědomé“ osoby, které na jeho pokyny pouze podepisovaly fiktivní dokumenty.
44. Pro předmětnou trestnou činnost je významná rovněž společnost SIRLEN OPTIMAL LLC, formálně sídlící v USA (jejíž účty byly založeny u tuzemské banky), která ve scénáři projednávané trestné činnosti sloužila k tomu, aby byly všechny obchodní transakce složitěji dohledatelné. Ostatně žádnými z provedených důkazů nebylo prokázáno jakékoli ekonomické odůvodnění toho, aby předmětné obchodní transakce byly realizovány právě prostřednictvím této americké společnosti. Tento subjekt představoval pouze jakýsi mezičlánek, na který přicházely platby ze všech fiktivních plnění, které byly obratem v hotovosti, a to výhradně na území České republiky, vybírány ze strany jediného disponenta těchto účtů, tedy již odsouzeného M. K. Tímto postupem docházelo k zastření trestné činnosti s cílem vyhnout se nápadným a často také komplikovaným výběrům finančních prostředků ve spolupráci s tzv. bílými koňmi (kterak to v rámci této trestné činnosti bývá obvyklé). Ostatně v inkriminovaném období jsou rozhodující složkou odchozích plateb z této společnosti hotovostní výběry v objemu více než 70.000.000 Kč nebo 700.000 EUR a nikoli platby pro údajné dodavatele, tedy pro společnosti Calvinia s.r.o., EVODINA CZ s.r.o., Completstav a.s. a další. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na zcela přiléhavou argumentaci soudů nižších stupňů (viz odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodech 59. a násl. a odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodech 11. – 13.).
V. 1.
K trestné činnosti dovolatele a jeho námitkám
podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
45. Obviněný David Dlouhý s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v první a třetí variantě, vyjádřil přesvědčení, že rozhodná a určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy podstatného charakteru. Následně konkretizoval, že dodavatelské společnosti EVODINA CZ s.r.o. a Calvinia s.r.o. měly jím ovládané společnosti Slévárny D+D METAL a.s. poskytovat ve výroku o vině upřesněná plnění. Za účelem prokázání těchto obchodních operací obviněný předložil krajskému soudu soubor listinných důkazů, prokazujících reálnost poskytnutých plnění (soustředěných do přílohy č. 2) a souběžně navrhl provést i výslechy svědků T. Z., J. D. a J. Š., kteří pro obě společnosti vykonávali pracovní činnosti a kteří mohli reálnost sporných plnění potvrdit. Nicméně po vrácení věci Vrchním soudem v Praze se (podle jeho tvrzení) krajský soud předmětnými listinnými důkazy nezabýval, výslech navrhovaných svědků zamítl a následně ve věci rozhodl v neprospěch obviněného.
46. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil řadu skutkových zjištění, když za klíčový je nutné akcentovat fakt, že za společnost EVODINA CZ s.r.o. veškeré listinné materiály podepisoval jednatel Bohuslav Svoboda a za společnost Calvinia s.r.o. jednatel Tomáš Budík. Oba jmenovaní však u hlavního líčení v postavení svědků popřeli, že by tyto společnosti vyvíjely jakékoli podnikatelské aktivity, nehledě na to, že ani jeden z nich neměl žádné obchodní předpoklady ani zkušenosti, pročež byli krajským soudem označeni jako tzv. „bílí koně“. (Pouze svědek R. J. uvedl, že společnost EVODINA CZ s.r.o. měla pro společnost Slévárny D+D METAL a.s. zajišťovat pracovníky prostřednictvím P. N., který již zemřel, nicméně tato výpověď byla krajským soudem vyhodnocena jako nepravdivá.)
47. Samotný rozsah dodávaných služeb od obou výše jmenovaných společností se jeví jako nevěrohodný pro nemístně široký záběr. Tyto obchodní subjekty měly dodávat Slévárnám D+D METAL a.s. nejen stavební materiály, kovové konstrukce, strojní zařízení, hutní a stavební materiál, ale také sezónní zaměstnance, zámečnické práce a náhradní díly, které však pro provoz této společnosti nebyly potřebné (a měly být údajně pořizovány jako rezerva). V rámci prokazovaných souvislostí nebylo možné pominout ani faktickou provázanost společnosti SIRLEN OPTIMAL LLC s další řadou obchodních společností bez jakékoli ekonomické důvodnosti, kterak bylo již zmíněno výše.
48. Ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že skutečnou osobou, která ovládala společnosti EVODINA CZ s.r.o. i Calvinia s.r.o. byl spoluobviněný S. P., a osobou, která zastupovala společnost SIRLEN OPTIMAL LLC, byl spoluobviněný M. K., prostřednictvím kterého byly daňové doklady realizovány, a to na základě tzv. cesní klauzule (přičemž to byl výhradně on, kdo měl u této společnosti dispoziční právo, a to u České spořitelny a.s.). Zjevná provázanost spoluobviněných S. P. s M. K. souvisí i s jeho - míněno K. - prokázaným úkolováním. Ve stejném duchu byla ověřena i komunikace mezi S. P. s jeho zaměstnankyní, svědkyní Z. M., která byla zajištěna z jejího mobilního telefonu, a to nejen stran fakturace, ale i zprostředkovávání dalších pokynů spoluobviněnému M. K.
49. Na to navazují i další okolnosti, které vzešly ze zajištěného notebooku svědkyně Z. M., konkrétně nález předmětných faktur vystavených mimo jiné i vůči společnosti Slévárny D+D METAL a.s. či faktur vůči odsouzeným J. a J. L., tedy účetních dokladů uvedených ve výroku napadeného rozsudku. Přitom část faktur vystavených firmou EVODINA CZ s.r.o. pro společnost Slévárny D+D METAL a.s. byla nalezena i v mobilním telefonu a počítači odsouzeného S. P. Vyjma toho z vyhodnocení obsahu e-mailových zpráv z adresy „ XY “ je evidentní, že tato svědkyně odesílala daňové doklady za všechny tři společnosti, tedy společnosti Calvinia s.r.o. a EVODINA CZ s.r.o. i Completstav a.s.
50. Do celkového rámce projednávané trestné činnosti zcela zapadají i velmi nápadná data uskutečnění množství zdanitelných plnění (kdy např. v lednu 2016 se všech 7 faktur týkalo plnění, jež mělo být uskutečněno v jediný den; v březnu 2016 se všechny faktury rovněž týkají plnění uskutečněného opět v jediný den; a to samé platí o zdaňovacích obdobích za květen 2016 (s jedinou výjimkou), za červen 2016, říjen 2016 a prosinec 2016, stejně jako leden a únor 2017). Výše zkrácené daně přitom byla vyčíslena na celkovou částku 13.985.933,50 Kč.
51. Lze tedy shrnout, že krajský soud hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry dostatečně podrobně vysvětlil. Na základě těchto skutkových zjištění je aktivní spoluúčast obviněného Davida Dlouhého na této rozsáhlé trestné činnosti zcela prokázaná, logická a dostatečně zřejmá. Ostatně bez jeho aktivního zapojení (a jím ovládané obchodní společnosti Slévárny D+D METAL a.s.) by k předmětným fiktivním finančním operacím ani nemohlo docházet. To, že rozsah provedeného dokazování a způsob hodnocení důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě neopodstatňuje závěr o porušení zásad spravedlivého procesu či procesní zásady in dubio pro reo , neboť nižší soudy o svých skutkových závěrech v žádném případě pochybnosti neměly. Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního (zjevného) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy nemůže být založena pouze na tom, že obviněný v rámci své obhajoby předestřel vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné, pro jeho osobu příznivější skutkové i právní závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
52. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud námitku obviněného Davida Dlouhého stran tvrzení, že učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném či extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů kategoricky odmítl. Naopak, v projednávané věci bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že krajský soud vyhodnotil provedené důkazy podrobně a logicky, zároveň jednotlivě i v jejich souhrnu, pročež dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že dovolatel se zjevně podílel na daňové trestné činnosti tím, že jako osoba zastávající funkci předsedy představenstva a jediného akcionáře společnosti Slévárny D+D METAL a.s. se v pozici fiktivního odběratele podílel na vystavování smyšlených faktur týkajících se plnění (jež měla jím zastoupenému subjektu poskytovat obchodní společnosti Calvinia s.r.o. a EVODINA CZ s.r.o., ve kterých byli coby statutární orgány dosazeni tzv. bílí koně), fakticky však byly ovládány již odsouzeným S. P., ve spolupachatelství s dalšími ve věci zapojenými osobami.
53. Další zásadní námitku dovolatele ve směru údajného odmítnutí krajského soudu zabývat se jeho návrhy na doplnění dokazování bez toho, aby se v odůvodnění svého rozsudku k nim dostatečně vyjádřil, Nejvyšší soud rovněž striktně odmítá, neboť jednoduše není pravdivá.
54. Obecně jistě platí, že procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, je povinen ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, či proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17). Podstatou je, že respektování zásad spravedlivého procesu je dáno nejen tím, že účastníku řízení musí být dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za nutné k prokázání svých tvrzení. Souběžně však platí, že soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Pokud však odmítne procesně provést obviněným navrhovaný důkaz, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).
55. Stran prokazované reálnosti jednotlivých dodávek Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že krajský soud během hlavního líčení konaného dne 14. 6. 2021 (v rámci společně projednávané věci) doplnil dokazování výslechem obviněných, včetně obviněného Davida Dlouhého (č.l. 439-443), dále provedl listinné důkazy a zamítl další návrhy stran na doplnění dokazování. Současně byla věc tohoto obviněného (míněno osoby dovolatele) vyloučena k samostatnému projednání (č. l. 531).
56. Předseda senátu krajského soudu u hlavního líčení konaného dne 2. 11. 2022 (již v rámci vyloučené věci obviněného Dlouhého) konstatoval podstatný obsah dosavadního jednání čtením obsahu původního spisu vedeného pod sp. zn. 62 T 5/2019 a doplnil dokazování opětovným výslechem obviněného Davida Dlouhého (č.l. 562-565). Poté obhájce jmenovaného obviněného inicioval návrh na výslechy svědků T. Z., J. D., J. Š. a S. P.., načež soudu předložil rozsáhlý soubor dokumentů navazujících na výpověď obviněného Dlouhého, které seřadil do jednotlivých období od ledna 2016 do února 2017 a kterými usiloval doložit prokazované obchodní transakce probíhající mezi dotčenými obchodní společností Slévárny D+D METAL a.s. na straně jedné a společnostmi EVODINA CZ, s.r.o., Calvinia s.r.o. a dalšími na straně druhé (zcela konkrétně se mělo jednat o dodávky křemíku společnosti EVODINA CZ s.r.o., dodávky cihel z roku 2017, kopie knihy vystavených faktur z roku 2015, doklady k nákupu strojů společnosti ELPLAST Přelouč, kartu majetku společnosti Slévárny D+D METAL a.s., fakturu o prodeji společnosti FERMAT, přehled subjektů, jež vypořádávala společnost SIRLEN OPTIMAL LLC pro společnost EVODINA CZ s.r.o. a další obchodní aktivity podrobně vymezené např. na č. l. 567).
57. K návrhům dovolatele na doplnění dokazování, respektive k důvodům jejich zamítnutí se Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích výslovně vyjádřil již během hlavního líčení konaného dne 2. 11. 2022 bezprostředně po vydání usnesení o zamítnutí daného návrhu (viz č. l. 567-567 verte) a následně i v odůvodnění svého rozsudku (viz body 53. a 54.). S jeho vyjádřením se následně plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, a to i za situace, kdy obviněný zopakoval požadavek na provedení těchto důkazních návrhů (založených do přílohového spisu pod č. 2) u veřejného zasedání (viz č. l. 648 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu pod bodem 11.). Nejvyšší soud s argumenty obou soudů nižších stupňů stran odmítnutí provádění navrhovaných důkazů vyjadřuje plný souhlas, neboť návrhy na výslechy svědků T. Z., J. D., J. Š. (a S. P..), stejně jako předmětné listinné důkazy, měly podle tvrzení obviněného Dlouhého dokumentovat reálnost jednotlivých transakcí (popsaných ve výroku o vině rozsudku krajského soudu), nicméně nejsou takové povahy, aby ve skutečnosti byly s to zpochybnit skutkové závěry nalézacího soudu.
58. V daných souvislostech je nutné zdůraznit, že skutkově bylo jednoznačně prokázáno, že obchodní subjekt Slévárny D+D METAL a.s. v inkriminovaném období reálnou ekonomickou činnost vykazoval. Nicméně podstatou projednávaného zločinu je skutečnost faktického zahrnování fiktivních nákladových položek do účetnictví tohoto daňového subjektu s cílem snížit daňový základ z reálné ekonomické činnosti (ostatně bez těchto operací by projednávaná trestná činnost obviněného Dlouhého postrádala jakýkoliv smysl). Obviněným navrhované doplnění dokazování o rozbor jednotlivých realizovaných zakázek je tedy prostou snahou o účelové kombinování fiktivních faktur s realizovanými zakázkami. Podobně irelevantní je i tvrzení obviněného, že společnost EVODINA CZ s.r.o. měla po určité období několik zaměstnanců (jednalo se o T. Z., J. D. a J. Š.), kteří měli u soudu potvrdit tytéž okolnosti. V daných souvislostech je tedy nutné námitku obviněného stran tzv. opomenutých důkazů zásadně odmítnout.
59. Naopak krajský soud za plného souhlasu vrchního soudu stran jednotlivých transakcí oprávněně odvodil jediný možný závěr o spáchání daňové trestné činnosti, přičemž jakýkoli jiný alternativní závěr (s ohledem na shora uvedené okolnosti) nepřichází v úvahu. Navíc pro skutkové závěry nalézacího soudu o rozsahu, v jakém došlo ke krácení daně či vylákání výhody na dani, zcela postačují přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období ve spojení s dalšími listinnými důkazy, tedy především zprávami správců daně ohledně vyplacených částek. Rovněž částky stran výše způsobené škody jednoznačně vyplynuly z obsahu spisového materiálu a nalézací soud je zcela správně detekoval. Opětovně je však nutné zdůraznit, že v otázce provedených důkazů a z nich vyplynuvších skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobně povinné platby nepanuje žádný rozpor, tím méně rozpor zjevný či extrémní. Naopak, s ohledem na existenci dalších subjektů, napojených na společnosti EVODINA CZ s.r.o. nebo Calvinia s.r.o. se zapojením SIRLEN OPTIMAL LLC, panuje důvodná obava, že orgánům činným v trestním řízení se dosud nepodařilo trestnou činnost zmapovat v celé její šíři.
60. Pokud v linii skutkových námitek dovolatel naznačil, že z projednávané trestné činnosti nebyl usvědčen žádným přímým důkazem (a v tomto smyslu odkázal i na totožný výrok krajského soudu), Nejvyšší soud i toto tvrzení odmítl, neboť taková procesní situace není nikterak výjimečná (ostatně nepřímé důkazy skutečně často bývají jedinými dostupnými důkazy). Procesně nepřípustná je pouze situace, kdy by měl být obviněný usvědčen toliko na základě jediného nepřímého důkazu, neboť je-li takový důkaz hodnocen odděleně, umožňuje několik rozdílných výkladů dokazované skutečnosti. Nepřímý důkaz má svoji procesní hodnotu pouze ve spojení s jinými, pročež musí nepřímé důkazy ve svém souhrnu utvořit logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které spolehlivě dokazují skutečnosti, a proto je z nich možné vyvodit jediný spolehlivý závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69). Za této situace pak obviněný nemůže relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla prokázána – s poukazem na absenci přímých důkazů. Vina obviněného totiž byla prokázána na podkladě uzavřeného řetězce důkazů nepřímých, v důsledku čehož mu byl uložen odpovídající a spravedlivý trest.
61. Jak bylo naznačeno výše, všechna skutková zjištění utvořila v projednávaném případě ucelený systém vzájemně se doplňující a na sebe navazující „řetězec“ skutkových zjištění, jehož jednotlivé články jsou ve vzájemné logické návaznosti, čímž soudy obou nižších stupňů dovedly k jedinému možnému závěru o vině obviněného Davida Dlouhého (i dalších dnes již odsouzených spoluobviněných osob). Současně tyto závěry vylučují jakýkoli jiný (pro obviněného příznivější) skutkový závěr. Za stávající situace dovolatel nemůže s poukazem na faktickou absenci přímých důkazů relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla prokázána. Naopak z provedených důkazů bez důvodných pochybností vyplynulo, že se obviněný ve spolupráci s dalšími osobami předmětného zvlášť závažného zločinu jednoznačně dopustil, a to tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který bez výhrad verifikoval i soud odvolací. Z tohoto důvodu bylo nutné kategoricky odmítnout i tvrzení obviněného o údajně přetrvávající existenci zjevného rozporu zásadních skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů.
V. 2.
K námitkám obviněného podřazeným
pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
62. V návaznosti na předchozí sérii skutkových námitek obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu usiloval o zpochybnění aplikované skutkové podstaty podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V této souvislosti se však uchýlil pouze k účelovému tvrzení, že projednávaný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, přičemž nalézací soud část důkazů opomenul, pročež neměl dostatek průkazných skutkových zjištění, aby učinil závěr, o kterém by ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu nevznikly důvodné pochybnosti.
63. Jak bylo konstatováno úvodem v části V., dovolatel je oprávněn úspěšně iniciovat předmětný „hmotněprávní“ dovolací důvod toliko v případě, kdy namítá vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Námitky dovolatele tedy musí být skutečně odůvodněny konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku a teprve v návaznosti na takové odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
64. V rámci své argumentace se však dovolatel uchýlil toliko k prostému tvrzení, že projednávané jednání není trestným činem, nicméně bez toho, aby uvedl jakoukoli námitku hmotněprávní povahy. Tímto tvrzením tedy vyjádřil své přesvědčení, že mu projednávaná trestná činnost nebyla prokázána, pročež se nejedná o trestný čin. Vzhledem k výše uvedenými argumentům však bylo bez důvodných pochybností objasněno, že ani tato námitka se nezakládá na pravdě, a proto ji Nejvyšší soud rovněž striktně odmítl.
65. K výše uvedenému Nejvyšší soud dodává, že „zkrácením daně“ je jakékoli jednání poplatníka, v důsledku kterého mu byla v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň (či jiná povinná platba). Stran DPH obvykle pachatel zkrátí odvod tím, že sice splní svoji oznamovací (respektive registrační) povinnost a podá daňové přiznání, nicméně v něm uvede záměrně zkreslené údaje tak, aby v rozporu se zákonem snížil daňový základ a tím zaplatil nižší daň. Vzhledem k tomu, že trestní zákoník nesankcionuje pouhé neodvedení povinných plateb, ale jejich zkrácení, jde v podstatě o zvláštní případ podvodu. Zákonný znak „nejméně se dvěma osobami“ je přitom naplněn tehdy, pakliže se na činu pachatele aktivně podílí, byť různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické (či právnické) osoby, přičemž mezi nimi není vyžadována organizovanost, ani užší součinnost, např. ve formě spolčení či organizované skupiny (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/1976). Pokud jde o zákonný znak „velkého rozsahu“, pak platí, že se musí jednat minimálně o částku ve výši 10.000.000 Kč. Z hlediska naplnění subjektivní stránky se jedná o trestný čin úmyslný, nicméně k naplnění tohoto znaku podmiňujícího použití kvalifikované skutkové podstaty zcela postačuje i prokázání úmyslu nepřímého.
66. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dospěl (za plného souhlasu Vrchního soudu v Praze) stran jednotlivých transakcí, podrobně popsaných ve výroku o vině, k jedinému možnému závěru o spáchání zvlášť závažného zločinu podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout, neboť všechny znaky aplikované skutkové podstaty byly ze strany obviněného Davida Dlouhého bez důvodných pochybností naplněny.
V. 3.
Námitka dovolatele proti výroku o trestu
67. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný David Dlouhý svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, byť svoji námitku v tomto smyslu explicitně nikterak neupřesnil. Z obsahu jím podaného dovolání je však zjevné, že obviněný vyhodnotil uložený trest (zahrnující nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu pěti let) za nepřiměřeně přísný. Avšak trest uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby nelze za žádných okolností hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad dokonce excesivní. To samé platí i stran uloženého trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu pěti let, který odráží rozsah a dlouhodobost páchané trestné činnosti, stejně jako spáchanou škodu velkého rozsahu.
68. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn ani jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces.
VI.
Závěr
69. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
70. V souvislosti s přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a poté i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
71. Nejvyšší soud současně připomíná obecně platné pravidlo, podle něhož platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl v nyní posuzované věci projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť byly prokazatelně naplněny zákonné znaky dotčené (nižšími soudy správně aplikované) skutkové podstaty projednávaného trestného činu.
72. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 3 To 107/2022-653, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích 2. 11. 2022, č. j. 62 T 6/2021-575, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného Davida Dlouhého nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu