ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.650.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 650/2023-879
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněné J. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 15 To 92/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 4/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 5 T 4/2022, byla obviněná J. B., zčásti společně s obviněným M. K., uznána vinnou bod body 1) – 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2) dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, tr. zákoníku jí byl též uložen peněžitý trest ve výměře 140 denních sazeb ve výši 1.000 Kč.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1. obviněná J. B. sama:
poté, co v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2021 od J. P. získávala pervitin, tento poskytovala dalším osobám, a to:
a) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2021 do svého zadržení dne 17. 7. 2021 v XY, okres Plzeň – sever, a v Plzni, okres Plzeň - město, prodala M. Ch. nejméně ve čtyřech případech vždy 5 gramů pervitinu při ceně 1 gram za 1.000 Kč, tedy celkem mu prodala 20 gramů pervitinu za 20.000 Kč,
b) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2021 do svého zadržení dne 17. 7. 2021 v Plzni, okres Plzeň – město, prodala M. T. nejméně ve čtyřech případech vždy 5 gramů pervitinu při ceně 1 gram za 1.200 Kč, tedy celkem mu prodala 20 gramů pervitinu za 24.000 Kč,
c) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2021 do svého zadržení dne 17. 7. 2021 v Plzni, okres Plzeň – město, a v XY, okres XY, prodala L. Z. nejméně ve čtyřech případech 5 až 10 gramů pervitinu při ceně 1 gram za 1.000 Kč, tedy celkem mu prodala nejméně 20 gramů pervitinu za 20.000 Kč,
d) v přesně nezjištěné době v červenci 2021 do svého zadržení dne 17. 7. 2021 na nezjištěném místě zdarma poskytla M. K. 5 gramů pervitinu,
2. obviněná J. B. a obviněný M. K. společně
nejméně v blíže neupřesněné době dne 8. 7. 2021 a od 8.00 hodin do 16.20 hodin dne 17. 7. 2021, v objektu občanského vybavení na adrese XY č. p. XY, XY, z předem opatřených léků a chemikálií, chemickou cestou za pomoci laboratorního zařízení vyráběli drogu pervitin, kdy při prvním varu vyrobili nejméně 40 gramů drogy o přesně nezjištěné koncentraci, přičemž M. K. část vyrobeného pervitinu užil pro vlastní potřebu a nejméně 2 gramy zdarma poskytl L. H., kdy v objektu varny měli uloženy různé předměty, prekursory a chemické látky určené k výrobě pervitinu, a to:
dva sáčky s krystalickou látkou s obsahem hydrochloridu pseudoefedrinu o celkové hmotnosti 49,42 gramy a pekáč se stěrkou se zbytky krystalické látky s obsahem hydrochloridu pseudoefedrinu o hmotnosti 2,51 gramů, přičemž z takového množství hydrochloridu pseudoefedrinu by bylo možné vyrobit při 80% výtěžnosti reakce 38,2 gramy hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,
varnou baňku s kapalným materiálem jednak s obsahem báze pseudoefedrinu o hmotnosti 262,02 gramy, z níž by bylo možné vyrobit 191,65 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, a jednak s obsahem 5,97 báze metamfetaminu,
červený fosfor o hmotnosti 233,05 gramů z něhož by bylo možné vyrobit při 80% výtěžnosti reakce 566,72 gramy metamfetaminu,
3. obviněná J. B. sama
od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 17. 7. 2021 ve svém bydlišti na adrese XY, Plzeň, skladovala předměty, prekursory a chemické látky určené k výrobě pervitinu, a to:
dvě plastové dózy s bílými kulatými tabletami léčiva StopCold výrobce UCB PHARMA, S. A., s obsahem 120mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to v celkovém množství 2.609 kusů, tj. 1.017,7 gramů, z nichž by bylo možné vyrobit při 80% výtěžnosti reakce 184,5 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,
plastový kanystr s obsahem báze pseudoefedrinu o hmotnosti 9,37 gramů, z níž by bylo možné vyrobit 6,85 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu,
v různých obalech celkem 1.144,57 gramů červeného fosforu, z něhož by bylo možné vyrobit při 80% výtěžnosti reakce 2.783,12 gramů metamfetaminu,
přičemž obžalovaní se žalovaného jednání dopustili, přestože neměli povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a přestože neměli žádnou registraci ani jiné povolení k zacházení s prekursory podle §2 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog,
přičemž pervitin obsahuje metamfetamin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Sezamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.,
efedrin, resp. pseudoefedrin jsou výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a jako prekursory jsou uvedeny v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013 o prekursorech drog,
a červený fosfor je uveden jako prekursor v příloze I, kategorie 2, podkategorie 2A nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v příloze II, kategorie 2 nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 20200, v České republice účinném od 13. 1. 2021.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestech ohledně obviněného M. K.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. B. a M. K., rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 15 To 92/2022 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, směřující proti výrokům o vině i trestu, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle jejího názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení a usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5 . V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná v bodě I. zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, v bodě II. podrobně shrnula své odvolací námitky proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž vlastní dovolací argumentaci rozvedla v bodech III., IV. a V. svého podání.
6. Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho naplnění obviněná shledala v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu u skutku uvedeného pod bodem 3./ rozsudku soudu prvního stupně jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, když provedenými důkazy nebyla vyvrácena její obhajoba, že neměla vědomost o uložení prekursoru a chemických látek bývalým přítelem v jejím bytě, ani nebylo prokázáno, že by tyto věci byly jejím vlastnictvím či byla jejich držitelkou, stejně jako, že by byly použity k výrobě pervitinu podle popisu skutku uvedeného pod bodem 2./ rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž má za to, že provedené důkazy soudy obou stupňů nehodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to nejen pokud jde o její výpověď, ale i výpovědi svědků R. J., K. M. a J. K. Za zákonu odpovídající nepovažuje hodnocení těchto důkazů soudem prvního stupně, jak je uvedeno v bodě 27. odůvodnění rozsudku, spočívající toliko v tvrzení, že výpovědi těchto svědků pokládá za jednoznačně účelové ve snaze podpořit obhajobu obviněné za využití faktu, že J. P. dne 28. 6. 2021 zemřel. Soud přitom žádným způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů k těmto závěrům dospěl, ani nevyvinul snahu v průběhu výslechů těchto svědků namítané rozpory odstranit. Na tyto skutečnosti dokazování zaměřeno vůbec nebylo a stejný přístup byl zvolen i pokud jde o to, že na prekursoru ani chemických látkách nebyly zjištěny daktyloskopické stopy ani DNA obviněné.
7. Dále vytýká, že soud prvního stupně bez zjevného důvodu neprovedl důkaz záznamem o provedeném telefonickém hovoru, neboť v protokolu ze dne 15. 11. 2021 o uskutečněném telekomunikačním provozu, který zpracovala Policie České republiky, není zachycen úplný a doslovný přepis telefonických rozhovorů. Pokud by totiž byl proveden důkaz přehráním zvukového záznamu o provedeném telefonickém hovoru, pak by bylo zřejmé, že se obviněná s J. P. vůbec nebavila o konkrétních tabletách léčiva s obsahem pseudoefedrinu.
8. Pokud jde o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho naplnění obviněná shledala ve vztahu ke skutku pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru namítá, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 7. 2021, bylo trestní stíhání zahájeno proti ní a proti spoluobviněnému M. K. Tímto usnesením byla stíhána pod bodem I. sama pro skutek, který odpovídá popisu skutku tak, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I. Výrokem pod bodem II. usnesení o zahájení trestního stíhání pak byla stíhána společně s M. K., kdy vymezení tohoto skutku spočívá v tom, že oba vyráběli drogu pervitin (č. l. 48 – 52 spisu).
9. Jediná změna oproti tomu, jak jsou uvedeny skutky pod body I., II. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 7. 2021, je popsána na č. l. 55 spisu, kde je dne 26. 8. 2021 obviněné a spoluobviněnému M. K. adresován přípis policejního orgánu, jímž byli oba, nikoliv tedy pouze obviněná, upozorněni na změnu právní kvalifikace tak, že skutek, pro který jsou stíháni (nikoliv jen obviněná), bude nadále kvalifikován jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, nikoliv podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
10. Obviněná tak má za to, že pro skutek pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že měla neoprávněně pro jiného přechovávat prekursor, a takový čin spáchat ve velkém rozsahu, což odůvodnilo právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nikdy nebylo zahájeno trestní stíhání. Pro neoprávněné přechovávání prekursoru nebyla obviněna ani pod bodem I. usnesení o zahájení trestního stíhání, ani pod bodem II. tohoto usnesení. Ačkoliv pro tento skutek byla podána obžaloba a byla také pro tento skutek odsouzena výrokem pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně, nebylo pro tento skutek zahájeno trestní stíhání, neboť upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne 26. 8. 2021 (č. l. 55 spisu) se týkalo jiného skutku, kterého se měla dopustit společně s M. K., a který spočíval ve výrobě pervitinu, nikoliv v neoprávněném přechovávání prekursoru.
11. Odvolací soud se však těmito námitkami vůbec nezabýval ani nevypořádal, když jeho vysvětlení uvedené v bodě 11. odůvodnění jeho usnesení, že se jedná o jediný trvající trestný čin, který byl soudem prvního stupně nedůvodně rozčleněn do tří skutků, nemůže obstát, neboť upozornění na změnu právní kvalifikace se netýká skutku pod bodem 3., kterého se měla dopustit sama obviněná, nýbrž skutku pod bodem 2., kterého se měla dopustit společně s obviněným M. K.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je pak dán tím, že odvolacím soudem bylo zamítnuto odvolání obviněné, přestože byly v předcházejícím řízení dány důvody dovolání dle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř.
13. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, č. j. 15 To 92/2022-717, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2022, č. j. 5 T 4/2022-652, a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
14. Současně s ohledem na podané dovolání a obsah spisu navrhla předsedovi senátu Krajského soudu v Plzni Mgr. Tomáši Boučkovi, aby postupem podle §265h tr. ř. podal k Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, neboť lze očekávat, že dovolání bude vyhověno, a aby podle §265o tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2022, č. j. 5 T 4/2022-652, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, č. j. 15 To 92/2022-717. Tento návrh posléze doplnila předložením aktuální lékařské zprávy, z níž dovozuje, že v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody zřejmě nelze realizovat pokračování v její dosavadní léčbě.
15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že podané dovolání je po obsahové stránce vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku, a podle názoru státního zástupce, také správně vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V podstatě na všechny její námitky bylo ze strany soudů v přiléhavé argumentaci obsažené v odůvodněních odsuzujícího rozsudku a usnesení o zamítnutí odvolání adekvátně reagováno a státní zástupce se s nosnými body jejich rozhodnutí ztotožňuje.
16. Pokud obviněná označuje skutková zjištění soudů za zjevně nesouladná s obsahem provedených důkazů, přičemž tvrdí, že skutkové závěry z nich – pokud by byly hodnoceny řádně – nevyplývají, když v tomto ohledu konkrétně odkazuje na svou vlastní výpověď a vyjádření svědků J., M. a K., ze kterých mají podle jejího názoru vyplývat závěry diametrálně odlišné od těch, ke kterým dospěly obecné soudy, takto koncipovanou námitku sice podle názoru státního zástupce s jistou dávkou tolerance pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, postrádá však věcné opodstatnění.
17. Krajský soud v Plzni realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se sice stručným, současně však dostatečným způsobem vypořádal. V projednávané trestní věci přitom rozhodně žádný (natož zjevný) rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a provedených důkazů spatřovat nelze, neboť nalézací soud zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje a jehož správnost byla aprobována rovněž soudem odvolacím. Žádný ze soudů rovněž nepřehlédl obsah vyjádření dovolatelky a v obdobném duchu vypovídajících svědků J., M. a K., naopak přiléhavě rozvedly důvody a argumenty, pro které jejich výpovědím neuvěřily a na jejichž podkladě ustálily takový klíčový skutkový závěr, podle kterého obviněná věci popsané v bodě III. odsuzujícího rozsudku přechovávala vědomě, a to právě s úmyslem jejich užití k následné výrobě pervitinu.
18. Státní zástupce se s úvahami soudů, kterými odůvodnily svá rozhodnutí ve vztahu k účasti dovolatelky na jednání popsaném v bodě III. odsuzujícího rozsudku zcela ztotožnil. Na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů totiž bylo v souladu se zásadami přirozené logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Pokud tedy obviněná do jisté míry dovozovala absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné jí přisvědčit, neboť všechna zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají.
19. Pokud obviněná dále s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytkla, že pro jednání vymezené v bodě III. rozsudku Krajského soudu v Plzni nebylo zahájeno její trestní stíhání, tedy že byla odsouzena pro jednání, pro které vůbec stíhána nebyla, v podstatě tím zpochybnila zachování totožnosti skutku.
20. K tomu státní zástupce uvedl, že v obecné rovině danou námitku pod obviněnou vytýkaný dovolací důvod (ani pod žádný jiný dovolací důvod) podřadit nelze. Je tomu tak proto, že v případě totožnosti skutku se jedná o institut procesního práva, který je upravený zejména v ustanovení §220 tr. ř., a nikoli o institut práva hmotného. Nejvyšší soud nicméně v rámci své rozhodovací praxe připouští, že výjimečně by při nerespektování uvedené zásady mohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to tehdy, pokud by porušení totožnosti skutku mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. Pouze v takovém případě totiž lze podle Nejvyššího soudu přiznat takové námitce zásadní hmotněprávní dopad. V projednávané trestní věci však k žádnému pochybení, které by založilo nerespektování totožnosti skutku, nedošlo.
21. Stejně jako akcentoval již Vrchní soud v Praze v odstavci 8. odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání, jednání obviněné bylo nalézacím soudem – přes jeho do jisté míry nadbytečné rozčlenění do více bodů – správně posouzeno jako jeden trvající zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž spočívalo v nakládání s metamfetaminem, konkrétně v obstarání a přechovávání věcí určených k jeho výrobě, v samotné navazující výrobě, v zajištění dalšího pervitinu od jiné osoby a v jeho následném prodeji či darování dalším osobám. Jednalo-li se přitom o jeden trvající (a nikoli pokračující) trestný čin, v jehož rámci bylo obstarání a držení věcí a chemikálii určených k následné výrobě pervitinu zahrnuto již v jednání pod bodem II., v němž Krajský soud v Plzni popsal výrobu drogy, nebylo namístě zahajovat trestní stíhání pouze pro tuto dílčí část jednání spočívající v obstarání a držení věcí a chemikálii určených a užitých pro následnou výrobu metamfetaminu. Obviněnou zmiňované upozornění na změnu právní kvalifikace, pak souviselo pouze se změnou věcné příslušnosti v reakci na zjištěný rozsah trestné činnosti. Podle názoru státního zástupce tudíž soudy při rozhodování trestní věci dovolatelky totožnost skutku zachovaly.
22. Obviněná uplatnila taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, přičemž odvolacímu soudu vytkla, že nevyhověl jejímu odvolání, přestože již řízení a rozhodnutí prvostupňového soudu bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Protože rozsudek Krajského soudu v Plzni žádným z takových nedostatků zatížen není, nemůže být vadné ani usnesení Vrchního soudu v Praze.
23. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. S ohledem na navrhovaný způsob rozhodnutí za bezpředmětný označil návrh obviněné na přerušení výkonu trestu.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
26. Obviněná J. B. uplatnila mj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
27. Současně odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ . Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
28. Dovolací důvod podle §§265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněná rovněž poukázala, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
29. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
30. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
31. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněná uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku krajského soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uplatnila v jeho v první a třetí alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním pak obsahují nesouhlas dovolatelky s tím, že byla uznána vinnou v bodě 3. (ke skutkovým závěrům soudů pod body 1. a 2. obviněná ničeho nenamítá) na základě důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jejího názoru nesprávně, v důsledku čehož shledala, že stávající skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a jsou s nimi v rozporu. Ten shledala v závěrech soudu prvního stupně a odvolacího soudu, které hodnotily provedené důkazy v rozporu s jejich obsahem, když provedenými důkazy nebyla vyvrácena její obhajoba v tom směru, že nebylo prokázáno, že by v jejím bytě nalezené prekursory a chemické látky byly jejím vlastnictvím či je měla v úschově. Rovněž rozporuje, že by tyto látky byly použity k výrobě pervitinu jednáním popsaným pod bodem 2. rozsudku. Navíc soudy její výpověď a výpovědi svědků R. J., K. M. a J. K. údajně nehodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., ani se nevypořádaly s tím, že na prekursoru ani chemických látkách nebyly zjištěny její daktyloskopické stopy ani DNA. Takto koncipované námitky však směřují proti skutkovým zjištěním obsahující nesouhlas obviněné s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy, na jejichž podkladě předkládá vlastní skutkovou verzi, podle které se trestné činnosti v bodě 3. rozsudku nedopustila. Dovolatelka se tedy v podstatě domáhá toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jejím představám odpovídajícím způsobem. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou.
33. Ve vztahu k tvrzenému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněná není spokojena s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které podle jejího názoru provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí. Je třeba zdůraznit, že těmto otázkám zejména soud prvního stupně věnoval mimořádnou pozornost a své závěry, ke kterým dospěl, logicky a přesvědčivým způsobem odůvodnil.
34. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani pokud jde o námitku, jíž obviněná vytýká, že soud prvního stupně bez zjevného důvodu neprovedl důkaz přehráním záznamu o provedeném telefonickém hovoru mezi ní a J. P. s tím, že v protokolu ze dne 15. 11. 2021 o uskutečněném telekomunikačním provozu zpracovaném Policií České republiky (č. l. 342-343 spisu) není úplný a doslovný přepis telefonického hovoru zachycen. V tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
35. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že na absenci poukazovaného důkazu přehráním záznamu o provedeném telefonickém hovoru obviněné s J. P. nelze nahlížet ve smyslu opomenutého důkazu.
36. Ve vztahu k předmětné námitce nutno dodat, že soud prvního stupně se tímto důkazním návrhem nezabýval, neboť nebyl v předchozím řízení obviněnou učiněn, přičemž jeho potřebu zmiňuje a jeho neprovedení soudu prvního stupně vytýká až ve svém řádném opravném prostředku. V projednávaném případě byla obviněné (zastoupené obhájcem), jakož i státnímu zástupci, dána možnost k vyjádření, zda konkrétní vyjmenované důkazy, mimo jiné i CD s odposlechy a protokol o záznamu telekomunikačního provozu a přepisy vybrané telefonní komunikace, žádají v rámci hlavního líčení přehrát či přečíst, žádná ze stran však svého práva nevyužila. Rovněž z protokolu o veřejném zasedání konaném o odvolání obviněné a M. K. ze dne 3. 3. 2023 na č. l. 713-715 vyplývá, že obviněná v závěru veřejného zasedání žádný návrh na doplnění dokazování nevznesla.
37. Ve smyslu ustálené judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 748/2019) pro účely rozhodnutí o uplatněných důkazních návrzích je podstatné sdělení stran v závěru hlavního líčení, či veřejného zasedání. Pokud je při těchto příležitostech stranou uvedeno, že důkazní návrhy nejsou, není chybou, že soud neprovedl důkazní návrhy činěné v jiných stadiích trestního řízení, resp., že o těchto důkazních návrzích explicitně nerozhodl a neodůvodnil jejich neprovedení. Pokud tedy nebyly shledány rozpory v provedených důkazech, jak konstatoval odvolací soud, tedy že soud prvního stupně dospěl ke správným a úplným skutkovým zjištěním na základě všech důkazů provedených u hlavního líčení, přičemž dokazování bylo provedeno v rozsahu stanoveném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tak aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, nemusí se pak takový důkaz navrhovaný obviněným ani provést (usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 59/2023).
38. Z předloženého trestního spisu (č. l. 614-617) Nejvyšší soud zjistil, že v rámci hlavního líčení konaného dne 25. 7. 2022 soud prvního stupně předložil podle §213 odst. 1 tr. ř. stranám k nahlédnutí mj. protokol o záznamu telekomunikačního provozu PAMELA_00_PL č. 1 s CD (č. l. 342-343 spisu) a přepisy vybrané telefonní komunikace PAMELA_00_PL č. 1 (č. l. 344-347 spisu). K dotazu soudu, zda strany navrhují doslovné přečtení – přehrání předložených důkazů (tedy i odposlechů) obviněná i státní zástupce shodně uvedli, že to nepožadují. Obviněná byla dále dotázána ke každému jednotlivému provedenému důkazu podle §214 t. ř. bez vyjádření a připomínek z její strany. Z předloženého procesního spisu tedy nevyplývá, že by obviněná požadovala přehrání záznamů, načež by byl tento její požadavek soudem bezdůvodně (či bez zdůvodnění) zamítnut.
39. K námitce namířené vůči provádění důkazů záznamy telekomunikačního provozu Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že použitelnost přepisu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu řešil již v minulosti ve svém usnesení ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, ve kterém dospěl k závěru, že pokud nevznikají pochybnosti o pravosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i správnosti přepisu jeho obsahu, není vyloučeno, aby byl důkaz proveden jen předložením k nahlédnutí, případně přečtením přepisu telefonních hovorů, zejména když žádná z procesních stran netrvala na poslechu pořízeného záznamu. V takovém případě je pouze nezbytné, aby byl přepis zachycen v objektivně vnímatelné podobě, která umožňuje jeho nahlédnutí či přečtení. Má-li soud k dispozici jak odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak i jejich přepis, závisí pouze na jeho úvaze, jakým způsobem tento důkaz provede. Nejvyšší soud tedy ve zvoleném způsobu provedení důkazu neshledal žádné porušení zákona (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 3724/16).
40. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
41. Ačkoliv obviněná trestnou činnost v bodě 3. výroku rozsudku popírá, není pochyb o tom, že Krajský soud v Plzni odvodil své skutkové závěry na podkladě provedeného obsáhlého dokazování. Jejich dostatečné ukotvení lze shledávat zejména ve stěžejní výpovědi spoluobviněného M. K. z přípravného řízení, přičemž soudem prvního stupně byly přiléhavě hodnoceny rovněž výpovědi svědků, blízkých známých obviněné, zejména R. J. a K. M., učiněné u hlavního líčení, z nichž zjevně vyplynula snaha obviněnou z vědomého skladování prekursoru a chemických látek určených k výrobě pervitinu vyvinit, přičemž logicky zdůvodnil, proč tyto považoval za jednoznačně účelové. V tomto směru poukázal, že využívali faktu, že J. P. již zemřel a k věci se nemohl vyjádřit. Soud prvního stupně tak považoval za prokázané, že věci použité při varech pervitinu obviněnou v době, kdy pervitin vyráběla, se již nenacházely v garáži, ale byly uloženy v jejím bytě. Přitom se jednalo o obdobné věci (druhově shodné věci), které obviněná používala k výrobě pervitinu způsobem popsaným v bodě 2. rozsudku soudu prvního stupně. V podrobnostech lze odkázat na argumentaci soudu prvního stupně v bodě 27. odůvodnění rozsudku. Se závěry soudu prvního stupně, pokud neuvěřil obhajobě obviněné, že neměla vědomost o uložení prekursoru a chemických látek bývalým přítelem v jejím bytě, že nebylo prokázáno, že by tyto věci byly jejím vlastnictvím či byly v její úschově, ani že byly či měly být, použity k výrobě pervitinu, se důvodně ztotožnil i odvolací soud. Soud prvního stupně měl k dispozici i řadu dalších, zejména listinných důkazů. Z odposlechů telefonické komunikace vyplývá, že byla monitorována účastnická stanice užívaná obviněnou. Ze zaznamenané telefonické komunikace od 6. 4. 2021 vyplynula komunikace obviněné s J. P. ohledně tablet a jejich uložení v kuchyňské lince a o předání finanční hotovosti, z čehož je nepochybné, že obviněná nenalezla tablety den před zadržením, ale zjevně o nich věděla již dříve. Z telefonického rozhovoru mezi obviněnou a jejím bývalým manželem vyplývá, že jej nabádá, aby prohlásil, že zajištěná finanční hotovost je jeho a schoval si je u ní proto, aby mu ji někdo neodcizil, přičemž o obsahu a smyslu hovoru není pochyb. Bylo tak vyvráceno její tvrzení o zajištěných finančních prostředcích, konkrétně 2.245 euro. Z protokolu o domovní prohlídce konané v bydlišti obviněné na adrese XY, Plzeň-XY ze dne 18. 7. 2021, včetně fotodokumentace, vyplývá, že byly nalezeny předměty, prekursory (pseudoefedrin a červený fosfor) a chemické látky, které nepochybně sloužily k výrobě pervitinu, přičemž také bylo spolehlivě zjištěno vyrobené množství drogy, resp. množství, které by bylo možné z těchto surovin vyrobit. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie byla v těchto látkách a na zajištěných předmětech zjištěna přítomnost hydrochloridu metamfetaminu.
42. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněné totiž není založena na tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o její vině rovněž přisouzeným skutkem pod bodem 3., nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž na snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit, a prosadit vlastní (pro obviněnou příznivější) variantu skutkového děje, podle níž se této trestné činnosti nedopustila.
43. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za plně dostačující k prokázání viny obviněné. Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak obviněnou namítaný zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněné.
44. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno, tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
45. Pokud jde o námitky obviněné stran absence subjektivní a objektivní stránky ohledně jednání pod bodem 3. rozsudku, které nepřiléhavě vznesla v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že ačkoliv uvedené námitky lze spíše podřadit pod obviněnou rovněž uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy, z jejich obsahu vyplývá, že tyto jsou koncipovány způsobem, který se nejen s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g), ale i h) tr. ř. naprosto rozchází.
46. V rámci své dovolací argumentace, opírající se toliko o subjektivní tvrzení, že na podkladě provedených důkazů jí nebyl prokázán úmysl, stejně jako objektivní stránka ve vztahu ke skutku pod bodem 3. rozsudku, obviněná ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování, a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy přijaly. Výše uvedenými výhradami totiž toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění soudu prvního stupně, aby tak prosadila vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že soudy nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se předmětného jednání dopustila. Konkrétně poukazuje na absenci důkazů o tom, že by měla vědomost o uložení prekursoru a chemických látek bývalým přítelem v jejím bytě, že by tyto věci byly jejím vlastnictvím či byla jejich držitelkou stejně tak, že by je použila k výrobě pervitinu. Takto koncipovanými námitkami nicméně – přes jejich formální označení, nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není. Těmito tvrzeními směřujícími proti skutkovému základu výroku o vině obviněná toliko pouze demonstrovala své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy ji z jednání v bodě 3. rozsudku, jímž byla pravomocně uznána vinnou, nikterak neusvědčily, v důsledku čehož usiluje o zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudku Krajského soudu v Plzni a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatelka své námitky znovu zaměřila toliko proti nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní . Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení, zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněné bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní i objektivní stránky daného skutku.
47. Taktéž odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti nedospěl k žádnému poznatku, který by měl, byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněné o tom, že se dopouští trestného jednání blíže popsaného v bodě 3. rozsudku, když v tomto směru konstatoval, že: „Z výpovědí svědků J., M. a K. totiž jednoznačně vyplývá, že J. P. již asi měsíc před svou smrtí (tedy v květnu 2021) na nátlak majitele vyklidil garáž, ve které věci pro výrobu drogy měl a přestěhoval je do bytu obžalované B., kde byly tyto volně uložené a viditelně přístupné. Obžalovaná, která poté tyto věci používala k vlastní výrobě drog, o nich proto musela nepochybně vědět. O tom, že věděla i o tabletách prekursoru uložených u ní v kuchyňské lince pak svědčí, v odposlechu zaznamenaná, komunikace mezi ní a J. P. z května 2021 “ (bod 10., str. 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
48. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze podřadit ani námitku spočívající v tvrzení, že pro skutek pod bodem 3. rozsudku, spočívající v údajném přechovávání prekursoru a chemických látek, nikdy nebylo proti ní zahájeno trestní stíhání a nebyl jí tak kladen za vinu, neboť pro neoprávněné přechovávání prekursoru nebyla obviněna ani pod bodem I., ani pod bodem II. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 7. 2021, ačkoliv pro tento skutek byla podána obžaloba a byla také pro tento odsouzena výrokem pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně. Lze konstatovat, že touto námitkou obviněná v podstatě zpochybnila zachování totožnosti skutku
49. K námitce stran totožnosti skutku je zapotřebí poukázat předně na to, že zmíněný pojem je institutem trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného, a takto formulovaná výhrada stojí mimo rámec nejen deklarovaného dovolacího důvodu, ale nelze ji v rámci podaného dovolání podřadit ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 318/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 528/2020, a další). Přes tento naznačený závěr je možno připustit, že výjimečně by taková námitka mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017 a ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1071/2010), pokud by porušení této zásady mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněné. O takový případ se v dané věci nejedná.
50. V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v §2 odst. 8 tr. ř., která je dále promítnuta v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v obžalobě. Podle §176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v §160 odst. 1 tr. ř. jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas, kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a příp. další okolnosti, které jej charakterizují). Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006).
51. I když základem celého trestního řízení, předmětem trestního stíhání a předmětem procesu dokazování je skutek , trestní řád tento pojem sice užívá, ale blíže ho nedefinuje, a ponechává vymezení tohoto pojmu teorii trestního práva hmotného a procesního a soudní praxi. V obecné rovině se skutkem rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, jinými slovy skutkem je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, přičemž jednáním je projev vůle pachatele ve vnějším světě spočívající v konání nebo v opomenutí (nekonání), a následek spočívá v porušení hodnot (zájmů, vztahů) chráněných trestním zákoníkem (tj. života, zdraví, osobní svobody, majetku atd.). Od skutku je nutno odlišovat popis skutku jako obligatorní náležitost příslušného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení (usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloby, návrhu na potrestání, rozsudku, trestního příkazu, usnesení o zastavení trestního stíhání, dohody o vině a trestu atd.). Popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku, a nikoliv ohledně popisu skutku.
52. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností původně zahrnutých do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak též tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další. Vzhledem k tomu, že podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek, který tím byl způsoben, bude totožnost skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou, mezi obžalobou a rozhodnutím soudu, zachována při totožnosti jednání a následku, avšak i v případě, je-li zachována jen totožnost jednání nebo jen totožnost následku anebo alespoň při částečné totožnosti jednání nebo následku (nebo obojího). Z uvedeného tedy vyplývá, že na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují skutek z hlediska času, místa a způsobu jeho spáchání, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v jednání či následku není dotčena. Totožnosti skutku se zpravidla nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo jiná okolnost, jejíž právní zhodnocení zakládá znak činu přísněji trestného nebo znak dalšího trestného činu spáchaného v jednočinném souběhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 6. 3. 1980, sp. zn. 7 Tz 19/80, publikované pod č. 50/1981 Sb. rozh. tr., a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 21. 5. 1981, sp. zn. 4 Tz 19/81, publikovaný pod č. 10/1982 Sb. rozh. tr.). Tolik obecně a ve stručnosti k problematice totožnosti skutku.
53. K námitce obviněné, že proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání ohledně jednání pod bodem 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně nutno zdůraznit, že pod bodem II. druhého odstavce usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 7. 2021, č. j. KRPP-9898-69/TČ-2021-031172-S-SVE, se mimo jiného podává, že: „ v bytě J. B., na adrese XY, Plzeň, byly zajištěny, kromě jiného, dvě plastové dózy s uzávěrem s obsahem bílých kulatých tablet, ve kterých byla prokázána přítomnost hydrochloridu pseudoefedrinu a černé textilní pouzdro s digitální váhou a plastovou lžičkou, kdy ve stěru z těchto byla zjištěna přítomnost metamfetaminu (tj. pervitinu ).“ Zcela nepochybně tak z tohoto popisu skutku vyplývá i zjištění jednání spočívající v přechovávání materiálu sloužícího k výrobě metamfetaminu, jehož se dopustila sama obviněná, přičemž pro totožné jednání spočívající v neoprávněném přechovávání prekursoru pro jiného byla na obviněnou podána obžaloba Krajského státního zastupitelství ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 KZV 45-2021, z jejíhož bodu III. se podává, že obviněná: „ od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 17. 7. 2021 ve svém bydlišti na adrese XY, Plzeň, skladovala předměty, prekursory a chemické látky určené k výrobě pervitinu, a to dvě plastové dózy s bílými kulatými tabletami léčiva StopCold výrobce UCB PHARMA, S.A., s obsahem 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to v celkovém množství 2.609 kusů, tj. 1.017,7 gramů, z nichž by bylo možné vyrobit při 80 % výtěžnosti reakce 184,5 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, plastový kanystr s obsahem báze pseudoefedrinu o hmotnosti 9,37 gramů, z níž by bylo možné vyrobit 6,85 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj. pervitinu, v různých obalech celkem 1.144,57 gramů červeného fosforu, z něhož by bylo možné vyrobit při 80 % výtěžnosti reakce 2.783,12 gramů metamfetaminu. Za totožné jednání popsané ve skutkové větě pod bodem 3. byla obviněná uznána vinnou i rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 5 T 4/2022.
54. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ je tak zjevné, že totožnost skutku v posuzovaném případě byla zachována, neboť z něj vyplývá shoda jednání definovaného místem, časem a způsobem spáchání, tj. konkrétním jednáním obviněné na daném místě, spočívajícím v přechovávání materiálu sloužícího k výrobě metamfetaminu. Shodný je i následek jednání obviněné, které zjevně směřovalo k porušení zájmu společnosti na ochraně lidí a společnosti před nedovolenou výrobou psychotropní látky. Námitku obviněné tak Nejvyšší soud neshledal oprávněnou.
55. Lze dodat, že předmětnou námitku obviněná vznesla již ve svém řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž touto se náležitě zabýval již odvolací soud, který konstatoval, že: „součástí popisu skutku pod bodem II. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 7. 2021 je i zjištění o přechovávání materiálu sloužícího k výrobě metamfetaminu obžalovanou. Vzhledem k tomu, že jednání obžalované je třeba právně posoudit jako trvající trestný čin spáchaný ve stadiu pokusu, pokrývá usnesení o zahájení trestního stíhání veškeré jednání kladené obžalované B. za vinu napadeným rozsudkem. V obou případech se jedná o totožný skutek, neboť totožnost skutku je dána totožností jednání nebo totožností následku, popřípadě totožností části jednání nebo části následku (srov. bod 8 str. 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nemá, co by mohl jeho postupu vytknout a ztotožňuje se rovněž s jeho argumentací k dané otázce. V posuzované věci, je jednání obviněné popsané pod bodem 3., součástí jediného nedělitelného skutku, jehož další části jsou popsány pod body 1. a 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Pro tento skutek bylo zahájeno trestní stíhání, byla pro něj podána obžaloba a soudy o něm rozhodly.
56. Popsaným jednáním pod body 1. až 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jehož se obviněná dopouštěla v době od ledna 2021 do 17. 7. 2021 naplnila znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že pervitin jednak prodávala, jednak darovala (tedy jinak jinému opatřila), dále jej vyráběla či se o jeho výrobu pokusila, a taktéž přechovávala prekursory k jeho výrobě. Tímto jejím jednáním byl bezesporu naplněn kvalifikační znak odst. 3 písm. c) §283 tr. zákoníku - „velký rozsah“, když v případě pervitinu je podle stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013, naplněn při množství 1.500 gramů. Při stanovení tohoto rozsahu bylo vycházeno ze součtu množství prodaného (60 gramů), darovaného (5 gramů) a vyrobeného pervitinu (40 gramů) a množství, které bylo možné vyrobit z prekursorů neoprávněně obviněnou držených (3.777,01 gramů), kdy celkové množství činí 3. 882,01 gramů. Obviněná páchala uvedený trestný čin v různých formách po celé stíhané období, proto byl v souladu s ustálenou judikaturou správně oběma nižšími soudy posuzován jako jediný trestný čin, přičemž v jeho rámci bylo zahrnuto obstarání a držení věcí a chemikálii určených k následné výrobě pervitinu. Nebylo proto důvodu zahajovat trestní stíhání pouze pro tuto dílčí část jednání spočívající v obstarání a držení věcí a chemikálii určených a užitých pro následnou výrobu metamfetaminu (k problematice posouzení trestného činu podle §283 trestního zákoníku jako trvajícího viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017, a další). Podle odvolacího soudu na správnosti právního posouzení nic nemění, pokud soud prvního stupně nedůvodně předmětný skutek, který je jediným trvajícím trestným činem rozčlenil do tří bodů (bod 11., str. 6 odůvodnění odvolacího soudu).
57. Pokud obviněná v bodě III. svého dovolání uvedla, že dovoláním napadá též „výrok o trestu, jak je uvedeno v napadených rozhodnutích obou soudů“, v tomto ohledu nevznesla žádnou argumentaci, ani nekonkretizovala, který trest má na mysli.
58. V této souvislosti je tak třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
59. Jen pro úplnost tak Nejvyšší soud připomíná, že obviněná byla v dané věci uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od osmi do dvanácti roků. Byl-li obviněné za použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, není pochyb o tom, že byl uložen přípustný druh trestu, navíc v její prospěch pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupně jejího narušení i možnosti její nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jejího protiprávního jednání.
60. Soud prvního stupně, jehož závěry akceptoval i soud odvolací, se jeho uložením nezpronevěřil ani požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí, kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti, včetně důvodnosti zařazení obviněné do věznice s ostrahou, lze považovat za dostatečný (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
61. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod.
62. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkázala taktéž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pakliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
63. Jak již bylo konstatováno výše, pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněnou podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
64. Obviněné J. B. nebylo nikterak odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nicméně tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněné vytýkané vady řádně neodstranil. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
65. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněná svým jednáním naplnila skutkovou podstatu tohoto zvlášť závažného zločinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ani v rozsudku Krajského soudu v Plzni, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů.
66. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelky již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str . 4-11), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 5-6). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněná spáchala předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z něj vyplývající zásada in dubio pro reo.
67. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
68. Jestliže obviněná v podaném dovolání uvedla, že „navrhla předsedovi senátu Krajského soudu v Plzni Mgr. Tomáši Boučkovi, aby postupem podle §265h tr. ř. podal k Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, neboť lze očekávat, že dovolání bude vyhověno, a aby podle §265o tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2022, č. j. 5 T 4/2022-652, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, č. j. 15 To 92/2022-717“, z obsahu spisu vyplývá, že předseda senátu soudu prvního stupně návrh na takovýto postup Nejvyššímu soudu neučinil.
69. Nejvyšší soud sám nerozhodoval samostatným výrokem o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněné, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018). Pro úplnost lze poznamenat, že o přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů se rozhoduje v rámci vykonávacího řízení (viz §325 odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu