ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1702.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1702/2023-1295
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyň a) O. K. , a b) I. K. , zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Spartak Rokytnice, a. s., IČO 27495884, se sídlem v Horní Rokytnici 702, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 34/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2023, č. j. 26 Co 289/2022-1255, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2023, č. j. 26 Co 289/2022-1255, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9. května 2022, č. j. 10 C 34/2019-1150, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni a), v částech nákladového výroku II., vztahujících se k žalobkyni a), a v nákladovém výroku III.; současně se v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i v nákladových výrocích VI. a VII., pokud se týkají žalobkyně a), ruší i rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 9. května 2022, č. j. 10 C 34/2019-1150, a věc se tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání žalované odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soudu v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 26 Co 289/2022-1255, rozsudek Okresního soudu v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 5. 2022, č. j. 10 C 34/2019-1150, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. 9. 2022, č. j. 10 C 34/2019-1167, potvrdil ve výroku I., jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní a) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a změnil jej v nákladových výrocích VI. a VII. (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond ČR) při uspokojování restitučních nároků žalobkyně a) na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že požadované pozemky jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Vhodnými náhradními zemědělskými pozemky přitom shledal pozemek parc. č. XY v k. ú. XY – trvalý travní porost, tvořící součást S. (přes pozemek vedou tratě dvou lyžařských vleků) – a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY – zahrada, jenž je zatravněn, nepravidelně osázen vyššími porosty a obklopen železniční tratí, kostelem s hřbitovem a jinými nezastavěnými pozemky. Žalobě o bezúplatný převod uvedených pozemků na žalobkyni a) bylo tudíž odvolacím soudem vyhověno.
3. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Měla za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, považoval-li za vhodné náhradní zemědělské pozemky pozemek parc. č. XY v k. ú. XY a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020, ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1675/2006, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005, a ze dne 2. 3. 2020, sp.zn. 28 Cdo 113/2020, a nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS č. 86/2017 pod zn. 119/2017 Usn., ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS č. 74/2014 pod zn. 134/2014 Usn., a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS č. 76/2015 pod zn. 11/2015 Usn. Namítala, že vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY brání okolnost, že tvoří součást lyžařského areálu, na pozemku je vystavěn sloup konstrukce lyžařského vleku a jsou po něm vedeny sjezdové tratě ,,XY červená“ a ,,XY modrá“. Zpochybňovala též možnosti zemědělského využití pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, jenž je dle územního plánu vymezen v ploše zeleně na veřejných prostranstvích. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně a) navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.
5. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
6. Vhodnými náhradními pozemky rozhodovací praxe rozumí pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
7. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno hodnotit vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
8. Odvolací soud se citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, shledal-li vhodným náhradním pozemkem pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, jenž je zatravněn, nepravidelně osázen i vyššími porosty, svým charakterem nevylučuje zemědělské využití (kupř. k pastvě) a dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně (vzdor obsahu textové části územního plánu) nemá charakter veřejného prostranství – není určen k uspokojování potřeb občanů, potažmo nemá funkční význam pro daný sídelní celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4208/2016, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6/2018).
9. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž ve vztahu k uvedenému pozemku naplněny nejsou (§237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání v uvedeném rozsahu jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
10. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal však Nejvyšší soud dovolání přípustným (podle §237 o. s. ř.) pro řešení hmotněprávní otázky vhodnosti bezúplatného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, coby náhradního za pozemky, jež pro překážky ve smyslu §11 odst. 1 zákona o půdě nebylo lze vydat, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
11. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
12. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
13. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi judikuje, že při zkoumání, zdali je dána překážka naturální restituce ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (tím spíše též restituce náhradní), se považuje za relevantní i hledisko funkční souvislosti pozemků se stavbami. Při posuzování existence funkční souvislosti pozemků se stavbou je pak nutno přihlížet k celkovému účelovému propojení dotčených pozemků s ostatními nemovitostmi, tvořícími vzájemně provázaný areál. Zákon o půdě totiž slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem, který v konkrétním případě může převážit nad právem na naturální restituci (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017). V rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, se Nejvyšší soud současně podrobně vyjádřil k otázce funkčního vymezení areálu a současně formuloval i některá interpretační kritéria podstatná pro vydání pozemku, přičemž připomněl, že překážkou bránící při svém naplnění restituci podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být právě funkční spojení pozemků se stavbami, které plní určený účel, dále případný zvláštní právní režim, jemuž pozemky podléhají, a jsou tak svázány s přilehlou stavbou či provozem, a konečně přiměřený poměr, či naopak nepoměr výměry pozemků, jež mají být vydány, vůči ostatním pozemkům v areálu. Zmíněná kritéria pak vskutku nemají kumulativní ani taxativní charakter (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014, případně jeho usnesení ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014). Jestliže by extenzivní výklad mohl vést k závěru o pouze „volném“ spojení pozemků se stavbou, a tedy k jejich vydání, je třeba zvážit, zda funkce, již pozemky plní v souboru nemovitostí, může být plněna i v redukované míře (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3016/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2392/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014).
15. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby (staveb) není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). V rámci úvah o aplikovatelnosti jednotlivých ustanovení tzv. restitučních předpisů je třeba vážit velmi individuálně konkrétní okolnosti daného případu; nelze přijmout paušalizující závěry vedoucí k přepjatému formalismu a nadmíru restriktivnímu výkladu účelu restitučních zákonů či naopak extenzivní interpretaci překážek bránících vydání nárokovaných nemovitostí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
16. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, a jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej opětovně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
17. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 3676/2020 a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
18. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů důsledně nedržel. Nezabýval se totiž dostatečně tím, zda nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není bezprostředně funkčně propojen se souborem staveb a pozemků, tvořících XY, zvláště, má-li na něm být umístěna konstrukce sloupu lyžařského vleku a procházet jím provozované sjezdové tratě (,,XY červená“ a ,,XY modrá“). Závěry o bezprostřední funkční souvislosti sjezdové trati se stavbami lanových drah či vleků, vylučující restituovatelnost takového pozemku, přitom přijala i konzistentní judikatura (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1408/2020, vůči němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 485/21). Vylučuje-li pak naznačený poměr pozemku k funkčnímu areálu jeho naturální restituci, tím spíše je namístě zvažovat vhodnost takového pozemku k náhradnímu uspokojení restitučního nároku. V uvedených souvislostech není zcela přiléhavou ani úvaha odvolacího soudu, jež vhodnost pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k náhradní zemědělské restituci poměřuje tím, že okolní pozemky byly, coby původní církevní majetek, vydány církevní právnické osobě v rámci restituce naturální v režimu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů.
19. Z uvedených důvodů jeví se závěry odvolacího soudu o převoditelnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (coby vhodného náhradního zemědělského pozemku) na žalobkyni a) přinejmenším předčasnými, a tudíž nesprávnými. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání zčásti opodstatněným, přistoupil, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první o. s. ř. v příslušném rozsahu (včetně nákladových výroků) ke zrušení rozsudku odvolacího soudu; jelikož se důvody, pro něž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věty druhé, o. s. ř.).
20. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
21. V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
22. Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatelky byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
23. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu