ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2121.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2121/2023-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) R. D., b) E. Š. , c) J. M. , d) J. D. , e) J. J. , f) J. J. , g) M. D. , a h) D. D. , všech zastoupených JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti žalovanému K. Z. , zastoupenému JUDr. Janem Krčem, advokátem se sídlem v Praze, Záhřebská 577/33, o zřízení služebnosti, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 80/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, č. j. 69 Co 308/2022-269, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 273 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Jana Krče do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jeseníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 10 C 80/2020-198, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 10 C 80/2020-204, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali za úplatu zřízení pozemkové služebnosti váznoucí na pozemku parc. č. XY v katastrálním území a obci XY, spočívající „v právu přístupu, dále příjezdu, odjezdu a parkování vozidel kategorie L, M, O, R, dále přístupu obslužné manipulační techniky za účelem zajištění úpravy a údržby garáží v kteroukoliv denní i noční dobu, a to dle rozsahu vymezeného v geometrickém plánu č. 6872-150/2020 Ing. Roberta Christmanna“, ve prospěch všech současných i budoucích vlastníků a uživatelů garáží stojících na pozemcích označených parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a to na dobu neurčitou (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II - VII).
2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 69 Co 308/2022-269, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v nákladových výrocích II - VII změnil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III – VIII rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazují např. na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1419/2018 či sp. zn. 22 Cdo 2854/2010) a které nebyly v rozhodování dovolacího soudu doposud řešeny. V kontextu daného skutkového stavu nepovažují za přiměřený závěr, že zajištění nezbytné cesty formou nájemní smlouvy, namísto zřízení pozemkové služebnosti, je dostatečné. Nesouhlasí s tím, že by měli být povinni akceptovat uzavření nájemní smlouvy k celému pozemku, tj. i k těm jeho částem, které jako cesta nebudou a ani nemohou být využívány. Tuto otázku považují za doposud dovolacím soudem neřešenou. Neztotožňují se ani se závěrem, že se v daném případě nejedná o účelovou komunikaci. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaný nepovažuje dovolání za přípustné, jelikož dovolateli nastolená právní otázka již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena byla a rozhodnutí odvolacího soudu je s touto rozhodovací praxí v souladu. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 999/2014, sp. zn. 22 Cdo 1419/2018, sp. zn. 22 Cdo 38/2005 či sp. zn. 22 Cdo 1936/2022. Obligační zajištění přístupu považuje za dostatečné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Z obsahu dovolaní vyplývá právní otázka, zda v kontextu §1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lze za dostatečné považovat zajištění přístupu do garáží žalobců přes pozemek žalovaného toliko na základě nájemní smlouvy, která by se vztahovala k užívání celého pozemku, tj. i k těm jeho částem, které jako cesta nebudou a ani nemohou být využívány.
9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010 (uveřejněném pod č. 124/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), vyslovil, že soud nezbytnou cestu povolí, pouze pokud nelze zajistit přístup vlastníka k jeho pozemku z veřejné cesty jinak. Nezbytná cesta nebude povolena, pokud např. vlastník sousedního pozemku, který může sloužit k přístupu, nabízí prodej tohoto pozemku za obvyklou cenu, zřízení služebnosti za tržní cenu či žadatel o povolení nezbytné cesty vůbec nestojí o zajištění přístupu na základě nájemní či jiné obligační smlouvy, jejíž uzavření by v konkrétním případě objektivně postačovalo k zajištění přístupu a poskytnutí potřebné právní jistoty. Jestliže však vlastník pozemku přecházení souseda přes pozemek jen trpí, nebo mu udělí prostý souhlas, který může být kdykoliv odvolán (tzv. výprosa), nelze dovodit, že je zajištěn přístup vlastníka ke stavbě. V takovém případě lze právo nezbytné cesty zřídit; jinak by totiž vlastník stavby byl v nejistotě ohledně přístupu, který by vlastník pozemku mohl kdykoliv znemožnit tím, že by souhlas odvolal. Tyto závěry akceptoval Nejvyšší soud i pro úpravu nezbytné cesty provedenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1419/2018).
11. V rozsudku ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014, Nejvyšší soud v návaznosti na konkrétní poměry posuzované věci uvedl, že sice nelze dát obecné vodítko ke stanovení délky trvání nájemního poměru, která by zajišťovala žadateli o nezbytnou cestu potřebnou právní jistotu, a soud by v takovém případě mohl žalobu o povolení služebnosti nezbytné cesty zamítnout, nicméně měl-li být v souzeném případě sjednán nájemní poměr k pozemku umožňující přístup ke stavbě sloužící k podnikání na dobu jednoho roku, pak takové řešení potřebnou právní jistotu žadateli o nezbytnou cestu nedává.
12. Dále pak v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018, Nejvyšší soud doplnil, že výše uvedené pravidlo lze vztáhnout i na umožnění přístupu na základě smlouvy umožňující výpověď bez udání důvodů a s výpovědní lhůtou, která je tak krátká, že oprávněný je objektivně v nejistém postavení a uzavření smlouvy za nabízených podmínek po něm nelze spravedlivě požadovat; dokonce, i pokud smlouvu přesto uzavře, není tím vyloučen úspěch žaloby na zřízení nezbytné cesty. V této věci dospěl k závěru, že za hrubě nedbalé nelze považovat jednání žalobkyně, která odmítla uzavření obligační smlouvy, jež měla žalobkyni založit právo cesty, které mohlo být kdykoliv vypovězeno bez udání důvodů s osmidenní výpovědní lhůtou.
13. Dovolací soud také odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1995/2013, v němž se zabýval situací, v níž žalovaný navrhl v průběhu řízení o zřízení nezbytné cesty uzavření dohody o umožnění přístupu na základě obligačního práva. Zde vysvětlil, že „protože v případě zřízení nezbytné cesty jde o nucené omezení vlastnického práva v zájmu jiného vlastníka, je s přihlédnutím k principům ochrany vlastnického práva (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) třeba tam, kde takový postup není vůči žalobci zjevně nespravedlivý a není v rozporu s dobrými mravy, volit řešení spíše vyhovující zájmům vlastníka zatěžovaného pozemku. Jestliže žalobci apriorně vyloučili řešení věci smluvním zřízením závazkového práva, nedá se postupu odvolacího soudu, který žalobu zamítl, nic vytknout“.
14. Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008); dovolací soud by pak úvahy soudů nižších stupňů mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012).
15. V projednávané věci se soudy zabývaly následující situací: Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, který obklopuje stavbu řady garáží ve vlastnictví žalobců. Předmětný pozemek pak představuje cestu a jediný přístup k daným garážím a úzký pruh kolem cesty a garáží.
16. Žalobcům nesvědčí k předmětnému pozemku žádné právo, které by je opravňovalo jej k přístupu ke garážím užívat. Žalovaný nemá zájem pozemek žalobcům prodat, žalobci si přejí věcné břemeno. Žalobci nesouhlasí s návrhy nájemních smluv učiněnými žalovaným. Přestože je k tomu žalovaný vyzval, nepředložili žalobci vlastní návrh nájemní smlouvy.
17. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti nepovažuje dovolací soud za nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, podle níž uzavřením nabízené nájemní smlouvy „na dlouhou dobu určitou s automatickou prolongací či dobu neurčitou, s vyloučením výpovědi mimo případy porušení smlouvy a sjednání možnosti přechodu smlouvy na právní nástupce, jsou dostatečně zajištěny přiměřené právní jistoty žalobců a vzhledem k okolnostem věci lze přijetí řešení nabízeného žalovanou stranou po žalobcích spravedlivě požadovat“. Odvolací soud v projednávané věci dostál judikatornímu požadavku na individuální posouzení, zda po žadateli v konkrétní věci lze spravedlivě požadovat, aby se spokojil s přístupem zajištěným jen obligačně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014). Úvaze odvolacího soudu ani v tomto směru není možné vytknout zjevnou nepřiměřenost. To ani v úvaze o tom, že lze po žalobcích požadovat uzavření nájemního vztahu k celému pozemku, a nejen k jeho části vybranou samotnými žalovanými. Jak vyplývá ze skutkových zjištění nalézacích soudů (které dovolací soud není oprávněn zpochybňovat a je jimi vázán), pozemek představuje cestu umožňující přístup k daným garážím a úzký pruh kolem cesty. Za těchto okolností není požadavek žalovaného na pronájem celého pozemku nijak zneužívající postavení žalobců a od žalobců lze takovéto vymezení předmětu nájmu spravedlivě požadovat.
18. Jestliže dovolatelé namítají, že nájemní smlouva jako taková nikdy neposkytne oprávněnému, který žádá zřízení práva cesty ke svým nemovitostem, patřičnou právní jistotu, dovolací soud takový kategorický závěr s odkazem na text zákona, ustálenou judikaturu i komentářovou literaturu odmítá. Samotný zákonný text (§1029 odst. 2 o. z.) jednoznačně připouští možnost povolení nezbytné cesty i v jiné formě než ve formě služebnosti. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu pak vyplývá, že ačkoliv soudní praxe favorizuje povolení nezbytné cesty v podobě služebnosti, soud může přistoupit i ke zřízení nezbytné cesty v podobě obligace, vyžadují-li to zvláštní okolnosti a nezmaří-li to účel povolení nezbytné cesty (viz např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018). Komentářová literatura se pak s judikaturou dovolacího soudu ztotožňuje [viz např. Smolková, M. §1029 (Povolení nezbytné cesty), In: Petrov, J. a kol. Občanský zákoník . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 4.; Dvořák, J., Tomsová, A., Zvára, M. §1029 (Právo nezbytné cesty). In: Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III , 2. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 193.; Spáčil, J., Havlík, D., Králík, M. §1029 (Podmínky pro zřízení nezbytné cesty a její rozsah). In: Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–474) . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 202]. Důvod, pro který je třeba i obligační zajištění přístupu k nemovité věci akceptovat, spočívá v ochraně vlastnického práva vlastníka služebného pozemku. Jelikož zřízení nezbytné cesty je nuceným omezením vlastnického práva, je možné takový zásah připustit jen a pouze v rozsahu, v němž jej odůvodňuje potřeba řádného užívání služebného pozemku.
19. Pokud dovolatelé v dovolání zpochybňují závěr soudu prvního stupně ohledně veřejné účelové komunikace, pak takovou námitku nedovoleně vznáší poprvé až v dovolacím řízení a na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
20. Stejně tak s námitkou, že uzavřením nájemní smlouvy k celému pozemku parc. XY se právo žalovaného jako vlastníka dvou z garáží, ke kterým potřebuje přístup, dostane do kolize s právem žalobců na nerušený výkon nájemního práva, když by i žalovaný musel být uživatelem pronajatého pozemku, pak přichází dovolatelé až nyní v dovolacím řízení. V odvolání žalobci takovouto kolizi práv vůbec netvrdili. Obsahem odvolání ani dalších podání žalobců před odvolacím soudem takové tvrzení není a žalobci je namítají až v dovolání. V odvolacím řízení vztahovali žalobci odmítnutí zřízení nezbytné cesty ve formě obligace k nevhodnému chování žalovaného vůči žalobcům a celkově vyhroceným vztahům mezi účastníky, nikoliv ke kolizi uvedených dvou práv.
21. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010).
22. Jestliže žalobci uvedené námitky neuplatnili v odvolacím řízení, ačkoliv bezpochyby mohli a odvolací soud se jimi proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci, přichází-li s touto námitkou žalobci až v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014).
23. Vzhledem k tomu, že závěr, že v tomto individuálním případě s ohledem na všechny v řízení zjištěné skutečnosti lze po žalobcích spravedlivě požadovat zřízení nezbytné cesty ve formě obligace - nájemní smlouvy, a to ve vztahu k celému pozemku parc. č. XY, za blíže v rozsudku odvolacího soudu specifikovaných podmínek nájemní smlouvy (bod 14), v dovolacím přezkumu obstojí a řádně odůvodněnou úvahu odvolacího soudu neshledává dovolací soud zjevně nepřiměřenou, Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
24. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu